[Oslava Světového dne Falun Dafa] Manžel změnil můj názor na Falun Dafa.

(Minghui.org) S manželem jsme se seznámili na vysoké škole. Po promoci jsme pracovali ve stejném státním podniku. Byl velmi nadaný a schopný a jeho nadřízení si ho cenili. Brzy se stal tajemníkem Svazu mládeže v jednom z pobočných závodů. Býval často velmi vytížený a vyčerpaný.

Jeden z jeho kolegů mu řekl o Falun Dafa a on začal praktikovat v létě roku 1998. Doporučil mi, abych si přečetla Zhuan Falun. Kvůli letům ateistické výchovy jsem však knize příliš nerozuměla. Navíc jsme měli malé dítě a byla jsem zaneprázdněná prací a rodinou, takže jsem se ke knize už nevrátila. Přesto jsem jeho praktikování podporovala, protože jsem viděla, že je zdravější a uvolněnější a že dokáže brát slávu i osobní prospěch s nadhledem.

Vše se obrátilo o sto osmdesát stupňů poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila pronásledování Falun Dafa. Propaganda šířená státem a jeho médii, odmítavé pohledy lidí a strach o manželovu bezpečnost mě obrátily proti Falun Dafa. Toužila jsem po klidném životě a nechtěla jsem žít v obavách, zda ho policie neodvede. Aby praktikování zanechal, hádala jsem se s ním a vyvíjela na něj tlak – dokonce jsem mu hrozila rozvodem.

Když jsem v roce 2008 sama začala praktikovat, mnoho lidí se mě ptalo: „Tak vehementně jsi byla proti tomu, a teď sama praktikuješ. Co se stalo?“ Ráda bych se podělila o to, čím jsme si s manželem prošli a jak jsem se od odporu dostala až k praktikování Falun Dafa.

Nádherné a požehnané období po manželově začátku praktikování

Jednoho letního dne roku 1998 přišel manžel z práce domů s výtiskem Zhuan Falun. Ten večer si knihu pozorně četl a já se ho zeptala, o čem je. Odpověděl, že jí zatím úplně nerozumí, ale že mi o ní poví víc, až si věci ujasní. Krátce nato odjel na služební cestu. Vzal si s sebou jen několik věcí, ale mezi nimi byla i tato kniha.

Když se vrátil, vypadal plný energie a nemohl se dočkat, až mi řekne, co se dozvěděl. Vyprávěl mi, že Zhuan Falun je napsán jednoduchým a srozumitelným jazykem a vysvětluje tajemství vesmíru, času a prostoru, původ života, vztah mezi lidmi a bohy i karmické souvislosti. Kniha také objasňuje, že ve vesmíru existují zákonitosti – Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Pouze tehdy, když se člověk těmto vesmírným principům přizpůsobí, může se stát dobrým člověkem, těšit se dobrému zdraví a duchovně růst. Lidé přišli na Zemi proto, aby se vrátili ke svému pravému já.

V noci, kdy knihu dočetl, bylo z jeho těla odstraněno mnoho špatných věcí. Byla mu velká zima, jako při silné chřipce, a měl průjem. Brzy se však zotavil a poté se cítil lehce a příjemně.

Vše, co mi tehdy říkal, si už nepamatuji, ale dobře si vzpomínám, jak byl nadšený a dojatý. Od toho dne jako by se změnil v jiného člověka – byl veselý, optimistický a uvolněný. Práce byla nadále náročná a stresující, ale nikdy si nestěžoval, bez ohledu na to, jak pozdě se vracel domů. Staral se o děti a pomáhal s domácími pracemi. K lidem kolem sebe byl laskavý a vždy ochotný pomoci. Bylo to nádherné a požehnané období našeho života.

Můj strach dosáhl krajnosti

Poté, co KS Číny zahájila pronásledování a prostřednictvím své propagandy očerňovala Falun Dafa, začali lidé v podniku, kde jsme pracovali, praktikující cíleně vyhledávat. Hovořili s nimi jednotlivě a nutili je vzdát se své víry. Dobrosrdeční praktikující se stali vyvrheli. Média šířila nejrůznější lži, aby je očernila – připomínalo to znovu Kulturní revoluci. Když lidé mluvili o Falun Dafa, opakovali to, co slyšeli v televizi: že jde o pověru a že praktikující jsou nevzdělaní a mají sklony k sebevraždám. Tato dusivá atmosféra způsobila, že jsem se jako rodinný příslušník praktikujícího cítila velmi špatně a měla pocit, že jsme terčem diskriminace.

Manžel byl tehdy vedoucím oddělení a byl známý svou pracovitostí a zodpovědností. Na počátku pronásledování se ho jeho nadřízení, kteří si ho vážili a měli ho rádi, snažili přesvědčit, aby se praktikování vzdal, aby mohl dál postupovat v kariéře. Vysvětloval jim, že právě díky Falun Dafa je tím, kým je, a že mu tato praxe přinesla fyzický i duševní prospěch. Říkal, že na praktikování Falun Dafa není nic špatného a že nemá žádný negativní dopad na společnost. Odmítl se své víry vzdát.

Příbuzní mu neustále telefonovali a naléhali na něj, aby s praktikování přestal. Tehdy jsem vůbec netušila, jak obrovský tlak nesl na svých bedrech, a dodnes si nedokážu představit, jak to všechno zvládl. Věděla jsem jen, že sama jsem byla pod velkým stresem. Zpočátku jsem ho podporovala a soucítila s ním, protože jsem věděla, že pronásledování je nespravedlivé. Den za dnem jsem však sledovala pomlouvačnou propagandu v televizi a každý den přinášel nový pořad, který Falun Dafa očerňoval z jiného úhlu. Přestože jsem četla knihu a na vlastní oči viděla, jak se manžel díky praktikování změnil k lepšímu, začala jsem těm lžím postupně věřit. Namísto toho, abych odsuzovala pronásledování, odsuzovala jsem Falun Dafa. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo, a tak jsem se přidala k ostatním a nutila ho, aby se své víry vzdal.

Často jsme se hádali a já ho nutila vybrat si: „Chceš mě a dítě, nebo Falun Dafa?“

Jednou mi smutně odpověděl: „Chci obojí. Pro mě se ty dvě věci nevylučují a neměl bych si mezi nimi vybírat. Chápu, že ostatní mi nerozumějí, ale jak můžeš nerozumět ty? Jak může být špatné to, že mě Falun Dafa udělal lepším člověkem? Chápu křivdy i tlak, které teď prožíváš. Čas ukáže, že mám pravdu.“

Postupně se Falun Dafa u nás doma stal tabu. Jakmile toto téma někdo zmínil, okamžitě jsem vybuchla. Viděla jsem, že si se mnou manžel upřímně chce promluvit, ale odmítala jsem ho poslouchat.

Můj strach se naplnil v roce 2002. Policie manžela zatkla přímo v práci, vzala mu klíče a bez jakéhokoli oznámení prohledala náš domov. Když jsem se ten večer vrátila a uviděla ten nepořádek, zůstala jsem stát jako omráčená. Instinktivně jsem věděla, že se mu něco stalo. Zavolala jsem příbuznému, který okamžitě přijel a doprovodil mě do jeho zaměstnání. Službukonající pracovník zavolal vedoucího bezpečnostního oddělení, který nám sdělil, že si manžela odvedla policie. Doporučil nám obrátit se na policejní stanici.

Když jsme tam dorazili, byla už noc. Řekli nám, abychom odešli a přišli znovu druhý den. Byla jsem plná obav a strachu a celou noc jsem nespala. Následující den mi vedoucí bezpečnostního oddělení zavolal a oznámil, že policie manžela převezla do vazební věznice. Požádal mě o 2 000 jüanů s tím, že mu je předá, aby si mohl koupit základní potřeby. Manžel byl po dvou měsících propuštěn, protože proti němu neexistovaly žádné „důkazy“. Později mi řekl, že žádné peníze nikdy nedostal.

Manžel se však Falun Dafa nevzdal ani poté, a proto byl odvolán z vedoucí funkce a přeřazen jako technik do dílny. Nestěžoval si a do nové práce nastoupil s klidem. Pilně pracoval a věnoval mnoho času studiu nových znalostí a dovedností. Brzy byl schopen pracovat samostatně. Lidé, kteří ho tiše pozorovali, si ho začali vážit.

Jeho talent a pracovní postavení bývaly předmětem závisti a byla jsem na něj hrdá. Teď se však lidé kvůli němu dívali jinak i na mě a s touto změnou jsem se těžko vyrovnávala. Když mu policie doma zabavila počítač, myslela jsem si, že si nový už nepořídí. O několik měsíců později si však nový počítač koupil a používal ho pro projekty Dafa.

To ve mně vyvolalo obrovský strach a hněv. Po jedné prudké hádce jsem měla pocit, že už to dál nezvládnu, a požádala jsem o rozvod. Když viděl, že jsem rozhodnutá, souhlasil:

„Chci jen, abys byla šťastná. Jen to teď pravděpodobně nedokážeš vidět. Není nic špatného na tom praktikovat Falun Dafa a řídit se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Praktikující nejsou tak nevzdělaní, jak je KS Číny vykresluje v televizi. Znáš mě a víš, že to, co říkají v televizi, jsou lži. Tato praxe mi nesmírně pomohla. Když je očerňována a pomlouvána, měl bych se jí zastat. To by udělal každý člověk se svědomím. Jestli si myslíš, že tě rozvod vysvobodí z utrpení, respektuji tvé rozhodnutí.“

Šli jsme na úřad občanských záležitostí, ale rozvod jsme nakonec nedokončili. Domů jsme se vrátili spolu.

Manžel si získal uznání a důvěru nadřízených, kolegů i zákazníků

Náš život se poté postupně zlepšil. Manžel byl i nadále schopný, odborně zdatný a zodpovědný pracovník. Často přicházel s technickými inovacemi a průlomy, díky nimž si získával důvěru a uznání nadřízených i kolegů. Stal se elektroinženýrem a podílel se na mnoha významných projektech. Často pracoval přesčas a když se uprostřed noci porouchalo nějaké zařízení, musel okamžitě vyrazit do práce. Nikdy si nestěžoval a mnohokrát získal ocenění Vynikající technický pracovník. Když ho dodavatelé nebo stavební firmy zvaly na večeře, vždy odmítl. Při kontrolách kvality odváděl poctivou práci, aniž by dodavatelům nebo zhotovitelům zbytečně komplikoval situaci.

Jednou chtěl jeden dodavatel vyměnit některé součástky a vyhledal manžela přímo na staveništi. Zavolal si ho k autu, podal mu peníze a požádal ho o laskavost. Manžel odpověděl: „Peníze potřebuji, ale ne takovéhle peníze. U projektů, za které zodpovídám, budu dbát na to, aby vše odpovídalo předpisům.“

Jednoho večera přišel tento dodavatel se svou manželkou k nám domů „na kus řeči“. Když odcházeli, vložil mi do ruky svazek bankovek. Odmítala jsem ho přijmout, ale oni naléhali. Manžel mi nenápadně naznačil, abych si peníze vzala. Když odešli, spočítali jsme je – bylo tam 100 000 jüanů. Na tehdejší dobu to pro nás byla obrovská částka.

O několik měsíců později se stavba blížila ke konci. Manžel dodavatele vyhledal a svazek bankovek mu vrátil do ruky. Řekl mu: „Kdybych tehdy peníze nepřijal, možná byste si myslel, že vám budu dělat problémy. Teď, když se projekt dokončuje, si je prosím vezměte zpět. Vím, že vydělávat na živobytí není snadné.“

Dodavatel zůstal v šoku. „Proč? Nemáte rád peníze?“ Manžel se usmál. „Když se musíte ptát, tak vám řeknu, že ne každý je stejný. Věřím v Pravdivost, Soucit a Snášenlivost a tyto peníze přijmout nemohu.“ Dodavatele to hluboce zasáhlo a dodnes zůstali dobrými přáteli. Podobné situace se odehrály ještě několikrát. Když mi o nich vyprávěl, posmívala jsem se mu, že je pošetilý. On se jen usmál.

Zdálo se, že se náš život vrátil do normálních kolejí. Navzdory pronásledování zůstával klidný a optimistický a já se také postupně uklidňovala. Náš vztah se zlepšoval. Když viděl, že mám dobrou náladu, vyprávěl mi o principech Falun Dafa a vysvětloval příčiny společenského chaosu i důsledky morálního úpadku. „Lidé by měli být dobří, protože je to prospěšné společnosti i ostatním,“ říkával. Kdo by s tím mohl nesouhlasit? pomyslela jsem si. Cítila jsem, že se mé srdce pomalu mění.

Přečetla jsem si Zhuan Falun

Jednoho večera v roce 2007 jsme se vrátili z práce domů a manžel řekl, že ho bolí v kříži. Bez večeře šel brzy spát. V noci jsem slyšela, jak se neustále převaloval a chodil na toaletu. Tiše sténal a já věděla, že trpí bolestí, ale nechce mě probudit. Poznala jsem, že je to vážné, protože i při silných bolestech obvykle dokázal působit naprosto normálně. Řekla jsem mu, že máme doma léky proti bolesti, ale odmítl je. „Spi dál, jsem v pořádku.“ Vzpomněla jsem si na to, co se říkalo v televizi – že praktikující Falun Dafa nesmějí brát léky, když jsou nemocní. Nikdy jsem nevěděla, zda je to pravda, protože od chvíle, kdy začal praktikovat, jsem ho vlastně neviděla nemocného.

Druhý den ráno byly bolesti tak silné, že nemohl vstát z postele. Sáhla jsem mu na čelo a zjistila jsem, že má horečku. „Můžeš dnes vůbec do práce?“ zeptala jsem se.

„Zavolám tam a vezmu si volno.“

„Vezmu si také volno a pojedu s tebou k lékaři.“

„Ne, vím, co mám dělat. Neboj se.“

Pak mě požádal, abych před odchodem do práce odvedla dítě do školy. Než jsem odešla, řekla jsem mu: „Nejspíš máš žlučové nebo ledvinové kameny. V nemocnici by to byla drobná operace. Ale ty mi pořád říkáš, že praktikující neonemocní a nepotřebují léky. Nebudu tě nutit, ale pokud budeš chtít jet do nemocnice, zavolej mi. Jestli ne, budeš muset nést následky.“

Usmál se. „Buď v klidu. Vím, co mám dělat.“

V práci jsem si dělala starosti a byla jsem na něj trochu naštvaná. Věděla jsem, že musel v noci trpět velkými bolestmi, ale vydržel to jen proto, aby nenarušil můj odpočinek. Neustále jsem kontrolovala telefon a doufala, že mi zavolá, abych ho odvezla do nemocnice.

Po práci jsem spěchala domů. Jakmile jsem vešla, uviděla jsem ho, jak spokojeně připravuje večeři. Když jsem si vzpomněla, v jakém stavu byl ráno, nemohla jsem tomu uvěřit. Řekl: „To jsi nečekala, že? Říkal jsem ti, že jsem v pořádku. Podívej se na mě teď. Pojď se najíst.“

Zeptala jsem se ho, co udělal, že se uzdravil. Odpověděl: „Jsou věci, kterým možná nerozumíš. Kultivace přesahuje běžné chápání. V televizi ti říkali, že Falun Dafa zakazuje brát léky, ale to není pravda. Existuje mnoho způsobů léčby nemocí – akupunktura, masáže, akupresura, bylinná medicína nebo qigong. Kdo by nechtěl být zdravý? Když je člověk skutečně nemocný, nikdo ho nepřesvědčí, aby nešel k lékaři. To, co jsi slyšela v televizi, je propaganda. Falun Dafa není takový, jak si myslíš. Nejdřív se najíme a potom ti všechno vysvětlím.“

Od té chvíle jsem mu už v praktikování nebránila. Dříve se přede mnou snažil necvičit, aby mě nerozčiloval. To už nebylo potřeba.

V roce 2007 se stala ještě jedna událost, která mi ukázala, že jsem se díky manželovi změnila k lepšímu. Hlásila jsem se na místo na odborné škole. Součástí přijímacího řízení byl pohovor s odbornými otázkami. Členové komise byli uznávaní experti v celé provincii a konkurence byla velmi silná. Na většinu otázek jsem odpověděla dobře, ale poslední otázka byla nad moje síly a nevěděla jsem si s ní rady. Členové komise na mě měli dobrý názor a nabídli mi dvě možné odpovědi, ze kterých jsem si mohla vybrat. V tu chvíli mi náhle vytanula na mysli tři slova: „Pravdivost, Soucit, Snášenlivost.“ Vzpomněla jsem si, jak mi manžel kdysi řekl, že nemám říkat nic, co není pravda.

Podívala jsem se na členy komise a řekla: „Omlouvám se, ale odpověď skutečně neznám. Děkuji.“ Jakmile jsem to vyslovila, pocítila jsem radost a úlevu. Věděla jsem, že jsem se vzdala příležitosti, ale přesto jsem byla klidná. Jeden z členů komise se usmál. „Jste opravdu upřímná.“

Po skončení pohovoru na mě venku čekali manžel a dítě. „Dnes jsem se řídila principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti!“ Když slyšel, co jsem udělala, měl velkou radost. Pravděpodobně právě v to celé ty roky doufal.

Ten večer jsme si dlouho povídali. Konečně jsem pochopila, co se při pronásledování Falun Dafa skutečně dělo. V následujících dnech mi pustil videa o zinscenovaném sebeupálení na náměstí Tiananmen a o pokojné petici v Pekingu z 25. dubna 1999. Konečně jsem pochopila, že brutální pronásledování je založeno na lžích a že učení Falun Dafa může lidstvu přinést naději.

V roce 2008, deset let poté, co manžel začal praktikovat, jsem si přečetla Zhuan Falun a připojila se k němu na posvátné cestě kultivace a návratu k našemu pravému já. Děkuji Mistru Li Hongzhi za to, že mi dal příležitost stát se praktikující.

(Vybraný příspěvek zaslaný u příležitosti Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)