Sdílení o dobrotivosti Dafa

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat před 20. červencem 1999. Je mi 54 let a jsem žena v domácnosti. Jsem nesmírně vděčná našemu soucitnému a velkolepému Mistrovi, který mi umožnil vystoupit ze zmateného a bezcílného života poháněného pouze sobectvím a postupně se probudit.

Proměnila jsem se v člověka schopného myslet na druhé, zohledňovat jejich potřeby ve svém jednání a přinášet užitek lidem kolem sebe. Ráda bych se podělila o několik drobných momentů ze svého života, abych vyjádřila vděčnost za Mistrovu soucitnou spásu!

Když se ohleduplnost vůči druhým stala přirozeností

Ráda bych vyprávěla o něčem, co se stalo před několika lety, když můj syn ještě chodil na druhý stupeň základní školy. Jednoho rána jsem ho vezla autem do školy. Oblast přímo před školní bránou byla plná aut a lidí, a tak jsem zajela ke kraji. Právě když jsem chtěla zaparkovat, ucítila jsem náhlý náraz – bum! Srdce mi pokleslo; připadalo mi, že moje auto narazilo do jiného vozidla.

Řekla jsem synovi, aby vystoupil a šel do školy, a sama jsem zajela úplně ke krajnici. Když jsem vystoupila, uviděla jsem ženu – pravděpodobně další matku, která přivezla své dítě do školy – a ta jen poznamenala: „No podívejte se na nás dvě…“

Řekla jsem jí: „Podívám se na poškození vašeho auta.“ Když jsem ho prohlédla, viděla jsem, že levá přední část byla promáčknutá – vypadalo to jako poměrně vážná srážka. Řekla jsem jí: „Počkejte tady chvíli.“ Zašla jsem do blízkého supermarketu půjčit si pero a papír a pak jsem řekla: „Momentálně u sebe nemám telefon, tak si zapíšu vaše číslo. Hned jak přijedu domů, zavolám vám.“

Když jsem dorazila domů, ihned jsem jí zavolala, domluvila opravu auta a řekla jí, že náklady zaplatím. Později mě napadlo, že jsem se ani nepodívala na své vlastní auto. Šla jsem do garáže, obešla vůz kolem dokola, ale nikde nebyly žádné známky poškození!

Protože bylo v garáži špatné světlo, vyjela jsem autem ven a podívala se ještě jednou. Ve skutečnosti byly známky nárazu pouze na pravém zadním ráfku kola, ale karoserie i lak zůstaly úplně nepoškozené.

Přišlo mi to zvláštní. Myslela jsem si, že její auto stálo na místě a že jsem do něj narazila, ale pokud by tomu tak bylo, jak je možné, že se dotklo jen moje zadní kolo? Nejspíš nedávala pozor, její auto se rozjelo a narazilo do mého. No, každopádně už bylo všechno vyřešené.

Později bylo její auto opraveno a účet za opravu činil 300 jüanů. Znovu mě to trochu překvapilo! Jak to mohlo být tak levné?! Hmm, myslím, že už tomu rozumím – děkuji Vám, Mistře!

Laskavost přináší klid v srdci

Minulý rok, těsně před čínským Novým rokem, přestal fungovat odsavač par nad plynovým sporákem. Šlo o kombinovanou jednotku sporáku a digestoře, kterou jsme používali deset let. Výrobce už tento model nevyrábí a byl stažen z trhu.

Koupila jsem boční odsavač jiné značky, rovněž kombinovaný model. Přijel opravář, aby ho nainstaloval. Vynesl starou jednotku a já hadrem vytírala mastnotu z podlahy a stěn i špínu uvnitř skříňky, kudy vede ventilační potrubí. Zatímco montoval novou digestoř, povídali jsme si o běžném životě. Pocházel z venkova, neměl důchod a jeho syn byl ve věku na ženění, ale stále si nenašel přítelkyni.

Mluvili jsme o korupci v Komunistické straně Číny (KS Číny), o minulých politických kampaních, o krutých uzávěrách během pandemie a objasnila jsem mu pravdu o Falun Dafa. Pomohla jsem mu vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací a velmi dobře jsme si rozuměli. Když odcházel, dala jsem mu brožuru s pravdou, kterou jsem měla předem připravenou.

Druhý den se u nás sešla rodina a přátelé na společném jídle. Když jsme dojedli, vrátila jsem se do auta zkontrolovat telefon, který jsem tam nechala. Našla jsem několik zmeškaných hovorů od montéra i textovou zprávu. Vysvětloval v ní, že při práci u dalšího zákazníka zjistil, že u mě zapomněl dva nástroje: detektor úniku plynu a montážní pistoli na pěnu. Ihned jsem mu zavolala zpět a omluvila se, že jsem hovory nezvedla, protože jsem nechala telefon v autě. Potom zmínil, že mu ještě dlužím 100 jüanů za demontáž.

Odpověděla jsem: „Myslela jsem, že tato částka už byla zahrnuta v konečné platbě, kterou jsem vám včera dala.“ Trval na tom, že nebyla. Řekla jsem tedy: „V tom případě vám to zaplatím, až si přijdete vyzvednout své nástroje.“ Domů jsem se ten den vrátila pozdě; po hledání jsem našla montážní pistoli, ale detektor úniku plynu nikde nebyl. Poslala jsem mu zprávu, že detektor nemohu najít, a zeptala se, zda nemohl být omylem vyhozen s odpadem. Nabídla jsem se, že mu koupím nový.

Druhý den ráno jsem mu zavolala a on okamžitě přijel. Dala jsem mu 100 jüanů. Poděkoval mi. Řekla jsem: „Detektor jsem nenašla, není tady. Koupím vám nový – kolik stojí?“ Odpověděl: „To není potřeba.“ Poté jsme se rozloučili, otevřel dveře a odešel.

Ani ne minutu poté, co se dveře zavřely, začal znovu bušit na dveře. Pomyslela jsem si: „Co se děje teď?“ Otevřela jsem a uviděla ho, jak drží detektor úniku plynu a nadšeně říká: „Sestřičko, našel jsem ho – ležel venku ve sněhu.“ Podívala jsem se na něj a skutečně, ještě na něm byl sníh. Řekl: „Jen jsem vám to chtěl dát vědět, abyste si dál nedělala starosti.“ Řekla jsem: „Děkuji, že jste mi dal vědět, že jste ho našel. Jinak bych se opravdu cítila špatně.“

Když jsem zavřela dveře a vešla zpátky uvnitř, pocítila jsem obrovský klid. Ukázalo se, že myslet na druhé je skutečně nádherné! Ale pak se mi v mysli objevila další otázka: Jak se ten malý průhledný předmět dostal do závěje a jak si ho vůbec všiml? „Děkuji Vám, Mistře!“