Příběh Han Yu: Poučení a přijetí božského

(Minghui.org) Han Yu, oslavovaný jako jeden z největších učenců v čínských dějinách, byl také úředníkem vlády za dynastie Tang. Vedle svého literárního přínosu byl Han známý také legendárními příběhy spojenými se svým prasynovcem Han Xiangzim, známým také jako Han Xiang, který se stal jedním z Osmi nesmrtelných v taoistickém panteonu.

Han Yu se považoval za oddaného konfuciána a zpočátku se stavěl proti duchovním cestám. Když působil jako správce Henanu, setkal se s mladým mužem, který plánoval opustit rodinu a věnovat se taoismu na hoře Wangwu. Han Yu i jeden místní úředník mladému muži radili, aby zůstal doma a staral se o svou rodinu. Han Yu nakonec mladého muže nejen přesvědčil, aby se taoismu vzdal, ale napsal také báseň odmítající božské, která měla sloužit jako varování pro budoucí generace.

O několik let později Han Yu čelil následkům své tvrdohlavé nevědomosti. V roce 819 vydal císař Xianzong císařský výnos, aby byla přivítána kost prstu Buddhy uchovávaná v chrámu Famen – veřejná pocta, která se konala pouze jednou za 30 let. Han Yu v buddhismus nevěřil a napsal článek, v němž tuto událost kritizoval, a dokonce doporučil, aby byla kost prstu zničena. Když si císař článek přečetl, rozzuřil se a nařídil Hanovu popravu. Zasáhli však jiní vysocí úředníci a Han byl místo toho degradován a poslán do odlehlého města Chaozhou v jižní Číně.

Na cestě do Chaozhou musel Han Yu nejprve čelit náročnému přechodu pohoří Qinling. Byla zima a cestu ještě více ztěžoval sníh a led. Když procházel Languanem, dnešním okresem Lantian, silné sněžení učinilo náročnou cestu téměř nemožnou. Byla to jedna z nejtěžších chvil jeho života.

Strýc a synovec

Han Yu se narodil do chudé rodiny, v mladém věku přišel o otce a spolu se svým synovcem Han Laochengem ho vychovával jeho starší bratr Han Hui. Časem synovec i bratr zemřeli. Z výčitek svědomí a pocitu odpovědnosti se Han Yu rozhodl, že bude svého prasynovce Han Xianga vychovávat s velkou péčí.

Han Xiang však nebyl obyčejné dítě. Nerad se stýkal s lidmi a neměl velký zájem řídit se pravidly. Han Yu mu našel učitele, ale Han Xiang odmítal studovat a poznamenal: „To, co studuji, není něco, čemu bys rozuměl.“ Han Yu to ignoroval a požádal Han Xianga, aby složil báseň. Han Xiang bez přemýšlení okamžitě napsal báseň o božství.

Když Han Xiang viděl, že Han Yu stále není přesvědčen, navršil malou hromádku hlíny a v tu chvíli z ní vyrašily jemné výhonky. Ty pak vyrostly v bujnou zelenou rostlinu, která vykvetla květem podobným pivoňce. Na rostlině se objevily dva verše:

„S mraky rozprostřenými před sebou přes Qinling nemohu najít cíl cesty
Kůň uvízlý v zasněženém Languanu nedokáže pohnout koleny“

„Co to znamená?“ zeptal se Han Yu.

„To pochopíš později,“ odpověděl Han Xiang s úsměvem.

Náhodné setkání

Když se Han Yu prodíral sněhovou bouří v pohoří Qinling, třásl se a mrzl zimou, všiml si člověka, který k němu kráčel. Byl to jeho prasynovec Han Xiang.

„Prastrýci, pamatuješ si ještě slova na kvetoucí rostlině?“ zeptal se Han Xiang.

„Kde to jsme?“ zeptal se Han Yu.

„Tohle je Languan,“ odpověděl Han Xiang.

Han Yu si povzdechl. Chvíli přemýšlel a dokončil báseň, do níž zahrnul tato slova:

Za úsvitu jsem napsal dopis Vašemu Veličenstvu,
za soumraku jsem byl ve svém neštěstí degradován do Chaozhou;
chtěl jsem jen očistit zkaženou politiku, i když jsem neuspěl,
jak bych mohl litovat svých zbývajících let, vyčerpaný a zesláblý?

S mraky rozprostřenými před sebou přes Qinling nemohu najít cíl cesty,
kůň uvízlý v zasněženém Languanu nedokáže pohnout koleny;
děkuji ti, že jsi sem přišel z takové dálky,
prosím, postarej se později o mé ostatky u zálivu řeky Zhang.

(Poznámka: Řeka Zhang se nachází poblíž Chaozhou a byla nechvalně známá svou nezdravou vodou způsobující nemoci.)

Příběh krokodýlů

Po příjezdu do Chaozhou Han Yu mluvil s místními obyvateli, aby se dozvěděl o jejich životě. Zjistil, že krokodýli v oblasti pozřeli většinu místního dobytka.

Poté, co oblast prohlédl, Han přemýšlel o tom, že upřímnost může pohnout božským. Připravil oběti pro božstva a napsal „Obětní řeč ke krokodýlovi“. V této řeči napsal, že je pochopitelné, že krokodýli v této oblasti žijí od dávných dob. Přesto je vyzval, aby za ctnostné vlády dynastie Tang přestali ubližovat místním obyvatelům a během několika dní odešli jinam, nejlépe několik mil na moře.

„Jinak jako guvernér této oblasti vyberu schopné a zručné úředníky i obyvatele, vyzbrojím je silnými kušemi a otrávenými šípy a povedu válku proti krokodýlům,“ napsal Han. „Neodpočinu si, dokud nebude vyhuben každý poslední z nich. Až ten čas přijde, neříkejte, že jsem vás nevaroval!“

Té noci se oblastí přehnala bouře – řeka však vyschla. Krokodýli poté odešli do jiných vod a řeka znovu začala téct.

Hanovo utrpení v Languanu ho přimělo přemýšlet o existenci božského, jak je patrné z jeho řeči ke krokodýlům i z dalších článků o božstvech, které napsal během svého pobytu.

Když Han žil v Chaozhou, udržoval také blízké vztahy s mnichem Dadian Baotongem. Popsal ho jako „mimořádně inteligentního a moudrého… člověka, který se povznesl nad tělesná omezení, nebyl ovlivňován vnějšími záležitostmi a hluboce chápal pravdu“.

Říká se: „Pravda se žije, ne vyučuje.“ Příběh Han Yu nabízí cenné vhledy, které mohou obohatit náš život i porozumění.