Mé zkušenosti z bezpečnostního týmu při představeních Shen Yun

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Rád bych se s vámi podělil o zkušenosti z působení v bezpečnostním týmu během představení Shen Yun.

Jak chápu naši roli v bezpečnostním týmu

Členem bezpečnostního týmu jsem už řadu let a mé chápání naší role postupně dozrávalo. Plníme konkrétní úkoly, například řešíme narušování představení nebo záležitosti týkající se autorských práv, upozorňujeme diváky, aby během vystoupení nefotografovali, a žádáme je o smazání případných snímků. Postupně jsem však naši celkovou roli začal vnímat šířeji: představení chráníme spravedlivými myšlenkami a konkrétní úkoly nám přitom slouží jako opěrné body.

Vysvětlit to trvá sice jen chvilku, ale naučit se to dělat lépe mi zabralo celé roky a vyžadovalo spoustu zkušeností. A stále se v tom potřebuji zlepšovat. Na jedné straně musíme být připraveni rychle vyřešit jakékoli narušení, ke kterému by mohlo dojít. Na straně druhé ale musíme zůstat velmi klidní a nenápadní. Naší povinností je všimnout si, když někdo fotografuje, ale neměli bychom mezi diváky „hledat problémy“. Při hovoru s lidmi musíme pravidla vysvětlovat profesionálně a důsledně, a zároveň k nim být velmi laskaví, zdvořilí a vstřícní.

Také jsem si uvědomil, jak je důležité neklást sebe do popředí. Jasným příkladem je to, že ačkoli během představení stojíme v hledišti, nemáme ho sledovat: náš pohled směřuje k divákům. Dalším projevem toho je požadavek, abychom byli co nejméně nápadní, ať už v hledišti během představení, nebo při pohybu mezi diváky ve foyer. Myslím, že bychom měli změnit přístup a uvažování z „máme tady práci, kterou musíme odvést“ na „jsme tu od toho, abychom posloužili druhým“.

Práce v bezpečnostním týmu nám poskytuje skvělou příležitost kultivovat se, odstraňovat připoutání i karmu a pomáhat zachraňovat vnímající bytosti. Možnost pomáhat Shen Yun a pobývat v tomto spravedlivém prostředí vnímám jako velké požehnání od Mistra.

Mistr řekl:

„Nemyslete si, že jen kvůli tomu, že objasňujete pravdu, účastníte se na nějakých Dafa aktivitách nebo se účastníte na projektech Dafa, udělali jste něco pro Dafa nebo pro Mistra. To já vám poskytuji způsoby, jak se navzájem zachraňovat a pomáhat si, jak zachraňovat druhé, zatímco zachraňujete sebe – toto je čas, kdy se bytosti navzájem zachraňují během těchto konečných dnů.“ (Držte se dál od nebezpečí)

Zkušenosti z této sezóny

V letošní sezóně jsem působil v bezpečnostním týmu při představeních ve Vídni, Salzburgu a Praze. Z každého města jsem si odnesl zajímavou zkušenost, která stojí za zamyšlení.

Zkušenosti z Vídně

Přestože v bezpečnostním týmu pracuji už spoustu let, jednu část našich úkolů se mi nikdy nedařilo zvládat dobře. Když totiž někoho požádáme o smazání fotografie, měli bychom ho následně ještě poprosit, aby ji trvale odstranil i z koše, protože tam po smazání ještě nějakou dobu zůstává. A to jsem nikdy nedělal. Nebyl jsem si jistý, zda bych to vzhledem k omezené znalosti němčiny dokázal dobře vysvětlit a dotyčnému s hledáním koše v telefonu pomoci. Obával jsem se, že by to lidi příliš obtěžovalo. Takže jsem to nechával být s výmluvou, že se ty fotky po několika dnech přece smažou samy.

Před prvním letošním představením jsem si uvědomil, že to je nedostatek, a rozhodl se ho překonat. Odložil jsem strach i další lidské pocity a naučil se hledat koš v různých typech telefonů.

Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. Tři ženy – podle mého odhadu matka se dvěma dcerami – vstoupily do hlediště o něco později, a tak neslyšely upozornění na zákaz fotografování. Po chvíli jedna z nich začala fotit. Seděly poměrně blízko, takže jsem k nim mohl snadno přistoupit a požádat je, aby nefotografovaly.

Během přestávky jsem za onou mladou ženou zašel s odhodláním poprosit ji o smazání fotek i z koše. Nemusel jsem se do ničeho nutit ani na sebe tlačit a byl jsem naprosto klidný. K mému překvapení mluvila plynně anglicky. Byla velmi chápavá, příjemná a ochotně spolupracovala. Dokonce se omluvila a fotografie jsme společně trvale smazali.

Všechno proběhlo tak hladce, až mi bylo okamžitě jasné, že mi pomáhá Mistr. Připomnělo mi to, jak důležitá je upřímná vůle kultivovat se a řídit se Dafa, a prohloubilo to mé pochopení. Skutečně mi to připadalo jako zázrak: ve chvíli, kdy se ve mně zrodilo přání udělat danou věc správně, mi Mistr otevřel všechny dveře.

Coby praktikující můžeme mít někdy pocit, že jsme v kultivaci tak trochu uvízli na mrtvém bodě. Víme, že bychom si měli vést lépe, ale nevíme, jak se zlepšit. V takových situacích jsem měl vždycky sklon začít „něco dělat“ – víc studovat Fa, cvičit, vysílat spravedlivé myšlenky a podobně. To všechno bychom pochopitelně měli dělat a pomáhá nám to. Ale pokud přitom zůstáváme u uvažování typu „teď udělám tohle a tamto“, může nám něco důležitého unikat. Když jsem se tímto způsobem snažil svou situaci zlepšit, obvykle to mělo jen omezený účinek. Za skutečný klíč k průlomu dnes považuji upřímnou vůli kultivovat se, změnit se a řídit se Dafa.

Zkušenosti ze Salzburgu

Událost během představení v Salzburgu odhalila poměrně velký nedostatek v mém uvažování a přístupu. Ke konci jednoho vystoupení mi spolupraktikující naznačil, že by potřeboval pomoc. (Pokud to šlo, oslovovali jsme diváky ve dvojicích: jeden s nimi mluvil a druhý vysílal spravedlivé myšlenky.) Jakmile se zatáhla opona, spěchal jsem k němu a on mi vysvětlil situaci. Ke konci představení si všiml dvou lidí, kteří fotili. Jeden z nich seděl blízko něj, zatímco druhý daleko, až někde uprostřed hlediště.

Všiml jsem si, že působí trochu napjatě. Dost mě to překvapilo a pomyslel jsem si: „Vždycky bývá tak klidný. Takhle jsem ho ještě nezažil.“ Tyto myšlenky se mi znovu vracely, když jsme pak postupně zamířili k oběma divákům a smazali s nimi pořízené fotky.

Později jsem o celé té události přemýšlel. Tento praktikující čelil velmi náročné situaci, a přesto zůstal odhodlaný splnit svůj úkol navzdory všem překážkám. Jakmile se diváci začali zvedat, oslovil nejprve ženu, která seděla nedaleko něj. Sice nechtěla spolupracovat, ale on jí vše dál zdvořile a vytrvale vysvětloval, dokud nesouhlasila. Potom ji požádal, aby fotografie vysypala i z koše, a ona to udělala. Přestože to celé zabralo nějakou dobu, praktikující se vzápětí vydal hledat onoho druhého člověka uprostřed hlediště. Ve chvíli, kdy diváci vstanou a začnou odcházet, bývá velmi těžké někoho v prostředních řadách najít. V tomto případě však hledaný muž zůstal na místě, i když všichni kolem už odešli. Když jsme k němu přistoupili, nelíbilo se mu to ještě mnohem víc než předchozí ženě. Vymýšlel si různé výmluvy, ale praktikující mu vše trpělivě vysvětloval, dokud muž nezačal spolupracovat.

Praktikující tak musel překonat hned několik překážek. Říkal jsem si, jak bych si v podobné situaci vedl já, a tušil jsem, že bych asi nevyřešil víc než jeden z těch problémů. Nejspíš bych se rozhodl zaměřit jen na ženu poblíž s tím, že šance udržet si přehled o člověku uprostřed hlediště je beztak minimální. Počkal bych, až vyjde ze sálu, a ona by mi, tak jako tehdy, odsekla, že spěchá a musí stihnout vlak. Pokud by se mi ji vůbec podařilo přesvědčit ke smazání fotek, nejspíš bych si už netroufl zmínit se i o vysypání koše.

Je samozřejmě dobré zůstat naprosto klidný a snažit se řešit problémy co nejhladčeji, ale to není naše hlavní priorita.

Připomíná mi to Mistrova slova:

„Říkají praktikujícím, že praktikující už dosáhli Dovršení a už více nepotřebují praktikovat, že praktikující by se měli přizpůsobit světským lidem tak mnoho, jak je to možné, že praktikující by měli odložit své knihy a tak dále. S těmito lžemi podvedli některé praktikující, kteří uprostřed utrpení nechtějí zůstat v lidském světě a chtějí dosáhnout Dovršení co nejdříve. V Zákonu jsem vám řekl, abyste, zatímco se kultivujete, se přizpůsobili světským lidem tak mnoho, jak je to možné. Nikdy jsem neřekl, abyste se přizpůsobili světským lidem tak mnoho, jak je to možné. [samo o sobě]. Jestli nejste odlišný od světské osoby, jste ještě stále kultivujícím?“ („Odstraňte svá poslední připoutání“, Podstata dalšího pokroku II)

Tato událost mi postupně odhalila několik vrstev pochopení. Připomněla mi, že kultivace neprobíhá vždycky hladce a že se překážkám zkrátka nemůžeme vyhýbat. Při psaní tohoto článku jsem si navíc uvědomil, jak moc moje myšlení – ve kterém jsem upřednostňoval vnější dojem před podstatou – zasahovalo do mého poslání coby praktikujícího Dafa. A když jsem nad tím zapřemýšlel ještě hlouběji, zjistil jsem, že je za tím ještě něco dalšího.

Jelikož jsme praktikující Dafa v období nápravy Fa, neměli bychom se zaměřovat jen na svou osobní kultivaci. Neseme na ramenou obrovské poslání pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Podle mého chápání to znamená, že nám musí záležet na tom, jak druzí vnímají naše chování, a musíme objasňovat pravdu o pronásledování tak, aby tomu lidé dokázali porozumět, a podobně…

To mě přivedlo k zamyšlení nad samotným pojmem „potvrzování Fa“. Myslím, že právě tohle je klíč k tomu, co bychom měli dělat. Co to ale znamená? Sám samozřejmě nemůžu plně vědět, co potvrzování Fa skutečně obnáší, ale rád bych se podělil o své velmi omezené pochopení toho, jak se to může projevovat a co to může zahrnovat.

Mistr řekl:

„Dafa2 je moudrostí Stvořitele. Je základem stvoření světa, na něm stojí nebesa, země a vesmír. Zahrnuje všechny věci, od těch nejnepatrnějších k ještě větším, než jsou ty nesmírně veliké, a přitom se na každé úrovni existence kosmického těla projevuje odlišným způsobem.“ („O Dafa“ (Lunyu), Zhuan Falun)

Dafa stvořil vše a projevuje se na všech úrovních. Proto si myslím, že praktikující může potvrzovat Fa tak, že v každé situaci hledá vedení právě v Dafa. K tomu patří i víra, že nám Dafa vždycky ukáže cestu, po které můžeme kráčet. Jak se kultivovat v konkrétním prostředí, jak objasňovat pravdu nejrůznějším lidem: Dafa má odpovědi na všechny tyto otázky. Pokud dokážeme být pružní a tyto odpovědi skutečně hledáme, místo abychom tvrdošíjně trvali na tom, že se věci musí dělat „po našem“ způsobu, myslím, že přesně tím potvrzujeme Fa.

Co se tedy v mém případě pokazilo? Jak je možné, že místo potvrzování Fa – něčeho tak posvátného – často sklouzávám jen k „přizpůsobování se běžným lidem“ a v podstatě se vůbec nekultivuji? Věřím, že odpověď se skrývá ve Fa z výše citovaného článku „Odstraňte svá poslední připoutání“. V něm tajní agenti studentům tvrdili: „… že praktikující by se měli přizpůsobit světským lidem tak mnoho, jak je to možné, že praktikující by měli odložit své knihy a tak dále.“

V mém případě tento nesprávný stav pramení ze zasahování a je to vlastně forma pronásledování a past nastražená starými silami.

Zkušenosti z Prahy: Dávat přednost druhým

Letos začínala představení v Praze už v pátek, ale měl jsem tam v plánu odjet už ve středu kvůli několika pracovním schůzkám. Začátkem týdne se však manželce udělalo špatně a v úterý večer jí horečka vystoupala nad 40 °C. Stěží se dokázala postarat sama o sebe, natož o naše tři děti.

Zrušil jsem tedy plány na středu a čtvrtek, ale byl jsem pevně rozhodnutý odjet v pátek ráno, abych stihl nastoupit do služby v bezpečnostním týmu. Manželka proležela celou středu v posteli a mezitím jsem se staral o děti. Věděl jsem, že bych ji neměl stresovat, a proto jsem o svém plánovaném odjezdu vůbec nemluvil. Snažil jsem se jí být oporou a působit klidně, i když uvnitř jsem pevně věřil, že všechno nakonec dobře dopadne. Během čtvrtečního večera se její stav skutečně zlepšil natolik, že po mém odjezdu dokázala péči o domácnost zvládnout.

V pátek odpoledne jsem dorazil do Prahy a připojil se ke zbytku týmu. Několik hodin před představením se mi ale začalo dělat špatně, jako by na mě něco lezlo. Asi devadesát minut před začátkem jsem se odebral na své stanoviště. Trochu se mi točila hlava a bylo mi na zvracení. Začal jsem mít strach, jestli vůbec zvládnu svou práci. Hned mi ale blesklo hlavou, že bych svými osobními problémy neměl odvádět pozornost ostatních od Shen Yun, a tak jsem si to nechal pro sebe. Připomínal jsem si, že „tady nejde o mě“, a dál nepřetržitě vysílal spravedlivé myšlenky.

Jakmile lidé začali proudit do divadla, plně jsem se soustředil na to, abych jim byl nápomocen. A všechny mé potíže najednou zmizely. Myslím, že to bylo právě tohle prosté rozhodnutí, které všechno změnilo: nečekal jsem, až mi bude líp, ani jsem nepátral po tom, proč je mi špatně. Bezpodmínečně jsem hodil za hlavu vlastní starosti a prostě dělal to, co se ode mě čekalo, aby lidé mohli v klidu zhlédnout Shen Yun.

Věřím, že tenhle posun od „sebe“ k „druhým“ zrcadlí ten zásadní rozdíl mezi pouhou osobní kultivací a naším posláním pomáhat Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí. Kultivace je samozřejmě vždycky na prvním místě a tvoří naprostý základ všeho, co jako praktikující děláme. Kdykoli čelíme problémům, měli bychom se dívat do sebe a hledat příčiny uvnitř. Myslím si ale, že nám to naše hlavní poslání – záchrana druhých – vlastně pomáhá správně pochopit, jak se do sebe dívat. Podle mě by se dívání do sebe nemělo točit jen kolem nás samotných, podobně jako když obyčejný člověk zabředne do nekonečné sebekritiky nebo začne o sobě pochybovat. Mělo by to spíš vycházet z toho, že dáváme na první místo druhé a jednáme zcela nesobecky.

Závěr

Už když jsem tyto situace prožíval, uvědomoval jsem si, že v sobě nesou určitá ponaučení. A když jsem pak začal uvažovat o napsání tohoto článku, vrátil jsem se k nim v myšlenkách znovu a ony se začaly skládat do souvislejšího obrazu. Teprve když jsem ale do samotného psaní skutečně vložil srdce, začal jsem najednou vidět věci naprosto jasně. V některých chvílích se mi dostávalo tolik nových pochopení, že jsem se jimi cítil úplně zahlcen. Zcela zřetelně se mi odhalily mnohé mé nedostatky a najednou jsem viděl, jak úzce spolu všechny souvisejí. Uvědomil jsem si, jak daleko mám k opravdovému potvrzování Fa – a to jak doma, tak i v práci. Jsem hluboce vděčný za tuto konferenci Fa i za možnost sepsat zde své zkušenosti.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Předneseno na Evropské konferenci Fa v roce 2026)