Odvrátil jsem se od rodinné nevraživosti a překonal démona žádostivosti

(Minghui.org) Naše početná rodina pochází ze starého rodu. Po generace se nám dařilo udržovat rodinu pohromadě a rozvíjet ji, ale vztahy s příbuznými nebyly vždy harmonické. Můj dědeček z otcovy strany pracoval v 60. letech minulého století jako účetní výrobního družstva v naší vesnici. Vesničané si ho vážili pro jeho poctivost, laskavost a přínos k prosperitě družstva.

V naší vesnici žila ještě jedna rodina, která měla sedm synů a jednu dceru. Hlava této rodiny, Cao, ostatní šikanoval a zneužíval. Hnal svá prasata a krávy na pole jiných rodin, kde ničily úrodu. Cao a jeho dospělí synové se také v noci vplížili na cizí dvory a kradli ovoce, slepice i kachny. Kdykoli se jim někdo odvážil postavit, Cao si našel záminku, aby ho zbil.

Vesničané toho už měli dost, ale nikdo nevěděl, co dělat. Obrátili se na mého dědečka a požádali ho, aby se zastal spravedlnosti. Cao měl však příbuzného ve vysoké funkci okresní správy, a proto věděl, že si může dovolit cokoli a nic se mu nestane. Odmítal naslouchat tomu, co mu dědeček říkal, a mezi našimi rodinami vzniklo nepřátelství. Postupně přerostlo v dlouhotrvající rodinnou nevraživost.

Dědeček odešel na začátku 80. let minulého století do důchodu. Když Cao viděl, že už nemá žádnou pravomoc, začal on i jeho rodina dědečka a ostatní členy naší rodiny bez zábran urážet a napadat. Bez jakéhokoli důvodu nám zabrali rýžové pole i zeleninovou zahradu a způsobili nám značné ztráty. Jednou moje babička dokonce poklekla před Caem a jeho syny a prosila je, aby přestali bít mé tety a strýce.

Tento vleklý konflikt mezi oběma rodinami jsem sledoval už od dětství. Při potyčkách tetám vytrhali vlasy. Strýcové byli zbiti tak krutě, že několik dní nedokázali vstát z postele. Hněvalo mě, jak bylo s naší rodinou zacházeno, a také to, že jsme se neměli kam obrátit pro spravedlnost. Vesničané s námi sice soucítili, ale báli se Caa a neodvážili se postavit na naši stranu. Zklamaná a izolovaná se naše rodina na začátku 90. let minulého století postupně z vesnice odstěhovala.

Když jsem vyrůstal, moje prababička i babička mě neustále nabádaly, abych pilně studoval, dosáhl v životě významného postavení a stal se vysokým státním úředníkem, který přinese rodině čest. Jako nejstarší muž své generace jsem v sobě měl hluboce zakořeněný pocit odpovědnosti. Slíbil jsem jim: „Jednou se rodině Cao za všechno odplatím.“ Udržoval jsem se ve skvělé fyzické kondici pravidelným cvičením. Sám jsem se učil bojová umění a vyhledával jiné bojovníky, se kterými jsem se utkával. Ze všech těchto zkušeností jsem se učil a připravoval se na den, kdy se postavím rodině Cao.

Bohužel jsem ve studiu příliš nepokročil, takže stát se vysokým úředníkem už nepřipadalo v úvahu. O to více jsem zvýšil intenzitu svého tréninku a cvičil ještě tvrději, abych jednou dokázal porazit muže z rodiny Cao. Nejednou jsem si představoval, jak Caa zbiji, způsobím mu trvalá zranění, nebo ho dokonce zabiji.

Nalezení Dafa a opuštění nenávisti

V březnu 1996 jsem v parku potkal lidi, kteří představovali Falun Dafa (také známý jako Falun Gong). Ten večer jsem poprvé poslouchal Mistrovy přednášky Fa, aniž bych plně chápal jejich obsah. Po druhém večeru jsem však cítil, že mě tato praxe neobyčejně přitahuje. Navštěvoval jsem devítidenní seminář a vyslechl si všechny přednášky.

Mnoho věcí, o kterých Mistr hovořil, se zdálo být neuvěřitelných, ale hluboko v srdci jsem věděl, že jde o pravou kultivační cestu, se kterou se člověk setká jen jednou za život. Od mládí mě zajímala bojová umění a četl jsem mnoho taoistických i buddhistických spisů. Měl jsem určitou představu o tom, co kultivace znamená, ale nikdy předtím jsem nenarazil na učení, které by vše vysvětlovalo tak jasně.

A sobecky jsem začal svou kultivaci v Dafa. V té době jsem ještě studoval odbornou školu. Každé ráno jsem s místní skupinou cvičil v parku a večer jsme společně studovali Fa. Aniž bych si to uvědomoval, zlepšoval se můj charakter. Přestal jsem vyhledávat rvačky a můj prudký temperament se zmírnil. Vrátil jsem jízdní kolo, které jsem kdysi ukradl, a přestal jsem si nechávat peníze, které jsem našel na zemi, protože jsem kvůli tak nepatrnému zisku nechtěl ztrácet ctnost.

Začal jsem také pomáhat matce s domácími pracemi a přestal jsem jí odmlouvat a hádat se s ní. Když viděla, jak pozitivně na mě praktikování působí, začala Falun Dafa velmi podporovat. Také lidé kolem mě si všimli, jak moc jsem se změnil, a chválili mě za to, že jsem zůstal klidný i v náročných situacích. Vyprávěl jsem přátelům i rodině o Dafa a jeden z mých spolužáků se také vydal na cestu kultivace.

Asi dva měsíce poté, co jsem začal kultivovat v Dafa, mě jednoho dne náhle napadlo: „Teď jsem praktikujícím Falun Gongu. Jak bych mohl dál toužit po pomstě vůči rodině Cao? Co řeknu svým prarodičům a bratrancům?“ Celý týden jsem se tím trápil a nedokázal najít uspokojivou odpověď.

Studiem Fa jsem pochopil, že konflikty mezi oběma rodinami byly způsobeny karmickými dluhy. Možná moji předkové kdysi ublížili někomu z rodiny Cao a oni nyní jen získávali zpět to, co jim náleželo. Kdybych vyhledal konflikt, předal bych jim svou ctnost a vytvořil další dluh. Ten by pak musely splácet naše děti a vnuci. Kdy by to vůbec skončilo? Jen tehdy, kdybych to dokázal zcela pustit, mohl být tento dluh splacen.

Nevraživost mezi oběma rodinami však byla hluboce zakořeněná a nebylo snadné na ni zapomenout. Přestože jsem si přál vše pustit, několik dalších let jsem se myšlenky na pomstu stále nedokázal úplně vzdát. Nenávist jsem ze svého srdce ještě zcela neodstranil.

Jednou večer po společném studiu Fa jsem se sám sebe zeptal: „Jsi skutečný kultivující? Mistr nám řekl, že se máme řídit požadavky Fa a stávat se lepšími lidmi. Kdybych Caovi ublížil nebo ho dokonce zabil, skončil bych ve vězení. To by pošpinilo pověst Dafa. To nesmím dopustit. Jedinou možností je vzdát se myšlenky na pomstu.“

Ano, musím se pomsty vzdát. Jsem praktikující Falun Dafa a principy Dafa mi nedovolují oplácet zlo zlem. Rodinná nevraživost mezi naší rodinou a rodinou Cao skončí se mnou! Jakmile jsem se tak rozhodl, pocítil jsem obrovskou úlevu a celé tělo jako by se mi náhle odlehčilo. Poděkoval jsem Mistrovi, že mi pomohl rozpustit nenávist, která mě tolik let tížila.

Když jsem své rozhodnutí oznámil rodině, překvapivě je přijala s pochopením a souhlasila s ním. Dlouholetá nevraživost mezi oběma rodinami tím jednoduše skončila.

Cao však během života napáchal příliš mnoho zla a jeho karma ho nakonec dostihla. Byl pobodán a zůstal trvale postižený. Je to další důkaz toho, že dobro bývá odměněno, zatímco zlo nakonec nevyhnutelně přináší odplatu.

Objasňování pravdy za účelem záchrany vnímajících bytostí

Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila v červenci 1999 celostátní pronásledování Falun Dafa doprovázené masivní propagandistickou kampaní. Mnoho praktikujících v mém okolí ze strachu přestalo praktikovat. Věřil jsem však z celého srdce, že Dafa je pravá božská kultivační cesta. Nechápal jsem, proč se komunistický režim obrátil proti Dafa, ale byl jsem odhodlán kultivovat se až do konce, protože na tom být dobrým člověkem není nic špatného.

Tou dobou jsem již pracoval a vedl menší pracovní tým. Řídil jsem se zásadami Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a nikdy jsem si z práce nic nebral pro vlastní potřebu. Choval jsem se ohleduplně a raději jsem sám nesl ztrátu, než abych využil druhých. Díky své poctivé práci jsem si získal uznání a respekt vedoucích i spolupracovníků. Poté, co jsem se však v listopadu 1999 vrátil z Pekingu, kam jsem odjel podat pokojné odvolání ústřední vládě, byl jsem zadržen a krátce nato postaven mimo službu.

Poté, co jsme si s ostatními praktikujícími přečetli Mistrův článek „Racionalita“ z knihy Podstata dalšího pokroku II, našli jsme starý ruční tiskařský lis a začali na něm tisknout letáky s informacemi o Dafa. V noci jsme je roznášeli po celém okolí. V předvečer čínského Nového roku 2001 jsem byl zatčen za jejich rozdávání.

Byl jsem držen ve vazební věznici, kde jsem se ke všem choval přátelsky, a většina lidí, které jsem tam potkal, byla vůči Dafa otevřená. Druhý den čínského nového roku odvysílala všechna hlavní média zprávu o údajném sebeupálení na náměstí Tiananmen. Okamžitě jsem věděl, že šlo o zinscenovanou událost. Vyprávěl jsem spoluvězňům o své návštěvě náměstí Tiananmen v Pekingu a upozornil je, že jsem tam nikdy neviděl hlídkující policisty nosit hasicí přístroje. Jak tedy mohli policisté na televizních záběrech uhasit oheň tak rychle?

Poukázal jsem také na to, že Wang Jindong, který o sobě tvrdil, že je praktikujícím Falun Gongu a údajně se zapálil, aby dosáhl dovršení, ani neseděl ve správné meditační pozici se zkříženýma nohama. Jeho vlasy i oblečení byly pokryté sazemi, ale podivuhodně vůbec neshořely. Zároveň jsem spoluvězňům vysvětlil, že skutečný praktikující by nikdy nespáchal sebevraždu.

Upozornil jsem také na to, že Liu Sying nemohla vypít půl lahve benzínu, jak tvrdila oficiální verze, protože už malé množství by způsobilo těžké vnitřní poranění, nebo dokonce smrt. Musel by jí být okamžitě proveden výplach žaludku. Došel jsem k závěru, že vláda se tímto způsobem snaží Falun Gong očernit. Spoluvězni moje vysvětlení poslouchali přímo při sledování pořadu. Většina se mnou souhlasila a této lživé reportáži neuvěřila.

Po propuštění v roce 2002 jsem si doplnil studium nových Mistrových článků, například Prednáška Fa na Konferencii vo Floride, USA (Učení Fa na konferencích II), Vyučovanie Fa na turné v Severnej Amerike a Řízení plavby. Teprve tehdy jsem skutečně pochopil, jak hluboký Dafa je, a plně jsem si uvědomil svou odpovědnost učedníka při pomoci Mistrovi v nápravě Fa.

Ještě více jsem si uvědomil, jak mimořádný Mistr je. V následujících letech jsem veškerý svůj volný čas věnoval studiu Fa, vysílání spravedlivých myšlenek, sdílení zkušeností se spolupraktikujícími a pomoci ostatním v jejich zlepšování. Každému, koho jsem potkal, jsem vyprávěl, jak úžasný Dafa je a že je ze strany KS Číny neprávem pomlouván a pronásledován.

Protože jsem odmítl vzdát se své víry, zaměstnavatel se mnou předčasně ukončil pracovní poměr. Od té doby jsem se stěhoval na různá místa po celé Číně a vykonával mnoho různých zaměstnání. Obsluhoval jsem těžké stroje, pracoval jako masér nohou, připravoval pečivo v restauraci, provozoval farmu na pěstování klíčků a pracoval jako dělník při přenášení pytlů s pískem.

Ať jsem žil kdekoli nebo vykonával jakoukoli práci, vždy jsem se snažil být dobrým člověkem a řídit se zásadami Dafa. Choval jsem se laskavě a ohleduplně a vždy jsem dával přednost druhým před sebou. Kdykoli se naskytla příležitost, vyprávěl jsem lidem o Dafa a vysvětloval jim, proč je pronásledování nesprávné.

Jednou jsem ve vlaku uviděl starší ženu sedící naproti mně. Držela se za břicho a bylo vidět, že trpí velkou bolestí. Zeptal jsem se jí, co se stalo a zda nepotřebuje pomoc. Odpověděla, že ji bolí žaludek. Řekl jsem jí: „Nemohu vám zajistit lékaře, ale znám způsob, který by vám mohl od bolesti ulevit.“

Naučil jsem ji opakovat příznivá slova: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Vysvětlil jsem jí, že Falun Dafa vychází z buddhistické tradice a že incident sebeupálení na náměstí Tiananmen byl zinscenován, aby Dafa očernil. Povzbuzoval jsem ji, aby tato příznivá slova často opakovala, protože jí přinesou požehnání.

Žena začala tiše pohybovat rty a opakovala si tato slova. Požádala mě, abych jí je několikrát zopakoval, dokud si je nezapamatuje. Za krátkou chvíli překvapeně zvolala: „Žaludek už mě vůbec nebolí. Opravdu to pomohlo!“ Poté se mě začala vyptávat na Dafa i na pronásledování a řekla mi, že až se vrátí domů, najde si výtisk knihy Zhuan Falun a přečte si ji.

Studium Fa a dívání se do sebe při zlepšování sebe sama

Za více než dvacet let kultivace v Dafa jsem pochopil, jak zásadní význam má studium Fa pro naše zlepšování. Pomáhá nám dívat se do sebe, odstraňovat lidské představy a připoutání a udržovat pevnou víru v Mistra a Fa. Pokud člověk studuje Fa každý den s klidnou a čistou myslí, dokáže rychle rozpoznat myšlenky, které nejsou v souladu s Fa, odstranit připoutání, z nichž vycházejí, a nahradit je spravedlivými myšlenkami.

Pochopil jsem také, že odstraňování připoutání úzce souvisí s tím, jak silnou víru máme v Mistra a Fa. Obojí jde ruku v ruce – čím méně připoutání máme, tím pevnější je naše víra, a čím silnější jsou naše spravedlivé myšlenky, tím více se může projevit mimořádná síla Dafa.

Například odstraňování připoutání k žádostivosti pro mě bylo dlouhým a obtížným bojem. Než jsem začal kultivovat v Dafa, sledoval jsem velké množství pornografie a právě to se stalo největší překážkou mé kultivace. Zasahovalo to do mých snů a objevovalo se pokaždé, když jsem viděl ženy vyzývavě oblečené nebo narazil na podobné obrázky na internetu. Pokaždé, když jsem těmto představám podlehl, byl jsem ze sebe natolik zklamaný, že jsem si připadal naprosto poražený. Trvalo mi vždy nejméně několik dní, než jsem se z toho vzpamatoval.

Snažil jsem se toto zasahování odmítat. Přestal jsem úplně navštěvovat pornografické stránky a vyhýbal jsem se ženám, které se oblékaly vyzývavě. Přesto jsem dál procházel obdobími zlepšení i zhoršení svého charakteru. Kdykoli se mi v mysli objevila žádostivá myšlenka a okamžitě jsem ji nerozpoznal a neodstranil spravedlivými myšlenkami, zaplavily mou mysl další nesprávné myšlenky. Vzbuzovaly mé touhy a narušovaly mě. Když jsem si uvědomil, že připoutání k žádostivosti opět převzalo kontrolu, byly moje spravedlivé myšlenky už oslabené a moje víra v Dafa ochabla. Pokud se to stalo během spánku, často jsem se nedokázal ovládnout.

Začal jsem si proto opakovat Mistrova slova z Fa:

„„Já nejsem obyčejný člověk. Já jsem praktikující. Takhle se mnou nejednejte. Kultivuji Falun Dafa.““ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Pomáhalo mi to, ale zasahování se stále pravidelně vracelo. Pokaždé jsem se sám sebe ptal: „Opravdu věříš Mistrovi a Fa? Jestli ano, proč se stále nechceš vzdát připoutání k žádostivosti?“ Přečetl jsem mnoho článků se zkušenostmi ostatních praktikujících, díval jsem se do sebe, ale přesto jsem toto připoutání nedokázal zcela odstranit. Netušil jsem, co je jeho skutečnou příčinou.

Jednoho dne jsem ve stavu mezi spánkem a bděním uviděl zvláštní výjev. Na židli seděl člověk s podříznutým hrdlem. Kolem něj stálo několik lidí a cpali mu do hrdla jakousi hmotu. Když jsem se probudil, na tento sen jsem si jasně vzpomínal a věděl jsem, že mi Mistr pomáhá něco pochopit. Jedním z důvodů, proč jsem se nedokázal úplně zbavit připoutání k žádostivosti, bylo to, že zlé bytosti z jiných dimenzí vnášely do mého dimenzionálního pole tyto odporné substance a já je zcela neodmítal.

Posílil jsem své spravedlivé myšlenky a přidal jsem k nim pevné rozhodnutí: „Neuznávám uspořádání starých sil a nechci žádné z těch zkažených a odporných substancí, které mi vnucují.“ Zasahování se tím výrazně zmírnilo, ale stále mě ještě ovlivňovalo. Kdykoli se objevila žádostivá myšlenka, okamžitě jsem si připomněl: „Musím bezvýhradně věřit Mistrovi a Fa. Nechci žádostivost.“ Ve většině případů tato myšlenka zeslábla, ale stále jsem ji nedokázal zcela odstranit.

Pak jsem si vzpomněl, že Mistr ve svých přednáškách říká, že se máme kultivovat k nesobeckosti a vždy dávat druhé na první místo. Co je vlastně ono „já“? Studiem Fa jsem pochopil, že tímto „já“ je toto fyzické tělo, které mám na Zemi, včetně všech myšlenek vytvářených mým mozkem. Je produktem starého vesmíru. Dosáhnout „nesobeckosti“ znamená neuznávat žádnou myšlenku, která vychází z tohoto těla a tohoto mozku. Tyto myšlenky byly uspořádány starými silami a patří starému vesmíru. Nejsou to moje myšlenky a nepředstavují mé pravé já – moje skutečné já je nesobecké a zcela asimilované k Dafa.

Když jsem tento princip pochopil, najednou jsem měl ve všem naprosto jasno. Všechny myšlenky související s žádostivostí byly dávno uspořádány starými silami a démon žádostivosti tuto substanci vnucoval do mého dimenzionálního pole. To však nebylo to, co jsem chtěl. Byla to zdegenerovaná hmota starého vesmíru. Jakmile jsem žádostivost rozpoznal v její pravé podstatě, přestala nade mnou mít moc a už mě nemohla narušovat. Dokázal jsem studovat Fa s čistou myslí a moje hlavní vědomí už nebylo zmatené.

Protože jsem Mistrovi a Fa bezvýhradně důvěřoval, Mistr mi pomohl touto zkouškou projít. Dokázal jsem se povznést a odstranit toto připoutání. Ještě pevněji jsem se přesvědčil o Mistrově bezmezné soucitnosti i o mimořádné síle Dafa.

Svědkem mimořádné síly Dafa

Asi měsíc poté, co jsem začal praktikovat, jsem šel se spolužákem do restaurace. Cestou kolem nás přiletěl fotbalový míč a zasáhl mého spolužáka. Přiběhlo několik fotbalistů a obklopili nás. Začali se hádat a situace se rychle vyhrotila. Spolužák vběhl do restaurace a popadl sekáček na maso – schylovalo se k rvačce.

To všechno jsem pozoroval a pomyslel si: „Jsem praktikující Dafa. Mistr nám řekl, že nemáme ‚... se nebráníte, když vás bijí, a neodpovídáte, když vám nadávají. ...‘ (Přednáška devátá, Zhuan Falun). Jestli rvačka skutečně začne, nebudu se bránit. Klidně několik ran schytám, pokud tím bude druhá strana spokojená.“ Jakmile se tato myšlenka objevila, rozzuření fotbalisté náhle ztichli. Vzali si míč, otočili se a odešli. Se spolužákem jsme na sebe zmateně pohlédli. Tušil jsem, že se to stalo proto, že jsem se zachoval podle požadavků Fa, a Mistr nám pomohl konflikt vyřešit.

Jedné letní noci na začátku prvního desetiletí tohoto století jsme s jedním spolupraktikujícím jeli na motocyklu do odlehlého městečka rozdávat materiály objasňující pravdu. Cestou zpět nás zastavili policisté v civilu a zatkli nás. Při výslechu z nás policie nedokázala získat žádné informace, a tak nás krátce před půlnocí odvezla do nemocnice na lékařskou prohlídku.

Zatímco jsme lékařům objasňovali pravdu o Dafa, vysílal jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranil veškeré pronásledování uspořádané starými silami. Vysvětlil jsem lékařům, že praktikuji Falun Dafa, abych se stal lepším člověkem, a že jsem neprávem pronásledován. Během vyšetření na CT jsem požádal Mistra, aby nás posílil. Pomyslel jsem si: „Jsem praktikující Dafa a musím popřít uspořádání starých sil – vězení není místo, kam praktikující Dafa patří!“

Brzy ráno nás policie odvezla do vazební věznice. Lékař ze zdejší ambulance mě poznal a zeptal se, proč jsem se vrátil. Odpověděl jsem mu: „Sám bych se sem nikdy nevrátil. Přivezla mě policie.“

Podíval se na výsledky mého vyšetření, mávl rukou a řekl: „Nemohu vás přijmout.“ Policisté ho přemlouvali, aby přijetí schválil, ale on neustoupil. Policii nakonec nezbylo nic jiného než mě odvézt domů. Cestou mi jeden z policistů doporučil, abych co nejdříve vyhledal lékařské ošetření a pečoval o své zdraví.

Usmál jsem se a odpověděl: „Jsem v pořádku. Nejsem nemocný.“

Druhý praktikující zůstal ve vazební věznici měsíc. Když jsem ho po jeho propuštění znovu viděl, vyprávěl mi, že mu policisté řekli, že mi selhávají všechny důležité orgány a že jsem prakticky na pokraji smrti. Věděl jsem, že mě tímto způsobem chránil Mistr – výsledky lékařského vyšetření byly uspořádány tak, aby rozpustily pronásledování starých sil.

V létě roku 2013 jsem po práci přijal nabídku svézt se domů s řidičem nákladního auta. Na dálnici se vůz vymkl kontrole a převrátil se na pravý bok. Byl jsem prudce vržen na bok kabiny a statný řidič dopadl přímo na mě. Zachoval jsem klid a připomněl si, že jsem praktikující, kterého chrání Mistr, takže se mi nic nestane.

Necítil jsem žádný strach a neutrpěl jsem jediné zranění. Věděl jsem, že mě Mistr ochránil. Náraz při převrácení nákladního auta byl obrovský a snadno mohl způsobit vážná zranění. Nebezpečné by bylo už jen to, kdyby se rozbilo některé z oken. Jenže mně se nestalo vůbec nic a všechna okna i čelní sklo zůstaly neporušené. Řidič tomu nemohl uvěřit.

Jsem Mistrovi nesmírně vděčný, protože stál po mém boku po celou dobu. Opakovaně jsem byl svědkem mimořádné a zázračné síly Dafa. Kultivace v Dafa je tím nejlepším rozhodnutím, jaké jsem kdy učinil, a nikdy jsem ho nelitoval. I nadále budu pevně věřit Mistrovi a Fa, dobře dělat tři věci a naplním své historické poslání.