Lékařka tradiční čínské medicíny: „Falun Dafa je skutečně vyšší formou vědy“

(Minghui.org) Matka manželky mého syna je lékařkou tradiční čínské medicíny. Během své dlouholeté praxe ošetřila nespočet pacientů a pomohla zachránit mnoho životů. Když však zestárla, léta obětavé péče o druhé se podepsala na jejím vlastním zdraví a začala trpět různými nemocemi.

Spoléhala na své lékařské zkušenosti a snažila se léčit sama sebe, ale nic nepomáhalo. V některých případech se její zdravotní stav dokonce zhoršoval. Říkala: „Za ta léta jsem vyléčila mnoho lidí se stejnými potížemi, jaké mám teď já. Proč ale nedokážu vyléčit sama sebe?“ Dokonale to vystihovalo přísloví: „I ten nejostřejší nůž si nedokáže vyřezat vlastní rukojeť.“

Poprvé jsem se s ní setkala v roce 2014. Během krátkého rozhovoru jsem se dozvěděla, že trpí těžkou nespavostí a je závislá na prášcích na spaní. Vyprávěla jsem jí proto o Falun Dafa, o principech Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a vysvětlila jí, že tato praxe přináší mimořádné účinky při zlepšování zdraví. Řekla jsem jí, že pokud bude upřímně opakovat příznivá slova: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, získá požehnání a energie Dafa jí pomůže zlepšit zdravotní stav.

O dva roky později jsem ji znovu navštívila. Nevypadala dobře. Stále užívala prášky na spaní a navíc ji začaly trápit potíže se srdcem, vysokým krevním tlakem a bolesti v bedrech i nohou.

Když jsem se jí zeptala, zda si vzpomněla opakovat příznivá slova, odpověděla: „Věřím, že když je člověk nemocný, měl by jít k lékaři a brát léky. To je přece věda. Kromě toho jsem sama vyléčila mnoho pacientů se stejnými obtížemi.“

Najednou jsem pochopila, co jí brání přijmout pravdu. Změnila jsem proto způsob, jakým jsem s ní mluvila, a podělila jsem se o vlastní zkušenost. Než jsem začala praktikovat Falun Gong, také jsem byla závislá na prášcích na spaní, které mi navíc často vůbec nepomáhaly. Když jsem se v noci nevyspala, bývala jsem druhý den podrážděná a ve škole jsem se kvůli maličkostem rozčilovala na své kolegy.

V květnu 1995 už většina učitelů na naší škole praktikovala Falun Gong. Jednoho dne mi jedna kolegyně řekla: „Naučím tě cvičení a dnes v noci se dobře vyspíš.“ Pochybovala jsem o tom, ale představa, že bych se konečně pořádně vyspala, byla lákavá. Šly jsme proto do prázdné třídy a ona mě naučila první cvičení. Zvládla jsem se naučit jen několik pohybů, když zazvonil zvonek oznamující konec pracovního dne.

Po večeři jsem si doma zkusila zopakovat to, co jsem se naučila, i když jsem si vůbec nebyla jistá, zda cvičím správně. Přesto jsem tu noc spala tvrdě až do svítání. Probudila jsem se svěží, s jasnou hlavou, a dokonce jsem udělala něco, co pro mě bylo neobvyklé – k snídani jsem snědla misku rýže. Od té chvíle jsem začala praktikovat Falun Dafa. Brzy poté zmizely moje srdeční potíže, bolesti v bedrech i nohou, aniž bych si vůbec uvědomila, kdy se to stalo.

Moje příbuzná byla mou zkušeností velmi zaujata a chtěla se naučit cvičení. Požádala mě, abych ji učila jedno cvičení denně. Cvičila velmi svědomitě a pečlivě dbala na každý detail.

Druhý den ráno nadšeně zvolala: „Dnes v noci jsem spala opravdu skvěle. Tak dobře jsem se nevyspala celé roky. Falun Gong skutečně funguje!“

Během několika následujících dnů se naučila všech pět cvičení, ale nechtěla poslouchat přednášky Mistra Li. Říkala: „Pořád věřím ve vědu.“

Odpověděla jsem jí: „Nemám nic proti tomu, že věříš ve vědu. Jenže za všechna ta léta tě věda nevyléčila, zatímco praktikování Falun Gongu tvé zdraví zlepšilo téměř okamžitě.“

„Při praktikování jsem nepřestala brát léky a mám pocit, že teď konečně začaly účinkovat,“ odpověděla.

Vysvětlila jsem jí: „Ty léky bereš už mnoho let. Proč dříve nezabíraly a teď najednou ano? Jsou to opravdu léky, které působí, nebo je to díky praktikování?“ Zdálo se, že jí náhle všechno došlo.

Brzy poté jsem se musela vrátit do svého rodného města. V následujících letech jsem se dozvěděla, že se ztratila paměťová karta s hudbou ke cvičením a ona přestala praktikovat. Rodina jí později najala hospodyni, která jí pomáhala s vařením a úklidem. Její zdravotní stav se bohužel postupně zhoršil natolik, že byla upoutána na lůžko, a nakonec se vrátila do svého rodného města, aby tam vyhledala lékařskou pomoc.

Když jsem minulý rok navštívila své dítě, zašla jsem ji znovu navštívit. Hospodyně mi řekla, že na tom zdravotně není dobře. Nejenže v noci téměř nespala, ale přes den jí bolesti zad a nohou znemožňovaly stát nebo si dřepnout, takže většinu času trávila na lůžku. Nohy měla tak oteklé, že sotva chodila. Vyzkoušela snad všechny způsoby léčby, které ji napadly – tradiční čínskou medicínu, západní medicínu, masáže i tepelnou terapii –, ale nic nepomáhalo. Když už jí nezbývala žádná jiná možnost, vrátila se do rodného města hledat další lékařskou pomoc.

Zůstaly jsme spolu v kontaktu. Kdykoli jsem jí zavolala, obvykle ležela v posteli.

O osm měsíců později mě velmi ráda znovu viděla. Řekla: „Jakmile jsem tě uviděla, věděla jsem, že ještě existuje naděje.“

Odpověděla jsem: „Víš, že zachránit tě může jedině Mistr.“ Tentokrát mě požádala o nahrávky Mistrových přednášek. Navrhla jsem jí, aby každý den bez přerušení poslouchala jednu přednášku a soustředila se na ni stejně pozorně jako dříve.

Když je doposlouchala všechny, řekla, že mnoho věcí, o kterých Mistr hovořil, pro ni bylo zcela nových. Poslouchala velmi pozorně, ale měla pocit, že mnohému ještě plně neporozuměla, a proto si je chtěla poslechnout znovu.

Jak pokračovala v poslouchání Mistrových přednášek, začaly se odehrávat výrazné změny jak v jejím zdravotním stavu, tak v jejím nitru.

Dříve se neustále hádala se svou dcerou. Dcera jí často vyčítala drobnosti v domácnosti, zatímco ji trápilo, že i přes svůj špatný zdravotní stav se namáhala pomáhat s nákupy, vařením, úklidem, domácími pracemi i péčí o děti. Tato citová zátěž ji velmi tížila. Nyní však, i když ji dcera kritizovala, zůstávala klidná a nechávala vše být.

Stejně výrazně se zlepšil i její fyzický stav. Zpočátku musela Mistrovy přednášky poslouchat vleže, ale zanedlouho už dokázala sedět. Zlepšil se jí také spánek a bez probuzení spala až do pěti hodin ráno. Krevní tlak se vrátil do normálních hodnot, otoky nohou ustoupily a znovu získala dostatek sil, aby mohla chodit.

Poté, co si přednášky vyslechla podruhé, s úžasem řekla: „Léky mé problémy vyřešit nedokázaly, ale Falun Gong ano. Falun Gong je skutečně vyšší formou vědy.“

Vysvětlila jsem jí: „To je tvé současné pochopení. Když budeš dál poslouchat přednášky a praktikovat, dospěješ k ještě vyššímu a hlubšímu pochopení.“

Odpověděla: „Budu! A budu také dál dělat cvičení.“ Požádala mě, abych ji znovu naučila všech pět cvičení, jedno po druhém. Pokračovala v učení s velkou pečlivostí a věnovala pozornost každému detailu.

Dodnes každý den svědomitě cvičí a studuje Fa. Kdykoli narazí na nějaký problém, dívá se do sebe a snaží se zlepšit. Její tvář dnes září zdravím a bez potíží zvládá všechny domácí práce.

Řekla: „To, že mohu praktikovat Falun Gong, dokazuje, že s ním mám hluboký předurčený vztah. Mistr mě přijal za svou učednici. Této vzácné příležitosti si budu nesmírně vážit, budu se pilně kultivovat a oplatím Mistrovi jeho soucitnou spásu.“