(Minghui.org) (Pokračování části 1)
Poté, co se v roce 1949 chopila moci Komunistická strana Číny (KS Číny), tradiční čínská kultura a hodnoty byly degradovány k nepoznání. Nejprve se podívejme, co se stalo s tradičním svatebním obřadem.
Kromě svatebního oděvu byla jména svědků obřadu změněna z „Nebe a Země“ a „rodiče" na místního „tajemníka KS Číny“; lidem bylo důrazně doporučeno, aby svatební obřady pořádali okolo dnů oslav Komunistické strany Číny, jako je Svátek práce (1. května) nebo Národní den (1. října); uctění „Nebe a Země“ bylo nahrazeno „klaněním se portrétu Maa“.
V první části tohoto článku jsme probrali témata o „Původu a vývoji svatebního obřadu“ a „O skutečném významu sňatku uzavřeného v nebi“, stejně jako o příbězích Liu Tingshi z dynastie Ming a Qin Zanyuan z dynastie Qing. Ve druhé části pokračujeme dalšími příběhy z historie.
Postoj člověka k manželství odráží jeho mravní charakter
Po tisíce let, předávaných z generace na generaci, lidé ctili posvátné pouto manželství. Od doby, kdy byli dětmi, sledovali dospělé „Bai Tiandi“ – uctívali Nebe a Zemi jako svědky svého manželství – a chápali, že manželství je hlavní životní událostí. Každou zradu takového posvátného svazku společnost odsuzovala. Pojďme se podívat na několik příběhů z čínské historie.
Lai Junchen propustil svou ženu, aby si vzal novou nevěstu, což znepokojilo i císařovnu Wu Zetian
Podle „Staré kroniky Tang“ ze souboru Dvaceti čtyř historií byl Lai Junchen krutým úředníkem za vlády císařovny Wu Zetian a byl nechvalně známý překrucováním trestního práva a falešným obviňováním loajálních úředníků. Mnoho lidí se ho bálo. Kancléř Li Dezhao, čestný úředník, často hlásil Laiovo zneužívání moci dvoru, ale Lai Junchen a jeho pobočníci si dál dělali, co se jim zlíbilo.
Když se císařovna Wu Zetian dozvěděla o záměru Lai Junchena rozvést se se svou ženou, aby se mohl znovu oženit, požádala své kancléře, aby tuto velmi důležitou záležitost vyšetřili.
V té době mohla být manželka propuštěna pouze z jedné z následujících „sedmi okolností“, a to: když nemůže mít děti, oddává se prostopášnému chování, zanedbává své povinnosti vůči své tchyni, oddává se planým drbům, krade, chová žárlivost nebo trpí těžkou nemocí. Opustit svou manželku bez řádného důvodu bylo považováno za nemorální čin.
Li Zhaode řekl ostatním kancléřům: „Dříve Lai Junchen jako zloděj donutil paní Wang z Taiyuanu, aby se za něj provdala, což byl čin, který naši dynastii velmi ponížil. Nyní se chce bez přijatelného důvodu zbavit své ženy, aby si mohl vzít novou nevěstu. Neponižuje náš systém vládnutí ještě víc? Jako vysoce postavený ministr dvora je takový čin skutečně nepatřičný a neodpovídá morálním zásadám.“
Poté se Lai Junchenovo divoce arogantní chování výrazně zmírnilo.
Cui Hao se oženil bez rozmyslu a lidé se mu vyhýbali
Podle Tang Cai Zi Zhuan (sbírka životopisů básníků dynastie Tang) dosáhl Cui Hao během období Kaiyuan a Tianbao úspěchu již v mladém věku a vedl rozmařilý a extravagantní životní styl. Pil, hrál hazardní hry a byl obzvláště chlípný. Při výběru manželky hledal jen krásné ženy a opouštěl je, když se mu nelíbily. Ačkoli jeho poezie a próza byly široce čteny, jeho pověst a charakter byly považovány za dost špatné.
Li Yi, renomovaný básník a kaligraf té doby, se doslechl o Cui Haově talentu pro poezii a pozval ho k sobě domů. Když Cui Hao dorazil, představil Li Yimu báseň, jejíž první verš zněl: „V patnácti se provdala za Wang Changa.“ Když si to Li Yi přečetl, rozzuřil se, protože si myslel, že toto téma odráží oplzlé a prostopášné chování.
„Jak jste hrubý, mladý muži!" řekl Cui Haovi. Propustil ho a už ho nikdy nekontaktoval. I když byl Cui Hao velkým básníkem, lidé si ho drželi od těla kvůli jeho nevhodnému chování ohledně manželství.
Sima Guang si cenil ctnosti a spravedlnosti, a udržoval pořádek ve své domácnosti
Sima Guang byl vysoce postaveným učencem a úředníkem během dynastie Song. Oženil se s Lady Zhang, ale ta po zhruba deseti letech manželství nemohla mít děti. Lady Zhang začala být velmi nervózní, ale Sima Guang ji utěšoval slovy: „Mít děti nebo nemít je určeno osudem, není to něco, co by mohlo být vynuceno vůlí.“ Přesto Lady Zhang chtěla, aby přijal konkubínu, ale Sima Guang nesouhlasil.
Lady Zhang však našla mladou ženu, kterou chtěla mít jako konkubínu pro svého muže. Konkubínu poslala do pracovny Sima Guanga, ale on ji ignoroval. Aby upoutala jeho pozornost, vzala mladá žena knihu a zeptala se: „Promiňte, pane, co je to za knihu?“ Sima Guang vážně sepjal ruce a odpověděl: „To je Shangshu.“ Pak už si jí nevšímal a mladé ženě nezbývalo nic jiného než neochotně odejít.
Později Lady Zhang našla pro Sima Guanga jinou mladou ženu. Vymyslela si výmluvu, aby odešla z domu, a řekla mladé ženě, aby šla do Sima Guangovy pracovny. Mladá žena dorazila večer s šálkem čaje.
K jejímu překvapení, když ji Sima Guang uviděl, řekl přísně: „Paní domu není doma. Co tady děláte? Okamžitě odejděte!“
V Dějinách Songu se o Sima Guangovi píše: „Udržoval pořádek ve své domácnosti a zachovával slušnost ve všech svých skutcích.“
Manželství v Číně po „proletářské kulturní revoluci“
Termín „proletariát“ se obecně vztahuje na lidi, kteří vykonávají nekvalifikovanou práci a nevlastní majetek. Friedrich Engels popsal „proletariát“ jako moderní námezdní dělníky. Věří se, že v socialistické společnosti se „proletariát“ stává vládnoucí třídou státu, reprezentující společenský systém bez soukromého vlastnictví.
Ve starověku patřili k těm, kdo vládli státu v Číně, císař, šlechta a učenci-úředníci; na Západě jimi byli králové a šlechta. Od útlého věku byli tito jedinci vychováváni k morálním zásadám a dovednostem, počínaje kultivací svého charakteru, učením se udržovat harmonii v rodině a učením se, jak řídit stát. Teprve pak by mohli přinést mír do společnosti. Byli velmi dobře obeznámeni s historií a klasikou, což jim umožňovalo hrát nenahraditelnou roli v kulturním dědictví a morální výchově.
Po tisíce let bylo manželství považováno za významnou událost v životě člověka. Tato tradice však začala v moderní době upadat.
V moderní Číně se známý básník Xu Zhimo bezdůvodně rozvedl se svou ženou. V roce 1922 ukončil své manželství se svou první ženou, Zhang Youyi, prostřednictvím soudního sporu s výmluvou, že se zamiloval do jiné ženy a že se rozvádí, aby se mohl věnovat volné lásce.
Nátlakem na Zhang Youyi, která právě porodila jejich druhého syna, ji donutil podepsat rozvodové papíry.
Dokonce i poslední císařská manželka Wenxiu čekala devět let na rozvod s posledním císařem Puyi. V roce 1931, podle zákonů Čínské republiky, požádala o rozvod s odůvodněním, že už nemůže snášet Puyiho zanedbávání a nedostatek svobody v paláci. Zemřela v chudobě v roce 1953 v Pekingu ve věku 44 let.
Přestože k takovým rozvodům docházelo, tradiční kultura zůstala hluboce zakořeněna v srdcích čínského lidu. Během republikánské éry zůstávala míra rozvodovosti velmi nízká, a to i v Šanghaji, která byla již poměrně moderní. Podle zprávy Šanghajského úřadu pro sociální záležitosti bylo v roce 1929 průměrně 23,82 rozvodů na 100 000 obyvatel, tj. 0,024 %, což odpovídá 1/104 míry rozvodovosti v Číně v roce 2024.
Během „proletářské kulturní revoluce“ se rozvod stal pro mnoho lidí běžnou politickou strategií pro přežití – ať už aby ukázali, že jsou „politicky aktivní“, nebo prostě jen aby přežili, manžel a manželka byli ochotni obětovat svou rodinu, budoucnost svého partnera nebo dokonce i své životy.
Celá společnost a obyvatelstvo se musely účastnit politického boje; Manželé, manželky a další členové rodiny byli povzbuzováni, aby se obrátili jeden proti druhému. Byly dokonce případy, kdy byli obvinění ubiti k smrti jednoduše proto, že se o nich říkalo, že jsou neloajální vůči Maovi, nebo proto, že si do svého deníku napsali řádek, který byl použit jako důkaz toho, že jsou „kontrarevoluční“. Nespočet rodin se rozpadlo a mnoho párů si navzájem nedůvěřovalo. Pouta povinnosti a náklonnosti v manželství zcela zmizela.
Materialistické manželství
Ve starověku lidé upřednostňovali manželské povinnosti před osobními pocity. „Dobře sednoucí rodiny“ byly ty, kde manželé měli podobné kulturní chápání a způsob chování; tam kde oba manželé rozuměli rodinnému zázemí, výchově, rodinným tradicím, smyslu pro čest, manželským povinnostem a životním návykům toho druhého. Toto vzájemné porozumění pomáhalo zmírňovat konflikty v rodinných záležitostech, jako jsou vzdělávací cíle a rozdělení financí a majetku. Takové porozumění podporuje harmonii. Jak se říká: „Harmonická rodina přináší úspěch ve všech věcech.“
V dnešní společnosti však mnoho mladých lidí již nepovažuje tyto tradice za důležité. Věnují více pozornosti svým osobním pocitům a ignorují nebo odmítají tradiční kulturu a historii.
Když tradiční kultura a hodnoty zmizí, zůstane jen prázdná, materialistická skořápka. Po ničivé „desetileté kulturní revoluci„ vstoupila Čína do fáze ekonomiky založené na komoditách. „Všechno je o penězích“ a náklady na nevěstu stále rostou. Když muž požádá o ruku, musí často zaplatit rodině nevěsty 50 000 až 100 000 jüanů. V severní Číně se cena za nevěstu může pohybovat od 200 000 do 300 000 jüanů, nebo i více. Mnoho mužů žijících v chudých regionech nebo ve finančních potížích je nuceno zůstat svobodnými.
V dnešní době neexistují v manželství žádné základní hodnoty. Někteří tvrdí, že to bylo podobné ve starověku a že císařská rodina byla ještě horší.
Pravdou je, že nemůžete definovat žádnou dynastii nebo éru ledabyle bez faktického základu. Pokud se podíváte na historii z perspektivy propagované Komunistickou stranou Číny, nikdy nenajdete pravdu. Pouze ti, kterým komunistická ideologie a socialistické koncepty vymyly mozek, jsou schopni očerňovat a popírat svou vlastní historii a předky.
Ať už vezmeme v úvahu 5 000 let civilizace v Číně nebo sílu mladé Ameriky, lidé by se mohli ptát, kteří příkladní jednotlivci a činy k nim přispěli. Vyhýbání se těmto otázkám již vymazává kulturu a narušuje její přenos.
Alarmující rozvodovost
Když je manželství založeno na materialismu a vše je posuzováno podle peněz a majetku, ztrácí se pravý význam morálky. Za vlády Komunistické strany Číny, od úřadů až po běžné občany, byly tradiční hodnoty rychle zapomenuty a tradiční pojetí rodiny a synovské úcty bylo opuštěno.
Manželství je významnou událostí v životě člověka, ale v dnešní společnosti stále více mladých lidí bere manželství na lehkou váhu a může se snadno rozvést. Mezitím se soužití bez manželství a takzvaná manželství na zkoušku staly společenskou normou.
V roce 2024 byla oficiální míra rozvodovosti v Číně 2,5 ‰ a poměr rozvodů k manželství by mohl být až 0,58 ku 1 (58 rozvodů na 100 manželství). V roce 2024 bylo k manželství zaregistrováno 6,11 milionu lidí, zatímco celkový počet registrovaných rozvodů byl 2,62 milionu. To nezahrnuje rozvodové spory. Pokud by se tyto případy zahrnovaly, celkový počet rozvodů v roce 2024 by činil až 3,55 milionu. Jedná se o nejvyšší rozvodovost v historii Číny.
Výskyt AIDS
Podle oficiálních čínských statistik z roku 2005 trpí odhadem 700 000 lidí pohlavně přenosnými chorobami (STD), které zahrnují pět hlavních infekčních nemocí v Číně.
Podle Chen Xiangshenga, ředitele epidemiologické divize Národního centra pro kontrolu pohlavně přenosných chorob Čínského centra pro kontrolu a prevenci nemocí, však oficiálně hlášený počet případů může činit pouze desetinu skutečných infekcí. Řekl, že již na začátku 20. století se míra výskytu pohlavně přenosných chorob zvyšovala z 20 % na 30 % každý rok. Vzhledem k tomu, že mnoho pacientů vyhledalo léčbu na soukromých klinikách nebo u nelicencovaných lékařů, většina případů infekce nebyla hlášena.
Podle webové stránky Chinese Central Practice vykazovala míra výskytu HIV/AIDS v letech 2004 až 2018 v Číně vzestupný trend, s ročním nárůstem o 22,70 % a 18,80 %.
Posvátné manželství, svaté manželství
Úpadek hodnoty manželství přímo přispěl k úpadku společenské morálky. Nesmírná karma vyplývající z promiskuity zároveň vedla k šíření nevyléčitelných zhoubných nemocí. Všichni chápeme, že lidé s AIDS čelí velmi obtížné a žalostné situaci, a mnoho celebrit a významných osobností se ujalo iniciativy pečovat o osoby s AIDS. Je to však ďábel, kdo pohání promiskuitu a přináší na lidstvo tuto katastrofu.
V dnešní Číně jsou ulice na první pohled rušné a mrakodrapy rostou ve velkém počtu, ale ve skutečnosti celkové morální standardy klesly na nenapravitelnou úroveň. Rozvod se stal velmi běžným jevem, který poškozuje nejen morální integritu zúčastněných, ale také vede k důsledkům pro další generaci – mnozí z nich budou muset tyto problémy řešit po celý svůj život.
Nyní se podívejme, jak by mohl být veden svatební obřad v křesťanském kostele na Západě, a podívejme se, zda v něm najdeme větší smysl pro vážnost a význam.
Výměna slibů
Kněz se ptá ženicha:
„[Jméno ženicha], bereš si tuto ženu za svou manželku, abyste spolu žili podle Božího zákona ve svátosti manželství? Budeš ji milovat, utěšovat, ctít a chránit, v nemoci i ve zdraví, a opustíš všechny ostatní a budeš věrný pouze jí, dokud vás smrt nerozdělí?“
Ženich:
„Ano“
Kněz se ptá nevěsty:
„[Jméno nevěsty], bereš si tohoto muže za svého manžela, abyste spolu žili podle Božího zákona ve svátosti manželství? Budeš ho milovat, utěšovat, ctít a chránit, v nemoci i ve zdraví, a opustíš všechny ostatní a zůstaneš věrná pouze jemu, dokud vás smrt nerozdělí?“
Nevěsta:
„Ano“
Poté, co kněz obdrží sliby od ženicha i nevěsty, zeptá se jejich rodičů, příbuzných a přátel:
„Jste všichni ochotni být svědky jejich svatebního slibu?“
Odpovídají:
„Ano, jsme.“
Kněz:
„Kdo předává nevěstu ženichovi?“
Otec nevěsty:
„Bere si ho dobrovolně, s požehnáním od svých rodičů.“
Poté si novomanželé navléknou na prst snubní prsten.
Kněz:
„Prohlašuji, že jsou manžel a manželka ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“
Kněz pak udělí poslední požehnání a vynese závěr obřadu.
„Bůh vám žehnej a chraň vás.
Nechť vám Bůh dá své milosrdenství a milost.
Bůh vám žehnej a nechť vám dá mír.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“
V ideálním případě od této chvíle oba prsteny nikdy neopustí prsty páru a po celý manželský život se navzájem podporují, chápou se a dělají kompromisy, společně se posouvají vpřed a plní své svatební sliby po zbytek života.
Poznámka: Svaté manželství znamená, že když se lidé zaměřují na uctívání Boha (Božského) a přebírají odpovědnost za svého partnera, manželství se stává posvátným svazkem. Svaté manželství může trvat celý život díky Boží milosti a vědomému úsilí obou stran.
Copyright © 1999-2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
