Příběh matky a dcery: Oplácet křivdu ctností

(Minghui.org) Je mi 58 let. V dětství jsem prodělala dětskou obrnu a jedna noha mi zůstala trvale poškozená. Kvůli tomu jsem nebyla schopná vykonávat těžkou fyzickou práci.

Hlavním zdrojem příjmů naší rodiny byl můj otec. Později si našel jinou ženu, neustále vyvolával hádky s mou matkou a bil ji. V roce 1998 ji donutil k rozvodu. Bydleli jsme v třípokojovém bytě. Soud přidělil jeden pokoj otci a dva matce. Otec jí však neustále působil problémy. Často ji zamykal buď venku, nebo uvnitř, podle toho, kdy přišel domů. Matka často musela žádat sousedy o pomoc, aby jí otevřeli dveře.

Později, když jsem dospěla, se matka přestěhovala ke mně. Živily jsme se prodejem ovoce. Život byl těžký a vyčerpávající.

Získání Falun Dafa a neochvějná víra

Jednoho rána jsme se s matkou šly projít do parku a uviděly jsme mnoho lidí, kteří praktikovali Falun Gong, známý také jako Falun Dafa. Krásná hudba a ladné pohyby nás obě zaujaly. Všimly jsme si tam jedné naší sousedky. Řekla nám, že Falun Gong má pozoruhodné účinky na uzdravování nemocí a zlepšování zdraví. Přidaly jsme se tedy k nim a začaly společně praktikovat.

Později jsme vytvořily skupinu pro studium Fa, kam ke mně každé ráno přicházeli spolupraktikující ze sousedství, abychom společně studovali Fa. Čím více jsem učení četla, tím více jsem ho měla ráda a tím klidnější bylo mé srdce. Někdy jsme sdíleli své zkušenosti. Všichni byli pilní.

Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila 20. července 1999 pronásledování Falun Dafa a náš koordinátor byl brzy protiprávně zatčen. Tehdejší tlak byl obrovský, ale ani matka, ani já jsme ve své víře nezakolísaly.

Jednoho dne otec kvůli její víře udal matku policii. Policisté přišli a matka jim objasnila pravdu. Řekla, že trpěla hypertyreózou, ale nemohla si dovolit léčbu. Poté, co začala praktikovat Falun Dafa, její nemoc zmizela, aniž by užila jedinou pilulku nebo utratila jedinou korunu. „Když je tato praxe tak úžasná, jak bych ji mohla nepraktikovat?“ Policisté se zeptali, zda má nějaké knihy Falun Dafa, a ona odpověděla, že má pouze výtisk hlavní knihy Falun Dafa, Zhuan Falun. Policisté odešli.

Následujícího dne matka na ranním trhu potkala vedoucí místní komunity a řekla jí, jaký prospěch jí praktikování Falun Dafa přineslo. Vedoucí jí odpověděla: „Dobře, tak jen praktikujte doma.“

Přizpůsobování se Dafa: Oplácet křivdu ctností

Jednoho dne v roce 2018 za mnou přišla teta a řekla mi, že byl otec hospitalizován a diagnostikovali mu urémii. Požádala mě, abych ho šla navštívit. Měla jsem smíšené pocity. Více než dvacet let se o mě nikdy nestaral; naopak mě často bil a nadával mi. Nikdy mi nedal ani korunu. Teď, když onemocněl a žena, se kterou měl poměr, ho opustila, teprve tehdy nás chtěl vidět. Okamžitě se ve mně vzedmula zášť a cítila jsem velkou hořkost.

Když jsem se však uklidnila a zamyslela se, uvědomila jsem si, že už nejsem běžný člověk, ale praktikující Dafa. Mistr řekl:

“Ve všech situacích musíme být vůči ostatním dobří a laskaví, o členech své rodiny nemluvě.” (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Rozhodla jsem se řídit Mistrovým učením a šla jsem s matkou do nemocnice.

Otec byl přijat na jednotku intenzivní péče. S matkou jsme mu šly do supermarketu koupit věci denní potřeby a doma jsme vařily tři jídla denně, která jsme mu nosily do nemocnice. Po pěti dnech nás lékař vyzval, abychom našly nemocnici, kde provádějí dialýzu. Přemístily jsme otce do jiné nemocnice, kde se léčil tři měsíce. Poté odešel do domova s pečovatelskou službou. Od té doby jsem ho ve dnech, kdy měl dialýzu, vyzvedávala, a po léčbě jsem ho na své tříkolce vozila zpět do domova.

Jednou se mu infikoval dialyzační katétr a bylo nutné jej vyměnit. V den zákroku otec nadával své sestře, mé tetě, že ho nepřišla navštívit. Matka se ho snažila zastavit, ale on jí pak přál, aby ji srazilo auto. Matka se jen usmála a nevzala si to k srdci.

Otec míval v nemocnici často špatnou náladu. Křičel na lékaře i sestry, což je velmi rozčilovalo. V noci mi odmítal zaplatit matraci a já musela spát na podlaze. Když mě uviděla zdravotní sestra, zařídila mi postel.

Jsem tělesně postižená a nemám dobré zdraví, přesto jsem se o otce stále starala. Neustále mě posílal pro to či ono a téměř jsem neměla čas si odpočinout. Někdy jsem měla pocit, že už to nezvládnu. Lékaři, sestry i ostatní pacienti na pokoji se na to nemohli dívat a říkali mi, ať ho prostě nechám být. Jedna zdravotní sestra mi jednou řekla: „Váš otec mi zase nadával.“ Okamžitě jsem se omluvila. Řekla mi, že kdyby nebylo mě, určitě by ho do nemocnice nepřijali.

Jednoho dne během pandemie udělala vrchní sestra výjimku a dovolila mi, abych šla dovnitř a starala se o otce, zatímco byl napojený na dialyzační přístroj. Krátce poté, co ho napojili, ale potřeboval na toaletu. Sestra koupila láhev vody, vyprázdnila ji, odřízla její horní část a okraje oblepila bílou páskou, abych do ní mohla zachytávat jeho moč. Velmi mě to dojalo a stále jsem jí děkovala. Sestra odpověděla: „Nemáte zač. Dělám to jen kvůli vám. Jinak bych jeho dialýzu už zastavila.“

Při jiné příležitosti skončila otcova dialýza ve 20:30, ale nedokázal se dostat na mou tříkolku a já neměla dost síly, abych ho zvedla. Seděli jsme tedy venku a nevěděli, co dělat. Bylo už po deváté večer, když hlavní lékař a sestry končili směnu, uviděli nás a zeptali se, co se stalo. Řekla jsem jim, že otce nedokážu zvednout na tříkolku. Vrchní sestra se vrátila pro invalidní vozík, posadila do něj otce a přivezla ho k tříkolce. Poté jsme ho ve čtyřech zvedli na tříkolku. Bylo už pozdě a mladé sestry nechtěly jít samy domů. Zavolaly svým rodinám, vysvětlily situaci a nakonec přenocovaly v nedalekém hotelu. Hluboce mě to dojalo a bylo mi jich líto.

Otec měl neustále výkyvy nálad. Nadával řediteli domova, pečovatelům i několika dalším seniorům. Domov mě informoval, že se rozhodli jeho pobyt ukončit. Neměla jsem jinou možnost než ho vzít k sobě domů. Dobře jsem věděla, jak hluboce otec v minulosti matce ublížil, a obávala jsem se, že nebude souhlasit s tím, aby s námi bydlel.

K mému překvapení matka souhlasila. Řekla: „Kdybych nepraktikovala Dafa, nikdy bych ho nepřijala, natož abych se o něj starala, protože už jen při pohledu na něj se mi obracel žaludek.“ Pro praktikující Dafa je to však jiné. Měli bychom se řídit Mistrovým učením, opustit veškerou zášť, být k druhým laskaví a být dobrými lidmi. Upřímně řečeno, bylo pro mě těžké zbavit se zášti vůči otci, ale bez ohledu na to, jak těžké to bylo, jsem to musela udělat. Přivedla jsem tedy otce k nám domů.

Jednoho dne dostal otec chuť na grilované jídlo, a tak jsme ho s matkou vzaly do restaurace. Jídlo stálo přes 200 jüanů. S matkou jsme nikdy tolik peněz za jedno jídlo neutratily. Později jsme otce ještě několikrát vzaly do restaurace, abychom mu udělaly radost.

Lidé, které jsme znaly, nám stále říkali: „Je to tak špatný člověk, proč se s ním vůbec obtěžujete? Vy dvě jste až příliš hodné.“

Jednoho dne v roce 2020 se otcův dialyzační katétr ucpal a bylo nutné jej vyměnit. Protože se katétr nacházel blízko jeho srdce, rozhodla se nemocnice kvůli snížení rizika převézt ho do velké nemocnice v hlavním městě provincie.

S otcem jsme bydleli v hotelu poblíž nemocnice. Kolem druhé hodiny ráno začal zvracet krev a zbledl v obličeji. Byla jsem zoufalá a nevěděla, co mám dělat. Kvůli velké vzdálenosti nám nikdo nemohl přijít pomoci. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem praktikující Falun Dafa, a řekla jsem otci, aby opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Otec i já jsme tuto větu stále opakovali a po chvíli přestal zvracet. Následujícího dne jsme do té nemocnice nešli. Místo toho jsme navštívili naši místní nemocnici, kde mu udělali rentgen a lékař zjistil, že se dialyzační katétr posunul od srdce, takže jeho výměnu bylo možné bezpečně provést.

Dala jsem otci amulet Falun Dafa. Nikdy si ho nesundal. Během pandemie byla naše čtvrť uzavřena a obyvatelé se při příchodu a odchodu museli registrovat a ukazovat průkaz totožnosti. Otec nosil průkaz a amulet společně. Policisté se ho zeptali, odkud amulet má, a otec prostě řekl, že mu ho někdo dal. Policisté mu řekli, že ho nesmí nosit. Otec je však neposlechl a pokaždé, když ukazoval svůj průkaz, ukázal zároveň i amulet.

Otec mi řekl: „Falun Dafa je opravdu úžasný.“ Zeptala jsem se: „Tak proč jsi tehdy udal matku policii?“ Odpověděl: „Kdybych tehdy věděl, že je Falun Dafa tak úžasný, tvoji matku bych neudal.“

Od té doby při každé dialýze v duchu opakoval větu o Dafa, kterou jsem ho naučila. Když někdo řekl něco špatného o Dafa, začal mu nadávat. Připomínala jsem mu, že by neměl nadávat, protože Dafa učí laskavosti a Mistr Dafa na něj dohlíží. Řekl, že je na nadávání tak zvyklý, že se mu to těžko mění.

Matka se o otce starala den za dnem, rok za rokem, bez jediné stížnosti. Díky tomu mohl pocítit její nezištnost a laskavost. To je síla a ctnost Dafa.

Otec zemřel v září 2022. S matkou jsme koupily ovoce v hodnotě 200 jüanů pro lékaře a sestry z nefrologického oddělení a dialyzačního střediska, abychom jim poděkovaly za péči a pomoc během uplynulých čtyř let. Řekli nám: „Pacienti obvykle dávají dárky ještě za svého života, ale vy nám děkujete i poté, co váš otec zemřel. Jste velmi laskavé a určitě za to budete požehnány.“

Sdílím tuto zkušenost, abych vyjádřila vděčnost svou i své matky za Mistrův bezmezný soucit a dosvědčila čistotu a krásu Falun Dafa. Upřímně doufám, že každý co nejdříve pochopí pravdu a bude mít světlou budoucnost!