Odstraňování připoutání k touze slyšet příjemná slova

(Minghui.org) Když mi byly čtyři roky, matka se znovu vdala a přestěhovaly jsme se do domu mého nevlastního otce. Vždy jsem toužila po pochvale. Abych si ji zasloužila, byla jsem ochotná snášet více těžkostí, udělat nějakou práci navíc, nebo dokonce utrpět i finanční ztrátu. V důsledku toho jsem během dětství i dospělosti slýchávala od rodičů, sousedů, spolužáků a dalších lidí kolem sebe převážně jen pochvaly.

Vedle tohoto připoutání však existovalo ještě jedno: nedokázala jsem přijímat kritiku. Kdykoli mě někdo kritizoval nebo se mnou mluvil hrubě, rozrušilo mě to natolik, že jsem někdy i plakala. Tato dvě připoutání stála na mé kultivační cestě jako žulové balvany a nedokázala jsem je odstranit. Přestože jsem opakovaně memorovala Zhuan Falun, kdykoli vznikl konflikt, ze zvyku jsem reagovala na základě běžných lidských představ, místo abych se poměřovala s Fa. Velmi mě to trápilo.

Později jsem přijala práci, při níž jsem pečovala o starší ženu, která žila sama a potřebovala pomoc. Měla dva syny a dceru jménem Fang, která byla učitelkou. Když jsem poprvé přišla do jejich domu, zarazila mě špína a nepořádek. Oblečení ve skříni bylo naházené v jedné velké změti a všechny boty byly nacpané do tkaného pytle, špinavé a zdeformované. Ten chaos působil zdrcujícím dojmem. Pak jsem si však připomněla, že pro kultivujícího se nic neděje náhodou. A tak jsem se jednoduše pustila do úklidu.

Celý dům jsem důkladně uklidila. Potom jsem roztřídila a uspořádala oblečení i ostatní věci. Každý pár bot jsem vyčistila a pečlivě vycpala, aby znovu získaly svůj původní tvar. Když jsem skončila, byla jsem vyčerpaná, ale ještě jsem musela starší ženě připravit jídlo. Když jsem se jí zeptala, na co by měla chuť, řekla, že na nudle, a tak jsem jí uvařila misku nudlí.

Když Fang zjistila, co její matka jedla, zkritizovala mě: „Usnadnila jste si to instantními nudlemi. To je příliš odfláknuté. Nemůžete být tak nedbalá. Příště musíte udělat čerstvé, ručně tažené nudle.“ Klidně jsem odpověděla: „Dobře. Příště udělám ručně tažené nudle.“ Přestože jsem se navenek ovládla, její kritický tón mě hluboce ranil.

Následující den si starší žena přála sladké rýžové knedlíčky, a tak jsem jí je připravila. Velmi jí chutnaly. Další den je chtěla znovu, takže jsem je opět udělala. Když to však Fang zjistila, okamžitě mi zavolala a začala mě kárat: „Nenajali jsme vás proto, abyste každý den vařila sladké rýžové knedlíčky! Kdyby stačilo jen tohle, mohli bychom to dělat sami. Za co vám vlastně platíme? Děláte si z nás legraci? Platíme vám snad málo?“ Nehádala jsem se s ní, ale nedokázala jsem si zachovat Snášenlivost, která se od kultivujícího očekává.

O několik dní později starší žena omylem změnila nastavení svého 54palcového televizoru a ten přestal fungovat. Zavolala dceři o pomoc. Jakmile Fang přišla, hned mě pokárala: „Jste tady už celý týden. Jak je možné, že pořád neumíte ovládat televizi?“

Ukázala mi pouze, jak přepnout z malé obrazovky na velkou – ostatní funkce mi nikdy nevysvětlila, takže jsem nevěděla, jak televizi nastavit. Znovu jsem cítila, že jsem v této zkoušce neuspěla. Přestože jsem navenek zůstala klidná, uvnitř mě to hluboce rozrušilo a zmítala mnou směsice emocí. Ve skutečnosti jsem se na situaci nedívala z pohledu Fa a mé srdce mělo ke klidu daleko.

Uvědomila jsem si, že mám stále lidská připoutání a že je musím odstranit. Můj špatný kultivační stav mě skličoval. Protože jsem v těchto zkouškách opakovaně selhávala, přicházela jedna nepříjemná situace za druhou. Kromě sledování televize starší žena velmi ráda telefonovala své dceři. Kdykoli zavolala Fang, ta obratem zatelefonovala mně a začala mě peskovat: „Platíme vám, abyste mé matce dělala společnost. Nemůžete být pořád zavřená ve svém pokoji. Měla byste na ni dávat pozor pokaždé, když si myje obličej, čistí zuby nebo jde na toaletu.“

Tváří v tvář opakovaným nedorozuměním, kritice a dokonce i nespravedlivým obviněním jsem se dívala do sebe, abych zjistila, co jsem neudělala dobře. Neustále jsem si připomínala, že musím plnit své povinnosti, dobře se o starší ženu starat a dívat se na věci z pohledu Fang.

Pořád jsem přemýšlela, jak starší ženu potěšit a zmírnit obavy její dcery. Myslela jsem na to neustále. Jednoho dne, když jsem šla něco vyřídit, jsem si všimla ulice lemované krásnými květinami. Okolí bylo nádherné. Pomyslela jsem si: „Ta starší paní je pořád doma. Jak nudné to pro ni asi musí být. Nebylo by hezké vzít ji ven, aby se nadýchala čerstvého vzduchu a podívala se na květiny?“ Následující den jsem ji vzala na procházku. Prohlížely jsme si květiny a dokonce jsem ji vzala ke kadeřníkovi. Dělala jsem to takto celý týden. Starší žena byla mnohem šťastnější a Fang už neměla důvod mě kritizovat.

Brzy však Fang přivezla invalidní vozík a požádala mě, abych na něm její matku vozila ven. Souhlasila jsem. Kdykoli jsem ale jeden den vynechala, Fang mi znovu zavolala a peskovala mě: „Proč jste dnes mou matku nevzala dolů? Odteď ji musíte brát ven úplně každý den!“ Jakmile jsem uslyšela slova „úplně každý den“, měla jsem v hlavě prázdno a srdce se mi rozbušilo. Mé připoutání k touze slyšet příjemná slova spolu s odporem ke kritice náhle zesílily a vybuchly.

Rozzlobeně jsem odpověděla: „Když jsme se původně domlouvaly na této práci, měla jsem vařit, prát, uklízet a starat se o domácnost. Vaše matka je fyzicky zdravá a dokáže se o sebe postarat. Brala jsem ji ven proto, že jsem chtěla, aby byla zdravější a šťastnější, a myslela jsem si, že vás to uklidní. A teď požadujete, abychom chodily ven každý den!“ Fang se okamžitě rozzuřila. Po telefonu na mě křičela a spílala mi.

Když jsem to slyšela, rozčílila jsem se ještě víc. Nikdy v životě mi nikdo takhle nenadával, ani má matka nebo nevlastní otec. Ostrá kritika od Fang způsobila, že jsem úplně zapomněla, že jsem kultivující. Vyhrkla jsem: „Tak si najděte někoho jiného. Končím!“

Krátce nato jsem se začala cítit duševně otupělá a zpomalená. Měla jsem sevřený hrudník, tělo mi připadalo těžké, bolelo mě a bylo mi velmi špatně. Trvalo tři dny, než jsem se zotavila. Nechala jsem se zcela strhnout běžnými lidskými emocemi a klesla na úroveň obyčejného člověka. Rychle jsem si uvědomila, že s mým kultivačním stavem něco není v pořádku.

Když jsem se uklidnila, zamyslela jsem se nad pěti konflikty, které mě hluboce zasáhly. Při každém z nich se mé myšlenky soustředily výhradně na to, jak špatně se ke mně druzí chovali – jak na mně hledali chyby, stále více toho po mně požadovali, mluvili se mnou hrubě, nerozuměli mi, kritizovali mě, stěžovali si na mě a dívali se na mě svrchu. Zkrátka jsem si myslela, že Fang je ta, kdo se mýlí. Dívala jsem se ven místo do sebe, přela se o to, kdo má pravdu a kdo ne, a nekultivovala jsem sebe.

Pomyslela jsem si: „Mistře, mýlila jsem se. Co mám dělat? Nechci takhle pokračovat.“ Když Mistr viděl mé upřímné přání se zlepšit, dal mi té noci náznak ve snu. Ve snu jsem vstoupila do kanceláře v továrně a uviděla obyčejně vypadajícího malého muže, který se opíral o bednu a ve tváři měl oplzlý výraz. Okamžitě jsem mu vynadala.

Někdo mi řekl: „To je vedoucí dílny.“

Potom jsem se ocitla na staveništi. Nalevo ode mě ležel na zemi starší muž a napravo vedoucí dílny. Napadlo mě, že vedoucí tam leží proto, že jsem mu vynadala a zranila ho. Pak přišlo pět lidí, kteří mě hledali a byli odhodláni domoci se pro něj spravedlnosti. Vyděšená jsem utíkala a všude se schovávala, dokud jsem se neprobudila.

Jakmile jsem se probudila, pochopila jsem: Fang byla v předchozím životě tím vedoucím dílny, kterému jsem vynadala a kterého jsem zranila. Pět lidí, kteří se domáhali spravedlnosti, představovalo pět případů, kdy mě Fang v tomto životě kritizovala a peskovala. Uvědomila jsem si, že jsem přišla do její rodiny splatit karmický dluh.

Byla jsem hluboce vděčná za Mistrovo včasné osvícení. Okamžitě jsem vzala do ruky Zhuan Falun. Náhodně jsem knihu otevřela a oči mi padly na následující slova:

„Když v kultivaci máte s někým opravdu problém nebo když se k vám druzí chovají špatně, může to být jedna ze dvou možností. Jedna je ta, že jste s nimi možná špatně zacházeli ve svém předchozím životě. Cítíte se ukřivděni: „Jak se můžou ke mně takhle chovat?“ Dobrá, proč jste se tedy v minulosti k nim tak chovali vy?“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Jakmile jsem přečetla Mistrův Fa, všechny neobvyklé pocity v mém těle okamžitě zmizely. Mé srdce se stalo lehkým, klidným a jasným. Věděla jsem, že mi Mistr pomohl a odstranil tato dvě připoutání, která na mé kultivační cestě stála jako žulové balvany.

Jakmile se změnilo mé srdce, změnila se i Fang. Od té doby mě vítala s úsměvem, mluvila se mnou laskavě a už mi nedělala potíže. Také jsem se začala o starší ženu starat celým srdcem. Kdykoli jsem ji brala ven na procházku, mohla jsem lidem znovu objasňovat pravdu o pronásledování. Při jedné příležitosti se mi podařilo přesvědčit sedm lidí, aby vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací. Jeden z nich mi vděčně řekl: „Jste tak laskavý člověk! Kdykoli vás vidím, cítím se obzvlášť příjemně. Mám vás opravdu rád.“ Věděla jsem, že mě Mistr prostřednictvím slov tohoto člověka povzbuzuje, a také jsem věděla, že jsou to Fa a Mistr, kdo lidi skutečně zachraňuje.

Nyní jsem si vytvořila návyk bezpodmínečně se dívat do sebe, dobře se kultivovat a pomáhat zachránit více lidí.