[Oslava Světového dne Falun Dafa] Můj život se proměnil

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1997. Ráda bych se podělila o příběh ze své kultivační cesty. Slova nedokážou plně vyjádřit krásu Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti ani zprostředkovat mou vděčnost Mistru Li.

Sužovaná nemocemi jsem hleděla do hlubin zoufalství

V prvním pololetí posledního ročníku střední školy jsem začala trpět přetrvávajícími bolestmi v levé dolní části břicha a průjmy. Každé ráno jsem chodila do školy a každé odpoledne do nemocnice na infuze a injekce. Ani injekce, ani infuze příznaky nezastavily, a tak jsem hledala jiné možnosti léčby. Nakonec se jednomu lékaři tradiční čínské medicíny podařilo průjem zastavit. Upozornil mě však, že pokud by se to nepodařilo včas, došlo by k poškození střevních klků, což by vedlo k trvalým problémům se vstřebáváním živin a dalším zdravotním komplikacím.

Ve druhé polovině školního roku se objevily bolesti v pravé dolní části břicha. Pokračovala jsem tedy ve stejném režimu: dopoledne výuka, odpoledne nemocnice. Můj stav se střídavě zlepšoval a zhoršoval, ale nikdy se zcela neupravil. Lékař stanovil diagnózu zánětu slepého střeva.

V květnu jsem podstoupila operaci slepého střeva. Od dětství jsem byla slabá a nemocná a v době operace jsem vážila jen asi 49 kilogramů. Když v červenci přišly celostátní přijímací zkoušky na vysoké školy, stále jsem žila ve stejném rytmu: dopoledne zkoušky, odpoledne léčba.

Když jsem seděla ve zkušební místnosti, poléval mě studený pot tak silně, že mi promáčel kapesníky. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu jsem nebyla přijata. Další rok jsem se na zkoušky znovu připravovala a teprve následující rok jsem získala místo na univerzitě v jižní Číně.

Když jsem nastoupila na vysokou školu, několik dní jsem znovu dostávala infuze. Trpěla jsem tehdy chronickým onemocněním žaludku. Po jídle jsem cítila tíhu v žaludku a nemohla jsem se ani pořádně narovnat. Trápila mě také těžká nespavost a špatně jsem spala. Už od nižších ročníků střední školy jsem užívala přípravky na posílení mozku i ledvin.

Kromě toho jsem trpěla silnou rýmou, ztrátou sluchu způsobenou injekcemi streptomycinu v dětství, gynekologickými potížemi, artritidou a dalšími onemocněními. Vyzkoušela jsem různé druhy qigongu, ale zdraví se mi nezlepšilo.

Tehdy jsem si často kladla otázku, zda se vůbec dožiji dokončení vysoké školy.

Dafa odhaluje své zázraky

Zúčastnila jsem se setkání studentů z mého rodného kraje. Jeden starší student mi představil Falun Dafa a řekl, že jeho praktikování prospívá zdraví, pomáhá odstraňovat nemoci a zlepšuje fyzickou kondici. Jakmile jsem uslyšela, že je to dobré pro zdraví, chtěla jsem se to naučit.

Starší student mi řekl, abych si přečetla Zhuan Falun a na vše, čemu nebudu rozumět, se zeptala instruktora. Brala jsem to tehdy velmi vážně, a tak jsem si při čtení zapisovala každou otázku, která mě napadla. Když jsem se dostala ke čtvrté přednášce, zjistila jsem, že všechny otázky, které jsem si dříve poznamenala, už byly zodpovězeny. Když jsem knihu dočetla, starší student se mě zeptal, zda se chci naučit cvičení. Odpověděla jsem: „Ano!“ A tak mě vzal do studijní skupiny i na cvičební místo.

Šla jsem na cvičební místo dělat cvičení. Druhý den se mi na oku objevila bulka. Zeptala jsem se instruktora, proč se vytvořila. Odpověděl: „To je dobré znamení. Mistr se o vás postará.“

Třetí den jsem dostala horečku. Protože jsme v jižní Číně museli každý den používat studené sprchy, zeptala jsem se instruktora: „Mám horečku. Mohu se sprchovat?“ Neustále jsem přemýšlela, zda mi studená sprcha horečku ještě nezhorší. K mému překvapení horečka po sprše ustoupila. Připadalo mi to opravdu úžasné.

Po měsíci praktikování mi začaly být nepohodlné brýle, a tak jsem šla k optikovi pro nové. Tehdy jsem měla dioptrie přes 700 stupňů [měrné jednotky používané v Číně] a předpokládala jsem, že do ukončení studia dosáhnou nejspíš tisíce.

Vyšetření však ukázalo, že se zrak v každém oku zlepšil o 100 stupňů, což mě velmi překvapilo. Ve druhém měsíci praktikování jsem opět cítila, že brýle nesedí správně, a tak jsem se do optiky vrátila. V každém oku se zrak zlepšil o dalších 100 stupňů. Měla jsem tehdy obrovskou radost a připadalo mi to skutečně zázračné.

Jeden spolupraktikující, který začal praktikovat ve stejnou dobu jako já, nosil brýle s dioptriemi 200 stupňů. Krátce po začátku praktikování je už vůbec nepotřeboval.

Nepraktikovala jsem Falun Dafa příliš dlouho, když moje dlouholetá nespavost zmizela a já začala celou noc klidně spát. Občas se mi zdály sny a ptala jsem se na ně instruktora. Později jsem od spolupraktikujících slyšela, že jsem ve studijní skupině pokládala nejvíce otázek. Nikdy jsem však necítila ani náznak netrpělivosti. Ať jsem se zeptala na cokoli, instruktor mi vždy odpověděl s mimořádnou trpělivostí.

Předtím, než jsem začala praktikovat, jsem trpěla silnou kinetózou. Jednou na lodi jsem zvracela tak prudce, že jsem vyzvracela i žluč. Poté, co jsem začala kultivovat, však všechny projevy kinetózy zcela zmizely.

Jednou jsem spala v lehátkovém voze vlaku, když se mi náhle prudce rozbouřil žaludek a vyzvracela jsem na podlahu tmavou kalnou hmotu. Od té události bylo chronické žaludeční onemocnění, kterým jsem trpěla řadu let, úplně vyléčeno.

Od té doby se můj žaludek cítil jako pružný gumový vak. Když jsem měla hlad, nebolel mě, a když jsem byla sytá, necítila jsem žádné nadýmání ani tíhu. Přestala jsem být vybíravá v jídle. Mohla jsem jíst cokoli a všechno mi chutnalo. Dokonce jsem začala rozlišovat jemné rozdíly v chutích jednotlivých pokrmů. Byl to nádherný pocit.

Co si pamatuji, maminka mě od dětství denně vodila na injekce. Jednou jsem dostávala injekce penicilinu a streptomycinu nepřetržitě šest měsíců. Nakonec lékař jen zavrtěl hlavou: „Nechápu, jak může někdo v této léčbě pokračovat. Pokud toto dítě dostane ještě více streptomycinu, ohluchne.“ A skutečně, sluch se mi částečně poškodil.

Když lidé mluvili tiše, nerozuměla jsem jim. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, se mi sluch zlepšil a navíc zmizela i tuberkulóza lymfatických uzlin, která byla patrná už od dětství.

Od malička jsem měla velmi špatnou povahu. Byla jsem malicherná, ulpívala jsem na drobnostech a dlouho chovala zášť. Jednou jsem se na matku tak rozzlobila, že jsem s ní několik měsíců nepromluvila.

Když jsem chodila do školy, pokaždé když mě rozčílil některý spolužák, stěžovala jsem si matce den za dnem a podrobně jí líčila, jak je ten či onen spolužák hrozný, až jsem ji tím přiváděla k šílenství. Vždy mi říkala: „Zkus se víc dívat na přednosti druhých a méně na jejich nedostatky.“

Po začátku praktikování Falun Dafa jsem však prošla hlubokou proměnou. Pokud mě některý den některý spolužák rozčílil, druhý den byl můj hněv pryč – jednoduše jsem nedokázala chovat zášť. Uvnitř jsem se cítila nesmírně lehce a šťastně. Učila jsem se rozumět skutečnému významu snášenlivosti a jen zřídka jsem o druhých mluvila špatně. Kdykoli jsem slyšela matku, jak si na někoho stěžuje, dávala jsem jí stejnou radu: „Zkus se víc dívat na přednosti druhých a méně na jejich nedostatky.“

Když jsem dokončila vysokou školu, moji spolužáci říkali, že jejich vysokoškolská léta byla úplně bezvýznamná. Připadalo mi to zvláštní, protože jsem byla během studia velmi šťastná.

Teprve po přečtení Devíti komentářů ke komunistické straně jsem pochopila, proč měli moji spolužáci takový pocit – byl to důsledek „filozofie boje“, kterou jim vštípila zlá komunistická strana. Jejich vztahy proto byly plné konfliktů, podezírání a žárlivosti a chyběla v nich laskavost.

Já jsem však po začátku praktikování Falun Dafa na vysoké škole byla každý den obklopena dobrosrdečnými kultivujícími. Každý z nich nacházel radost v pomoci druhým, nezištně myslel na ostatní a jednal s lidmi laskavě. Jen v takovém prostředí může člověk zakusit skutečné štěstí – a tím spíše my, učedníci Dafa, kteří jsme pochopili smysl života. Proto je výrok komunistické strany „bojovat s nebem, bojovat se zemí a bojovat s lidmi – to přináší nekonečnou radost“ jen klamavým nesmyslem.

Krásu Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti nelze slovy popsat

Dafa probudil mou moudrost

Když jsem začala studovat Fa, cítila jsem, že za každým Mistrovým slovem se skrývají vrstvy a vrstvy nekonečně hlubokých významů, i když jsem tehdy nedokázala přesně rozpoznat, jaké. Poté, co jsem nastoupila do zaměstnání, jsem si všimla, že moje myšlení získalo větší hloubku. Dokázala jsem hovořit s lidmi všech věkových skupin a chápat jejich pohledy na věc.

Moje první zaměstnání bylo v oblasti projektování chemických zařízení ve státním podniku. V celé kanceláři pracovalo šest lidí; já a ještě jedna mladá kolegyně jsme byly nově přijaté zaměstnankyně. Každé ráno jsem po příchodu do kanceláře uklízela. Vedoucí z toho měl velkou radost a všem říkal, že přijal pracovitou mladou ženu.

Protože šlo o státní podnik, bylo pracoviště plné zákulisních sporů a politických her. Tři další pracovníci v kanceláři téměř úplně ignorovali pokyny vedoucího, takže většina práce zůstávala na něm.

Po našem nástupu jsme převzaly značnou část této zátěže. Mou hlavní odpovědností bylo projektování, počínaje návrhy potrubních tras zahrnujících potrubí různých průměrů, izolované rozvody i vedení v různých úhlech. Bylo to tak vyčerpávající, že se mi v noci dokonce o potrubích zdálo.

Jednoho dne mi vedoucí s úsměvem řekl, že když po vysoké škole nastoupil do práce on, trvalo mu šest měsíců, než dokázal navrhnout jediné potrubí. Vystudoval přitom prestižní univerzitu. Tehdy mě to překvapilo – opravdu to bylo tak obtížné? Vždyť já jsem začala navrhovat potrubní systémy pro chemické provozy hned po absolvování vysoké školy.

Později u nás absolvovala praxi studentka s magisterským titulem. Vedoucí předpokládal, že díky svému vzdělání zvládne náročnější úkol, a zadal jí návrh výměníku tepla.

Během celé praxe však nedokázala vytvořit použitelný návrh. Vedoucí proto požádal mě, abych úkol převzala.

Pracovala jsem na něm dlouho, ale nemohla jsem přijít na řešení, a tak jsem vedoucímu řekla: „Tohle nepatří do rozsahu vysokoškolského studia, které jsem absolvovala, takže to nedokážu navrhnout.“

Vedoucí odpověděl: „To znamená, že se o to přestanete snažit? Pokračujte.“

Nakonec se mi podařilo výměník tepla navrhnout. Vedoucí se usmál a řekl: „Jste první člověk v této firmě, který navrhl výměník tepla.“ Ve skutečnosti mi moudrost poskytl Dafa.

Vedoucí mé diplomové práce projevil mimořádný zájem

Moje druhé zaměstnání bylo v oblasti správy smluv v chemické společnosti. Můj první nadřízený zastával přístup „buď se naučíš plavat, nebo se utopíš“. Věnoval mi jen minimální pozornost a neposkytoval mi žádné pracovní vedení. Dny jsem trávila bez skutečné práce a profesně jsem se nikam neposouvala. Netrvalo dlouho a byla jsem přeřazena z pozice projektové asistentky na obchodní asistentku.

Tehdy jsem dokonce uvažovala o odchodu ze zaměstnání. Pak jsem si však vzpomněla na princip „vzájemného vytváření a vzájemného omezování“, o němž Mistr hovořil ve Fa. Uvědomila jsem si, že každá situace má dvě stránky – dobrou i špatnou. Nevýhodou bylo, že si mě nadřízený nevšímal. Výhodou naopak bylo, že jsem měla spoustu volného času.

Projektové řízení bylo tehdy v oboru velmi populární. Náhodou jsem se přihlásila do programu projektového řízení na jedné z nejprestižnějších univerzit v Číně.

Po jeho dokončení jsem pokračovala ve studiu a začala dálkově studovat magisterský program. V našem ročníku bylo sto studentů. Mnozí z nich zastávali klíčové pozice ve svých firmách, měli rodiny a čelili současně pracovním i rodinným povinnostem. Nakonec získalo titul pouze deset studentů a já byla jednou z nich.

Během studia projevil můj školitel o mou diplomovou práci mimořádný zájem. Navrhl, že ji přeloží do angličtiny a předloží na mezinárodní konferenci projektového řízení. Podmínkou však bylo, že bude uveden jako hlavní autor. Řekl, že podobná práce nemá pro lidi z podnikové sféry velký význam, ale v akademickém prostředí má značnou hodnotu. Po určitém zvážení jsem souhlasila.

Měla jsem dokonce pocit, že bych dokázala napsat i doktorskou disertační práci. Nebylo to proto, že bych se považovala za mimořádně inteligentní. Mistrovo učení je však všezahrnující – obsahuje všechno. Pokud se člověk přizpůsobuje Fa, může dosahovat vynikajících výsledků ve svém oboru.

Můj nadřízený si konečně uvědomil význam mé práce

Po dokončení dálkového magisterského studia jsem se vrátila do zaměstnání, kde jsem dostala nového nadřízeného. Ten prohlásil, že je zde od vedení lidí, nikoli od vykonávání práce. Veškeré úkoly proto přenesl na mě a byla jsem každý den plně vytížená. Zatímco jiní by to považovali za přítěž, mně to přineslo cenné profesní zkušenosti.

Pečlivě jsem uspořádala nepřehlednou směsici úkolů a vytvořila databázi založenou na principech projektového řízení, která do celé agendy vnesla pořádek. Pracovní procesy začaly fungovat jako dobře seřízený stroj.

Projektovému manažerovi stačilo předat mi smlouvu a všechny další kroky – zahrnující finanční oddělení, zákazníky, projektové oddělení i dodavatele – probíhaly hladce. Přesto se zdálo, že kolegové i nadřízení to považují za něco zcela běžného.

Když jsem odešla na mateřskou dovolenou, převzal mé povinnosti jiný zaměstnanec společnosti. Výsledkem byl naprostý chaos v projektovém oddělení. Projektoví manažeři, finanční oddělení, dodavatelé i další zainteresované strany si vedení neustále stěžovali na člověka, který mě nahradil. Dokonce mi telefonovali a ptali se, kdy se budu moci vrátit do práce.

Teprve tehdy si vedení uvědomilo, jak zásadní význam má moje práce. Zároveň pochopili, že databázově řízený systém projektového řízení zaměřený na správu smluv umožní centrále efektivně kontrolovat projekty ve všech třech regionálních pobočkách společnosti. V té době jsem měla poměrně nízkou pozici i plat. Když jsem se však po mateřské dovolené vrátila do práce, nadřízení mě okamžitě povýšili a zvýšili mi mzdu.

Když mi byla odebrána pozice, dokázala jsem ji pustit

Nakonec si generální ředitel uvědomil význam mé práce – zejména po zavedení databázového systému – a oznámil mi, že hodlá vytvořit samostatné oddělení a jmenovat mě jeho vedoucí. Během porady vedoucích však jedna manažerka z jiného oddělení, která si také uvědomila důležitost nového útvaru, navrhla, aby jeho vedením byla pověřena ona.

Později mi řekla: „Tato pozice byla původně určena pro vás. Vaše současná pozice senior manažerky je ale nejvyšší, kam se můžete dostat.“ Nějakou dobu mě to znepokojovalo, ale brzy jsem to pustila z hlavy. Musím se řídit měřítky kultivujícího. Kultivující vědí, jak se vzdát připoutání, a nepřikládají světským ziskům a ztrátám velký význam.

Generální ředitel i výkonný ředitel chtěli, abych zůstala

Později společnost povýšila jiného zaměstnance na zástupce vedoucího oddělení. O rok nebo dva později vedoucí oddělení odešla a oddělení získalo nového vedoucího. Po dalších jednom či dvou letech jsme z rodinných důvodů podali výpověď současně já i zástupce vedoucího oddělení.

Vedoucí oddělení mi řekl: „Když dá výpověď zástupce vedoucího, generální ředitel ani výkonný ředitel si ho nepozvou na rozhovor. Když ale odejdete vy, určitě si vás zavolají.“

Jak generální ředitel, tak výkonný ředitel se mnou skutečně mluvili a snažili se mě přesvědčit, abych zůstala. Dokonce navrhovali, že bych mohla pracovat jen na půl úvazku. Protože jsem však odcházela z rodinných důvodů, musela jsem jejich nabídku zdvořile odmítnout.

Chápu, proč si mě vedení společnosti tolik vážilo. Během zhruba deseti let, kdy jsem tam pracovala, jsem byla spolehlivou, pracovitou a poctivou zaměstnankyní, která si nikdy nestěžovala a nevyhýbala se odpovědnosti.

Nikdy jsem nesoutěžila s ostatními o osobní prospěch ani jsem nevyužívala své postavení k získávání výhod. Můj charakter i profesní integrita byly bez poskvrny.

Jednou, když generální ředitel hledal někoho, kdo by převzal správu důvěrných dokumentů, poznamenal, že po zhodnocení všech zaměstnanců společnosti dospěl k závěru, že jsem pro tuto práci nejvhodnější a že právě mně může správu tak citlivých informací nejvíce svěřit.

To připomíná příklad textilní továrny, o kterém Mistr hovoří v Zhuan Falun, kde několik praktikujících Falun Dafa výrazně ovlivnilo morálku celé továrny. Je to jednoduchá pravda, které rozumějí podnikatelé. Přesto ji nedokázal pochopit vůdce státu a bezostyšně zahájil pronásledování Falun Dafa, čímž této zemi a jejím obyvatelům způsobil obrovské škody. Je to čin krajní zlovolnosti a naprosté pošetilosti.

Pamatuji si, že v té době za mnou na pracoviště často přicházeli příslušníci státní bezpečnosti, protože jsem podala žalobu na Jiang Zemina (který zahájil pronásledování). Personální manažer společnosti znal pravdu o celé situaci, a proto se mě zastával, varoval mě před jejich návštěvami a chránil mě.

Dafa změnil můj osud

Před několika lety jsem byla při rozdávání pravdu objasňujících materiálů spolu s rodinou zatčena a odvezena do vazební věznice. V cele byla žena, která uměla číst z dlaně. Řekla jsem jí, že po začátku praktikování Falun Dafa se mi obnovilo zdraví.

Podívala se mi na dlaň a řekla: „Váš osud se skutečně změnil. Vaše životní linie je přerušená. Podle ní jste měla původně žít jen přibližně do čtyřiceti let. Váš současný zdravotní stav je však úplně jiný, než by odpovídalo liniím na vaší dlani.“

Když člověk kultivuje v Dafa, získává zdravé tělo, prodlužuje si život a zvyšuje svou morální úroveň. Přesto Komunistická strana Číny tyto dobré lidi zatýká a posílá do vězení, kde jsou pronásledováni. Je zřejmé, kdo je dobrý a kdo zlý.

Ve skutečnosti si lidé během pronásledování Falun Dafa ze strany KS Číny jasně uvědomili její zlou povahu. Ve vazební věznici jednou vězeňkyně pověřená dohledem nad celou ukázala na mě a poznamenala: „Stačí se na tuto osobu podívat a je jasné, že je to někdo, kdo žije v souladu s ostatními a s nikým nesoupeří. Zatknout tak dobrého člověka – KS Číny je opravdu nesmírně zlá.“

Dobrosrdeční lidé by měli jasně rozpoznat zlou povahu KS Číny, vystoupit z jejích organizací, distancovat se od zla a vykročit vstříc krásné a šťastné budoucnosti vedené principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

(Vybraný příspěvek zaslaný u příležitosti Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)