Jak policisté chránili praktikující Falun Dafa

(Minghui.org) Žil jsem v malém městě s přibližně 30 000 obyvateli. Poté, co byl Falun Dafa představen veřejnosti, začalo tuto praxi studovat mnoho místních obyvatel. V jedné z okolních vesnic praktikovalo více než 300 lidí. Falun Dafa uzdravil mnoho nemocných a odehrálo se také mnoho zázračných událostí.

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila v roku 1999 pronásledování, dostalo okresní policejní oddělení kvůli velkému počtu místních praktikujících pokyn od svých nadřízených, aby praktikující pronásledovalo. Jak ale měli tento úkol splnit? Biologické matky ředitele i zástupce ředitele policejního oddělení byly praktikujícími, takže oba dobře věděli, o čem Dafa je. Zároveň nemohli snést pomyšlení, že by se zachovali neuctivě vůči vlastním matkám, natož aby se obrátili proti nim. Oba ředitelé proto pohlíželi na pronásledování Falun Gongu velmi pesimisticky a většinou nad celou záležitostí přivírali oči.

Na policejním oddělení však působil ještě jeden vlivný člověk s reálnou mocí – tajemník stranické organizace. Ten vedl skupinu policistů pověřených prováděním pronásledování. Domníval se, že nejprve musí dopadnout vůdce, tedy člověka s největším vlivem. Jakmile se to podaří, ostatní už podle něj bude snadné přimět ke změně.

Jednoho dne tajemník strany spolu s oběma řediteli a více než deseti policisty přijel ve dvou vozidlech k domu koordinátorky, která měla mezi praktikujícími největší vliv. Snažili se ji donutit k tomu, aby se vzdala své víry. Tato koordinátorka byla v okolí velmi známá, protože dříve trpěla záhadnou nemocí. Na břiše měla otvor, ze kterého vytékal hnis. Ať podstoupila jakoukoli léčbu, rána se nehojila. Její rodina bývala poměrně zámožná, proto navštívila nemocnice v různých částech Číny a utratila za léčbu velké množství peněz, ale bez výsledku. Nakonec byla tři roky upoutána na lůžko.

Poté, co se seznámila s Dafa, dokázala se během tří dnů posadit a brzy se úplně uzdravila. Místní obyvatelé dobře znali její předchozí zdravotní stav, a když viděli, že se uzdravila, považovali to za zázrak. Mnozí z nich proto také začali praktikovat Falun Dafa. Protože za ní přicházelo mnoho lidí, aby se praxi naučili, přirozeně se stala koordinátorkou. Policejní oddělení ji proto považovalo za vedoucí osobu.

Protože oba ředitelé už o Dafa věděli, nepřijeli ji ve skutečnosti pronásledovat, ale pouze formálně splnit uložený úkol. Tajemník strany ji chtěl přimět ke vzdání se víry, ale poté, co si vyslechl její příběh, on i policisté zůstali celý den u ní doma a poslouchali, jak jim vypráví o Dafa. Poté odešli.

Do kteréhokoli domu tajemník strany přišel, aby se pokusil praktikující přinutit vzdát se víry, vždy od nich slyšel, že Falun Dafa je dobrý. Jedna praktikující například odjela do Pekingu podat pokojné odvolání za Falun Dafa. Krátce předtím porodila dítě. Po příjezdu do Pekingu byla na dva měsíce protiprávně zadržena. Když se vrátila domů, podle běžných představ už po dvou měsících neměla být schopna dítě kojit, přesto jej dál bez problémů kojila.

Tajemník strany tak postupně vyslechl stále více skutečných příběhů od praktikujících.

Vyšší úřady nařídily okresnímu policejnímu oddělení pronásledování důsledně provádět. Tajemníkovi strany předaly celou sadu knih Dafa a nařídily mu, aby je pečlivě prostudoval, lépe porozuměl způsobu myšlení praktikujících a dokázal je zlomit.

Tajemník strany začal číst knihy Dafa ve své kanceláři. Měl kompletní soubor knih, nechyběl jediný svazek. Byla to součást jeho práce. Nakonec přečetl všechny knihy. Na základě toho, co si v nich přečetl, a také díky tomu, co osobně viděl a slyšel od praktikujících o jejich zázračných uzdraveních, se jeho pohled postupně změnil.

Přestal se vážně snažit praktikující nutit ke vzdání se víry. Dokonce policistům podřízeným pod ním nařídil, že pokud chtějí chodit do domů praktikujících a pokoušet se je přimět vzdát se víry, musí nejprve přečíst všechny knihy Dafa. Tvrdil, že jim to pomůže lépe splnit jejich úkol, protože budou rozumět tomu, jak praktikující uvažují.

Na základě tohoto částečně vynuceného požadavku začali knihy Dafa číst i ostatní policisté. Po jejich přečtení se změnili také oni. I oni začali pohlížet velmi pesimisticky na pronásledování, zatýkání a nátlak na praktikující Dafa. Když byli někdy nuceni vyjet k domu praktikujícího, chovali se přátelsky a srdečně, jako by přišli na běžnou návštěvu, nikoli plnit služební úkol. Někdy praktikující sami zdravili a pouštěli se s nimi do rozhovoru. Přestože otevřeně nevyjadřovali podporu, jejich jednání ukazovalo, že Dafa rozumějí a praktikující pronásledovat nechtějí.

Jednou přišel jeden policista do domu praktikujícího a řekl: „Kdyby se každý učil Dafa, moje práce by byla mnohem jednodušší.“ Měl tím na mysli, že kdyby se zlepšil veřejný pořádek a klesla kriminalita, jeho práce by byla mnohem snazší.

Tajemník strany jednou soukromě řekl jednomu praktikujícímu: „Dělejte si, co uznáte za vhodné, jen neopouštějte tento okres. Dokud zůstanete v jeho hranicích, zaručuji vám, že budete v bezpečí. Ale jakmile okres opustíte, už za vaši bezpečnost nemohu ručit.“

A skutečně, během několika prvních let po zahájení pronásledování, kdy vyšší úřady nařizovaly okresnímu policejnímu oddělení praktikující pronásledovat, postupovalo vedení policejního oddělení jednotně a ve svých hlášeních uvádělo: „V našem okrese žádní praktikující nejsou.“ Během těchto několika let nebyl v tomto městě prakticky žádný praktikující odsouzen k uvěznění. Možná existoval jeden nebo dva případy, kdy je už nedokázali ochránit, protože pronásledování bylo řízeno přímo nadřízenými orgány okresního policejního oddělení.

O několik let později tajemník strany odešel do důchodu. Oba ředitelé policejního oddělení byli povýšeni a převedeni na jiná místa. Jedním z důvodů jejich povýšení bylo, že podle hodnocení odvedli dobrou práci, protože „v tomto okrese nikdo Falun Gong nepraktikuje“. Díky tiché ochraně těchto policistů, kteří Dafa porozuměli, mohli místní praktikující v prvních letech pronásledování kultivovat v poměrně klidném prostředí.