[Oslava Světového dne Falun Dafa] Všichni v tichém úžasu plakali

(Minghui.org) Měla jsem to štěstí zúčastnit se pátého cyklu Mistrových přednášek Fa v Guangzhou v Číně, který probíhal od 21. do 28. prosince 1994. Aby Mistr snížil finanční náklady studentů, zkrátil délku přednášek z obvyklých deseti dnů na osm. Jednalo se o přednášky Fa. Mistr studentům zároveň vkládal mnoho energetických mechanismů a látek. Další zkrácení času by již neumožnilo toto vše uskutečnit.

Předtím se moje matka Mistrových přednášek zúčastnila již třikrát a velmi z nich těžila. Opakovaně mě přemlouvala, abych jela také. Pokaždé jsem však zdvořile odmítla s výmluvou, že jsem příliš zaneprázdněná.

Tehdy jsem právě dokončila vysokou školu. Měla jsem pocit, že jsem se konečně osvobodila od let strávených studiem. Jako dospělá jsem si začala naplno užívat života. Bylo to období, kdy se země teprve začínala otevírat světu a do Číny se náhle valilo obrovské množství různorodých informací a kulturních vlivů – doba označovaná jako „informační exploze“. Z reproduktorů v ulicích zněly hongkongské a taiwanské populární písně a hlavním tématem rozhovorů bylo podnikání a vydělávání peněz. Plně jsem se ponořila do tehdejší společenské atmosféry. Naučila jsem se kouřit a pít alkohol, osvojila si společenskou etiketu banketů a umění navazovat kontakty. Všem těmto věcem jsem se věnovala s neutuchajícím nadšením.

Když jsem se doslechla, že půjde o poslední Mistrovy přednášky v Číně, rozhodla jsem se tentokrát zúčastnit.

Před třiceti lety byla dopravní infrastruktura stále poměrně zaostalá a většina cest probíhala po silnicích. Spolupraktikující se složili na pronájem místního minibusu a společně jsme vyrazili z rodného města do Guangzhou. Dva řidiči se střídali za volantem a jeli nepřetržitě ve dne v noci.

Když jsme vyjížděli, panovaly v našem severním regionu už silné mrazy. Silnice byly po zmrzlém sněhu kluzké a nebezpečné.

Všichni měli na sobě to nejteplejší oblečení, které vlastnili. Autobus byl malý a starý a topení foukalo jen vlažný vzduch, takže uvnitř byla zima. Seděli jsme namačkaní tak těsně, že vozidlo bylo výrazně přetížené. Cestovali jsme několik dní a nocí bez zastávky na přenocování. Přes den jsme se krátce zastavovali u silničních obchodů, kde jsme si koupili něco k jídlu nebo zalili instantní nudle. V noci jsme spali vsedě na sedadlech.

Z domova jsem odjížděla ve spěchu, ale cigarety jsem si vzít nezapomněla. Ukázalo se však, že nikdo jiný nekouří. Lidé, kteří se mnou cestovali, už začali praktikovat kultivaci a kouření se vzdali. Kdykoli jsme zastavili na jídlo, vystoupila jsem ven a zapálila si. Spolupraktikující byli ke mně velmi tolerantní. Někdy mě jen pozorovali a usmívali se, zatímco jsem kouřila.

Byli mezi nimi také dva mladí muži přibližně mého věku. Později jsem zjistila, že jsou úspěšnými podnikateli. Během cesty jsme si často povídali. Po příjezdu do Guangzhou jsme se ubytovali v hotelu nedaleko místa konání přednášek. Chodili jsme tam společně a ve volném čase jsme si také poprvé prohlíželi Guangzhou a obdivovali krásu města.

Přednášky se konaly v tělocvičně Guangzhou Gymnasium, obrovském areálu. Zúčastnilo se jich až osm tisíc praktikujících. Mimo budovu bylo umístěno několik televizních obrazovek, aby studenti mohli sledovat Mistrovy přednášky v přímém přenosu. Když Mistr přednášel, položil na stůl jediný list papíru a začal mluvit. V celé hale panovalo mimořádné ticho a všichni pozorně naslouchali.

Při jedné příležitosti jsem ještě před začátkem přednášky zahlédla Mistra, jak vchází hlavním vchodem. Měl na sobě tmavý oblek a bílou košili. Na tváři měl laskavý úsměv. Byl vysoký a působil velmi důstojně. Kráčel tak lehce a svižně, že každý student, který by s ním chtěl držet krok, by musel téměř běžet.

Osm dní uběhlo jako okamžik. Prošla jsem hlubokou proměnou těla i mysli. Tělo bylo očištěno. Když jsem chodila, měla jsem pocit, jako bych se vznášela. Můj pohled na svět se začal měnit a začala jsem znovu přemýšlet o skutečném smyslu života. Také jsem začala přestávat kouřit.

Mistr právě dokončil svou poslední přednášku. Když se setkání chýlilo ke konci a nadešel čas opustit sál, všichni jsme vstali. Mistr sestoupil z pódia a procházel prostorem haly. Obě paže měl zdvižené vysoko nad hlavou a během chůze prováděl různé pohyby rukama.

Přestože jsem nerozuměla významu Mistrových gest, cítila jsem nesmírně silnou energii prostupující celým stadionem. Vlny mocné energie se šířily prostorem a obklopovaly každého přítomného praktikujícího. Fyzickýma očima jsem neviděla nic zvláštního. Přesto mi v té chvíli začaly po tvářích nekontrolovatelně stékat slzy. Nedokázala jsem je zastavit.

Z nejhlubších vrstev mé bytosti se zvedala mohutná vlna emocí. Byla to nepopsatelná vděčnost za vše, co mi Mistr dal.

Když jsem si uvědomila, že pláču, pocítila jsem rozpaky. Otočila jsem se však na spolupraktikující po obou stranách a zjistila jsem, že i oni tiše prolévají slzy.

Čas letí.

Vzácná přátelství, která vznikla v těch nejkrásnějších časech, si skutečně zaslouží být uchována v paměti. Doufám, že budeme všichni i nadále pilně kultivovat. Doufám, že spolupraktikující, kteří se osobně zúčastnili Mistrových přednášek Fa, si budou vážit těchto posvátných, nezapomenutelných a drahocenných okamžiků.

Staňme se společně svědky této mimořádné cesty, odstraňme pomluvy a mylné představy namířené proti Dafa a Mistrovi a navraťme dobré jméno Mistrovi i Dafa!