Tajfun mi pomohl uvědomit si mé hluboké připoutání

(Minghui.org) Od svého návratu ke kultivaci ve Falun Dafa, které jsem se předtím kvůli pronásledování musel vzdát, se mi nedařilo účinně objasňovat pravdu. Přestože jsem se o to mnohokrát pokoušel, nedokázal jsem v této oblasti učinit průlom, což ve mně vyvolávalo značné trápení a frustraci.

Každý den jsem studoval Fa a žádal Mistra o pomoc, ale moje píle vždy vydržela jen krátkou dobu a potom jsem opět polevil. Promarnil jsem tak mnoho drahocenného času. Mistr snášel nesmírné těžkosti, aby pro nás tento čas prodloužil.

Praktikující se mi snažili pomoci dívat se do sebe. Ačkoli jsem dosáhl určitého pokroku, neprovedl jsem žádné zásadní změny. Ptával jsem se sám sebe, kterých mých připoutání využily staré síly.

Když mou oblast zasáhl tajfun, něco jsem si uvědomil. Chtěl bych se s ostatními praktikujícími podělit o svou zkušenost s tím, jak jsem se díval do sebe a kultivoval svůj charakter.

V polovině září 2025 zasáhl mou oblast silný tajfun, který postihl několik provincií. Žiji v pobřežním městě, kde úřady vydaly varování před mimořádně silným tajfunem. Školy byly uzavřeny, vládní úřady a státní podniky přerušily provoz, továrny a obchody zavřely a veřejná doprava byla zastavena.

Když jsem se o tom poprvé dozvěděl, zůstal jsem poměrně klidný. Myslel jsem si, že tato pohroma nemá s praktikujícími nic společného. Dokonce jsem si říkal: „Je opravdu nutné dělat kolem toho takový rozruch?“

Když jsem se toho večera vracel z práce domů, náhle mi došlo, že následující den všichni v okolí zůstanou doma, aby se ukryli před blížícím se tajfunem. Napadlo mě, že supermarket už musí být přeplněný. Začal se mě zmocňovat neklid. Když jsem pak v obchodě uviděl, že regály s potravinami a zeleninou jsou úplně prázdné, a oznámení, že následující den bude obchod zavřený, zcela jsem ztratil klid. Zachvátila mě panika a v hlavě jsem měl prázdno.

V panice jsem okamžitě pospíchal do jiného supermarketu a nakoupil obrovské množství potravin a dalších nezbytností, mnohem více, než jsem mohl vůbec spotřebovat. Ve skutečnosti měl tajfun trvat jen jeden nebo dva dny. Problém spočíval v tom, že jsem se během horečného nakupování nechal strhnout všeobecnou panikou. V té chvíli jsem se nijak nelišil od ostatních lidí. Myslel jsem pouze na to, abych si vytvořil zásoby, vrátil se domů, zavřel dveře a ukryl se v bezpečí svého malého soukromého života.

Představte si, jak by se běžní lidé dívali na učedníky Dafa, kdyby viděli, jak reagujeme tváří v tvář podobným pohromám. Jak by potom mohli být zachráněni? A jak by to mohlo potvrzovat Fa?

Během epidemie SARS jsem pospíchal nakupovat sůl. Během pandemie covidu jsem si vytvářel zásoby potravin. Nyní, když náprava Fa vstoupila do závěrečné fáze, přichází tajfun a já opět hromadím potraviny, místo abych přemýšlel: „Když přichází další pohroma, kolik lidí, kteří nikdy neměli příležitost vyslechnout si pravdu, bude ztraceno?“

Nebylo právě toto po celá ta léta překážkou v mém úsilí objasňovat pravdu? Připoutání k pohodlnému životu mezi běžnými lidmi, strach z potíží, snaha chránit sám sebe a usilování o pohodlí mi po celou dobu bránily skutečně překročit způsob uvažování běžného člověka.

Po večeři nastal čas odejít na skupinové studium Fa. Znovu se začaly vynořovat mé lidské myšlenky: „Mám tam jít, nebo ne? Co když tajfun dorazí a já se nebudu moci vrátit domů?“ Všechny tyto myšlenky vycházely ze způsobu uvažování běžného člověka. Můj výchozí bod byl zcela lidský. Považoval jsem sám sebe úplně za běžného člověka.

Tentokrát jsem se však rozhodl, že už nedovolím těmto lidským myšlenkám, aby ovládaly mé jednání, jako tomu bylo dříve. Skupinové studium Fa je formou kultivace, kterou nám Mistr zanechal, a já se ho musím bez přerušení účastnit a následovat Mistrovo uspořádání. Vzal jsem si tedy deštník a vydal se na místo studia Fa. Přestože mi déšť promočil spodní část kalhot, byl jsem vděčný, že jsem tentokrát konečně dokázal jednat se spravedlivými myšlenkami a spravedlivými činy.

Mistr řekl v „Při nápravě Fa musejí být vaše myšlenky spravedlivé, nikoli lidské,“ Podstata pilného pokroku III:

„Moji učedníci Dafa, kteří máte silné lidské myšlenky: cesta, jíž vás vedu, směřuje k božství, a přesto se někteří studenti tvrdošíjně drží lidských názorů. V minulosti jste v osobní kultivaci vždy považovali přínosy Dafa za přínosy pro lidskou společnost; během strastí jste chápali pronásledování učedníků Dafa zlými bytostmi tohoto vesmíru, které využívají špatných lidí, jako lidské skutky; ...“

Tato slova přesně popisovala mě. Kdykoli se setkávám s lidmi, kteří nechápou pravdu o Dafa, nedokážu považovat takzvané sledování a monitorování za iluze vytvořené lidskými bytostmi, které se navzájem pronásledují, a neudržuji si dostatek spravedlivých myšlenek, abych těmito iluzemi prorazil. Nemám ani dostatek soucitných a laskavých myšlenek, abych tyto lidi považoval za Mistrovy příbuzné a za lidi, kteří mají být zachráněni. Protože jsem dostatečně dobře neobjasňoval pravdu, nemohly být skrze mě zachráněny vnímající bytosti.

Tato sebestředná a sobecká mentalita se projevuje také v mém každodenním podnikání. Kdykoli klient projeví zájem o spolupráci, okamžitě převládnou lidské myšlenky. V mysli si ihned začnu vytvářet nejrůznější postupy, opatření, a dokonce i taktiky: jak stanovit cenu tak, aby naše strana dosáhla co největšího zisku, nebo jak věci formulovat, abych zakázku získal. Nepřemýšlím však z pohledu klienta o tom, jak mu nabídnout nejvýhodnější cenu a nejlepší služby.

Když se dozvím, že dlouhodobí klienti začali spolupracovat s jinými dodavateli, cítím lítost a pocit ztráty, někdy dokonce zášť a pocit křivdy. Místo abych se díval do sebe a zkoumal, kterých mých připoutání se to dotklo, sám sebe nezkoumám. Ani se na věc nedívám z hlediska prospěchu druhých a neraduji se z toho, když se jim daří dobře. Namísto toho začnu hledat nedostatky ve službách druhé strany a snažím se dokázat, že nejsou tak dobří jako já. Během tohoto procesu se naplno odhaluje moje závist a soutěživá mentalita.

Nedávno jeden dlouhodobý klient, se kterým jsem spolupracoval více než deset let, po několika kolech cenových nabídek a jednání vedených podle jeho požadavků nakonec neuskutečnil obchod, o kterém jsem předpokládal, že ho uzavřeme. Po několika dotazech jsem zjistil, že si klient zvolil nového partnera a cena transakce nebyla nízká. V dnešním obtížném ekonomickém prostředí není ztráta zakázky v hodnotě desítek tisíc zanedbatelnou záležitostí.

Po opakovaných těžkostech, zkouškách a vnitřních bojích, spolu s nepřetržitým studiem Fa a Mistrovou soucitnou pomocí, jsem však zjistil, že když jsem se tuto zprávu dozvěděl, zůstal jsem překvapivě klidný. Už jsem neobviňoval vnější okolnosti ani se nezaobíral osobními zisky a ztrátami. Nezáleželo mi na tom, kdo zakázku získá. Měl jsem pocit, jako by se mě tato záležitost vůbec netýkala.

Když přišel tajfun, Mistr ho soucitně využil, aby odhalil má nejhlubší a nejzásadnější připoutání. Když však tajfun odešel, nemohl tato připoutání odnést s sebou. To vyžaduje, abych v nadcházejících dnech přistupoval ke kultivaci s nejvyšší vážností a opravdově se kultivoval.

Potřebuji odvážně čelit svým připoutáním, rozpoznat každou myšlenku a každý záměr, které nesplňují požadavky Fa, a postupně odstranit sobeckou povahu uspořádanou starými silami – způsob uvažování, kdy člověk žije sám pro sebe a který vedl k úpadku starého vesmíru.

Pouze tak se mohu skutečně proměnit z lidské bytosti v božskou. Už nesmím zklamat Mistrovu soucitnou spásu ani naděje všech vnímajících bytostí. Když píši tato slova, oči se mi plní slzami.

Možná v blízké budoucnosti přijde další tajfun. Doufám, že do té doby se budu skutečně a upřímně kultivovat, od základu proměním svou povahu a dokončím cestu od člověka k božské bytosti.