Cesta nečínské praktikující při objasňování pravdy Číňanům

(Minghui.org) Jsem asijská praktikující Falun Dafa a v současnosti žiji v Kanadě. Ještě předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, cítila jsem zvláštní spojení s Číňany. Z Fa jsem pochopila, že Číňané mají zvláštní poslání a že jejich záchrana pomůže zachránit ještě více lidí. Žila jsem v různých zemích kvůli studiu i práci. Věděla jsem, že mám příležitosti, ale také odpovědnost objasňovat pravdu většímu počtu lidí. Vždy jsem se snažila využít každou příležitost k tomu, abych nabídla spásu více Číňanům. Ráda bych se podělila o své kultivační zkušenosti s objasňováním pravdy čínským lidem.

Mistr mě chránil na stanovišti pro objasňování pravdy v Paříži

Prvním Číňanem, kterému jsem pomohla vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací, byl můj spolužák v Paříži. Tehdy jsem žila v Paříži. Falun Dafa jsem praktikovala teprve šest měsíců. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky a prosila Mistra o pomoc. Zpočátku se mi tento spolužák vyhýbal. Když se mi nakonec podařilo přimět ho, aby se podíval na video o kameni nalezeném v Číně, na němž byl nápis „KS Číny zanikne“, souhlasil s vystoupením z KS Číny.

V mém okolí nebylo mnoho Číňanů, a tak jsem začala objasňovat pravdu v pařížské čínské čtvrti. Paříž má největší čínskou komunitu v Evropě. Našla jsem místo, kde se pohybovalo mnoho Číňanů, zejména mladých lidí mého věku. Někteří praktikující tam byli napadeni, protože propaganda KS Číny otrávila lidské myšlení. Věděla jsem však, že musím zachránit lidi v čínské čtvrti. Praktikující v Číně čelí krutému pronásledování, a přesto šíří pravdu do každého kouta země. Já žiji ve svobodné zemi, a proto bych kvůli strachu neměla přestat zachraňovat vnímající bytosti. Obrátila jsem se na místní policejní stanici a požádala o povolení zřídit v čínské čtvrti stanoviště pro objasňování pravdy.

Zpočátku jsem tam byla jedinou praktikující. Rozestavila jsem informační panely. Číňané se na mě dívali podivně, s hněvem a pohrdáním. Trochu jsem zpanikařila.

Díky Mistrově ochraně jsem se setkala s otevřenými Zápaďany. Podporovali mě i moje úsilí upozorňovat na pronásledování. Radostně jsem si s nimi povídala. Když Číňané viděli, že místní lidé Falun Dafa podporují, jejich hněv a pohrdavé pohledy zmizely.

Postupně jsem získala sebejistotu a stála jsem tam, cvičila a rozdávala letáky. Když jsem prováděla meditační cvičení, cítila jsem se jistá a beze strachu. Mnoho Číňanů procházelo kolem našich panelů a fotografovalo si informace o sebeupálení na náměstí Tiananmen, které zinscenovala KS Číny. Někteří přicházeli blíž a brali si informační materiály.

Stanoviště se nacházelo poblíž velvyslanectví KS Číny. Atmosféra byla mimořádně nepřátelská. Z pohledu Fa jsem věděla, že musím dělat více pro záchranu lidí v této oblasti.

Jednoho dne se objevila skupina Číňanů. Snažili se nás donutit odejít. Tvrdili, že toto území patří čínskému velvyslanectví. Řekla jsem jim, že máme povolení od policie a že chceme čínským lidem sdělit fakta o Falun Dafa. Ustoupili, ale stále se zdržovali nedaleko od nás. Pokoušeli se nám bránit v rozhovorech s lidmi o Falun Dafa.

Právě v tu chvíli se objevilo policejní auto, protože policisté zasahovali u rvačky, která se odehrála nedaleko. Otevřela jsem policistům bránu a mluvila jsem s nimi. Když odjeli, skupina Číňanů si už netroufla podniknout nic dalšího. Postávali opodál a nakonec odešli.

Ve Francii jsem žila mnoho let a nikdy předtím jsem se s policií takto náhodně nesetkala. Vypadalo to jako náhoda, ale bylo to uspořádáno Mistrem. Mistr nás chránil. Dokud máme srdce zaměřené na záchranu vnímajících bytostí, Mistr pro nás uspořádá nejlepší možné výsledky bez ohledu na to, jak špatné je okolní prostředí.

Později, když jsem v této oblasti nakupovala, se mě jeden Číňan pokusil srazit k zemi. Zdvořile jsem se bránila, ale nijak jsem mu neublížila. U pokladny vypadala čínská prodavačka trochu nesměle. Usmála jsem se na ni a začala si s ní povídat. Otevřela se a řekla mi, že jsem v této oblasti známá. Zasmála jsem se a dala jí leták o Falun Dafa. S radostí si ho vzala.

Mistr mě povzbudil k telefonování lidem do Číny

Deník Epoch Times informoval, že během pandemie zemřelo 400 milionů lidí. Když jsem se to dozvěděla, cítila jsem v srdci prázdnotu a nedokázala jsem zadržet slzy. Bylo mi líto tolika životů ztracených během pandemie. Měla jsem pocit, že se můj vesmír zmenšil, protože jsem neudělala dost pro záchranu lidí. Měla jsem pocit, že mám příležitosti, ale také odpovědnost objasňovat pravdu.

Rozhodla jsem se telefonovat lidem v Číně a vyprávět jim o Falun Dafa. Během prvních několika měsíců se mi nepodařilo přesvědčit nikoho, aby vystoupil z KS Číny a jejích přidružených organizací. Protože jsem byla zaneprázdněná jiným projektem a každodenním životem, nestanovila jsem si pevný čas pro pravidelné telefonování. Volala jsem jen občas.

Cítila jsem, že nejsem ve správném stavu. Když jsem lidi žádala, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací, byla jsem připoutaná k výsledku. Jednoho dne jsem před telefonátem měla jedinou jednoduchou myšlenku: jen dělám to, co dělat mám. Ten den jsem pomohla sedmi lidem vystoupit z KS Číny. Někteří z nich vystoupili přímo z Komunistické strany. Při všech předchozích hovorech však nevystoupil nikdo. Najednou jich vystoupilo sedm. Nic není náhoda. Koordinátor projektu telefonování mi připomněl: „Všechno dělá Mistr.“

Bez Mistrova posílení bych nedokázala vůbec nic. Všechno nám bylo dáno Mistrem. Nedaří se nám však dobře kvůli našim lidským připoutáním a nedostatečné píli v kultivaci. Mistr je stále soucitný a stará se o nás. Dokonce nám pomáhá úkol dokončit.

Mistr řekl:

„já zachráním vás a vy zachráníte nepraktikující. Teď vám s tím dokonce i já pomáhám.“ (Učení Fa na konferenci Fa v New Yorku 2019)

Od té doby si při telefonickém objasňování pravdy Číňanům udržuji klidnou mysl. Téměř pokaždé se mi podaří přesvědčit někoho k vystoupení z KS Číny. Když slyším hlasy lidí na druhém konci linky, připomínám si, že nesmím zapomenout, proč jsem přišla na tento svět. Možná se zdá být náhodou, že právě jim telefonuji, ale člověk, který zvedne telefon, mohl být členem mé rodiny v některém z minulých životů, nebo jsem mu možná kdysi slíbila, že ho v závěrečném období zachráním.

Opouštění připoutání a kultivace soucitu

Jednou jsem pomáhala s projektem ve Spojených státech. O víkendech jsem jezdila do Flushingu, převážně čínské komunity v městské části Queens v New Yorku, abych tam objasňovala pravdu. Bylo tam velmi mnoho Číňanů, ale většina z nich byla lhostejná. Nebylo snadné jim objasňovat pravdu.

Na tváři jsem si vždy zachovávala úsměv a doufala jsem, že na ně udělám dobrý dojem, i když se ke mně otočí zády. Rozdala jsem mnoho letáků. Někteří mi na znamení podpory ukázali zdvižený palec a upozorňovali mě, abych byla opatrná. Po několika dnech mi letáky došly.

Přestože jsem to nedávala najevo, v srdci se ve mně začala rozvíjet pýcha. Myslela jsem si, že jsem velmi schopná. Jednou se zastavila jedna Číňanka a vzala si ode mě leták. Měla jsem velkou radost a chtěla jsem jí objasnit pravdu. Ona však leták přímo přede mnou roztrhala. Zabolelo mě u srdce. Cítila jsem se zahanbeně a o této příhodě jsem neřekla žádnému dalšímu praktikujícímu. Všichni víme, že místa pro objasňování pravdy jsou místy, kde probíhá boj mezi dobrem a zlem. Božské bytosti tato místa sledují. A přesto jsem měla taková připoutání. Bylo to pro mě varovné probuzení.

Uvědomila jsem si, že i když pracujeme na projektech Dafa, stále máme připoutání, a právě proto se nám někdy nedaří dělat věci dobře. Na povrchu jsem se usmívala a mnoho Číňanů si ode mě vzalo letáky. Přesto jsem měla připoutání a moje mysl nebyla ve správném stavu. Období nápravy Fa se blíží ke konci. Teoreticky bych měla splatit karmu, kterou jsem si nahromadila. Nemám však takovou schopnost. Náš soucitný Mistr za nás nesl obrovskou karmu. Přesto v tomto světě existují bezdůvodné žaloby a nepodložené pomluvy namířené proti Mistrovi.

Když jsem se při psaní dostala až sem, byla jsem hluboce dojatá a po tvářích mi tekly slzy. Nikdy neexistoval tak velký Mistr. Z celého srdce jsem Mistrovi nesmírně vděčná. Ještě hlouběji jsem pochopila, co Mistr myslel, když řekl:

„Když vás nemohu spasit já, nemůže vás spasit nikdo.“ (Přednáška osmá, Zhuan Falun )

Když jsem se dále dívala do sebe, uvědomila jsem si, že příhoda ve Flushingu byla jen jedním příkladem. V každodenním životě jsem byla příliš připoutaná sama k sobě. Ráda jsem poslouchala pochvaly a užívala si uspokojení z vlastní ješitnosti. Stávala jsem se arogantní a považovala sama sebe za velmi důležitou. Nebyl to první krok k démonickému zasahování z vlastní mysli? Nový vesmír je nesobecký. Pokud bych se nedokázala zbavit sobectví, jak bych mohla dosáhnout měřítka potřebného pro vstup do nového vesmíru?

Od té doby se snažím udržovat čisté, tolerantní a široké srdce. Když jsem stála na stanovišti pro objasňování pravdy a dívala se na předurčené vnímající bytosti, tiše jsem si recitovala básně z Hong Yin a nedokázala jsem zadržet slzy. Cítila jsem, jak mě obklopuje soucitná energie. Chtěla jsem zachránit ještě více vnímajících bytostí.

Šíření pravdy během cestování

Když jsem letěla do Spojených států, přestupovala jsem v Tokiu a strávila tam téměř celý den. Když jsem se vydala do centra města, viděla jsem mnoho Číňanů. Původně jsem si chtěla město prohlédnout, ale místo toho jsem využila příležitosti rozdávat Číňanům letáky, dokud mi všechny nedošly.

Když jsem mířila na letiště, oslovila mě jedna Číňanka a požádala mě o radu s cestou. Působila laskavě a lišila se od mnoha jiných Číňanů, kteří byli silně ovlivněni kulturou KS Číny. Dala jsem jí poslední leták, který jsem měla. Okamžitě řekla: „Falun Gong, Mistr Li.“

Praktikovala Falun Dafa před rokem 1999, ale kvůli pronásledování přestala. Řekla mi, že v parku v Tokiu viděla praktikující Falun Dafa. Odpověděla jsem jí, že Japonsko je svobodná země a že může znovu začít praktikovat. Řekla: „Ano!“

Opravdu doufám, že bude Falun Dafa znovu praktikovat. V rušných ulicích Tokia jsem narazila na bývalou praktikující Falun Dafa. Byla to náhoda? Vím, že Mistr se o své praktikující neustále stará. Mistr dává příležitosti i těm, kteří s praktikováním přestali. Mistrovým bezmezným soucitem jsem byla hluboce dojatá. Uvědomila jsem si, že to bylo povzbuzení i připomenutí pro mě samotnou. Měla bych si vážit každé příležitosti šířit pravdu o Falun Dafa.

Účastnila jsem se seminářů ve Spojených státech i v Kanadě a využívala jsem těchto příležitostí k objasňování pravdy lidem. V letištních salóncích žádám lidi, aby podepsali petice požadující ukončení KS Číny.

Letos v zimě jsem se zúčastnila semináře v Torontu a navštívila tam přítelkyni. Řekla mi, že v její oblasti žije mnoho Číňanů. Většina z nich jsou studenti Torontské univerzity a pocházejí z pevninské Číny. Věděla jsem, že tato informace nebyla náhodná. Tito čínští studenti byli přibližně v mém věku. Musím je zachránit. Byl to můj první rok v Kanadě. Byla to nejchladnější zima za poslední roky a já večer vyrážela rozdávat letáky.

Číňanů tam skutečně bylo mnoho. Začalo se stmívat. Byla jsem sama a trochu jsem se bála, zvláště když se na mě někteří Číňané dívali s pohrdáním a působili rozzlobeně. Říkala jsem si, že dělám tu nejspravedlivější věc ve vesmíru. Uklidnila jsem se a vysílala spravedlivé myšlenky. Moje připoutání a negativní pocity postupně zmizely. Mnoho Číňanů si vzalo letáky a četli si je přímo na místě. Ten večer jsem rozdala velké množství materiálů.

V oblasti, kde se konal seminář, bylo mnoho čínských studentů. Mnozí z nich se semináře nezúčastnili, protože probíhal o víkendu. Letáky jsem nerozdávala. Místo toho jsem vyvěsila tři plakáty o vystoupení z KS Číny, protože v okolí bylo mnoho čínských nástěnek a oznámení.

Po skončení semináře jsem procházela okolními ulicemi a vyvěšovala další plakáty. Byla zima. Teklo mi z nosu. Prudký vítr mě šlehal do tváře. Byla mi velká zima a jeden plakát mi vypadl z ruky. Silný poryv větru ho odnesl až do koruny stromu. Věděla jsem, že zlo nechce, abych plakáty vyvěšovala. Vyslala jsem spravedlivé myšlenky a řekla: „Větře, přestaň foukat!“ Vítr ustal a plakát spadl na zem. Zvedla jsem ho a připevnila na nástěnku.

Několik dní jsem přecházela z místa na místo, tiskla plakáty a půjčovala si od místních praktikujících materiály k objasňování pravdy. Neustále jsem chodila v mrazu a cítila jsem vyčerpání. Uvnitř jsem však byla šťastná a lehká, protože jsem šířila pravdu.

Za úsvitu mě probudil hustý kouř v našem bytě. Moje spolubydlící po přípravě večeře zapomněla vypnout sporák a šla spát. Hořák zůstal zapnutý na maximum a oheň hořel celou noc. Hrnec však nevybuchl. Hlavou mi bleskla jediná myšlenka: „Chrání mě Mistr.“

Pochopila jsem, že poté, co jsem v Torontu objasňovala pravdu, mi chtělo zlo ublížit. Mistr mě ochránil a byla jsem v bezpečí. Když se ohlížím za svou kultivační cestou, vidím, že mě Mistr chránil neustále. Bez Mistrovy ochrany bych se nikdy nedostala až sem.

Když jsem se dívala na davy lidí proudící ulicemi, přemýšlela jsem, kolik útrap museli prožít, než přišli na tuto Zemi, vytvořili si předurčené vztahy a čekali na závěrečnou spásu. Praktikujeme Falun Dafa a jsme těmi nejšťastnějšími bytostmi. Pod Mistrovou ochranou neseme v závěrečném období odpovědnost za záchranu vnímajících bytostí v tomto vesmíru. Jak bychom se tedy nemohli ze všech sil snažit šířit pravdu každé jediné bytosti?

Výše uvedené jsou některé z mých kultivačních zkušeností a pochopení získaných během kultivace. Prosím laskavě mě upozorněte na vše, v čem je ještě prostor ke zlepšení.