(Minghui.org) Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, měla jsem mnoho otázek o životě. Často jsem přemýšlela, odkud jsem přišla a kam se nakonec vrátím. Babička mi v dětství říkala, že nad hlavou každého člověka září hvězda. Proto jsem se po nocích často dívala na oblohu a hledala tu svou, někdy se slzami v očích.

Fa jsem získala koncem roku 1998 a zásady Fa vysvětlené v Mistrově knize Zhuan Falun mě zcela uchvátily. Našla jsem odpovědi na všechny své otázky a rozhodla jsem se následovat Mistra v kultivaci Dafa, abych se mohla vrátit do svého pravého domova.

Byla jsem od přírody uzavřená a už od dětství jsem se zdráhala seznamovat s cizími lidmi. Kdykoli jsem měla promluvit před ostatními, zčervenala jsem a třásly se mi rty.

Když jsem dospěla a nastoupila do zaměstnání, lidé kolem mě říkali, že jsem společensky odtažitá, nesmělá a není snadné se se mnou sblížit. Poté, co jsem začala kultivovat Dafa, se všichni shodovali, že jsem se velmi změnila a že je se mnou mnohem příjemnější vycházet.

Když si naše rodina otevřela malý obchod, uvědomila jsem si, že právě to bude moje místo pro objasňování pravdy a záchranu vnímajících bytostí.

Každému, kdo přišel do našeho obchodu, jsem vyprávěla o Falun Gongu i o nezákonném pronásledování této praxe. Někteří se mě ptali: „Jste tak hodný člověk. Proč jste se začala věnovat právě této praxi?“

Vysvětlovala jsem jim: „Falun Dafa mě proměnil po tělesné i duševní stránce. Proto dnes při vedení našeho malého obchodu jednám s každým spravedlivě a poctivě.“ Ráda bych se zde podělila o několik příběhů, které se v našem obchodě odehrály.

Příběh 1

Jednoho dne přišel starší muž vyměnit baterii v hodinkách. Baterii jsem vyměnila a zadní víčko hodinek pečlivě zacvakla na místo. Muž odešel spokojený. Za dva dny se však vrátil a tvrdil, že zadní víčko ztratil, a požadoval, abych mu dala jiné.

„Když jste odcházel z obchodu, víčko bylo správně nasazené,“ vysvětlovala jsem mu.

„To mě nezajímá!“ odpověděl a trval na tom, že mu musím sehnat nové. Bylo mi trochu úzko. Přemýšlela jsem, kde bych mohla sehnat zadní víčko přesně na jeho hodinky. Ztratil ho on, ale chtěl, abych mu obstarala jiné.

V té chvíli jsem si vzpomněla na zásady Fa, které nám Mistr vysvětlil v Zhuan Falun, a řekla jsem mu: „Nebojte se, dědečku. Zkusím něco vymyslet. Co kdybych vám dala nové hodinky?“

Ukázala jsem mu nové hodinky. Nasadil si je a spokojeně odešel.

Pomyslela jsem si: „Je to starý člověk. Neměla bych ho nechat trápit se kvůli jedněm hodinkám. Taková malá ztráta pro mě nic neznamená, pokud bude dědeček spokojený.“

Děkuji Vám, Mistře, že jste mě naučil být dobrým člověkem.

Příběh 2

Při jiné příležitosti jsem po odchodu zákazníka našla na pultě svinutý balíček peněz. Rozběhla jsem se za ním, ale řekl, že nejsou jeho. Snažila jsem se vzpomenout si na všechny, kdo ten den náš obchod navštívili, ale nikdo se o peníze nepřihlásil. Soused poznamenal: „Když nemůžete najít majitele, nechejte si je.“

Jako praktikující Dafa bych něco takového nikdy neudělala. V balíčku peněz jsem našla vizitku prodejce zemědělského nářadí, a tak jsem ji položila na pult v naději, že mi pomůže najít majitele. Peníze jsem nechala na dobře viditelném místě na pultě.

Jednoho dne přišla do našeho obchodu maminka spolužačky mé dcery, ale zrovna jsem tam nebyla.

„Proč si ty peníze nenecháte, místo abyste je nechávali ležet na pultě?“ zeptala se mé dcery.

„Maminka říká, že ty peníze patří někomu jinému a že si je nesmíme nechat,“ odpověděla dcera.

Později se o tom se mnou bavila a řekla: „Vaše dcera je opravdu poctivá. V dnešní době není snadné být tak čestný.“

Vím, že je to všechno požehnání od Dafa, které nenápadně působí i na mou dceru a vede ji k tomu, aby byla poctivým a důvěryhodným člověkem.

Asi po dvou nebo třech měsících si jeden zákazník všiml vizitky na pultě a zeptal se: „Vy také prodáváte výrobky této firmy?“

Odpověděla jsem: „Někdo ji tu zapomněl. Měl jste také takovou vizitku?“

„Kdysi ano,“ odpověděl.

Zeptala jsem se: „Neztratil jste někdy peníze?“

„Ano,“ řekl a přibližně popsal částku, kterou měl ve svinutém balíčku bankovek.

Měla jsem velkou radost, že jsem konečně našla majitele peněz, které zůstaly na našem pultě, a mohla jsem mu je vrátit.

Byl velmi překvapený a řekl mi: „Peníze jsem ztratil už před dlouhou dobou a myslel jsem si, že je už nikdy neuvidím. Moc vám děkuji! Lidé, kteří studují Falun Dafa, jsou opravdu jiní než ostatní!“

Příběh 3

V našem okolí žije starší muž s příjmením Nie. Je mu kolem devadesáti let, pochází odjinud a je poněkud svérázný. Když mu jiní praktikující dříve objasňovali pravdu, odmítl vystoupit z KS Číny. Často však sedával v parku, povídal si s lidmi a s mým otcem si velmi dobře rozuměl.

Nejprve jsem se k němu snažila přiblížit běžným rozhovorem o každodenních věcech. Potom jsem řekla: „Dědečku, ve vašem věku jste určitě zažil všechna ta politická hnutí, jako byla kampaň Tří proti, kampaň Pěti proti nebo kulturní revoluce, že ano?“

„Ano, zažil jsem to všechno, a ještě mnohem víc,“ odpověděl.

Pokračovala jsem: „KS Číny během svých politických kampaní pronásledovala nespočet dobrých lidí, včetně těch, kteří praktikují Falun Gong. Sebeupálení na náměstí Tiananmen bylo zinscenované. Jen se zamyslete – jak by člověk s tak těžkými popáleninami mohl sedět zpříma a hlasitě vykřikovat hesla? To odporuje zdravému rozumu, bylo to zjevně sehrané. A Liu Chunling, o níž se tvrdilo, že zemřela na následky popálenin, byla ve skutečnosti zezadu silně udeřena mužem, což bylo jasně zachyceno na videozáznamu.“ Dál jsem mu objasňovala pravdu, ale on mlčel.

Povzbuzovala jsem ho: „KS Číny napáchala příliš mnoho zla a Nebesa ji potrestají. My obyčejní lidé bychom tím neměli být zasaženi. Stejně jako mnoho jiných lidí jste určitě vstoupil do organizací KS Číny. Kvůli své vlastní bezpečnosti z nich prosím vystupte.“

Pomalu odpověděl: „Jsem členem KS Číny už více než šedesát let. Nemohu z ní vystoupit.“

Měla jsem o něj velké obavy, ale tehdy jsem zapomněla vysílat spravedlivé myšlenky. Ovládán zlými bytostmi, které za ním stály, mi řekl, ať odejdu. Bylo mi ho velmi líto.

Kvůli uzávěrám během pandemie covidu jsem ho více než rok neviděla. Po jejich skončení jsem jednoho dne jela na kole k mamince. V jedné zatáčce jsem se ohlédla a u brány obytného areálu jsem spatřila starého muže s holí.

Byl to dědeček Nie. Už jsem byla poměrně daleko, ale náhle mě zaplavil hluboký soucit. Dožil se tak vysokého věku právě proto, aby mohl být spasen Dafa. Mistře, prosím, zachraňte ho!

Otočila jsem se a dojela zpátky k dědečkovi Nie. Pozdravila jsem ho a on se na mě s úsměvem podíval a přikývl.

Řekla jsem mu: „Prosím, vystupte ze strany, jak jsem vám říkala už minule.“

Bez váhání odpověděl: „Dobře. Vystupuji.“

Měla jsem z něj velikou radost a připomněla jsem mu, aby si pamatoval: „Falun Dafa je dobrý. Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Nakonec vystoupil z KS Číny a zvolil si světlou budoucnost.

Děkuji Vám, Mistře, za Váš nesmírný soucit a spásu!

Příběh 4

Jednoho tržního dne přišla do našeho obchodu starší žena a děkovala mi, že jsem jí pomohla uzdravit se z nemoci. Nejprve jsem si nemohla vzpomenout, o čem mluví.

Řekla: „Před několika lety jsem měla pásový opar. Lékaři tvrdili, že se rozšířil až do střev a že musím do nemocnice na operaci. Vy jste mi ale řekla, že by mi mohlo pomoci něco jiného.“

Teprve tehdy jsem si vzpomněla, že před několika lety přišla jednoho odpoledne do našeho obchodu starší žena, která vypadala velmi utrápeně. Zeptala jsem se jí, co se stalo, a ona mi řekla, že má pásový opar a musí podstoupit operaci.

Řekla jsem jí: „Můžete zkusit opakovat: ‚Falun Dafa je dobrý! Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!‘ Falun Dafa je spravedlivá kultivační praxe a může napravit vše, co není spravedlivé.“ Zároveň jsem jí dala amulet Falun Dafa.

Ujistila jsem ji: „Stačí, když budete tyto dvě příznivé věty neustále opakovat, a pomůže vám to.“ Také jsem jí doporučila, aby amulet nosila stále u sebe.

Protože se to stalo před dvěma lety, úplně jsem na to mezitím zapomněla.

Řekla jsem jí: „Neděkujte mně, poděkujte Falun Dafa.“

Odpověděla: „Děkuji, Falun Dafa! Falun Dafa je spravedlivý Fa! Amulet, který jste mi dala, stále nosím v kabelce.“