Zamyšlení nad skrytou závistí a krajními postoji

(Minghui.org) Během kultivace a spolupráce s ostatními praktikujícími ve skupině jsem si povšimla výrazného jevu: když se některému praktikujícímu v každodenním životě daří poměrně dobře a těší se blahobytu a štěstí, praktikující v jeho okolí začnou mít obavy. Pod záminkou „starosti o spolupraktikujícího“ se lidé často obávají, že se tento člověk ponoří do pohodlí běžného života a v důsledku toho zanedbá kultivaci.

Co se skrývá za těmito obavami

Když jsem se na to podívala pozorněji, uvědomila jsem si, že se za těmito obavami skrývají pocity závisti, nespravedlnosti a rozhořčení. Pronásledování způsobilo, že někteří praktikující mají finanční potíže, jiní trpí karmou nemoci a mnozí čelí dlouhodobým rodinným konfliktům.

Jelikož jsme v takovém prostředí žili velmi dlouho, nevědomky jsme si vytvořili mylnou představu, že kultivace má být přirozeně obtížná a plná překážek a že ve chvíli, kdy se život stane pohodlným, musí být něco v nepořádku.

Kultivace v Dafa přináší požehnání

Kdysi jsem znala spolupraktikujícího, který se oženil s poměrně zámožnou ženou. Po svatbě se zdálo, že se společného studia Fa účastní méně než dříve. Někteří praktikující ho začali kritizovat, protože se domnívali, že se oddává svým touhám a polevil v kultivaci, jelikož se jeho životní podmínky zlepšily.

Podobně když mladí praktikující museli chodit do běžného zaměstnání a byli příliš zaneprázdněni, než aby se mohli účastnit skupinových aktivit, ostatní vůči nim pociťovali nelibost a stěžovali si, že jsou sobečtí a lhostejní k celé skupině.

Mistr nikdy neřekl, že učedníci Dafa musí být chudí nebo žít v těžkostech. Otevřeně a důstojně se kultivovat v běžné společnosti – mít dobrou kariéru, slušný příjem a vlastnit pěkný dům či auto – je samo o sobě jedním z aspektů potvrzování Fa. Nejenže to ukazuje schopnosti učedníků Dafa, ale také to odráží nesmírnou milost, kterou Falun Dafa uděluje vnímajícím bytostem.

Připoutání k sobectví a závisti

Proč se někdy cítíme nespokojeni a začneme spolupraktikující zkoumat a hledat na nich chyby, když vidíme, že se jim dobře daří, kupují si domy nebo jezdí s rodinou na dovolenou? Mistr nás učí, abychom se při každé situaci dívali do sebe. Když jsem tyto nesprávné projevy pozorovala v celém společenství praktikujících, náhle jsem si uvědomila: Proč mi Mistr dovoluje tyto věci vidět? Nemám snad sama podobné smýšlení?

Když jsem si udělala čas na sebereflexi, s údivem jsem zjistila, že i já v sobě mám závist a sobectví. Často jsem si přála, aby ostatní spolupraktikující byli jako já a dávali úkoly související s Dafa na první místo. Když jsem viděla, že se někteří praktikující nemohou účastnit práce pro Dafa, protože jsou zaneprázdněni dětmi a rodinou, cítila jsem vůči nim nelibost.

Když jsem se podívala ještě hlouběji, objevila jsem velmi ošklivé a hluboce zakořeněné připoutání: můj současný život je poměrně klidný a nemám žádné velké rodinné povinnosti. Když vidím praktikující v mém věku, jak si užívají vřelého rodinného života obklopeni pobíhajícími dětmi, probouzí se ve mně závist.

Hluboko uvnitř také toužím po takovém rušném a šťastném životě, ale nemám ho. Když tedy vidím, že se obětuji a přijímám více úkolů pro skupinu, zatímco ostatní si užívají osobního štěstí, připadá mi to nespravedlivé – což je nesmírně sobecký postoj.

Kultivační cesta každého člověka je jiná a Mistrova uspořádání se liší. Já jsem však posuzovala ostatní podle vlastních měřítek a požadovala, aby postupovali stejně jako já.

Když jsem zaslechla, jak si jiní praktikující šeptají: „Kdyby bylo něco potřeba, stačí se zeptat jí, má volný čas,“ nerovnováha v mém srdci se projevila ještě zřetelněji. Když jsem tato slova uslyšela, zaplavil mě silný pocit tísně a rozhořčení.

Má sobecká mysl si říkala: „Proč jsou všichni ostatní zaneprázdněni péčí o vlastní nejbližší rodinu, ale ode mě se jen proto, že nemám děti a nic mě neváže, automaticky očekává, že budu kdykoli k dispozici a postarám se o úkoly pro skupinu?“ Když jsem si toto nezdravé smýšlení uvědomila, věděla jsem, že se musím soustředit na jeho odstranění kultivací.

Představa, že „kultivace znamená utrpení“, pochází od starých sil

Netýká se to jen mě. Všimla jsem si, že někteří starší praktikující mají stejné smýšlení vůči těm mladším. To, že se mladí lidé věnují osobnímu životu, kariéře nebo dovolené, považují za připoutání ke štěstí běžných lidí.

Představa, že „kultivace musí zahrnovat utrpení“, ve své podstatě znamená následovat cestu uspořádanou starými silami, přivolávat si zbytečné utrpení a vytvářet generační propast v celém společenství praktikujících.

S manželem jsme měli velmi blízký a harmonický vztah, čehož si všímali všichni lidé v našem okolí. Když však naše rodina čelila závažné zkoušce a spolupraktikující se přišli se mnou podělit o svá pochopení, neustále mě nabádali, abych se zbavila manželské náklonnosti, citově se odpoutala, a dokonce se přestala o manžela starat.

Někteří mě dokonce otevřeně kritizovali a říkali: „Jsi kultivující, a přesto stále toužíš po šťastném, všedním životě běžných lidí.“ Už tehdy jsem cítila, že některé z těchto názorů jsou příliš krajní.

Nakonec jsem pochopila, že zbavit se připoutání k citům neznamená stát se bezcitným člověkem ani se uchylovat ke krajnímu jednání, které vede k rozpadu rodiny.

Mistr nás učí jednat se všemi bytostmi soucitně. Proč bychom tedy měli být chladní k vlastním rodinným příslušníkům? Není to snad zacházení do extrému? Tím nevědomky poskytujeme starým silám příležitost narušit rodinné prostředí, a oslabit tak naše úsilí objasňovat pravdu členům rodiny.

Při psaní tohoto článku jsem si uvědomila, že celkové prostředí slouží praktikujícím jako zrcadlo, v němž se mohou podívat sami na sebe.

Když vidíme spolupraktikující šťastné, měli bychom se radovat s nimi. Když vidíme, že čelí těžkostem, měli bychom jim se soucitným srdcem nabídnout pochopení a podporu, místo abychom je posuzovali, zkoumali nebo jim vnucovali vlastní osobní představy.

Kultivační cesta učedníků Dafa ve světském světě je nezměrně široká. Odložme všechna lidská připoutání a zbavme se představy starých sil, že „kultivace musí zahrnovat utrpení“. Jednejme se spolupraktikujícími se spravedlivými myšlenkami a čistým soucitem a společně usilovně postupujme na cestě potvrzování Fa.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém období na základě jeho kultivačního stavu a jsou zveřejňovány v duchu vzájemného pozvednutí.