Jak ctnostná hudba povznáší mysl a živí duši (část 2.)

(Minghui.org) Hudba byla vždy zásadní součástí tradiční čínské kultury. Jak uvádí Liji (Kniha obřadů): „Ctnost je základem lidství; hudba je vnějším zářením ctnosti.“

Hudba tedy nebyla vytvářena a předávána pouze k uvedení nebe a země do souladu, ale také k zušlechťování charakteru a vyživování duše směrem k vyšší úrovni.

(Pokračování z části 1.)

Příběh Shi Kuanga

Kronika Shiji (Zápisy historika), jedno z nejuznávanějších děl čínských dějin, zaznamenává ve svém „Pojednání o hudbě“ příběh Shi Kuanga, proslulého hudebníka ze státu Jin v období Jara a podzimu (770–481 př. n. l.).

Vévoda Ping ze státu Jin jednou uspořádal hostinu na uvítanou vévody Linga ze státu Wei. Během hostiny vévoda Ling požádal svého hudebníka Shi Juana, aby zahrál novou skladbu, kterou slyšeli během cesty. Ještě než skladba skončila, Shi Kuang mávl rukou a řekl: „To je hudba umírajícího státu. Prosím, nehrajte ji dál.“

Vévoda Ping byl zmatený a zeptal se proč. „Tuto skladbu složil Shi Yan, hudebník odpovědný za zkaženou hudbu krále Zhoua z dynastie Shang, jedné z nejzkorumpovanějších postav čínských dějin,“ vysvětlil Shi Kuang. „Když král Wu zaútočil na krále Zhoua, Shi Yan uprchl na východ a vrhl se do řeky Puyang. Tuto hudbu bylo možné slyšet u řeky Puyang. Každý stát, který tuto hudbu uslyší, upadne.“

Vévoda Ping však trval na tom, že chce skladbu slyšet celou, a Shi Juan ji tedy dohrál. „Existuje hudba ještě smutnější než tato?“ zeptal se vévoda Ping. Shi Kuang odpověděl: „Ano.“

Když vévoda projevil zájem ji slyšet, Shi Kuang řekl: „Vaše Výsosti, vaše ctnost a spravedlnost jsou omezené. Bylo by lepší tuto hudbu neposlouchat.“„Hudba je to, co mám nejraději. Rád bych ji slyšel,“ odpověděl vévoda Ping.

Shi Kuang tedy vzal citeru a začal hrát. Když zazněla první část, objevili se shlukující se jeřábi. Při druhé části začali jeřábi ladně tančit.

Potěšen touto podívanou vévoda Ping vstal a připil Shi Kuangovi. „Existuje hudba ještě vznešenější než tato?“ zeptal se. Shi Kuang odpověděl: „Ano.“

„Ve starověku hrál Žlutý císař hudbu při setkání s božstvy a nebeskými bytostmi,“ vysvětlil Shi Kuang. „Vaše Výsosti, vaše ctnost a spravedlnost jsou omezené. Bylo by lepší tuto hudbu neposlouchat, jinak by mohla přinést neštěstí.“

„Jsem starý muž a hudba je to, co mám nejraději. Přeji si slyšet tuto melodii,“ řekl vévoda Ping.

Shi Kuang neměl jinou možnost a skladbu zahrál. Jakmile zazněla první část, zvedly se ze severozápadu bílé mraky. Při druhé části se přihnala prudká bouře, která strhla tašky ze střechy paláce. Všichni v panice uprchli. Vévoda Ping, vyděšený k smrti, se ukryl mezi palácovými sloupy. Po těchto událostech postihlo stát Jin těžké sucho a země zůstala tři roky neúrodná.

Jako zakladatel čínské civilizace měl Žlutý císař velkou ctnost a uctíval božské prostřednictvím hudby (viz část 1. tohoto seriálu). Vévoda Ping však hudbu chápal pouze jako zábavu a dokonce si užíval zkaženou hudbu, navzdory varování Shi Kuanga. Tento nedostatek úcty ke ctnostné hudbě jej činil nehodným a takové pohrdání nevyhnutelně vedlo k následkům.

Ztracená Kniha hudby

Tradiční konfucianismus hovoří o pěti klasických dílech: I-ťing (Kniha proměn), Shangshu (Kniha dokumentů), Shijing (Kniha písní), Liji (Kniha obřadů) a Chunqiu (Letopisy Jara a podzimu). Říká se, že tato díla existovala již ve starověku a že je Konfucius pouze shromáždil a uspořádal. Ve skutečnosti sestavil také šestou knihu, Yuejing (Kniha hudby), která se v průběhu času ztratila.

Jedním z důvodů může být to, že hudba je darem božského, propojujícím nebe, zemi a lidskou duši. Když však lidé začnou hudbu vnímat pouze jako prostředek zábavy a přijímají úpadkové morální hodnoty, ztrácejí přístup k její podstatě.

Yu Boya a jeho učitel

Cai Yong, významný učenec dynastie Han, zaznamenal příběh Yu Boyai, hudebníka z období Jara a podzimu.

Yu studoval u hudebníka Cheng Liana, který ho naučil veškeré hudební dovednosti. Po třech letech však Yu cítil, že mu stále něco chybí. Jednoho dne mu Cheng řekl: „Mohu tě naučit všechny techniky hudby, ale ne její podstatu. Můj učitel Fang Zichun hudbě skutečně rozumí. Žije na ostrově Penglai ve Východním moři a může tě naučit podstatu hudby. Co kdybychom tam šli spolu?“

Když dorazili na ostrov, Cheng řekl: „Zůstaň zde a cvič hudbu. Já půjdu přivítat svého učitele.“ Poté odešel.

Uplynulo několik dní a Cheng se nevracel. Yu, obklopen opuštěnými horami a lesy, slyšel jen neutuchající hukot a nárazy moře a žalostný křik ptáků. S těžkým povzdechem pronesl: „Teď hudbě rozumím.“ A začal hrát.

Jakmile hudba zazněla, Yu cítil, že se ponořil do širého nebe a bezbřehého moře. Tóny plynuly přirozeně a vše kolem ožilo – ptáci, oceán, hory i celá krajina. Cítil dokonalý soulad s nebem a zemí.

Když dohrál, všiml si, že Cheng je již zpět. „Nyní jsi pochopil podstatu hudby,“ řekl mu.

Hudba, příroda a řád

V tradiční čínské kultuře bylo hluboce chápáno propojení člověka s přírodou. Podle I-ťingu: „Fuxi pohlédl vzhůru a spatřil Tao na nebi, pohlédl dolů a spatřil Tao na zemi a rozhlédl se kolem sebe, aby spatřil Tao ve svém okolí. Na základě toho vytvořil Osm trigramů a dokázal se spojit s ctností božského i s vlastnostmi přírody.“

Podobně je tradiční hudba darem, který obohacuje naše srdce i naše životy. Spolu s obřady vytváří harmonický systém, jenž usměrňuje lidské chování mezi nebem a zemí. V souladu s rovnováhou jin a jang vede lidské srdce k laskavosti a prospívá celé společnosti.

(Pokračování příště)