Sdílení kultivačních zkušeností žákyně druhé třídy

(Minghui.org) Je mi osm let a brzy nastoupím do druhé třídy. Toto je poprvé, co píšu článek o sdílení kultivačních zkušeností. Babička mi řekla, že jsem s ní začala číst Zhuan Falun už jako velmi malé dítě. V průběhu let byla babička mnohokrát protiprávně zatčena Komunistickou stranou Číny (KS Číny). Maminka ji podporovala a spolupracovala s místními praktikujícími, aby ji pomohla zachránit.

Když byla babička vězněna ve věznici v Shenyangu, maminka a tatínek ji pravidelně navštěvovali. Všiml si toho dokonce i dozorce a poznamenal, že má dobrou dceru a zetě. Během pandemie covidu v roce 2020 zůstal tatínek doma a společně s babičkou a maminkou studoval Zhuan Falun. Nyní už tatínek začíná studovat Fa i sám.

Krátce po mém narození měla babička sen, ve kterém jí Mistr Li předal dítě a řekl: „Tohle je moje dítě a musíš se o ni starat.“ Babička říká, že tím dítětem jsem byla já. Mistr chtěl, abych s ní studovala Fa, protože to bylo poslání, které jí Mistr svěřil. Uvědomila si, že je to také její povinnost. Od té doby využívala každou příležitost, aby mě povzbuzovala ke studiu Zhuan Falun.

Snažím se studovat Fa a cvičit

Nyní čtu Zhuan Falun už počtvrté a právě jsem dokončila pátou přednášku. Když jsem četla Zhuan Falun poprvé, trvalo babičce a mně půl roku, než jsme knihu dokončily. Četla jsem po babičce větu po větě a ona zapisovala slova, která jsem neznala, a potom je se mnou procvičovala. Pokaždé, když jsme studovaly Fa, byl seznam těchto slov kratší.

Teď už mohu chodit do studijní skupiny Fa s dospělými. Ostatní praktikující čtou vždy jednu stránku a já také. Občas ale stále dělám chyby, vynechávám slova nebo je čtu ve špatném pořadí. Hong Yin má šest dílů a babička mě vedla k tomu, abych je přečetla třikrát. Nejprve přečte báseň ona, potom ji opakuji já a pak ji přečte znovu. Stejným způsobem jsme dvakrát dokončily i Essentials for Diligent Progress. Naučila jsem se nazpaměti první odstavec O Dafa a mnoho básní z Hong Yin. Babička říká, že bych si měla zapamatovat ještě víc.

Když mě babička učila cvičení, dokázala jsem při prvním pokusu vydržet ve Falun pozici ve stoji půl hodiny. Ruce mě nebolely, ale nohy ano.

Mistr na mě neustále dohlíží

Jednoho letního rána, když jsem chodila do školky, mi babička dala tričko s krátkým rukávem. Řekla jsem: „Nechci si ho vzít. Když si půjdu po obědě lehnout, nedokážu si sama rozepnout knoflíky vzadu.“

Když se mě babička zeptala, jak jsem si svlékla jiné tričko, odpověděla jsem: „To mi pomohl Mistr. Řekl mi: ‚Uklidni se. Nespěchej. Dělej to pomalu.‘“

Jednoho dne jsme s babičkou šly do vesnic vylepovat plakáty. Když jsme se vracely z hor, nesla hodně zeleniny a nemohla mě vzít do náruče. Po chvíli jsem jí řekla, že jsem příliš unavená na chůzi. Sotva jsem to dořekla, projelo kolem auto. Řidič babičku znal a nabídl nám odvoz zpět do města. Věděla jsem, že nám pomohl Mistr. Děkuji, Mistře!

Horečka náhle zmizela

Pandemie právě skončila, když jsem chodila do školky. Mnoho dětí, včetně Tangtang, dostalo horečku. Tangtang byla hospitalizována a týden dostávala infuze. O tři dny později se jí ale horečka vrátila a musela znovu podstoupit několik dní léčby. Moje babička, která pracovala v nemocnici jako dětská sestra, říkala, že nemocnice byla plná nemocných dětí a docházela lůžka. Také jsem měla tři dny horečku a teplota mi vystoupala na 39,2 stupně.

Když babička přišla k nám domů a zjistila, že mám horečku, povzbudila mě ke studiu Zhuan Falun. Potom jsem se úplně uzdravila. Po této události se mamince ještě více upevnila víra v Dafa a přestala trvat na tom, abych brala léky.

Jedné noci loňského srpna mi byla zima a potřebovala jsem více přikrývek. Maminka mi sáhla na čelo a zjistila, že mám horečku, která trvala dva dny. Potom jsem dostala silný průjem a babička si mě vzala k sobě domů, aby se o mě starala. Téměř jsme nespaly, protože jsem musela chodit na toaletu více než dvacetkrát za noc. Pokaždé mě nejprve rozbolelo břicho, po použití toalety bolest trochu ustoupila, ale brzy se znovu vrátila. Když se nakonec objevila krev, babička se mě jemně zeptala, jestli mám strach. Odpověděla jsem, že ne.

Druhý den ráno jsme s babičkou sledovaly video z Mistrových přednášek v Guangzhou. Odpoledne mě pak vzala do studijní skupiny Fa a později mi stáhla videa z Minghui, například The World of the Sun a Chuanchuan’s Adventures. Následující den byl průjem mnohem slabší, krvácení téměř zmizelo a do večera úplně ustalo.

Večer mě přišla navštívit babiččina sestra a trvala na tom, abych si vzala léky, ale krátce nato jsem je vyzvracela. Totéž se stalo s jakýmkoli jídlem, které jsem snědla. Občas mě ještě bolelo břicho, ale po babiččině masáži se mi ulevilo. Řekla jsem jí: „Děti na Taiwanu mají štěstí. Mohou studovat Zhuan Falun ve škole. Také bych chtěla jet studovat na Taiwan!“

Učím se myslet na druhé

Když jsem u babičky doma, mohu studovat Dafa, cvičit a chodit s ostatními do vesnic vylepovat plakáty. V horách jsem volala na stromy, potoky, motýly a ptáky: „Falun Dafa je dobrý. Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“ Doufala jsem, že si ta slova zapamatují a budou zachráněni. Byla jsem velmi šťastná. Na zpáteční cestě jsem byla příliš unavená na chůzi, a tak nám Mistr zařídil další auto, které nás odvezlo. Děkuji, Mistře!

Během letních prázdnin mi maminka zadávala hodně domácích úkolů, včetně matematiky, angličtiny a latinskoamerických tanců. Když jsem byla unavená, zastavila jsem se a odpočinula si. Nejtěžší pro mě byla matematika a dělala jsem chyby, ať jsem se snažila sebevíc. Opravdu jsem chtěla dostat plný počet bodů, ale ať jsem se snažila jakkoli, nikdy se mi to nepodařilo.

Babička mi připomněla, že je to připoutání. Řekla jsem: „Bylo by dobré, kdybych se dokázala vzdát sama sebe.“ Naučila jsem se to z příběhu na Minghui o starším mnichovi, který požádal mladšího mnicha, aby snesl olej z hory dolů. Babička mi také řekla: „Člověk musí být upřímný sám k sobě. Nedělej věci jen proto, aby ses zalíbila ostatním.“

Moc ráda jsem zůstávala u babičky doma a nikdy se mi nechtělo odcházet. Maminku to trápilo. Jednou večer jsem trvala na tom, že chci jít k babičce. Maminka nakonec nemohla dělat nic jiného než mě tam odvézt. Jenže babička nebyla doma a já tam čekala sama. Pak mi zavolal tatínek a řekl: „Maminku mrzí, jak se chováš.“ Neuvědomila jsem si její pocity.

Babička říká, že jsem se zlepšila velmi rychle, ale stále ještě dělám některé věci, které nejsou v souladu s učením Fa. Potřebuji, aby se mnou babička studovala Fa, ale doufám, že se brzy dokážu učit více sama. Také někdy chodím po místnosti, zatímco babička čte Fa. I když ji poslouchám, jak čte, působí to neuctivě vůči Fa. Musím také posílit studium Fa a cvičit pilněji.