Zbavování se základních připoutání

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji 29 let. Po celou dobu kultivace si udržuji neochvějnou víru v Dafa. Zažila jsem však také lítost nad klopýtnutími, k nimž došlo, protože jsem se nedokázala zbavit určitých připoutání. Jsem odhodlaná dobře se kultivovat. Ráda bych se s vámi podělila o některé zkušenosti z kultivace a vyjádřila vděčnost za Mistrovu soucitnou spásu.

Zbavení se základního připoutání k sobě a vlastnímu prospěchu

Dříve jsem trpěla mnoha vážnými nemocemi, na které neexistovala účinná léčba. V nemocnici nade mnou v podstatě vynesli rozsudek smrti. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, mé nemoci zmizely. Když jsem viděla, jak rodiče a sourozenci stárnou, jsou nemocní a trpí, nedokázala jsem pochopit, proč odmítají praktikovat. Vyprávěla jsem jim o zázračných účincích Falun Dafa na zdraví. Členové rodiny tak v různé míře uvěřili v Dafa a měli z toho prospěch. Když se však u některých z nich znovu objevily zdravotní problémy, jejich přesvědčení zesláblo. Často jsem si lámala hlavu: Proč se zkrátka nechtějí začít kultivovat?! Vždyť by jim to tolik prospělo!

Po více než dvaceti letech kultivace jsem prošla několika zkouškami souvisejícími se zdravím. Uvědomila jsem si, že mé základní pochopení Dafa zůstávalo na této úrovni: byla jsem připoutaná k představě, že mi Dafa může dát zdravé tělo, a zvláště jsem si přála, aby z něj měla prospěch i rodina. Oni ho však zkrátka nechtěli přijmout. Chtěla jsem pomocí Dafa zbavit rodinu pohrom a těžkostí a zároveň si užívat všech výhod, které praktikování Dafa přinášelo mému zdraví, rodině i všem oblastem života. Uvědomila jsem si, že jsem své základní připoutání vlastně nikdy neodstranila.

Problémy jsem také řešila na základě lidských představ, místo abych na ně pohlížela z hlediska Fa. Nepoužívala jsem Fa k rozlišení správného a nesprávného. Často jsem se místo toho řídila osobními vztahy – například tím, že je na mě někdo hodný. Ve styku s lidmi jsem často posuzovala, zda někdo sdílí mé názory, rozumí mým pocitům nebo mi může poskytnout duchovní či materiální podporu. Pokud ano, byla jsem ochotná se s ním stýkat a spolupracovat a na oplátku jsem mu poskytovala materiální nebo citovou podporu.

Kdykoli mě někdo požádal o pomoc, chápala jsem to jako projev toho, že si mě váží, a proto jsem vždy souhlasila. Můj domov se změnil téměř v hotel a každému, kdo přišel, jsem se snažila co nejlépe věnovat. Někdo mě požádal, abych ho doprovodila na nákupy a vyslechla jeho stížnosti. Pokud se někdo cítil osamělý nebo se nudil, dělala jsem mu společnost. Když se manželé pohádali, snažila jsem se je usmířit. Protože jsem dostatečně nestudovala Fa a při problémech jsem na věci nepohlížela z hlediska Fa, ztratila jsem mnoho drahocenného času a cenných příležitostí pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Stále jsem si myslela, jak jsem schopná, a proto jsem pomáhala, kdykoli některý praktikující něco potřeboval. Zdálo se, že jsem neustále zaneprázdněná – jednomu praktikujícímu jsem pomáhala s počítačem, jinému s uspořádáním zvukových nahrávek příspěvků se zkušenostmi a podobně. Myslela jsem si, že kdykoli mě někdo požádá o pomoc, měla bych mu vyhovět a že právě to znamená být nesobecká. Byla jsem tak zaneprázdněná, že jsem neměla čas studovat Fa, natož se dívat do sebe a kultivovat se.

Díky studiu Fa a čtení článků se zkušenostmi na webové stránce Minghui.org jsem pochopila, že každý musí jít vlastní kultivační cestou. Pokud ve všem stále spoléháme na druhé, místo abychom kráčeli vlastní cestou, něco není v pořádku. Naučila jsem se na nikoho nespoléhat a ani kvůli připoutání k předvádění se nebo z pouhého nadšení nevytvářet u ostatních praktikujících závislost na mé pomoci.

Neustále jsem něco dělala v okruhu praktikujících. Uvědomila jsem si, že se potřebuji dívat do sebe a odstraňovat citová připoutání, lidské představy a lidské uvažování. Když mám čas, měla bych dělat věci pro záchranu lidí. Už neusiluji o působivé výsledky ani neplýtvám časem. Všechno, s čím se setkám, poměřuji s Fa a pevně odmítám přijmout cokoli, co s Fa není v souladu. Uvědomila jsem si, že když jsme připoutaní k lidským věcem, můžeme zapomenout na své posvátné sliby.

Mít soucit s každým

Dříve jsem se stále zaměřovala na negativní myšlenky a připoutání ostatních praktikujících a posuzovala je podle nedostatků, které jsem u nich viděla. Myslela jsem si: „On už je prostě takový.“ Později jsem díky studiu Fa a poslechu pořadů se zkušenostmi na rádiu Minghui pochopila, že bych neměla uznávat negativní stránky nikoho. Jsou to věci, které vnímajícím bytostem vnucují staré síly.

Měla bych každé bytosti přinášet poselství „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Záře Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti osvítí naše dimenzionální pole. Měla bych si všímat silných stránek každého člověka, řídit se principy Falun Dafa a chovat se ke každému životu laskavě, místo abych byla jako staré síly, které chtějí měnit pouze druhé, ale samy sebe ne.

Když vzniknou konflikty, neustále si připomínám, abych pozorně sledovala každou svou myšlenku. Když cítím bolest nebo nespokojenost, vím, že je v tom sobectví – záleží mi na pověsti, osobním prospěchu a citech. Tyto věci však ve skutečnosti nejsou mým pravým já; jsou to základní lidská připoutání. Pocity, že se mnou někdo zachází nespravedlivě, křivdí mi nebo mě ponižuje, jsou pouhými iluzemi. Jakmile to pochopím, kultivace je mnohem jednodušší.

Jednou jsem se setkala s praktikujícím velmi pokročilého věku, který se na mě bez zjevného důvodu rozčílil. Také jsem od ostatních slyšela, že je vznětlivý. Usoudila jsem tedy, že má špatnou povahu, a pomyslela jsem si: „Kultivuje se tak dlouho, a stále se nezbavil vznětlivosti.“

Jednou jsem při snaze dosáhnout propuštění jednoho vězněného praktikujícího požádala tohoto starého praktikujícího o pomoc. Když jsem ho navštívila doma, poznala jsem jeho stránku, kterou jsem předtím nikdy neviděla. Mnohokrát chodil na policejní úřady, policejní stanice i do věznic, aby se pokusil zachránit praktikující, a měl velmi silné spravedlivé myšlenky.

Vyprávěl mi, že najímal právníky, aby pomohli zachránit praktikující, a podělil se o zkušenosti z dalekých cest za nezákonně vězněnými praktikujícími. Přestože navenek působil tvrdohlavě, při jednání s policisty byl soucitný a zdvořilý. Nevystupoval vůči nim útočně. Místo toho si získával jejich respekt pomocí právních zásad a pravdivých informací o Dafa.

Moudrost a odvaha tohoto starého praktikujícího pomohly mnoha lidem. Začala jsem si ho více vážit. Také jsem zjistila, že má ve skutečnosti velmi dobrou povahu.

Znala jsem také jiného staršího praktikujícího, který měl rozsáhlé znalosti tradiční čínské kultury a vyprávěl příběhy z dávných dob. Myslela jsem si: „Tento praktikující moc nestuduje Fa, jen vypráví příběhy.“

Když jsem s ním však byla více v kontaktu, zjistila jsem, že jeho kultivace je ve skutečnosti velmi pevná. Jedl pouze jednou denně a jeho jídlo bylo prosté. Přestože byl bohatý, nikdy neutrácel za vlastní požitky. Po celý rok nosil jednoduché oblečení a nové si kupoval jen zřídka. V kultivaci na sebe kladl velmi přísné nároky, a proto čelil jen velmi malému pronásledování.

Když k němu domů přišli policisté, odmítl je pustit dovnitř, protože tam byli další praktikující. Aby je ochránil, odešel s policisty na stanici. Jeden policista mu řekl: „Neměl byste věřit v Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Falun Dafa je špatný.“

Praktikující se ho zeptal: „Vy jste policista a já jsem obyčejný občan. Říkáte, že Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou špatné. Tak mi prosím řekněte, co je dobré? Pokud jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost špatné, znamená to, že lži, zlo a boj jsou dobré?“

Policista nevěděl, co odpovědět. Potom řekl: „Nařídili mi to nadřízení.“

Policisté ho pustili domů. Při rozhovorech s tímto praktikujícím jsem viděla vlastní nedostatky v kultivaci. Uvědomila jsem si, že mám mnoho moderních představ a způsobů chování, které potřebuji napravit, a že se musím zbavit připoutání k pohodlí a požitkům.

Navštívila jsem také praktikujícího, o němž jsem si myslela, že není příliš rozumný. Tentokrát jsem upřímně odložila ego i předpojaté názory a pokorně ho požádala o radu. Působil jako úplně jiný člověk a byl ke mně velmi laskavý. Vyprávěl mi, jak během pobytu ve vazební věznici objasnil pravdu o pronásledování osmnácti policistům, a uvedl mnoho příkladů svých spravedlivých myšlenek a spravedlivých činů. Také mě povzbudil.

Když jsem tyto praktikující lépe poznala, objevila jsem jejich silné stránky a začala si jich vážit a cenit si jich. Bariéry mezi mnou a ostatními praktikujícími začaly mizet. Je úžasné všímat si silných stránek druhých, protože se s nimi mohu v kultivaci porovnávat a vidět vlastní nedostatky.

Vážit si předurčených vztahů

Kvůli praktikování Dafa jsem byla nucena odejít ze zaměstnání a poslali mě do tábora nucených prací. Bývalý manžel byl rozzlobený a vystrašený a spálil mé knihy Dafa. Když jsem byla propuštěna a vrátila se domů, důrazně se stavěl proti mému praktikování a řekl mi, abych si vybrala mezi rodinou a Dafa. Řekla jsem: „Chci obojí.“ Nesouhlasil. Odpověděla jsem: „Dafa mi dal život, nikdy se ho nevzdám.“ Zatímco jsem byla vězněna v pracovním táboře, navázal vztah s vdanou ženou.

Bývalý manžel mě odvedl na úřad pro občanské záležitosti. Vešel dovnitř a vyřídil rozvod. Když jsem si následujícího dne přišla domů pro knihy, ta žena tam byla.

Nic jsem neřekla. Necítila jsem hněv ani zášť. Bylo mi jich jen líto. Oba byli velmi rozpačití, a tak jsem klidně řekla: „Právě kvůli tomuto pronásledování jsem přišla o rodinu. Falun Dafa mě naučil být dobrým člověkem a všechny mé nemoci zmizely. Upřímně vás prosím, abyste se nestavěli proti Dafa. Určitě si pamatujte: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘“

Později se u bývalého manžela rozvinula atrofie mozečku a začal být duševně zmatený. Manželka ho opustila a starali se o něj jeho matka a mladší bratr.

Jednoho dne mi zavolala praktikující a řekla, že má bývalá tchyně narozeniny a že zdaleka přijely její dcera a syn. Řekla mi, že bych je měla navštívit. Odpověděla jsem: „Měla bych tam jít a promluvit s nimi o Dafa.“ Nakoupila jsem hodně jídla a šla k nim domů.

Když jsem přišla, bylo tam mnoho lidí: čtyři bývalé švagrové a dva mladší bývalí švagři. Někteří přišli s rodinami, jiní s dětmi. Mluvili o mně velmi pochvalně a měli ke mně velkou úctu. Všem jsem pomohla učinit Tři vystoupení – vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací, Svazu mládeže a Mladých pionýrů.

Manželka jednoho z mladších bývalých švagrů si se mnou také četla knihy Dafa. Kdykoli měla bývalá tchyně volnou chvíli, v duchu si opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Poté jsem bývalého manžela ještě dvakrát navštívila a požádala ho, aby učinil slavnostní prohlášení, protože dříve spálil knihy Dafa a mluvil o Dafa neuctivě. Souhlasil.

Brzy nato zemřel. Jedna z jeho sester onemocněla. Koupila jsem několik dárků, navštívila ji a celé její rodině dále objasnila pravdu o Dafa. Řekla mi: „Vždycky tě budu považovat za svou skutečnou švagrovou.“

Děti nejstarší švagrové už byly dospělé. Když mě uviděly, objaly mě a řekly, že mě vždy budou považovat za svou tetu.

Stranický tajemník vesnice, kde žila rodina bývalého manžela, poznamenal: „Jen se na ni podívejte. Je tak velkorysá. Její bývalý manžel odešel za jinou ženou, a přesto ho dál navštěvovala, dávala mu peníze a kupovala mu věci.“

Překonání zlovolného pronásledování v podobě nucených prací a věznění

V počátcích pronásledování mě někdo udal úřadům za to, že jsem lidem říkala pravdivé informace o Falun Dafa. Policisté z oddělení vnitřní bezpečnosti a policejní stanice mě zatkli. Během pobytu ve vazební věznici jsem neustále recitovala Fa zpaměti a vysílala spravedlivé myšlenky. Odmítala jsem zlovolné pronásledování. Uvědomila jsem si, že příčinou pronásledování bylo mé připoutání ke strachu, a proto jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych toto nečisté připoutání odstranila.

Při vysílání spravedlivých myšlenek jsem viděla, že jsem zamčená v místnosti. Viděla jsem zámek na dveřích a vysílala spravedlivé myšlenky, abych tuto tíživou situaci odstranila. Potom jsem se ocitla na okraji útesu a znovu jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila nebezpečí. Viděla jsem se zavřenou v obrovské železné kleci, a tak jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Jak rostla má energie a síla, zvětšovala se i železná klec. Zvětšila jsem se, až jsem byla veliká jako obloha, a klec, která mě obklopovala, také narostla do velikosti oblohy. Vyčerpalo mě to.

Zklidnila jsem se a pomyslela si: „Něco není v pořádku. Tuhle železnou klec nechci. Měla bych z ní vyskočit.“ Uchopila jsem klec do ruky a vysílala spravedlivé myšlenky, abych ji vyčistila a úplně zničila. Pomyslela jsem si: „Nikdo nemá právo mě ovládat.“ Pochopila jsem, že ve vztahu ke starým silám je musíme zcela odmítnout. Nemůžeme uznat pronásledování a potom se snažit proti němu bojovat. Nemohu se pokoušet odstranit klec a přitom v ní zůstávat. Už nepřijímám žádnou formu zlovolného pronásledování. Jsem učednice Dafa a nikdo nemá právo mě ovládat.

Jednoho dne přišlo mnoho policistů a zřejmě přikládali mému případu velkou váhu. Začaly se ve mně objevovat negativní myšlenky: Doma mi zabavili tolik věcí. Co se mnou zlo udělá? Možná bude situace velmi vážná. Okamžitě jsem tyto myšlenky odmítla: „Nikdo na to nemá právo! Nikdo se mě nesmí dotknout!“

Když mě policisté přišli vyslýchat, objasňovala jsem jim pravdu o Dafa. Když neposlouchali, vysílala jsem spravedlivé myšlenky. Policistům jsem říkala jediné: musí mě bezpodmínečně propustit a nechat mě jít domů. Po více než deseti dnech jsem byla bezpodmínečně propuštěna. Členové rodiny i ostatní praktikující slyšeli, že bych mohla být odsouzena k mnoha letům vězení. Nevěřili, že se mohu dostat ven tak rychle.

Jindy mě zatkli a odvezli na policejní stanici, protože jsem vyvěšovala transparenty s informacemi o pronásledování. Odmítla jsem vyhovět jakémukoli jejich požadavku. Dva policisté se střídali při výslechu, ale nic jsem neřekla. Té noci jsem ležela na betonové podlaze. Mladý policista, který měl službu, mi koženými botami tlačil a drtil ruce a chodidla a pálil mě nedopalky cigaret. Jen jsem dál měla zavřené oči.

Následujícího rána jsem si pomyslela: „Když už jsem tady, měla bych jim říct o Falun Dafa.“ Vysvětlila jsem jim tedy, že Falun Dafa je spravedlivá praxe, že KS Číny pronásleduje Dafa a že kultivací zlepšujeme morálku, ve všem, co děláme, bereme ohled na druhé a chováme se k nim laskavě. Také jsem jim řekla, že incident „sebeupálení“ na náměstí Tiananmen zinscenovala KS Číny, aby očernila Falun Dafa.

Pochopili to a jeden z nich řekl: „Až přijde další směna, řekněte jim to, co jste řekla nám.“ Uvědomila jsem si, že mi Mistr naznačuje, že musím tyto lidi zachránit. Poté čas od času přicházeli dva noví policisté vystřídat předchozí a já jim vyprávěla o Falun Dafa. Všichni to pochopili. Před odchodem každá dvojice řekla: „Až přijdou další, řekněte jim totéž.“ Nakonec pravdu o pronásledování pochopil i vedoucí policejní stanice.

Vedoucí stanice vzal několik policistů a vyvedli mě ven k hromadě hlíny. Posadila jsem se na ni a dále jim vyprávěla o Falun Dafa. Vedoucí stanice řekl: „To, co říkáte, dává smysl. Měli bychom si přečíst nějaké knihy Falun Dafa.“ Když mě poté poslali do vazební věznice, vyprávěla jsem tam o Dafa všem. Ti, kteří pochopili pravdu, opakovaně žádali policisty, aby mě propustili. Nakonec mě poslali do tábora nucených prací, ale protože jsem neprošla zdravotní prohlídkou, propustili mě domů. Mistr mě znovu zachránil z doupěte zla.

V roce 2016 mě znovu zatkli a odvezli do vazební věznice v jiném městě. Uvědomila jsem si, že mám připoutání k předvádění se. Měla jsem o sobě vysoké mínění – cítila jsem, že rozumím principům Fa a měla bych pomáhat všude, kde mě potřebují. Zdálo se, že se kultivuji velmi dobře, ale ve skutečnosti mé připoutání k předvádění se narostlo a narušovalo místní prostředí pro záchranu lidí. V srdci jsem Mistrovi řekla: „Mistře, udělala jsem chybu. Už nikdy nebudu předvádět, jak dobře rozumím principům Fa, ani chodit z místa na místo, předvádět se a narušovat tamní prostředí.“

Jeden policista zakřičel: „Ven se nedostanete!“

Odmítla jsem to a pomyslela si: „Ty nemáš poslední slovo.“ Po více než deseti dnech jsem byla propuštěna. Chtěli mě odsoudit, ale náš velký Mistr mě znovu zachránil.

V roce 2020 mě opět zatkli a odvezli na policejní oddělení. Vedoucí oddělení vnitřní bezpečnosti sepisoval mou výpověď a zeptal se, zda praktikuji Falun Dafa. Odpověděla jsem: „Čínská ústava zaručuje svobodu vyznání, a proto mám právo odmítnout odpovědět.“ Objasnila jsem jim pravdu o Falun Dafa.

Zeptali se, zda mi patří věci, které odnesli z mého domova. Zeptala jsem se jich: „Jak jste tyto věci z mého domova získali? Vešli jste do mého domu a odnesli je, když tam nikdo nebyl. Porušili jste tedy zákon, přestože máte dohlížet na jeho dodržování. Dopustili jste se vloupání a loupeže.“

Potom jsem se zeptala: „Který zákon tyto věci porušují? Ukažte mi příslušné právní dokumenty. Jakou škodu tyto věci způsobily a komu?“ S každou otázkou jsem poukazovala na to, jak porušují zákon, a žádala je, aby předložili příslušné právní dokumenty. Když mi vedoucí oddělení vnitřní bezpečnosti řekl, abych se podepsala, odpověděla jsem: „Protože jste při řešení tohoto případu porušili zákonné postupy i zákon, nemohu to podepsat.“

Po přečtení článků na webové stránce Minghui.org o využívání práva při pomoci Mistrovi zachraňovat lidi jsem využívala každou příležitost, abych poukázala na porušování zákona ze strany policistů. Jejich arogance polevila. Neustále jsem odmítala jakékoli sobecké myšlenky, které se objevily – myšlenky na vlastní ochranu. V srdci jsem měla pouze toto: „Chci vás zachránit. Zachránit vás.“ Ten večer mě odvezli domů a zdvořile se se mnou rozloučili.