(Minghui.org) V roce 1995, když mi bylo 35 let, jsem trpěla mnoha nemocemi, včetně syndromu chronické únavy, šest centimetrů velkého nádoru na děloze, tekutiny na plicích, chronických bolestí žaludku a silných bolestí hlavy pokaždé, když jsem v zimě vyšla ven. Byla jsem příliš slabá na práci a každých šest hodin jsem musela užívat léky.
Později mi diagnostikovali rakovinu nosohltanu. Úplně jsem se zhroutila, ztratila jsem veškerou naději na život a každý den jsem plakala. Můj manžel byl stejně zdrcený. Se slzami říkal: „Bez tebe, jak budeme se synem žít? I kdybych měl prodat dům a půdu, nějak zaplatím tvoji léčbu.“ Můj třináctiletý syn si přede mnou klekl a řekl: „Mami, neboj se. Přestanu chodit do školy a vydělám peníze na tvoje léky.“
Požehnaná příležitost přišla a bolest zmizela
Šestý den lunárního Nového roku v roce 1996 jsme s manželem navštívili mou sestřenici. Dům byl plný lidí. Na stěně jsem uviděla portrét a myslela jsem si, že jde o obraz Buddhy, proto jsem se sestřenice zeptala: „Kde jsi ten portrét koupila?“ Několik lidí v místnosti si vyměnilo pohledy, což mě zmátlo.
Jeden z nich se zeptal: „Ty neumíš číst?“ Odpověděla jsem: „Ne, nikdy jsem nechodila do školy.“ Řekli mi, že praktikují Falun Dafa a že jde o portrét jejich Mistra. Někdo poznamenal: „Vypadáte velmi bledě. Měla byste začít praktikovat hned.“ Souhlasila jsem.
Můj manžel však nesouhlasil a trval na tom, abych se vrátila domů a připravila se na operaci kvůli nádoru na děloze. Promluvila jsem si o tom se sestřenicí a ona souhlasila, že mě v budoucnu bude vyzvedávat, abych se mohla učit cvičení.
O devět dní později si pro mě přišla. Cestou k ní domů jsem náhle pocítila prudkou bolest v nose. Opřela jsem se o manželova záda a po celou cestu si držela nos rukama. Když jsme dorazili, ruce jsem od nosu odtáhla — a bolest byla pryč. Opět jsem mohla volně dýchat. Jedna praktikující řekla: „Váš předurčený vztah je opravdu silný. Mistr se o vás už stará.“
U sestřenice jsem se naučila pět cvičení a domů jsem si odnesla výtisk knihy Falun Gong, úvodní knihy této praxe.
Po návratu domů začaly jedna po druhé mizet všechny moje nemoci. Celá rodina měla obrovskou radost. Když sousedé a lidé z vesnice viděli, jak jsem se změnila, také přišli, aby se učili Falun Dafa. Během jednoho měsíce začalo praktikovat více než 40 lidí a náš dům se stal místem společného studia Fa a cvičení.
Zůstala jsem pevná ve své víře a zotavila se z ochrnutí obličeje
Jedné noci jsem náhle pocítila ostrou bolest za uchem, tak silnou, že jsem nemohla spát. Ráno jsem si všimla, že mám pokřivená ústa. Pomyslela jsem si: „To nic není, praktikující neonemocní.“
Bylo období sázení cukrové řepy. Syn byl ve škole a manžel pracoval mimo město, takže jsem byla doma úplně sama.
Jedna spolupraktikující řekla: „Měla by sis odpočinout. Pomůžeme ti řepu zasázet.“ Odpověděla jsem: „Nemohu jen ležet doma. To by znamenalo přiznat, že jsem nemocná.“ Trvala jsem na tom, že půjdu pracovat na pole. I když mi kvůli bolesti za uchem tekly slzy po tváři, moje odhodlání se nezměnilo.
Asi o týden později byla všechna řepa zasazená. Manžel přijel domů a trval na tom, abych šla do nemocnice. Řekla jsem mu: „Budu v pořádku. Všechny moje předchozí nemoci zmizely, dokonce i rakovina nosohltanu. To přece víš.“ On však nechtěl poslouchat a dokonce požádal příbuzné, aby mě přemluvili k návštěvě lékaře.
Když mě nikdo nedokázal přesvědčit, abych šla do nemocnice, manžel se tak rozzlobil, že bouchal dveřmi, nadával a dokonce vyhrožoval, že zavolá policii. V srdci jsem Mistrovi řekla: „Dělá takovou scénu, tak se prostě podřídím tomu, co chce.“
Lékař řekl, že mám obrnu obličejového nervu a že méně než dvě procenta pacientů se zcela uzdraví. Manžel mě nutil užívat léky, ale místo zlepšení mi obličej otekl jako napařený knedlík. V duchu jsem požádala Mistra o pomoc.
Právě tehdy přijela moje sestřenice z druhého kolena, která žila mimo město, a tak jsem řekla, že ji chci navštívit, protože zná starého lékaře tradiční čínské medicíny, který zdarma provádí akupunkturu. Manžel mě nechal odjet.
U sestřenice jsem pokračovala ve studiu Fa a cvičení. Kolem třetí hodiny ráno se na mě přišla podívat a zvolala: „Ach, ten otok na tváři splaskl. Tahle praxe opravdu funguje!“ Zůstala jsem tam pět dní, studovala Fa a cvičila.
Když jsem se vrátila domů, manžel viděl, že otok ustoupil, přesto mě znovu nutil brát léky. Do jedenácti hodin večer mi však obličej opět natekl a bolest byla tak silná, že jsem nemohla spát. Ve tři ráno jsem vzbudila manžela a můj vzhled ho vyděsil. Řekla jsem mu: „Vím, že to myslíš dobře, ale další léky otok jen zhoršily. Jsem pod Mistrovou ochranou.“ Bezradně odpověděl: „Tak už je tedy neber.“
Přesto se mě dál snažil přemluvit, abych podstoupila akupunkturu. Jednoho dne však začal náhle sám nezřetelně mluvit. Myslel si, že to způsobilo kontaminované zelí, které jsme měli doma. Řekla jsem mu: „Naši sousedé jedli stejné zelí a nikomu nic nebylo. Možná je to pro tebe varování.“
Během následujících šesti měsíců jsem vytrvale studovala Fa, cvičila a dělala ještě více domácích prací než dříve. Manžel však zůstával nespokojený a podrážděný. Při sebemenší nepříjemnosti bouchal do stolu, zlostně se na mě díval a vybuchoval hněvem. Já jsem se k němu vždy chovala laskavě.
Kdykoli se mě přátelé, příbuzní nebo sousedé ptali: „Kdy se uzdravíš, když nebereš žádné léky?“ jednoduše jsem odpovídala: „Až přijde správný čas, budu v pořádku.“
Nakonec jsem se zbavila starostí a přestala se zabývat svým vzhledem. Jednoho dne při druhém cvičení jsem náhle pocítila, jako by se mi čelo rozpoltilo a temeno hlavy otékalo. Vyděsila jsem se, ale okamžitě jsem si uvědomila, že Mistr upravuje mé tělo.
Po dokončení cvičení jsem šla do kuchyně připravit jídlo. Náhle jsem ucítila, že mohu hýbat levou stranou obličeje. Spěchala jsem k zrcadlu. Ústa jsem měla rovná, obličej už nebyl pokřivený a ani oko nebylo zkřivené. Radost, kterou jsem cítila, se nedá popsat.
Když se manžel ten večer vrátil domů, nevěřícně na mě zíral a zeptal se: „To není sen?“ Odpověděla jsem: „Teď už věříš? Mistr mě uzdravil.“ Měl obrovskou radost a od té chvíle mi začal pomáhat s domácími pracemi.
Druhý den, když mě lidé uviděli, říkali: „Úplně se uzdravila.“ „To je neuvěřitelné. Když přišel správný čas, uzdravila se.“ „Falun Dafa je opravdu mimořádný!“
Později začalo praktikovat ještě několik dalších lidí.
Mistr mě proměnil z člověka sužovaného nemocemi ve zdravou a šťastnou praktikující a umožnil mně, ženě, která byla kdysi negramotná, přečíst všech 54 knih Dafa.
Z hloubi srdce děkuji našemu soucitnému a velkému Mistrovi.
(Vybraný příspěvek k oslavě Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
