Vzpomínka na mé první setkání s Falun Dafa

(Minghui.org) Narodil jsem se v 50. letech 20. století v malé horské vesnici na jihozápadě Číny. Mé rané dětství bylo nesmírně těžké. Když mi bylo šest let, otec zemřel na nemoc. Téhož roku mě matka zanechala u prarodičů a znovu se provdala. Drsné životní podmínky spolu s hladomorem způsobeným Komunistickou stranou Číny (KS Číny) nám boj o přežití ještě více ztěžovaly.

Jednoho nezapomenutelného rána jsem při své první návštěvě společné jídelny naivně a hltavě snědl skrovné množství sladkých brambor přidělené celé naší rodině. Prarodiče pak museli pracovat na poli o hladu. Tato zkušenost mi ukázala, jak hluboké utrpení lidé snášejí při svém životě v tomto světě, a později se stala hnací silou, která mě přivedla ke kultivaci Falun Dafa.

Abych přežil, pracoval jsem jako rolník, vedoucí výrobní skupiny, voják a učitel na soukromé škole, avšak z chudoby se mi vymanit nepodařilo. V roce 1979 jsem po velmi náročném výběrovém řízení získal možnost studovat na univerzitě a po jejím absolvování jsem byl přidělen do výzkumného ústavu státního podniku. Tato příležitost mi konečně poskytla místo, kde jsem se mohl usadit.

Během práce ve výzkumném ústavu jsem se spřátelil s několika lidmi přibližně stejného věku, kteří vystudovali různé univerzity a obory a s nimiž jsem sdílel společné zájmy. Jeden z nich, absolvent chemie, se živě zajímal o metafyziku a související oblasti, jako jsou qigong, nadpřirozené schopnosti, věštění a feng shui. Ve všední dny večer i o víkendech mě často navštěvoval doma a vedli jsme vášnivé a hluboké diskuse o těchto tématech.

Naše nejpamátnější debata se týkala vztahu, úlohy a hranic mezi metafyzikou a vědou. Řekl jsem: „Věda může měnit životní podmínky lidí a přinášet do života pohodlí. Ve skutečnosti jsou ovšem značné i její vedlejší účinky, z nichž nejzřetelnější jsou znečišťování a ničení životního prostředí. Co může nabídnout metafyzika? Může člověku zajistit nesmrtelnost?“ Přítel mi bez obalu odpověděl: „Ne, ale může nabídnout něco cennějšího a žádoucnějšího.“ Co však touto vzácnou odměnou bylo? Odpověď jsme tehdy nenašli.

Poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, jsem si uvědomil, že tou vzácnou odměnou, kterou kultivace nabízí, je návrat k původnímu, pravému já a dosažení osvícení.

Jednoho dne v roce 1995 jsem byl zaneprázdněný prací v kanceláři, když dovnitř náhle vpadl můj přítel, který se zajímal o qigong, a zvolal: „Kamaráde, mám pro tebe úžasnou zprávu. O víkendu jsem byl ve městě a v jednom nenápadném malém knihkupectví jsem našel nebeskou knihu. Odhaluje mnoho tajemství kultivace a její úroveň je podle mého názoru něčím dosud nevídaným a nepřekonatelným.“ Rychle jsem ho přerušil: „Řekni mi, prosím, název knihy a adresu toho knihkupectví.“

Ještě téhož dne jsem během polední přestávky rychle nasedl na autobus do města, našel knihkupectví a podařilo se mi knihu získat. Touto knihou byl Zhuan Falun, nejdůležitější kniha pro praktikující Falun Dafa.

Po práci jsem s touto vzácnou knihou pospíchal domů a dychtivě se pustil do čtení. Kniha odhalovala mnohá tajemství, například strukturu vesmíru, původ lidstva a smysl a cíl života v tomto světě. Předložila nejzákladnější plán pro člověka žijícího v tomto světě, včetně účelu, jednotlivých kroků, postupů, metod a technik – přesně toho, co jsem hledal.

Přestože mě obsah knihy přivedl až před bránu kultivační praxe, déle než půl roku jsem váhal, zda jí projít. Proč? Jako obyčejný člověk žijící v našem materialistickém světě jsem cítil, že Dafa je dobrý, ale že jeho principy je obtížné uvést do praxe. Kultivace klade vysoké nároky na rodinu, kariéru i budoucnost člověka. Ti, kdo chtějí praktikovat, ale nechtějí se vzdát svých lidských tužeb, udělají jen malý pokrok. Zůstával jsem nerozhodný až do čínského Nového roku 1996.

Čínský Nový rok 1996 jsem strávil ve městě Nanchong v provincii Sichuan. Jednoho dne jsem se sám procházel podél řeky Jialing, když jsem z dálky zaslechl nádhernou melodii. Vydal jsem se za zvukem a našel skupinu lidí, kteří představovali Falun Dafa. Přestože jsem Zhuan Falun přečetl již před půl rokem, dosud jsem se s žádnými praktikujícími Falun Dafa nesetkal. Mým prvním dojmem bylo, že jsou srdeční a velkorysí.

Jeden z nich ke mně přistoupil a představil mi Falun Dafa. Když jsem mu vyprávěl o své zkušenosti, řekl mi: „Zítra se v Chongqingu koná rozsáhlá konference pro sdílení zkušeností. Doufám, že se jí budete moci zúčastnit. Dnes odpoledne můžete jet do Chongqingu s námi.“ Byla to vzácná příležitost a rychle jsem odpověděl: „Pojedu, pojedu!“

Následujícího rána jsem se konference pro sdílení zkušeností zúčastnil spolu s bývalým spolužákem z Nanchongu. Tato konference se stala rozhodujícím okamžikem, který mě přesvědčil, abych začal kultivovat Falun Dafa.

Zapůsobila na mě velkolepost konference, jíž se zúčastnilo přibližně pět tisíc lidí. Mou pozornost upoutala také slavnostní a mocná atmosféra. Trvalý dojem ve mně nakonec zanechal projev praktikujícího Falun Dafa, který pracoval v loděnici v Chongqingu.

Než získal Fa, byl tento praktikující v místní komunitě nechvalně známým výtržníkem, kterého nedokázala zvládnout ani místní policie, ani lidé na jeho pracovišti. Dny trávil se skupinou dalších násilníků, pil alkohol, hrál hazardní hry, vyhledával prostitutky a vyvolával rvačky. Při jedné příležitosti zlomil během rvačky své oběti tři žebra. Také shromažďoval pornografické videokazety a prodával je se ziskem.

Tentýž člověk se díky šťastné příležitosti seznámil s Falun Dafa a začal kultivovat. Jeho cesta však byla naplněna mnoha zkouškami. Bývalí přátelé ho prosili, aby se vrátil a znovu vedl zhýralý život. Každý den se ho střídavě snažili zlákat vybraným jídlem a vínem, on však jejich nabídky rozhodně odmítal.

Tento praktikující předtím nashromáždil deset údajně „nejkvalitnějších“ pornografických videokazet. Když začal praktikovat Falun Dafa, nemohl si již takové pornografické materiály ponechat, avšak zdráhal se jich vzdát, protože jejich získání věnoval mnoho času a peněz. Po dlouhém vnitřním zápasu nakonec učinil bolestné rozhodnutí, že se videokazet zbaví.

Když se o tom dozvěděli jeho bývalí přátelé, přišli za ním a nabídli mu za každou kazetu sto jüanů [15 amerických dolarů]. Ačkoli se dnes tisíc jüanů může zdát jako malá částka, tehdy šlo o značnou sumu, odpovídající dvěma měsíčním platům tohoto praktikujícího. Věděl však, že kdyby se tento materiál dostal do oběhu, otrávil by nespočet lidí. Kromě toho, že by ho to stálo velké množství ctnosti, takový hřích by bránil jeho cestě kultivace. Nakonec praktikující pornografické videokazety zničil tím, že je spálil.

Uplynulo již více než třicet let, ale tento hluboce dojemný příběh zůstává pevně vrytý do mé paměti. Dříve jsem usiloval o slávu, bohatství, lidské city, zdraví, vzrušení a dlouhověkost. Návrat k původnímu, pravému já znamenal možnost uniknout smrtelnému utrpení, dosáhnout štěstí a získat lepší život. Sláva a bohatství, o něž obyčejní lidé usilují, mohou přinést pouze dočasné potěšení, nikoli věčné štěstí.

Uvědomil jsem si, že kultivace je největším a nejvážnějším cílem v životě člověka. Stejně jako cesta Tang Sanzanga na západ za získáním písem bude i život v kultivaci nevyhnutelně naplněn těžkostmi a utrpením. Pevná víra v Mistra a Fa, neochabující píle a pevné spravedlivé myšlenky však mohou praktikujícím pomoci překonat i ty nejobtížnější překážky. Tak jsem učinil nejvýznamnější rozhodnutí svého života – kultivovat Falun Dafa. Ještě téhož odpoledne jsem se také rozhodl přestat kouřit.

Kouřit jsem začal v roce 1976 a během následujících devatenácti let se mi navzdory mnoha pokusům přestat nepodařilo. Nakonec jsem v roce 1995 s pomocí Dafa kouřit přestal. S přesvědčením, že když to dokázali jiní, dokážu to také, se mi podařilo přestat snadno. Během uplynulých třiceti let jsem se nedotkl jediné cigarety, což prospělo mému zdraví, zdraví lidí v mém okolí i životnímu prostředí.

Po svátcích čínského Nového roku jsem se vrátil na pracoviště a doslechl se, že několik praktikujících Falun Dafa z Chongqingu hodlá v našem městě uspořádat bezplatné kurzy studia Falun Dafa. Náklady na jídlo, ubytování a dopravu si měli hradit sami a zájemci o studium neměli platit žádné poplatky. Bezprecedentní soucit Falun Dafa a praktikujících Dafa, jenž ostře kontrastoval s chamtivostí a sobectvím naší materialistické společnosti, si získal můj obdiv.

Po skončení kurzů jsem praktikujícím jako poděkování za jejich náročnou práci nabídl jednoduché jídlo, které stálo méně než čtyři jüany na osobu. Oni však trvali na tom, že mi peníze vrátí, a uvedli, že jde o pravidlo stanovené učením Dafa. Tato drobná zkušenost ještě více posílila mou víru a odhodlání kultivovat Dafa.

Na závěr bych se chtěl zmínit o kolezích, kteří se mnou pracovali ve výzkumném ústavu. Polovina z nich začala praktikovat Falun Dafa, zatímco ostatní věřili, že Dafa je dobrý. Všichni se později stali vedoucími inženýry a klíčovými technickými pracovníky ve svých organizacích.