Změňme svůj pohled na ty, kteří nás pronásledují

(Minghui.org) Článek „Odmítněte právní pronásledování ze strany Komunistické strany Číny – základem je Dafa, soudní žaloby jsou pouze doplňkem“, zveřejněný na čínských stránkách Minghui, se mnou hluboce rezonoval. Když jsem viděl, jak policie některé praktikující nezákonně zatkla, odsoudila do vězení nebo jim prohledala domovy, cítil jsem velký smutek. Doufám, že se jejich kultivace i pochopení Fa (učení) budou nadále zlepšovat a že své těžké zkoušky brzy překonají.

Myslím si, že k pronásledování došlo proto, že staré síly využily mezer v jejich pochopení Fa. Uvěřili, že Komunistická strana Číny (KS Číny) má proti nim důkazy. Policisté u nich při osobní prohlídce mohli najít informační materiály nebo jim při domovní prohlídce zabavit tiskárny, počítače či jiné vybavení. Praktikující možná měli pocit, že ve své kultivaci něco zanedbali, a proto policie získala důkazy a záminku k jejich pronásledování. Domnívám se však, že takové uvažování vychází z omezeného pochopení Fa. Mistr se o nás praktikující stará. Pokud máme ve svém pochopení nedostatky nebo jsme se nekultivovali dostatečně dobře, Mistr nám je ukáže.

Mám pocit, že tito praktikující na to zapomněli a přizpůsobili se požadavkům pronásledovatelů.

Lidskýma očima vidíme pouze policii a právní řízení. V jiných dimenzích však nevidíme, že ve skutečnosti jde o střet dobra a zla. Některým praktikujícím činí během pronásledování potíže nahlížet na situaci z pohledu Fa. Vnímají ji pouze jako pronásledování ze strany policie. KS Číny při projednávání případů Falun Gongu nikdy nepostupuje podle zákona. Staré síly se snaží praktikující oklamat, zmást a přimět je uvažovat z pohledu politiky a zákonů KS Číny. Kvůli tomu někdy zapomínáme, že pronásledování máme chápat z pohledu Fa.

Mistr řekl:

„Keď niekto stojí úplne vo Fa, nikto mu nemôže nič spraviť. Nemá potom už schopnosť sám sa chrániť? V skutočnosti som už všetkých tých dlhoročných učeníkov pred prenasledovaním posunul na správne pozície, vrátane neskorších nových učeníkov.“ (Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005)

Kdyby naše pochopení a způsob uvažování skutečně vycházely z Fa, zlo by bylo okamžitě odstraněno. Skutečné „skutečnosti a důkazy“ se totiž nenacházejí v tomto lidském světě, ale v oblasti, kam lidé nemají přístup ani nad ní nemají kontrolu. Když jsou naše tiskárny, počítače a informační materiály označeny za „důkazy“, jen zřídka se nám vrátí. Pokud si ale budeme pamatovat, že jde o naše nástroje Fa, situace se může změnit. Nepatří pronásledovatelům a budou nám vráceny.

V roce 2001 jsem několikrát odjel do Pekingu apelovat za spravedlnost pro Falun Dafa. Byl jsem zatčen a převezen do střediska pro vymývání mozků. Už tam bylo zadržováno více než deset praktikujících. Řekl jsem jim: „Zůstanu tady, dokud nebudete všichni propuštěni.“ Věřil jsem, že situaci zvládnu a že jim svou přítomností poskytnu útěchu, pomoc i povzbuzení. Všichni ostatní praktikující se nakonec vrátili domů, ale já zůstal zadržován.

Myslel jsem si, že mě propustí po skončení zasedání KS Číny známých jako „Dvě zasedání“. Nestalo se tak. Potom jsem věřil, že mě propustí, až začne jarní období zemědělských prací. Ani tehdy mě nepustili. Cítil jsem, že něco není v pořádku. Uklidnil jsem se a začal hledat v sobě. Uvědomil jsem si, že jsem byl připoután k tomu, abych se dostal domů, a zároveň jsem se bál, že budu poslán do tábora nucených prací, kde bych nemusel obstát ve zkouškách kultivace nebo bych nemusel unést utrpení. Slovíčkařil jsem v naději, že mě propustí.

V jedné knize jsem narazil na rčení: „Člověk by měl vědět, kdy přestat.“ Cítil jsem, že je to Mistrův náznak a že musím změnit své uvažování. Uvědomil jsem si, že mě vedení zařízení odmítá propustit, protože mě chtělo „transformovat“ a využít jako „vzorový případ převýchovy“.

Během úsilí rodiny o mou záchranu napsal jeden z mých přátel mým jménem prohlášení o tom, že se vzdávám Falun Dafa, a sdělil policii, že jsem jej sepsal já. Věděl jsem, že mé předchozí myšlenky ani jednání mého přítele nebyly správné. Poté, co mi Mistr poskytl náznak, jsem pochopil, co se děje. Musel jsem se zbavit připoutání k propuštění i připoutání k životu a smrti.

Po zahájení hladovky se mě policisté z vedení střediska pro vymývání mozků ptali, čeho chci dosáhnout. Odpověděl jsem: „Chci mluvit s vaším vedoucím.“ Dostali strach a zavolali ředitele Úřadu 610. Řekl jsem mu: „Tímto prohlašuji všechna prohlášení, která za mě napsala má rodina nebo přátelé, za neplatná.“ Rozzuřil se. Mně se však ulevilo a bylo mi lhostejné, jak naloží s mým osudem.

Když jsem rozhovor s ředitelem Úřadu 610 dokončil, bylo po jedenácté hodině dopoledne. Po obědě si pro mě přišla manželka, aby mě odvezla domů. Myslel jsem si, že si dělá legraci, a nemohl jsem uvěřit, že je to skutečné. Uvědomil jsem si, že poté, co jsem se zbavil svých připoutání, včetně připoutání k životu a smrti, a mé uvažování se dostalo do souladu s Fa, mi Mistr pomohl. Konečné slovo měl Mistr.

Můj otec si při snaze mě zachránit vytrpěl spoustu ponížení a strastí. Přestože policisty upozornil, že ho všechen ten stres může stát život, odmítli mě propustit.

Když kráčíme lidskou cestou, zlo zůstává zlem. Když kráčíme božskou cestou, zlo se okamžitě rozplyne. Stalo se to před více než dvaceti lety a od té doby jsem již nebyl pronásledován. Můj otec i manželka začali praktikovat Falun Dafa.

V roce 2019 jsem přestěhoval svůj obchod. Manželka mi řekla: „Nebylo snadné změnit místo. Prosím, neříkej politickému instruktorovi z místní policejní stanice, kde jsme. Raději si s ním domluv schůzku někde jinde.“ Přišel, požádal mě o nové telefonní číslo a zavolal mi. Řekl jsem mu: „V mém novém obchodě jste vítán.“

Chápal jsem manželčiny obavy, ale rozhodl jsem se, že na její radu nedám. Měl jsem obavy? Zapomněl jsem snad, že je to člověk, který má být zachráněn, a stále jsem s ním zacházel jako s policistou? Jako s pronásledovatelem? Rozhodl jsem se, že s ním budu jednat jako se starým přítelem.

Mistr řekl:

„...všechny bytosti přišly kvůli Zákonu,...“ („Vyučování Zákona na konferenci Dafa v Západním USA, 2004,“ Učení Fa na konferencích V )

Věděl jsem, že mě přišel navštívit, protože to byla jeho práce. Už dříve jsme se setkali a při rozhovoru jsem před ním nic neskrýval. Příjemně jsme si povídali. Vyprávěl jsem mu o svých kultivačních zkušenostech, o štěstí, které jsem pocítil poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, a o tom, jak jsem se stal otevřenějším a méně sobeckým.

Nakonec mě požádal, abych se s ním vyfotografoval. Chápal jsem, co tím zamýšlí. Věřil jsem, že zná pravdu o pronásledování a řekne ji i dalším lidem. Poté, co jsme se společně vyfotografovali, řekl: „Jste vysoký a statný.“ Ve skutečnosti měřím jen asi 170 centimetrů, zatímco on přibližně 178 centimetrů. Musel vnímat, jak vysoká a silná je má vykultivovaná stránka.

Někteří praktikující se domnívají, že když policistům dovolíme, aby nás fotografovali, spolupracujeme tím s pronásledováním. Nesouhlasím s tím. Nezáleží na tom, jaký s námi mají záměr. Důležité je, jaký záměr a způsob uvažování máme my. Nepřemýšlím z pohledu, že jsem pronásledován. Myslím pouze na to, jak pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi.

Jako praktikující musíme vidět za povrch věcí. Neuznáváme staré síly ani pronásledování. Musíme překonat lidské představy, chápat Fa z pohledu Fa a skutečně se ve Fa zlepšovat. Právě to od nás Mistr žádá.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém okamžiku a vycházejí z aktuálního stavu kultivace autora. Jsou zveřejňovány v duchu vzájemného zlepšování.