Má desítky let trvající zášť se rozplynula

(Minghui.org) Má druhá nejstarší sestra mě nikdy neměla ráda. Zdálo se, že se mnou nedokáže mluvit v klidu, a vždycky se tvářila rozzlobeně. I poté, co jsme dospěly a založily si vlastní rodiny, jsme si zůstaly vzdálené.

Před sedmi lety jsem ji navštívila. Povídaly jsme si o mobilních telefonech a ona se zmínila, že v kontaktech nemá místo na uložení mého čísla – má tam prý jen naši nejstarší sestru, třetí nejstarší sestru, svého manžela a své dvě děti. Řekla mi: „Své druhé dítě jsem dala tvé třetí sestře, aby ho vychovala.“ Protože moje třetí sestra už měla dceru, přesně jsem pochopila, co tím myslí, a ve mně začala narůstat zášť.

Před třemi lety slavil můj manžel 60. narozeniny. Nechtěla jsem své druhé sestře o oslavě říct, ale syn na tom trval a argumentoval: „Když se příbuzní nenavštěvují, vztahy se vytrácejí.“ Neochotně jsem jí tedy dala vědět. V den oslavy však ona i její manžel zamířili rovnou domů k mé třetí sestře (s třetí sestrou bydlíme ve stejné vesnici). Druhá sestra se u mě jen krátce zastavila, aby mě pozdravila, ale její manžel ani nevešel dovnitř. Z domu mé třetí sestry šel pak přímo do restaurace, kde se konala narozeninová hostina.

Loni, v den narozenin mé třetí sestry, ji druhá sestra s manželem navštívili doma. Měla jsem pocit, že jako sestry bychom si mohly alespoň něco říct, ale nestalo se tak. Velmi mě to zranilo a na rok jsem se svou druhou sestrou přerušila veškerý kontakt.

Loni v červnu, když už byly hrozny v mém skleníku téměř vyprodané, mi třetí sestra, která také praktikuje Falun Dafa, navrhla, abych nějaké dala druhé sestře. Odmítla jsem to. Řekla: „Postavila sis další skleník. Pár hroznů snad můžeš postrádat.“

Odpověděla jsem: „Nejde o množství. Jen vůči ní cítím zášť.“ Trvala jsem na tom, že jí hrozny nedám, protože jsem se svou druhou sestrou nechtěla mít nic společného. Když třetí sestra viděla mou umíněnost, začala být znepokojená.

Poslední den, kdy jsme skleník vyklízeli, jsem si uvědomila, že tento stav nemohu dál udržovat. Jako praktikující Falun Dafa jsem potřebovala udělat správnou věc. Naplnila jsem plastovou nádobu hrozny s úmyslem dát je druhé sestře. Protože jsem ji však nechtěla vidět osobně, zavolala jsem třetí sestře a požádala ji, aby jí je odvezla. Souhlasila. Přišla ke mně domů, položila nádobu s hrozny na elektrokolo a vydala se k domu naší druhé sestry. Přestože jsem hrozny nakonec poslala, zášť, kterou jsem vůči druhé sestře chovala, ještě nebyla zcela odstraněna.

O dva týdny později se k tomu třetí sestra vrátila. Řekla mi, že když druhé sestře předala moje hrozny, rozplakala se a řekla: „Maminka zemřela brzy a naše nejstarší sestra už byla vdaná, takže se o nás nestarala. Naši nejmladší, které bylo teprve osmnáct měsíců, jsem nosila na zádech, a tebe jsem držela za ruku. Tobě bylo pět a půl roku. Přestože jsem chodila do školy jen dva roky, musela jsem dělat domácí práce a vám dvěma dávat to nejlepší jídlo.“ Když jsem to slyšela, do hloubky jsem pochopila, jaké těžkosti tehdy snášela. Z hloubi srdce jsem jí chtěla říct: „Mýlila jsem se. Byla to všechno moje chyba.“

Živě si vybavuji scénu ze svatby mé druhé sestry. Bylo mi tehdy devět let. Seděla na nosiči kola mého švagra a já jsem jí neochotně mávala a volala: „Sestro, sestro...“ Ona se však na mě podívala očima plnýma zášti – ten pohled mi zůstal v paměti a nedokázala jsem se ho zbavit. Protože jsem byla tak malá, události z raného dětství jsem si nepamatovala. Ona tehdy tolik trpěla a tolik toho snášela, ale já jsem nikdy nechápala, proč vůči mně cítila zášť.

Poté, co jsem však vyslechla třetí sestru, už jsem nedokázala zadržet slzy. Konečně jsem pochopila, čím si moje druhá sestra musela projít, když byla sama ještě dospívající – jak se tiše a nezištně obětovala a převzala úlohu matky. Se slzami v očích jsem se třetí sestry zeptala: „Proč jsi mi to neřekla dřív?“ Když jsem přemýšlela o zášti, kterou jsem vůči druhé sestře tak dlouho chovala, cítila jsem, jak nezralá jsem byla. Rozhodla jsem se, že ji půjdu navštívit, a zeptala jsem se třetí sestry: „Kdy máš čas? Pojď za ní se mnou.“

Následující den se třetí sestra rozhodla, že mě k druhé sestře doprovodí. Dorazily jsme na tržnici a já se chystala koupit něco, co bych jí přinesla na návštěvu. Shodou okolností tam byla i moje druhá sestra. Třetí sestra si jí všimla jako první, zatímco já kupovala vejce, a řekla: „Sestra je tamhle vpředu.“ Okamžitě jsem zavolala: „Sestro! Právě jsme tě chtěly jít navštívit.“

Usmála se a odpověděla: „Můžete přijít kdykoli. Nemusíte nic kupovat.“

Měla jsem pocit, že to bylo poprvé v životě, kdy se na mě moje druhá sestra usmála tak upřímně a ze srdce. Uvědomila jsem si, že jelikož jsem svou zášť vůči ní zcela opustila, působila na mě tak klidně a vyrovnaně. Silný led desítky let trvající zášti mezi námi se konečně rozpustil! To vše bylo díky Mistrovu soucitu a mocné síle Dafa, které mi jako praktikující Dafa umožnily odstranit zášť a nechat ve svém nitru vyvstat laskavost.

Má zášť zmizela v jediném okamžiku

Z nějakého důvodu se na mě manžel mé třetí sestry, který žije v naší vesnici, vždy díval s nelibostí. Pokaždé odvrátil hlavu a odmítal se mi podívat byť jen do očí. Cítila jsem se zraněná a zmatená a přemýšlela jsem, čím jsem ho mohla urazit.

Přestože mě ignoroval, vždy jsem ho zdravila. Protože však jeho nevraživost pokračovala, začala jsem být sklíčená a přestala jsem se snažit navazovat kontakt. Když mě někdy snacha mé třetí sestry pozvala na jídlo a já se s ním setkala, zdvořile jsem mu nalila čaj. On jen zabručel na znamení, že to vzal na vědomí, a nikdy se na mě nepodíval přátelsky, což mě opravdu trápilo.

Když byl hospitalizován kvůli otokům nohou, vnitřně jsem se zmítala mezi dvěma postoji: „Nebylo by správné nejít ho navštívit. Ale když půjdu, nebude se na mě dívat přívětivě. Možná se mnou ani nepromluví. Asi návštěvu raději vynechám.“

Nečekaně mi zavolala druhá sestra, která už nechala minulé křivdy za sebou. Číslo jsem nepoznala, a tak jsem se zeptala, kdo volá. Odpověděla: „Tvoje druhá nejstarší sestra. Slyšela jsi, že manžel naší sestry je zpátky z nemocnice? Pojďme ho navštívit.“

Povzdechla jsem si a odpověděla: „Opravdu se mi nechce. Nemá mě rád. Asi tam pošlu místo sebe manžela.“ Ona však trvala na svém a řekla, že by nevypadalo dobře, kdybych nešla. Znovu jsem zopakovala: „Opravdu se mi tam nechce.“

Když mě manžel slyšel mluvit po telefonu, zeptal se, kdo volal a co chtěl. Řekla jsem mu o hovoru s druhou sestrou a dodala: „Opravdu se mi tam nechce. Běž místo mě ty.“

Odpověděl: „Vždyť jsi kultivující. Tohle je zkouška, kterou musíš projít.“ Měl pravdu. Věděla jsem, že mě Mistr povede, abych tuto zkoušku zvládla správně.

Řekla jsem: „Vím, že touhle zkouškou musím projít. Je to moje zkouška a musím jí čelit. Ať ji zvládnu hladce, nebo klopýtnu a spadnu obličejem do bláta, stejně jí musím projít.“ Jakmile Mistr viděl mé pevné odhodlání zkoušku zvládnout, hned následující den se stal zázrak.

Následujícího rána jsem se osprchovala a připravila oběd, protože jsem neměla v úmyslu jíst u třetí sestry. Když se manžel vrátil z pole, vzali jsme několik dárků a vydali se k třetí sestře. Druhá sestra s manželem už tam byli, a tak jsem je pozdravila. Za chvíli vyjel manžel třetí sestry z vnitřního pokoje na svém tříkolovém elektrickém vozíku a celý zářil úsměvem. Nikdy předtím jsem ho neviděla tak veselého.

Radostně jsem se ho zeptala, zda jsou jeho nohy lepší. Usmál se a odpověděl: „Jsou lepší, jsou lepší.“ Třetí sestra už měla připravené jídlo a dali jsme si společně oběd. Po celou návštěvu byl dům plný smíchu a radosti. Konečně jsme mohly být svědky krásné scény, kdy spolu sestry vycházely v harmonii.

Později jsem pochopila, proč mě manžel mé třetí sestry neměl rád: měla jsem vůči třetí sestře připoutání k rodinným citům. Protože se k ní po mnoho let nechoval dobře, cítila jsem za ni zášť a rozhořčení a říkala jsem si: „Tolik let se o něj tak pečlivě starala. I kdyby mu dlužila karmický dluh, už by ho přece dávno splatila.“ Jak bych však mohla chápat karmické spojení mezi nimi dvěma? Byla jsem to já, kdo se nedokázal kultivovat podle Fa. Dívala jsem se na situaci prostřednictvím běžných lidských představ.

Na cestě kultivace platí, že jakmile mám myšlenku, že chci projít zkouškou charakteru, Mistr mi připraví cestu, abych jí mohla hladce projít.