Po 20 letech jsem našla své základní připoutání

(Minghui.org) Je mi 74 let a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1998 poté, co mi o něm pověděl manžel. Řekl mi tehdy: „Volal mi starší bratr, který žije v jiném městě, a vyprávěl mi o kultivační praxi jménem Falun Dafa. Říkal, že je to vynikající praxe, která lidem především pomáhá pozvednout jejich morální charakter. Je také účinná při zlepšování zdraví a odstraňování nemocí. Praktikující se kultivují podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a snaží se stát lepšími lidmi.“

Jakmile jsem uslyšela, že Falun Dafa učí lidi být dobrými, pomyslela jsem si, že to dokonale odpovídá mým vlastním hodnotám. Když jsem se dostala přibližně do poloviny knihy Zhuan Falun, už jsem věděla, že principy Falun Dafa – Pravdivost, Soucit a Snášenlivost – jsou spravedlivé a hluboké. Po dočtení knihy jsem byla přesvědčena, že Falun Dafa je mimořádná praxe, která učí lidi laskavosti a ctnosti. Dokonale to odpovídalo mému chápání toho, jak by se měl člověk chovat. Byla jsem nesmírně šťastná a s tímto smýšlením jsem se začala kultivovat.

Nacházím své základní připoutání

Po mnoho let jsem usilovně hledala své základní připoutání, ale nedokázala jsem ho rozpoznat. Vždy jsem předpokládala, že můj důvod ke kultivaci je čistý. Přestože jsem během kultivace objevila spoustu jiných připoutání, nikdy se mi nepodařilo najít to, které bylo jejich samotným kořenem, a proto jsem pociťovala úzkost.

Abych tento problém vyřešila, ponořila jsem se do studia Fa, memorování Fa a jeho ručního opisování. Opakovaně jsem studovala Mistrův článek „K Dovršení“ a další přednášky a pečlivě jsem porovnávala každou větu se svým vlastním kultivačním stavem. Také jsem četla mnoho článků o zkušenostech praktikujících s odhalováním jejich základních připoutání.

Díky Mistrovu soucitnému vedení jsem nakonec uviděla i to své. Uvědomila jsem si, že mým výchozím bodem v kultivaci bylo: „Chci se stát dobrým člověkem.“ Když jsem se dál dívala do sebe, pochopila jsem, že touha být dobrým člověkem byla pouze povrchním projevem, nikoli tím kořenovým připoutáním. Pod ní se skrývalo mnohem hlubší připoutání: usilování o pověst.

Odjakživa jsem byla spíše introvertní. Jako dítě jsem poslouchala rodiče a málokdy jsem udělala něco, co by je rozrušilo, takže mě téměř nikdy nekritizovali. Dospělí o mně říkali, že jsem plachá, ale rozumná. Ve škole jsem poslouchala učitele, byla jsem považována za vzornou žákyni a získávala jsem uznání vyučujících i spolužáků.

Když jsem začala pracovat, poslouchala jsem své nadřízené, pracovala svědomitě a byla jsem všeobecně považována za dobrou zaměstnankyni. Každý úkol jsem plnila pečlivě, aniž bych přemýšlela o osobním zisku či ztrátě, a kladla jsem na sebe vysoké nároky. Mnohokrát jsem byla vyhlášena vynikající zaměstnankyní a osm let po sobě jsem získávala pracovní ocenění. Dosažení těchto poct vyžadovalo obrovské úsilí a oběti, na této cestě jsem snášela mnoho těžkostí. Po několika letech zaměstnání jsem se také stala členkou Komunistické strany Číny (KS Číny).

Protože jsem vyrůstala obklopena chválou, postupně jsem si zvykla na uznání druhých. Po nástupu do zaměstnání jsem velmi tvrdě pracovala, abych si je získala i tam. Zvlášť ráda jsem slýchávala pochvaly, a dříve, než jsem si to vůbec uvědomila, ve mně tiše zakořenilo připoutání k pověsti a uznání.

Mistr řekl:

„Mimoto kultivace musí mít proces. Když začnete studovat Fa, jste schopni pochopit jen principy, jak být dobrým člověkem. Ve skutečnosti se obsah této knihy skládá z pravd různých říší a různých úrovní. Jak to učí buddhismus, Tři říše mají uvnitř třicet tři úrovní nebes – v rámci Tří říší jsou různé úrovně. Když chcete kultivovat na úroveň nebes, jen když znáte principy té úrovně nebes, můžete kultivovat nahoru. Jen když splníte ten standard, můžete vstoupit.“ („Vyučování Zákona na Konferenci v Houstonu“)

Podle mého pochopení si opravdoví kultivující pozvedají svou říši a úroveň tím, že se kultivují podle Fa a neustále se zlepšují. To přirozeně zahrnuje i to, že se člověk stává dobrým. Pokud se však někdo záměrně snaží působit jako dobrý člověk nebo cíleně koná dobré skutky s tímto záměrem, pak je dobrým člověkem pouze v běžném lidském smyslu. To není skutečná kultivace a nemůže to vést k opravdovému pozvednutí ani návratu k původnímu, pravému já.

Mistrův náznak

Když se ohlížím za svou kultivací, zdálo se mi, že jsem byla velmi aktivní v dělání tří věcí. Můj domov sloužil jako místo pro studium Fa i jako místo pro výrobu materiálů. Aktivně jsem se zapojovala téměř do každého projektu. Vyráběla jsem knihy Dafa, kalendáře objasňující pravdu, plakáty a informační materiály, uskutečňovala automatizované telefonní hovory objasňující pravdu, psala dopisy, které povzbuzovaly lidi k vystoupení z KS Číny, a rozdávala informační materiály ve venkovských oblastech.

Tyto úkoly jsem vykonávala svědomitě a výsledky bývaly často velmi dobré. Také jsem dobře vycházela s ostatními praktikujícími. Kdykoli někdo potřeboval pomoci, byla jsem vždy ochotná bez váhání vyhovět. Praktikující z jiných oblastí u mě doma často pobývali, aby studovali Fa, sdíleli zkušenosti a zlepšovali svůj kultivační stav.

Jak jsem od ostatních praktikujících získávala stále větší uznání, postupně se začala projevovat má připoutání. Rozvinula jsem si nadšení ze sebe sama, touhu předvádět se, ješitnost a sebeuspokojení. Ráda jsem poslouchala, když mě druzí chválili, a mé ego nenápadně rostlo. Začala jsem si o sobě myslet, že jsem velmi schopná. Když jsem byla obzvlášť zaneprázdněná, studovala jsem Fa při tisku materiálů nebo jsem tiskla materiály při domácích pracích. Často jsem byla natolik pohlcená prací, že jsem zapomínala jíst nebo odpočívat.

Postupem času jsem si však uvědomila, že mé jednání už není založeno na Fa. Při čtení jsem už Fa nevstřebávala do srdce a často jsem četla slova chybně. Při vysílání spravedlivých myšlenek jsem se nedokázala uklidnit a má mysl byla stále neklidnější. Věděla jsem, že něco není v pořádku. Přestože jsem rozpoznala několik lidských připoutání, která jsem potřebovala odstranit, cítila jsem se bezmocná a nedokázala se jich úplně zbavit.

Když náš soucitný Mistr viděl, že se sama nedokážu k problému osvítit, dal mi náznak. Jednoho rána jsem pro Mistra zapálila vonnou tyčinku a začala vytírat podlahu. Za chvíli jsem se otočila a všimla si, že tyčinka po krátkém hoření zhasla. Znovu jsem ji zapálila, ale po chvíli zhasla opět. Zmocnil se mě neklid a v duchu jsem Mistrovi řekla: „Mistře, s mou kultivací musí být něco v nepořádku. Budu se teď vážně dívat do sebe.“

Zapálila jsem jinou vonnou tyčinku a ta už hořela normálně. Po dívání se do sebe jsem dospěla k závěru, že jsem zaměnila dělání většího množství práce za skutečnou kultivaci. Tehdy jsem byla přesvědčená, že je toto pochopení správné a odpovídá Fa. Když se na to však dívám nyní, uvědomuji si, že jsem stále nenalezla tu pravou kořenovou příčinu: skutečným kořenem bylo mé připoutání k ochraně vlastní pověsti.

Objevila jsem také mnoho dalších připoutání, včetně zášti, žárlivosti, pohrdání druhými, znevažování lidí, podezíravosti a neochoty přijímat názory ostatních. Dokonce ani když jsem objasňovala pravdu o pronásledování a povzbuzovala lidi k vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací, nevycházela má motivace vždy ze soucitu a laskavosti. Někdy mi šlo spíše o splnění úkolu nebo o zvýšení počtu lidí, kterým jsem pomohla vystoupit, než o jejich skutečnou záchranu. Mé srdce nebylo čisté.

Také jsem si uvědomila, že jsem ve svém vyjadřování nebyla vždy zcela pravdivá. Když jsem s druhými o něčem hovořila, někdy jsem své vyprávění nevědomky nepatrně přikrášlila v naději, že lidé uznají mé schopnosti nebo mi budou více důvěřovat. Když jsem se podívala hlouběji, viděla jsem, že i to pramenilo z mého připoutání k pověsti.

Toto připoutání se projevovalo také v mém rodinném životě. Například jsem se velmi snažila udržovat se svou snachou navenek harmonický vztah. Dobrovolně jsem se ujímala náročných domácích prací a často jí připravovala chutná jídla, abych jí ukázala, jak dobrá jsem tchyně a praktikující Dafa. Chtěla jsem, aby si pomyslela: „Podívejte, jak úžasnou mám tchyni. Dělá věci, které by jiní neudělali.“

Hluboko uvnitř jsem přemýšlela takto: „Chovám se k tobě dobře, takže se ke mně přece také budeš chovat dobře.“ Bez ohledu na to, jak vyčerpaná jsem byla, měla jsem pocit, že tento harmonický vztah prostě musím zachovat.

Dělat tyto věci samo o sobě nebylo špatné. Problém spočíval v tom, že pod maskou dobrého člověka se skrývalo mé připoutání k hledání uznání a pověsti.

Mistr mi připravil další příležitost toto připoutání odstranit. S několika praktikujícími jsme se chystali odjet do hlavního města provincie, abychom pomohli zachránit jednoho protiprávně vězněného praktikujícího. Předpokládali jsme, že budeme několik dní pryč. Protože jsem měla před odjezdem ještě trochu času, rozhodla jsem se udělat pro snachu a vnuka knedlíčky, aby měli během mé nepřítomnosti snadno připravené jídlo. Věděla jsem, že pro ni není snadné starat se sama o malé dítě, a chtěla jsem jim tak situaci ulehčit, přestože mě to stálo značné množství času a úsilí.

Knedlíčky jsem dokončila těsně před odjezdem a pak jsem spěchala dolů na ulici. Když jsem ušla kousek cesty, uvědomila jsem si, že jsem si něco zapomněla. Rychle jsem se vrátila domů, odemkla dveře a uslyšela snachu, jak hlasitě telefonuje. Znělo to, jako by se s někým hádala, a její hlas byl stále hlasitější.

Zaposlouchala jsem se a s překvapením si uvědomila, že mluví o mně. „Jsem tak naštvaná! Už má odjíždět, ale pořád trvá na tom, že bude dělat knedlíčky. Já ty její knedlíčky ani nechci jíst, chutnají příšerně!“ Srdce mi poskočilo. Opravdu mluvila o mně? Právě v tu chvíli se otočila a uviděla, že jsem se vrátila a něco hledám v ložnici. Zjevně ji to vyvedlo z míry.

Vzala jsem si, co jsem potřebovala, a zamířila ke dveřím. Klidně jsem řekla: „Byly ty knedlíčky opravdu tak špatné, že tě to tolik rozčílilo? Už se nezlob. Zrovna odjíždím.“ Potom jsem sešla zpět dolů.

Cesta autem do hlavního města provincie trvala asi pět hodin. Během jízdy se mi v mysli stále dokola přehrávala její tvrdá slova a byla jsem z toho hluboce sklíčená. Přestože jsem se s ní nehádala a dokázala zachovat klid, uvnitř jsem se cítila zraněná a ukřivděná; má hrdost utrpěla ránu. Pomyslela jsem si: „Je mi přes 70 let a tolik jsem se namáhala, abych jí všechno usnadnila. A místo aby mi poděkovala, mluví o mně tak neuctivě. To je neuvěřitelné!“ Potom mě ale napadla jiná myšlenka: „Ne, takto to není správné. Jsem kultivující a nic se neděje náhodou. Musím se dívat do sebe.“

Když jsem ostatním vyprávěla, co se stalo, jedna praktikující se soucitně se mnou podělila o své pochopení. Řekla mi, že jsem se úmyslně snažila být dobrým člověkem, místo abych jednala z opravdového soucitu ke své snaše, protože hluboko uvnitř jsem chtěla, aby uznala, že jsem dobrá. Jelikož mé jednání nebylo založeno na Fa, nemohlo se skutečně dotknout jejího srdce, a proto bylo pochopitelné, že to, co jsem udělala, neocenila. Praktikující mi připomněla, že bych měla nechat věci přirozeně plynout, místo abych druhým vnucovala své vlastní dobré úmysly.

Vzpomněla jsem si, že mi snacha předtím říkala, že knedlíčky dělat nemusím. Zmínila, že stačí připravit náplň a ona už si je zabalí sama – já jsem však trvala na tom, že to všechno udělám sama. Výsledkem bylo, že jsem tím byla natolik zaneprázdněná, že jsem odjela, aniž bych měla vůbec čas se najíst. Mé jednání skutečně pramenilo z lidských záměrů. Když jsem se podívala hlouběji, uvědomila jsem si, že to vše bylo stále součástí mého připoutání k pověsti. Aniž bych si to uvědomovala, po mnoho let jsem si toto připoutání pečlivě skrývala.

Odstraňování mého základního připoutání

Trvalo mi více než 20 let kultivace, než jsem konečně objevila své základní připoutání. Přestože jsem ve velkém studovala Fa a účastnila se mnoha projektů Dafa, ve skutečnosti jsem se s Fa neasimilovala. Velká část toho, co jsem dělala, zůstávala pouze na povrchu a stále vycházela z lidských představ. Rozhodla jsem se proto věnovat studiu Fa, jeho memorování a ručnímu opisování ještě více úsilí. Účelem studia Fa je asimilovat se s Fa. Pouze prostřednictvím asimilace s Fa můžeme skutečně změnit své lidské představy a přeměnit ty způsoby myšlení, které se vytvořily v lidském světě a nejsou v souladu s univerzálními principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Musíme zcela odmítnout uspořádání starých sil.

Věděla jsem, že musím tvrdě pracovat na svém charakteru. V každé situaci jsem musela poměřovat své myšlenky a jednání s Fa. Pokud něco odpovídalo Fa, udělala jsem to; pokud ne, rozhodně jsem to odmítla. Věnovala jsem pozornost i těm nejmenším záležitostem každodenního života. Každá myšlenka, každé slovo a každý čin se pro mě staly příležitostí posoudit samu sebe podle Fa a odstranit všechny nespravedlivé prvky.

Když jsem se takto po nějakou dobu kultivovala, zjistila jsem, že mnohá připoutání pramenící z mého usilování o pověst se odstraňují mnohem snáze. Věděla jsem, že mi Mistr pomohl: „Kultivace závisí na vlastním úsilí jedince, zatímco přeměnu kultivační energie uskutečňuje jeho mistr.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Kdykoli jsem v tomto ohledu odstranila byť jen malou část nějakého připoutání, Mistr odstranil zbytek v jiných dimenzích. Jsem hluboce vděčná za Mistrovu soucitnou spásu.

S manželem jsme začali praktikovat Falun Dafa ve stejnou dobu. Kultivoval pilně a pevně. V roce 2003 byl protiprávně odsouzen k pěti letům vězení. Poté, co tři roky čelil krutému pronásledování, zemřel.

Náš syn vystudoval vysokou školu, oženil se a usadil se v jiném městě. Tři a půl roku jsem jim pomáhala pečovat o vnuka. Když povyrostl a mou pomoc už nepotřeboval, žila jsem sama, a právě to se stalo mým hlavním kultivačním prostředím.

Asi před rokem se má životní situace změnila. Syn mě požádal, abych se přestěhovala ze severovýchodní Číny a bydlela poblíž jeho rodiny. Pronajal mi byt s tím, že se o mě tak bude moci snáze starat, když už jsem starší. Neměla jsem sice pocit, že bych potřebovala, aby se o mě někdo staral, ale s ohledem na tradiční rodinné hodnoty jsem s přestěhováním souhlasila. Věřím, že každé kultivační prostředí praktikujících Dafa je pečlivě uspořádáno Mistrem. Jednoduše následuji přirozený průběh věcí – bez ohledu na to, kde se zrovna nacházím, je vše součástí mé kultivace.

Na tomto novém místě jsem se znovu ocitla v situaci, kdy se kultivuji převážně sama, bez onoho skupinového kultivačního prostředí, které jsem měla ve svém rodném městě. Naštěstí mám přístup na webové stránky Minghui a mohu tak držet krok s celkovým postupem nápravy Fa. Ve skutečnosti je pro mě nyní dělání tří věcí ještě snazší než dříve, protože na to mám více času.

Je zde řada pouličních tržišť, nákupních center, velkoobchodních trhů a supermarketů, což mi poskytuje spoustu příležitostí k setkávání se s lidmi s předurčenými vztahy a k objasňování pravdy. A co je ještě důležitější, toto nové prostředí mi dává nespočet příležitostí ke zlepšování mého charakteru.

Jsem Mistrovi hluboce vděčná za to, že mi soucitně uspořádal další kultivační prostředí a s ním i další příležitost k mému zlepšení.

Nemám příliš vysoké formální vzdělání, a tak pro mě nebylo vůbec snadné tento článek napsat. Toto jsou má osobní pochopení na mé současné úrovni. Pokud je v něm cokoliv, co není v souladu s Fa, prosím spolupraktikující, aby mě na to se soucitem upozornili.