Kultivace prostřednictvím připoutání ke hněvu

(Minghui.org) Od dětství jsem zápasil s hněvem. Jak se v angličtině říká, měl jsem „výbušnou povahu“.

Jsem z poloviny Portorikánec, a tedy Latinoameričan. Latinoameričané neboli Hispánci jsou známí svou „horkou krví“, což má své výhody i nevýhody – většinou však přináší více negativních než pozitivních důsledků.

Když jsem byl malý, často jsem si dobíral svého staršího bratra a někdy jsem mu i ubližoval. Byl trochu při těle, nemotorný a rozčiloval mě tím, že mi nadával. Když jsem dospíval, přestěhoval jsem se k otci a nevlastní matce, daleko od matky a bratra. Tehdy jsem si uvědomil, že není přijatelné dávat hněv najevo, a naučil jsem se ho dobře skrývat.

Fa jsem získal v sedmnácti letech a můj hněv se poněkud zmírnil. Měl jsem pocit, že své emoce lépe ovládám, a celkově jsem byl mnohem vyrovnanější. Bylo to díky Fa, který učí Mistr. Změnil můj život k lepšímu a pomohl mi stát se snášenlivějším. Jak Mistr říká:

„Když nemáte dobrou povahu, prostě ji změňte.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Přesto ve mně stále přetrvávalo hluboce zakořeněné připoutání a odpovídající substance, které musely být na mé kultivační cestě nakonec odstraněny. Proto je Mistr začal postupně vynášet na povrch, když jsem založil vlastní rodinu.

Mistr řekl:

„Mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Poté, co jsem se oženil a založil rodinu, jako by nikdy nebyla nouze o důvody rozčilovat se na manželku nebo děti. Najednou kolem mě byli lidé, kteří neustále vyplňovali můj osobní prostor i mou mysl. Už jsem se před nimi nemohl schovat.

Většinou jsem byl doma klidný, dalo se dobře se mnou vycházet a byl jsem zodpovědný. Rodina mě považovala za vyrovnaného a pohodového člověka. Čas od času jsem však náhle vybuchl, ztratil sebeovládání a propadl zcela iracionálnímu hněvu. Když jsem se pak uklidnil, byla to velmi pokořující zkušenost, která mě přiměla dívat se do sebe a brát svou kultivaci vážněji.

Přesto se to čas od času opakovalo. Díval jsem se do sebe a snažil se změnit, ale pokaždé jsem v sobě stále cítil silný pocit oprávněnosti a své chování si ospravedlňoval. Důvody, které jsem měl na mysli, skutečně vycházely z věcí, jež členové mé rodiny udělali špatně nebo je mohli udělat lépe. Přesto jsem měl pocit, že jejich jednání musím napravit tím, že ztratím nervy a že jiná cesta neexistuje. Jinými slovy, zdálo se mi, že existují pádné důvody k hněvu, přestože samotný výbuch byl očividně nesprávný. Moje připoutání tak dál přetrvávalo v pozadí a několikrát do roka se vynořilo jako ošklivé monstrum, které musela moje rodina znovu spatřit.

Tak to pokračovalo mnoho let až do Vánoc roku 2021, během období uzávěr kvůli covidu. Lidé tehdy vášnivě diskutovali o očkování, rouškách a karanténních opatřeních. Jedna část společnosti jako by vnucovala očkování a nošení roušek ostatním, což vyvolávalo značné napětí. Stejně jako každý rok jsme plánovali strávit Vánoce s mou rodinou v Michiganu. Matka i bratr vůči nám už předem chovali nepřátelský postoj, protože jsme očkování nepřikládali takovou důležitost jako oni. Kvůli práci jsme se s manželkou nechali krátce před Vánoci očkovat, ale naše děti očkované nebyly.

Když jsme dorazili k matce domů a vešli hlavními dveřmi, popřál jsem: „Veselé Vánoce!“ Starší bratr mi však ostře odsekl: „Okamžitě si nasaďte roušky!“ On, matka ani ostatní příbuzní přitom roušky neměli. Předpokládám, že proto, že byli očkovaní a stýkali se jen s očkovanými lidmi – nevím. Každopádně jsem jeho chování považoval za nespravedlivé a velmi útočně jsem odpověděl: „Ne!“ Nato mě udeřil pěstí do obličeje a začala mi téct krev z nosu. Nevím, jestli bych mu úder oplatil, ale několik příbuzných se mezi nás postavilo a celý pobyt pak působil jako naprostá katastrofa.

Z pohledu praktikujícího však šlo o mimořádnou a posvátnou příležitost. Dnes to vidím jasně, i když tehdy tomu tak nebylo. Vše bylo uspořádáno velmi pečlivě, takže jsem bratrovi splatil dluh za všechny ty roky, kdy jsem ho jako dítě trápil, a zároveň bylo mé připoutání ke hněvu vystaveno na odiv přede všemi. Bylo to ponižující a bolestné, ale zároveň to byla výborná příležitost ke kultivaci.

Tehdy to pro mě však bylo citově nesmírně bolestivé. V následujících týdnech jsem se uprostřed noci budil s bušícím srdcem. Ve snech jsem se s bratrem pral, vítězil nad ním a pak cítil strašnou lítost, že jsem ho zbil tak těžce, až skončil v nemocnici. Obával jsem se dokonce, že bych mohl být zatčen. Bylo zřejmé, že to rozhodně není stav mysli praktikujícího.

Mistr řekl:

„Někteří lidé se dokonce přestanou ovládat. Při výchově dětí na ně křičí a dělají scény. Takhle se při výchově dětí chovat nemusíte. Neměli byste se skutečně rozzlobit. Máte vychovávat děti rozumně, aby to mělo smysl, a jen tak je můžete opravdu dobře učit. Pokud ani nedokážete přejít maličkosti a přestanete se ovládat, jak můžete očekávat, že se vaše kultivační energie zvýší?“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Můj starší bratr, který je známý svou přehnanou emotivností a jehož mysl poškodilo užívání marihuany, byl v některých ohledech jako dítě. Už od našeho dětství jsem měl pocit, že mám právo trestat ho za jeho špatné chování. Jak jsem pokračoval ve studiu Fa, tato otázka se mi stávala stále jasnější, přesto však nebylo snadné učinit v ní skutečný průlom.

Z této zkušenosti jsem měl pocit, že na povrch bylo vytaženo to nejhorší z mého připoutání, abych je mohl jasně uvidět. Tehdy jsem si uvědomil, jak nesmírně lidský a obyčejný jsem v tomto ohledu byl. Možná Mistr oddělil mou dobrou část a pronikal do hlubších vrstev, takže tato část musela být nakonec vynesena na povrch a přeměněna. Nebylo to však snadné.

V té době mi velkou útěchu přinášelo čtení článků na Minghui. Už dříve jsem věděl, že je dobré číst zkušenosti sdílené na Minghui, ale nikdy se mi nepodařilo vytvořit si z toho pravidelný návyk. Po této události jsem však při jejich čtení skutečně cítil, že každé slovo je vzácné. Každé slovo na mě působilo jako déšť, který smývá nánosy lidského světa. I když se autor dělil pouze o své vlastní pochopení, které se mohlo lišit od mého, jeho výchozí bod i úmysl byly nesmírně vzácné a mocné. Dnes mám pocit, že jakmile člověk něco skutečně pochopí, už není obyčejným člověkem, ale dosáhl osvícení na úrovni přesahující lidský stav. Obyčejní lidé naopak nemohou uniknout utrpení a žijí poněkud nešťastným životem, spoutaní svými připoutáními a splácející karmu.

Zažil jsem také několik pozoruhodných situací, kdy článek na Minghui přímo pojednával o tom, čím jsem právě procházel já nebo někdo z mé rodiny. Protože i oni jsou praktikující, mohl jsem se s nimi o tyto články podělit. Připomíná mi to dobu, kdy Mistr často vyučoval Fa. To, co říkal, se mnohdy zdálo velmi konkrétně vztažené k určité události nebo situaci, přestože ji výslovně nezmiňoval. Přesto bylo zřejmé, že se to týká mého života i mé kultivace.

Bratrovi jsem se omluvil a v následujících letech jsme spolu několikrát strávili Vánoce v příjemné atmosféře. Uvědomil jsem si, že nebýt Dafa, byl bych dnes odcizený jak bratrovi, tak matce. Díky Mistrovu nesmírnému soucitu při vyučování Fa a vedení mé kultivace však naše rodina navzdory všem obtížím zůstala harmonická.

To je mé omezené pochopení. Prosím, laskavě upozorněte na vše, co není správné.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, Minghui! Děkuji všem!