Uvědomila jsem si, proč jsem nedokázala přijmout, když mě někdo neprávem obvinil

(Minghui.org) Z vězení jsem byla propuštěna v roce 2015. Nemohla jsem se vrátit do svého bývalého domova, a tak jsem zůstala u příbuzné, která také praktikuje Falun Dafa. Její manžel, který nepraktikuje, z toho nebyl nadšený, a kdykoli mě viděl, ignoroval mě. Když byl doma, chodila jsem na celý den do parku a četla Zhuan Falun. Toho léta mě příbuzná seznámila s učitelkou v důchodu jménem Ailing, která nepraktikovala Dafa. Společně jsme založily doučovací centrum a dohodly se, že si rozdělíme náklady a každá si ponechá to, co si vydělá. Konečně jsem měla příjem.

Přestěhovala jsem se do doučovacího centra. Přes den sloužilo jako učebna a na noc jsem si tam rozkládala skládací postel. Přestože se nacházelo v přízemí a nemělo závěsy, byla jsem velmi spokojená, hlavně že jsem tam mohla studovat Fa a cvičit. Ačkoli byl život obtížný, studovala jsem Fa s velkou dychtivostí. Mistrova slova mi proudila do srdce a cítila jsem, jak se rychle měním – Dafa mě očišťoval a mě naplňovala radost a vnitřní klid.

Po skončení letních prázdnin mi Ailing oznámila, že naše spolupráce končí. Překvapilo mě to a zeptala jsem se: „Když jsme neměly žádné studenty, chtěla jsi spolupracovat. Proč v tom nechceš pokračovat teď, když už je máme?“ Nic neřekla. Odpověděla jsem jí, že praktikuji Falun Dafa a že její rozhodnutí přijímám.

Když jsem o tom řekla své příbuzné, vůbec se jí to nelíbilo. Prohlásila, že si s Ailing musí promluvit. Měla jsem pocit, že jsem neudělala nic špatného a že se Ailing nechová správně. Když jsem však studovala Fa, přečetla jsem si v Zhuan Falun následující pasáž:

„To není ze soucitu. Protože se tento člověk ještě nezbavil připoutání ke slávě a ­vlastnímu prospěchu, není schopen si vyvinout ani trochu soucitu.“ (Přednáška druhá, Zhuan Falun)

Byla jsem otřesená a okamžitě jsem pochopila, o co jde. Mysl se mi vyjasnila a pocítila jsem úlevu. Požádala jsem proto příbuznou, aby s Ailing nemluvila.

Na konci měsíce, když jsem dostala výplatu, se stala další nečekaná věc. Dohodly jsme se, že za přespávání v doučovacím centru nebudu platit nájem, protože to nijak nenarušovalo výuku a já navíc budovu uklízela. Z výplaty mi však bylo strženo 900 jüanů za nájem a energie. Za celé léto jsem měla dostat více než 1 000 jüanů, ale obdržela jsem jen něco málo přes 200 jüanů, což nestačilo ani na pokrytí mých životních nákladů. Ailing jsem nic neřekla a příliš jsem se tím netrápila. Měla jsem pocit, že jí mohu dál pomáhat, když mě bude potřebovat, a že bych možná časem mohla vyučovat i středoškolskou třídu.

Podávala jsem žádosti o zaměstnání přes internet, ale nikdo se mi neozval. Potom mi začaly přicházet nabídky z města, kde jsem pracovala dříve; znamenalo by to však dojíždět mezi dvěma městy. Jednoho chladného říjnového dne mi Ailing řekla: „Učitelka, která tě nahradí, už přišla. Jen jí předej rozvrh hodin. Příští týden už nemusíš chodit.“ Teprve tehdy jsem si uvědomila, že Ailing chtěla, abych odešla už dávno. Neměla jsem jinou možnost než se vrátit do svého bývalého města a znovu tam učit. Poté se můj příjem výrazně zvýšil.

Brzy jsem poznala svého manžela, který je také praktikující, a byli jsme spolu šťastní. Bylo to, jako by to všechno bylo předem uspořádané a já se měla domů vrátit už dávno. Mé dřívější rozhodnutí nevracet se vycházelo z lidské logiky. Později se mi Ailing omluvila. Řekla, že mou postel tam nechala ještě dlouho. Nevyčítala jsem jí to, protože jsem věděla, že praktikující by měl opustit připoutání ke slávě a osobnímu prospěchu. Naši kultivační cestu uspořádal Mistr. Pro praktikujícího znamená „následovat přirozený běh věcí“ řídit se při vývoji událostí standardem Fa, nikoli běžnou lidskou logikou a usilováním. Jednou jsem žertem řekla manželovi, že bychom měli Ailing poděkovat, protože kdyby mě tehdy nevyhodila, možná bychom se vůbec nepotkali.

Odstranění připoutání k tomu, že nedokážu přijmout nespravedlivé obvinění

Moje tchyně, která je také praktikující Dafa, mi vyprávěla o jedné zkušenosti, kterou měla během cvičení. Rozhodla jsem se využít její dobré nálady a upozornit ji na to, že si moje chování v minulosti nesprávně vyložila, když její syn procházel stavem karmy nemoci. Řekla jsem jí, že si myslela, že jsem udělala něco špatného, právě proto, že se nedokázala vzdát rodinných citů. Doufala jsem, že svůj názor na mě změní. Okamžitě se ale velmi rozzlobila a trvala na tom, že jsem skutečně udělala to, z čeho mě obviňovala. Nedokázala jsem zůstat v klidu a pohádaly jsme se. Křičely jsme na sebe tak hlasitě, že museli přijít manželovi bratři, aby hádku ukončili.

Později mi jeden spolupraktikující řekl, že to pro mě byla skvělá příležitost ke zlepšení, ale já jsem ji nevyužila. Když jsem o tom v klidu přemýšlela, cítila jsem se špatně. Nedokázala jsem pochopit, proč tchyně trvá na tom, že jsem udělala něco, co jsem očividně neudělala, a proč mi není dovoleno to vysvětlit. Praktikující zmínil jedno představení Shen Yun o významném mnichovi ze starověku, který byl neprávem obviněn, že je otcem dítěte; mnich se nijak nehájil a dítě vychoval. Náhle jsem si uvědomila význam Snášenlivosti. Přestože jsme tchyně i já kultivující, naše pochopení Fa se liší.

Chtěla jsem, aby se změnila, ale její charakter se ještě nezlepšil, a proto to nedokázala. A já jsem pro změnu nedokázala být snášenlivá.

Když můj manžel procházel stavem karmy nemoci, tchyně na mě přenesla veškerý svůj strach, obavy a úzkost. Kdykoli mě viděla, cítila se rozrušeně a ze všech jeho zdravotních potíží obviňovala mě. Dokonce o mně před spolupraktikujícími mluvila špatně. Byla jsem jediným člověkem, na kterém si vybíjela svou frustraci. Její tehdejší chování mě opravdu zaskočilo a jen těžko jsem ho dokázala přijmout.

Tchyně ke mně bývá obvykle velmi laskavá. Máme velmi blízký vztah a někdy říkám, že se o mě stará lépe než moje vlastní matka. Tento obrat o 180 stupňů mě však šokoval a cítila jsem hlubokou křivdu. Když jsem se zklidnila a podívala se do sebe, uvědomila jsem si, že jsem si k ní vytvořila připoutání.

Moje tchyně byla vždy velmi připoutaná ke svému synovi. Když byl v nebezpečí, nedokázala jíst ani spát – zapomněla, že je praktikující Dafa. Později mi přiznala, že tři měsíce vůbec necvičila.

Mistr řekl:

„Když se emocí nevzdáte, nebudete se schopni kultivovat.“ (Přednáška čtvrtá,Zhuan Falun)

Také jsem si uvědomila, že připoutání, které jsem si vytvořila k manželovi, bylo stejně nebezpečné. Přibližně v té době o mně někteří praktikující šířili nepodložené fámy týkající se věcí, které se staly před dvěma či třemi lety. Tato mylná tvrzení stále kolovala. Opravdu jsem se cítila ukřivděná. Věděla jsem, že se potřebuji zlepšit, ale nedokázala jsem najít kořen problému. Proto jsem dál studovala Fa.

Mistr řekl:

„...keď máte pravdu, aj keď sa nemýlite, čo z toho? Zlepšili ste sa na základe Fa?“ (Vyučovanie Fa v Manhattane)

Tento odstavec Fa jsem četla znovu a znovu a každá věta mířila přímo do mého srdce. Říkala jsem si: Ano, máš pravdu, neudělala jsi to – a co z toho? Zlepšila sis svůj charakter? Opustila jsi svá připoutání? Mé srdce se postupně uklidnilo.

Nedávno jsem si uvědomila, proč jsem opakovaně nesprávně chápána: protože nedokážu přijmout, když jsem neprávem obviněna. Když jsem byla malá, maminka často říkávala jednu větu: „Snesu jakoukoli ztrátu, ale nesnesu, když mě někdo neprávem obviní.“ Vytvořila jsem si stejnou představu. Když jsem si skutečně uvědomila, že právě toto je ten problém, vnitřní představa, že nesnesu nespravedlivé obvinění, se rozpadla. Pochopila jsem, že není důležité, co druzí říkají o tom, co jsem udělala nebo neudělala. Mistr všechno ví, božské bytosti to vidí, a to stačí. Princip vesmíru je spravedlivý. Když jsem o tom začala přemýšlet z tohoto pohledu, mé srdce se otevřelo, zklidnilo a rozšířilo.

Jako dítě jsem byla velmi introvertní a nejistá. Hluboko uvnitř jsem vždy toužila po potvrzení a povzbuzení. Ve všem jsem se snažila podat co nejlepší výkon, abych získala uznání a pochvalu. Jak se moje kultivace zlepšovala, uvědomila jsem si důležitost kultivace vlastní mysli. Není důležité, zda něco uspěje či nikoli; klíčové je, zda je můj úmysl při konání čistý. Když je úmysl čistý a spravedlivý, člověk může jednat nesobecky a pevně. Potom to, co lidé nedokážou udělat, udělají pro ně bohové a Mistr to udělá pro praktikující.

Všechny mimořádné schopnosti vám buď dává Mistr, nebo vám Mistr pomůže je uskutečnit. Lidské schopnosti se vůbec nedají srovnávat s těmi božskými. Když se charakter člověka pozvedne, přestane být omezován principy nižší úrovně a může dokázat věci, které běžní lidé nedokážou. Touha po potvrzení a povzbuzení je při hlubším prozkoumání touhou po slávě. Měli bychom jednoduše zlepšovat své srdce a mysl a podle principů Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti se stávat dobrými a ještě lepšími lidmi.

Výše uvedené je mé současné pochopení. Ještě jednou děkuji Mistrovi!