Profesor prohlásil: „Falun Dafa mě zcela přesvědčil“

(Minghui.org) Téměř tři roky jsem vypomáhala v domácnosti paní Lu, které je osmdesát let. Minulý rok jsem dočasně odešla, abych podpořila svého syna při přípravě na přijímací zkoušky na postgraduální studium. Paní Lu doufala, že se k ní po zkouškách vrátím, a dokonce mi nabídla zvýšení platu. Opakovaně mi říkala: „Nikdy bych nenašla nikoho tak dobrého, jako jsi ty.“

V poslední den zkoušek mi paní Lu ráno zavolala a prosila mě, zda bych ji doprovodila do nemocnice, protože se necítila dobře. Jemně jsem jí připomněla, že můj syn má právě zkoušku a musím mu uvařit oběd: „Kdybych vás doprovodila do nemocnice, obávám se, že bych se nestihla vrátit včas, což by mohlo ovlivnit jeho výkon. Mohl by vás doprovodit váš syn?“ Omluvila se, že na zkoušku zapomněla, a potvrdila, že zavolá synovi.

Později večer jsem jí zavolala, abych zjistila, jak se jí daří. Řekla mi, že prodělala mozkovou mrtvici a naštěstí byla včas přijata do nemocnice k léčbě. Přestože byl její stav stabilizovaný a dokázala se o sebe postarat, zůstávala v nemocnici na pozorování. Řekla jsem jí, že ji brzy navštívím, a připomněla jsem jí, aby recitovala kouzelná slova „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“.

Předurčený vztah s paní Lu

Zatímco jsem pracovala v domácnosti paní Lu, často jsem s ní sdílela zázračné účinky Falun Dafa a pravdu o této praxi. Zdálo se, že tyto rozhovory v ní rezonují. Řekla mi, že nevěděla, jak je Dafa úžasný, dokud se mnou nestrávila uplynulé tři roky, což od základu změnilo její světonázor i pohled na Dafa. Často vyjadřovala přání být dobrým člověkem a projevovala zájem o naučení se cvičení. Ve skutečnosti již začala podruhé číst Zhuan Falun, knihu obsahující hlavní učení Falun Dafa.

Rodina paní Lu je vysoce vzdělaná. Její syn a jeho manželka jsou profesoři a její dcera žije v Singapuru se svým manželem, který je vysoce postaveným úředníkem. Zpočátku o Falun Dafa věděli jen málo a váhali o něm diskutovat ze strachu před dosahem Komunistické strany Číny (KS Číny). Když jsem u ní začala pracovat, řekla jsem si: „Je to předurčený vztah, který nás svedl dohromady. Musím se držet vysokých standardů praktikujícího Dafa. Mou povinností není pouze udržovat domov čistý a krásný, ale umožnit celé její rodině spatřit velikost Dafa a být skrze Dafa spaseni.“

Mezi mé povinnosti patřil běžný úklid a příprava jídla. K domovu paní Lu jsem přistupovala jako k vlastnímu a nikdy jsem nic neošidila. Aktivně jsem hledala způsoby, jak zlepšit její životní prostředí, což zahrnovalo čištění kuchyně, dokud se neleskla, lepení nových tapet a nanášení čerstvého nátěru na stěny a stropy. Má dopolední čtyřhodinová pracovní doba byla náročná, ale nikdy jsem si nestěžovala.

K paní Lu jsem se chovala jako k rodině. Kdykoliv jsem měla dobré jídlo, oblečení nebo věci denní potřeby, vždy jsem se s ní podělila. Často byla dojatá až k slzám. „Ani mé vlastní děti nejsou tak ohleduplné jako ty. Mám takové štěstí, že jsem tě ve svých osmdesáti letech potkala.“ Chválila mě před každým, koho potkala.

Když ji navštívily její děti, byly hluboce dotčeny tím, že jsem na sebe brala odpovědnost za úkoly, které přesahovaly mé pracovní povinnosti. Často se mi snažily nabízet peníze navíc, ale zdvořile jsem je odmítala. „Falun Dafa mě učí být ke všem laskavá a vždy myslet nejprve na druhé. Prostě dělám to, co by praktikující měl dělat. Stále mám daleko k tomu, abych splňovala všechny požadavky na praktikujícího Dafa.“ Odpověděli mi: „Jste úžasná. Jsme skutečně vděční za všechno, co jste pro naši rodinu udělala.“ Vnuk paní Lu mi dokonce řekl: „Prosím, chovejte se k tetičce dobře. Je to skutečně výjimečný člověk.“ Poté, co jsem si získala jejich důvěru, jsem s nimi sdílela fakta o Falun Dafa. Věřili tomu, co jsem říkala, a nakonec souhlasili s vystoupením z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Dcera paní Lu a její manžel přijíždějí ze Singapuru dvakrát ročně. Protože paní Lu v mládí upřednostňovala syna před dcerou, poslala dceru bydlet k tchyni do provincie Shandong, což jejich vztah poznamenalo. Paní Lu byla nešťastná a stěžovala si mi na svou dceru, zatímco její dcera se mi svěřila, že paní Lu nikdy nevynahradila nedostatek lásky v jejím dětství. Paní Lu své dceři při návštěvách nikdy nekupovala žádné zvláštní dobroty, přestože pro syna tak činila vždy. Abych jim pomohla, začala jsem brát paní Lu na nákupy laskomin před dceřinou návštěvou. Poté jsem připravovala jídla, která odpovídala jejich chutím. Po jedné obzvláště výjimečné večeři mě dcera paní Lu se slzami v očích objala a řekla: „Takového zacházení se mi v tomto domě ještě nikdy nedostalo. Děkuji vám.“ Vztah mezi matkou a dcerou se následně stal mnohem harmoničtějším. Obě mi vděčně říkaly, že se toto místo od mého příchodu skutečně stalo opravdovým domovem. Paní Lu si často připomínala, aby byla trpělivá a laskavá, a přestala se k dceři chovat s dřívější záští.

Zbavování se připoutání a nesobecká pomoc paní Lu

Plánovala jsem, že po synových zkouškách přestanu pracovat a budu věnovat více času své kultivaci. Mezitím začalo být v kadeřnictví mého manžela před čínským Novým rokem neuvěřitelně rušno a já souhlasila, že mu s náporem práce pomohu. Náhlý zdravotní problém paní Lu mě však zaskočil. Paní Lu znala můj plán a bylo jí trapné žádat mě, abych zůstala, přestože v tak krátké době nemohla najít vhodného pečovatele. Její syn se také zdráhal požádat mě o pomoc, i když měl naplánovanou přednášku na univerzitě v jiném městě, kterou nebylo možné odložit.

Jako praktikující Dafa jsem si připomněla, že bych měla vždy myslet nejprve na druhé. Neměla bych nečinně přihlížet, jak se matka se synem trápí. Pomoc z mé strany by byla nejúčinnějším způsobem, jak oběma dopřát klid v mysli. Abych byla upřímná, ve skutečnosti se mi v práci pro domácnost už dál pokračovat nechtělo. Přestože v ní jsem docela dobrá, vždy ve mně přetrvával pocit, že je tato práce ponižující. Když jsem se však skutečně podívala do sebe, uvědomila jsem si, že se musím zbavit připoutání k pověsti a osobnímu postavení. Navíc má touha pomoci manželovi odrážela má připoutání k osobnímu zisku a citům, která jsem rovněž potřebovala eliminovat.

Jakmile jsem si to ujasnila, okamžitě jsem paní Lu zavolala a řekla jí, že jí po propuštění z nemocnice pomohu. Byla tak šťastná, že se rozplakala. Když jsem ji druhý den v nemocnici navštívila, stiskla mi ruce a řekla: „Skutečně jsi mi prokázala obrovskou laskavost. Posledních pár dní jsem byla tak úzkostná.“ Když to slyšel její syn, prohlásil: „Vždy jsem věděl, že Falun Dafa je dobrý, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak skvělí jsou praktikující. Jsem o Falun Dafa zcela přesvědčen.“ Paní Lu později poznamenala: „Opravdu jsi pohnula srdcem univerzitního profesora.“

Během její hospitalizace jsem jí i jejímu synovi každý den nosila jídlo, včetně napařovaných buchet, knedlíčků a nudlí, a nikdy jsem žádný pokrm neopakovala. Její syn byl velmi vděčný a trval na tom, že si mohou objednat jídlo s sebou, aby mě ušetřili námahy. Cítila jsem, že výživná jídla pomohou paní Lu v zotavení, a tak jsem v jejich přípravě pokračovala. Také jsem přinesla pečené sladké bramborové hlízy, abych se o ně podělila s ostatními pacienty na pokoji. Byli velmi vděční. Z pocitu soucitu jsem jim skutečně chtěla říci fakta o Falun Dafa, ale s tolika lidmi na pokoji, včetně čtyř pacientů a jejich opatrovníků, jsem nevěděla, jak začít.

Když jsem jednoho dne dorazila do nemocnice, jedna pacientka z pokoje se právě chystala na propuštění. S úzkostí jsem jí řekla, že s ní chci sdílet něco důležitého. Paní Lu mě rychle přerušila: „Přesně vím, co chceš říct. Včera večer jsem už všem řekla, aby si pamatovali ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘. Všichni to už vědí. Také jsem jim vyprávěla, jak úžasní jsou praktikující Dafa a jak rychle jsem se zotavila díky recitování těchto kouzelných slov. Všichni o tobě mluvili s velkým uznáním a řekli mi, že tě musím formálně přijmout za svou adoptivní dceru. A tvůj bratr (její syn) tě rozhodně chce považovat za svou sestru.“

Byla jsem dojatá, když jsem viděla, jak si k Dafa vytvářejí pozitivní vztah, a když jsem slyšela paní Lu mluvit tak upřímně. Pocítila jsem však lítost nad jednou z pacientek, která kdysi Dafa praktikovala, ale následně se obrátila k buddhismu. Její dcera zmínila, že doma mívali fotografii Mistra Li. Kvůli časovému a prostorovému omezení jsem s ní nemohla vést řádný rozhovor. Pociťovala jsem hlubokou lítost nad tímto vzácným životem.

Dobrý konec

Poté, co byla paní Lu propuštěna z nemocnice, přicházela jsem k ní domů dříve a odcházela později než obvykle, abych se ujistila, že je plně zotavená, než se vrátím ke svému běžnému rozvrhu. Během prvního týdne jsem jí dokonce vařila večeře. Dala mi 200 jüanů navíc, které jsem s čistým svědomím přijala, protože to byla spravedlivá odměna za práci navíc, kterou jsem vykonávala.

V poslední době se pracovní zátěž snížila. Skóre mého syna u zkoušek bylo o 50 bodů nad minimálním požadavkem. Nyní čeká na druhé kolo pohovorů, které se uskuteční až za několik měsíců. Paní Lu mě povzbuzovala, abych chodila domů dříve, byla s ním a vařila mu. Sama se také začala učit vařit a téměř každý den přečte jednu přednášku ze Zhuan Falun. Z Dafa nesmírně čerpá.

Když se mé pracovní vytížení snížilo, měla jsem pocit, že si svůj plat vydělávám příliš snadno. Abych to vyrovnala, často jsem paní Lu kupovala ovoce a drobné občerstvení, které má ráda. Když se její syn vrátil ze své cesty, vyjádřil mi svou hlubokou vděčnost. „Skutečně jste mi prokázala obrovskou laskavost a sňala ze mě těžké břemeno.“ Řekla jsem mu: „To nestojí za řeč, bratře. Prostě jsem dělala to, co by praktikující Dafa měl dělat. Stále mám před sebou dlouhou cestu, abych splnila požadavky na praktikujícího Dafa.“

Díval se na mě s hlubokým obdivem. Do očí se mi vlily slzy vděčnosti k našemu soucitnému Mistrovi. Děkuji Vám, Mistře, že jste mě očistil principy Dafa – Pravdivostí-Soucitem-Snášenlivostí. Děkuji Vám, Mistře, že mě opakovaně pozvedáte a přeměňujete v opravdovou učednici Dafa.