Zamčené dveře se otevřely poté, co jsem požádala Mistra o pomoc

(Minghui.org) S kultivační praxí Falun Dafa jsem začala koncem roku 1998. Měla jsem jen nízké vzdělání a kvůli tomu, že jsem zpočátku učení Fa dobře nerozuměla, jsem musela projít mnoha souženími. Během své kultivační cesty jsem však byla svědkem toho, jak úžasný Falun Dafa je.

Rozpuštění zášti

Trpěla jsem mnoha nemocemi – bolestmi nohou a paží, žaludečními potížemi a problémy se střevy. Absolvovala jsem čtyři operace, ale každý den pro mě byl přesto doslova bojem o přežití. Na cvičební místo jsem šla s tím, že Falun Dafa prostě jen vyzkouším. Začala jsem studovat Fa a provádět cvičení. Uplynul měsíc, ale bolesti stále neustupovaly. Jednoho dne, poté co jsem docvičila, byla bolest obzvláště intenzivní. Když jsem se ji pokusila zmírnit koupelí v horké vodě, jen se to zhoršilo. Pomyslela jsem si: „Ostatním se po praktikování udělá lépe. Proč je to u mě horší? Mistr nás učí, abychom byli dobrými lidmi. Skutečně se tím řídím? Stále cítím zášť vůči svému tchánovi. Můj charakter se nezlepšil.“ Jakmile mě tato myšlenka napadla, bolest okamžitě zmizela.

Začala jsem se dívat do sebe. Se svým tchánem jsem nemluvila už mnoho let. Zášť mezi námi byla velmi hluboká a trvala dlouhou dobu. Přemýšlela jsem, jak s ním uzavřít mír. Pak přišla příležitost – byla to zkouška uspořádaná Mistrem, abych si mohla zlepšit svůj charakter.

Jednoho rána, poté co jsem dokončila cvičení, jsem šla domů připravovat napařované buchty. Můj tchán přišel k nám domů a rozzlobeně křičel. Kdybych nekultivovala, strhla by se mezi námi velká hádka. Ale já si řekla: „Není toto šance na zlepšení mého charakteru?“ Přikázala jsem si, že tentokrát musím zůstat klidná.

Zeptala jsem se: „Proč jste rozrušený?“ Řekl, že chce jíst buchty. Klidně jsem odpověděla: „Právě je napařuji.“ Poté co několik minut počkal, prohlásil, že odejde. Řekla jsem mu, že mu je přinesu, jakmile budou hotové. Právě takto byl náš dlouhotrvající konflikt vyřešen. Poté začal tchán ostatním vyprávět, že Falun Dafa je dobrý. Jeho zášť vůči mně zmizela a s ní odešly i mé nemoci.

Mistr mi otevřel zamčené dveře

Jednoho večera jsem se po chvíli studia Fa vydala na procházku. Můj manžel zůstal doma a díval se na televizi. Později odešel do své malé továrny, kterou vlastní, a tam usnul. Vrátila jsem se kolem deváté hodiny večer, ale nemohla jsem dveře otevřít. Manžel je nešťastnou náhodou zamkl zevnitř. Šla jsem ho tedy do továrny hledat.

Byla velmi chladná noc a foukal silný vítr. Řekl mi: „Zůstaň prostě dneska tady.“ Odpověděla jsem: „Ne, elektrická dečka je stále zapnutá.“ Vstal a šli jsme domů. Ale dveře se nám stále nedařilo otevřít. Manžel řekl, že přeleze zeď a otevře zadní vchod. Měla jsem o něj strach, protože byla tma a připadalo mi to nebezpečné. Poté co odešel, jsem řekla: „Mistře, prosím, pomozte mi otevřít dveře. Už takhle znovu nepůjdu ven. Zůstanu doma a budu dobře studovat Fa.“ Jakmile jsem to dořekla, dveře se otevřely. Běžela jsem k zadní části domu a volala na manžela: „Dveře jsou otevřené! Nemusíš lézt přes zeď!“.

Divil se, jak je možné, že se dveře otevřely. Řekla jsem: „Otevřel je Mistr.“ Odpověděl: „To je opravdu zázračné!“

Manžel vyvázl bez zranění po střetu s nákladním autem

Do manžela narazil náklaďák, když se vracel na motocyklu domů z jiné vesnice. Auto ho už málem přejelo, ale náhle sklouzlo do příkopu vedle silnice. Skončilo koly vzhůru a s roztříštěnými okny. Řidič se vyškrábal ven. Manžel i řidič vyvázli bez jediného škrábnutí.

Plakala jsem, když přišel domů a vyprávěl mi, co se stalo. Pak jsem si vzpomněla na sen z předchozí noci. V tom snu přišlo několik mužů, aby mého manžela odvedli. Neustále jsem je prosila a říkala: „Moje rodina věří ve Falun Dafa. Nemůžete ho vzít.“ Zopakovala jsem to několikrát, než odešli. Věřím, že mu Mistr zachránil život.

Mistr mi dodal sílu

Moje dcera měla přítele, který pocházel ze Šanghaje. Když jsme navštívili jeho rodiče, objednali v restauraci stůl plný jídla, včetně ryby. Po večeři zmínili, že existuje zvyk: pokud někdo dokáže postavit kost z rybí hlavy na stole svisle, bude takový člověk tím nejšťastnějším. Všichni stáli asi stopu od stolu a házeli kost na stůl, ale nikomu se nepodařilo ji postavit. Když přišla řada na mě, v duchu jsem požádala Mistra o pomoc. Hodila jsem kost na stůl a ona zůstala stát vzpřímeně. Věděla jsem, že mě Mistr povzbuzuje. Všichni přítomní pak souhlasili s vystoupením z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.

Rozdávání materiálů o Falun Dafa

S místními praktikujícími jsme dnem i nocí vycházeli ven, abychom lidem říkali pravdu o pronásledování a rozdávali pravdu objasňující materiály.

Vydali jsme se na vesnický trh, abychom tam distribuovali tyto materiály. Stále nás sledovala jedna malá holčička. Zeptala jsem se jí, zda by také nějaké chtěla, a ona odpověděla, že ano. Dala jsem jí několik výtisků a řekla jí, aby je ukázala mamince. S radostí si je vzala. Jindy, ve městě po skončení školy, byly ulice plné studentů. Rozdávali jsme jim letáky. Neměli jsme žádný strach, protože jsme věděli, že nás Mistr chrání.

V listopadu 2012, v neděli, jsme s další praktikující mluvily se skupinou mladých studentů v parku, když vtom přišlo několik policistů a odvedli nás do vazební věznice. I ve vazební věznici jsem lidem nadále vyprávěla o Falun Dafa. Noc před mým propuštěním se mi zdál sen. V temné místnosti mě obklopilo množství ptáků. Pak zamávala velká ruka a všichni ptáci odletěli. Následující den jsem byla propuštěna. Později jsem pochopila, že mi Mistr pomohl.

Závěr

Již více než 20 let se snažím doma i ve společnosti dodržovat principy Falun Dafa – Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Na začátku, i když jsem navenek dělala správné věci, jsem se uvnitř stále cítila rozrušená. Pod vedením učení Dafa jsem se postupně zklidnila. Ať se děje cokoli, dokážu tomu čelit pokojně. I nadále jsem svědkem božské síly Dafa.