Mistr mě vysvobodil z hořkosti života

(Minghui.org) Když se ohlížím za svou kultivační cestou, zpočátku jsem byla jako hlavní postava příběhu „Člověk, který si při krádeži zvonu zakryl uši“. Byla jsem připoutaná k Dovršení a svá připoutání jsem nevědomky zakrývala. Náš milosrdný Mistr využíval nejrůznější příležitosti, aby odhaloval má připoutání a lidské myšlenky. Kvůli své karmě jsem však nedokázala pochopit, co znamenají věci, které se mi přihodily, a nevěděla jsem, jak se kultivovat. Na své kultivační cestě jsem neustále klopýtala. Přesto jsem pevně věřila v Mistra a Fa. Ačkoliv nejsem nijak zvlášť bystrá, Falun Dafa mi dal dobré zdraví a naše kdysi rozvrácená rodina je nyní naplněna radostí a štěstím.

Získání Fa a pochopení smyslu života

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1996. Nyní je mi 58 let. Narodila jsem se do obyčejné rodiny na venkově. Od dětství jsem měla silnou povahu. Raději bych snášela fyzické útrapy, než abych ztratila tvář. Když mi bylo 20 let, představili mi muže, který byl o rok mladší než já. Za necelé tři měsíce jsme se vzali. Sňatek jsme na matrice nezaregistrovali a neměli jsme oddací list. Svatební obřad proběhl narychlo. Od toho dne mi z tváře zmizel úsměv. Život byl těžký. Manžel si mě nevšímal a nestaral se o mě. Neměla jsem nikoho, s kým bych si mohla promluvit. Život mi připadal hořký a vyčerpávající. Mé zdraví se zhoršovalo. Z více než 50 kilogramů jsem zhubla na 40 kilogramů. Během pěti let našeho absurdního manželství jsme si s manželem navzájem ubližovali. Měl poměr a naše manželství skončilo.

Naše rodiny nás přesvědčovaly, abychom se k sobě vrátili. O rok později jsme se kvůli dítěti znovu sestěhovali. Neustále jsme se stěhovali a žili jsme na nejrůznějších místech po celém okrese. Život byl těžký. S manželem jsem byla čím dál nespokojenější a mé výčitky vůči němu sílily. Bylo mi pouhých 25 let a trpěla jsem neuralgií, migrénami, zažívacími potížemi, problémy s bederní páteří, tuberkulózou, revmatismem a dalšími nemocemi. Byla jsem vyhublá a měla jsem nezdravou barvu pleti. Často jsem přemýšlela, proč ještě žiji, proč musím tolik trpět a jaký má můj život vlastně smysl. S těmito nemocemi jsem nechodila k lékaři a nikomu jsem o nich neříkala. Myslela jsem si, že kdybych skutečně zemřela, bylo by to pro mě vysvobození.

Jednoho dne na podzim roku 1996 jsem u tchyně doma uviděla knihu Falun Gong. Velmi se mi zalíbila a kdykoli jsem měla čas, chodila jsem k ní, abych si ji četla. Poté jsem začala praktikovat Falun Dafa. Každý den jsem byla obklopena světlem Fa. Mé zdraví se den ode dne zlepšovalo. Všechny příznaky nemocí zmizely a chodila jsem lehkým a svižným krokem. Účastnila jsem se mnoha aktivit na šíření Falun Dafa. Každé ráno jsem chodila do parku cvičit a večer jsem s ostatními praktikujícími studovala Fa.

Jedné noci, asi dva měsíce poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, se mi zdál sen. V obou rukou jsem nesla mnoho velkých i malých tašek a další velkou tašku jsem měla na zádech. Kvůli množství zavazadel jsem nedokázala nastoupit do autobusu. Začala jsem malé tašky jednu po druhé vkládat do velkých a pak jsem zjistila, že všechny tašky jsou prázdné. Když jsem se probudila, uvědomila jsem si, že mi Mistr naznačuje, abych nebyla připoutaná k materiálním věcem. V duchu jsem Mistrovi řekla: „Mistře, nic nechci. Chci Vás jen následovat a vrátit se do svého původního domova.“

Na jaře roku 1997 jsme poprvé uspořádali v sále okresního města seminář, na kterém jsme promítali videozáznamy Mistrových přednášek. Jela jsem tam na kole, dcera seděla vpředu a sestra vzadu. Měla jsem pocit, jako by mé kolo někdo tlačil, a téměř jsem nemusela vynakládat žádnou sílu. Brzy jsme dorazily na místo. Po celou dobu jsme cítily teplo a příjemný pocit.

Byla jsem jako uschlá tráva, která se konečně dočkala dlouho očekávaného deště. Každý den jsem studovala Fa. Pochopila jsem, proč žiji a jaký je smysl života.

Díky Mistrově ochraně jsem překonávala těžkosti jednu po druhé

Po začátku pronásledování jsem v roce 2000 odjela s dalšími praktikujícími do Pekingu potvrdit Fa. Byli jsme zatčeni a převezeni zpět do místní vazební věznice. Následující ráno jsme dělali meditaci vsedě. Seděla jsem blízko dveří. Dříve pro mě bylo bolestivé sedět v plném lotosu, ale toho dne jsem se při meditaci cítila pohodlně a klidně. Všude bylo ticho. Cítila jsem, jak mě někdo několikrát udeřil do krku a potom do rukou. Necítila jsem bolest, jen necitlivost, ale přesto mi bylo dobře. Potom jsem uslyšela, jak někdo bije ostatní. Otevřela jsem oči a uviděla několik policistů, jak ostatní praktikující surově bijí plastovými obušky.

V té době jsem ještě nevěděla, že mám policistům objasňovat pravdu. Mé pochopení Fa bylo mělké. Neuvědomovala jsem si, že Mistr za mě nesl utrpení a posiloval mé spravedlivé myšlenky. Věděla jsem však, že Mistr je tím nejspravedlivějším a Falun Dafa je nejlepší. Na tom, že praktikujeme Falun Dafa a snažíme se být dobrými lidmi, nebylo nic špatného.

Následující ráno jsme opět cvičili. Policisté přišli dovnitř a brutálně nás bili. Jeden z nich řekl, že pokud budeme chtít cvičit i následující den, budeme muset ležet na posteli obličejem dolů. Ačkoli mi to připadalo trochu zvláštní, udělala jsem to. Pět policistů nás bilo. Pasivně jsem to snášela. Každý úder bolel. Nakonec už jsem bití nedokázala vydržet a řekla jsem, že Falun Dafa cvičit nebudu. Jeden policista nenávistným hlasem řekl: „To ty jsi je zorganizovala. I když cvičit nebudeš, stejně tě budeme bít.“

Lidská snášenlivost má své meze. Lidé jsou slabí. Bez Mistrova posilování a ochrany a bez vedení principů Fa nemáme žádné schopnosti. Dříve, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem si říkala, že raději budu snášet těžkosti, než abych ztratila tvář. Teď jsem pochopila, že to bylo jen heslo, jímž jsem uspokojovala svou sebeúctu. V tu chvíli jsem pocítila, že všechno v lidském světě je falešné a nespolehlivé. Díky těmto dvěma případům bití jsem pochopila, co jsou spravedlivé myšlenky. Posílilo to mou víru v kultivaci. Děkuji Vám, Mistře, za Vaše velkolepé uspořádání a soucitnou ochranu!

V roce 2010 jsem šla rozdávat letáky do jednoho obytného komplexu. Byla jsem ve 30. patře a postupovala jsem patro po patru dolů a rozdávala letáky. Když jsem byla na horním schodu ve 20. patře a chystala se vstoupit do chodby, uslyšela jsem někoho říct: „Měla by být tady. Ale nikde ji nevidím.“ Otočila jsem se, tiše sešla dolů a potom vyjela výtahem zpět do nejvyššího patra. Schovala jsem se za nízkou betonovou zídku a srdce mi prudce bušilo. Prosila jsem Mistra, aby mi pomohl. Věděla jsem, že strach nejsem já. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych ho odstranila. Zároveň jsem se snažila zjistit, proč k tomuto zasahování došlo. Uvědomila jsem si, že ho způsobilo mé připoutání k práci. Když jsem toho dne odcházela z domu, měla jsem myšlenku, že chci letáky rozdat co nejrychleji. Můj výchozí bod nebyl správný. Po chvíli někdo řekl: „V horních patrech jsem nikoho neviděl. Pojďme dolů a podíváme se, jestli tam někdo není.“ Jakmile odešli, zazvonil mi mobilní telefon. Díky Mistrově ochraně jsem se vyhnula možnému neštěstí. Děkuji Vám, Mistře! Ráda bych zde praktikujícím připomněla, aby při rozdávání pravdu objasňujících materiálů vypínali mobilní telefony.

Dívání se do sebe a odstraňování žárlivosti a odporu

V roce 2002 přišel policista spolu s mým manželem, aby mě u nás doma zatkl. V duchu jsem Mistrovi řekla: „Mistře, nepůjdu s nimi. Ještě jsem nedokončila studium Fa. Potřebuji studovat Fa.“ Policista byl místním policistou odpovědným za naši oblast. Už mě jednou předtím viděl, přesto se mého manžela zeptal, kdo jsem. Manžel řekl, že jsem sestra jeho manželky. Policista odešel, ale později se vrátil. Možná mu došlo, kdo jsem, ale to už jsem byla pryč. Díky Mistrově ochraně jsem se s dcerou přestěhovala do jiného města.

Na novém místě jsem byla zaneprázdněná vyděláváním na živobytí. Fa jsem studovala jen zřídka a málo jsem cvičila. Nedělala jsem dobře tři věci. Manžel, který rovněž praktikoval Falun Dafa, byl po osmi letech protiprávního věznění propuštěn a přestěhoval se do jiného města. Dcera byla ve druhém ročníku univerzity a bydlela na koleji. Odjela jsem do města, kde žil manžel, s nadějí, že si budeme jeden druhého vážit a budeme spolu žít poklidným životem. Po několika měsících soužití jsem zjistila, že se na mě stále dívá svrchu a jsem mu na obtíž. Cítila jsem se ukřivděná a měla jsem pocit, že se mnou zachází nespravedlivě. Někdy jsem přemýšlela, zda bychom v tomto manželství vůbec měli pokračovat. Při svatbě jsme se nepoklonili Nebi a Zemi a neměli jsme oddací list, což znamenalo, že naše manželství nebylo uznáno ani božskými bytostmi, ani lidmi.

Ani jeden z nás se uprostřed iluzí uspořádaných starými silami nedíval do sebe a náš vzájemný odpor se prohluboval. Jednou jsme se pohádali a já nenávistně vykřikla, že bychom se už po zbytek života neměli vidět. V důsledku toho nás zasáhla karma nemoci a skutečně jsme se ocitli v ohrožení života. Kvůli pronásledování starých sil jsme skončili v nemocnici. Nakonec jsme si oba uvědomili, že svým chováním nejsme hodni nazývat se praktikujícími Falun Dafa. Neprojevovali jsme úctu Mistrovi a jeho nesmírnému úsilí o naši záchranu. Opustili jsme to město a vrátili se do rodného kraje.

V létě roku 2018 mě moje prateta pozvala k sobě domů. Řekla, že mě chtějí vidět někteří starší příbuzní. Šla jsem za nimi s dcerou. Když jsem viděla očekávání starší generace, souhlasila jsem, že budu s manželem znovu žít. Cítila jsem, že bychom měli svůj vztah náležitě uspořádat i po lidské stránce, zcela odmítnout uspořádání starých sil a naplnit své prehistorické sliby. S manželem bychom se měli navzájem podporovat v záchraně. V roce 2019 jsme požádali o oddací list a získali ho.

V průběhu zásnub a svatby mé dcery, koupě bytu a jeho rekonstrukce jsem vědomě i nevědomě chovala vůči manželovi výčitky a odpor. Kdykoli se tato připoutání objevila, naplnil mě hněv. Ze všech sil jsem se je snažila odmítat a odstraňovat.

Stále jsem se dívala do sebe a ptala se, proč jsem s manželem nespokojená. Bylo to proto, že nenaplňoval má očekávání ohledně budování mé pověsti a uspokojování osobních zájmů. Proč jsem usilovala o pověst a chtěla naplňovat své osobní zájmy? Chtěla jsem žít dobře, nebo alespoň ne hůře než ostatní. Proč jsem chtěla žít lépe než druzí? Chtěla jsem si zachovat tvář a uspokojit svou marnivost. To však byla jen část důvodu. Pokračovala jsem v dívání se do sebe. Uvědomila jsem si, že hluboko v srdci chovám silnou touhu po krásném životě. Poháněna touto touhou jsem měla vůči manželovi vysoká očekávání a nevědomky jsem na něj kladla vysoké nároky. Jakmile jsem nedostala to, co jsem chtěla, mé očekávání se změnilo v odpor. Ano, právě touha po krásném životě byla mým základním připoutáním. Konečně jsem ho našla. Rozhodla jsem se toto připoutání odstranit a cítila jsem se mnohem lehčí.

Chtěla jsem snad být věčně nespokojenou a hubující manželkou? Ne. Jaká by měla být ženská povaha? Jemná a vřelá. Jemnost znamená přinášet harmonii a být laskavá. Proč jsem vždy chtěla všemu velet a ovládat druhé? Byla jsem soutěživá a vždy jsem chtěla vyhrát. Byl to prvek „ovládání“ pocházející z kultury Komunistické strany Číny (KS Číny). Bylo to falešné já vytvořené pod vlivem kultury KS Číny. Musela jsem ho odstranit a nechat své pravé já procitnout.

Když jsem se zpětně zamyslela nad manželovým chladem a lhostejností vůči mně, pochopila jsem, že ve skutečnosti odrážely můj vlastní postoj k němu. Uvědomila jsem si, že jsem se o něj opravdově nestarala ani jsem se ho nesnažila pochopit. Nerespektovala jsem ho. Byla jsem to já, kdo problém způsobil. Tolik toho vytrpěl. Byl osm let protiprávně vězněn a pronásledován. Po jeho propuštění jsem se o něj nestarala. Všechno snášel úplně sám. Přesto mi říkal: „Buď na sebe hodná. Nebuď až příliš šetrná. Všechny mé peníze můžeš bez obav používat.“

Byla to má žárlivost, toto špinavé a tvrdošíjné připoutání, které ubližovalo mně i ostatním. Právě ono způsobilo mou desítky let trvající nespokojenost s manželem. Byla to největší překážka v mé kultivaci. Prosila jsem Mistra, aby mou žárlivost odstranil. Nechtěla jsem ji. Byla zlá. Chtěla jsem být laskavá. Dívání se do sebe je kouzelným nástrojem. Pocítila jsem lehkost, jakou jsem nikdy předtím nezažila.

Když jsem se na manžela podívala znovu, objevila jsem u něj mnoho dobrých stránek a mnoho vlastností, za které si zasloužil můj respekt. Když se projevily jeho špatné návyky, už jsem necítila odpor. Když po sobě nechal nepořádek, tiše jsem ho uklidila. Postupně se stal pořádnějším. Dokázali jsme se spolu smát a vzájemně se o sebe starat. Do naší kdysi rozvrácené rodiny se konečně vrátil smích a radost. Měli jsme vlastní byt, auto i úspory. Předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem po těchto materiálních věcech horlivě toužila, ale nedokázala jsem je získat. Když jsem se však postupně stávala dobrým a ještě lepším člověkem, získala jsem je. Také jsem začala chápat, jak se skutečně kultivovat ve Fa. Mistr mě chránil na každém kroku. Nevím, jak se mu mohu odvděčit. Budu se opravdově kultivovat a aktivně lidem vyprávět o Falun Dafa, abych byla hodna Mistrovy spásné milosti.

Zázrak v kultivaci

Když bylo mé dceři 39 let, začala se v září 2025 cítit špatně. Navštívila tři nemocnice a ve všech jí řekli totéž – že by měla podstoupit operaci, při níž jí odstraní plicní uzlík vzniklý v důsledku covidu-19. Plánovala podstoupit další vyšetření v nemocnici v Šanghaji. O její situaci jsem se podělila s praktikujícími v naší skupině studia Fa. Jedna dlouholetá praktikující řekla: „Měla by ses dívat do sebe. Tvoje dcera operaci nepotřebuje.“ Pochopila jsem, že mi Mistr naznačuje, abych se dívala do sebe. Ale jak?

Když byla dcera malá, studovala se mnou Fa. Její otec a já jsme byli v roce 2000 protiprávně vězněni. Tehdy jí bylo devět let a dva měsíce zůstala doma úplně sama. Hluboce ji to poznamenalo. Dokonce i dnes si při spaní přikrývá hlavu peřinou. Cítila jsem, že jsem jí něco dlužná. Doufala jsem, že bude kultivovat. Ona však toužila po pohodlném životě.

Ve 23 hodin jsem začala čistit své dimenze, aby mohla působit má zkultivovaná stránka. Prosila jsem Mistra, aby posílil mé spravedlivé myšlenky. O půlnoci jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky. Poté jsem čistila dimenze kolem své dcery. Během tohoto procesu jsem si uvědomila, že jsem podvědomě doufala, že bude žít život podle mých představ. Některé její projevy se mi nelíbily. Staré síly využily mých mezer a vytvořily mezi námi oddělení, aby ničily vnímající bytosti. S rukama v lotosové pozici jsem Mistrovi řekla: „Mistře, vím, že jsem se mýlila. To, co zachází s vnímajícími bytostmi pomocí lidského srdce, lidských představ a lidských emocí, je mé falešné já. Nechci ho. O mě i o bytosti, které jsou se mnou spojené, se stará pouze Mistr. Žádné jiné bytosti do toho nesmějí zasahovat.“ Jednu hodinu jsem vysílala silné spravedlivé myšlenky.

Následující ráno v devět hodin mi dcera zavolala. Řekla: „Operaci nepotřebuji. Stačí, když půjdu každých šest měsíců na kontrolní vyšetření.“

Od nynějška, kdykoli vysílám spravedlivé myšlenky, doufám, že mé vnímající bytosti a bytosti, které jsou se mnou spojené, si budou pamatovat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré!“

Závěrem

Je pro mě nesmírnou ctí být v tomto životě Mistrovou učednicí. V tomto vzácném čase se budu dobře kultivovat, svědomitě lidem vyprávět o Falun Dafa a následovat Mistra zpět do svého původního domova.

Děkuji Vám, Mistře, za Vaši spásnou milost!