Kroky důvěry při pomoci se Shen Yun

(Minghui.org) Zdravím Vás, ctěný Mistře, a vás, spolupraktikující.

S radostí, i když ne bez osobního úsilí, píšu toto sdílení. Naslouchat zkušenostem ostatních na minulých evropských Fa konferencích mi přineslo mnoho užitku – někdy mě jejich sdílení dojalo až k slzám – přesto jsem měl vždy pocit, že sám nemám nic natolik zajímavého, o co bych se mohl podělit. Tak tomu bylo, dokud jsem se nepodíval do sebe a neuvědomil si, že je to velmi sobecký postoj, který odpovídá mému sobeckému způsobu nahlížení na život.

S Falun Dafa jsem se poprvé setkal kolem roku 2005 přes lidi, se kterými jsem tehdy bydlel. Moje tehdejší přítelkyně – nyní manželka – se o Falun Dafa okamžitě začala zajímat a začala praktikovat. Mně to trvalo několik let, ale nakonec jsem jí v den naší svatby – 10. června 2012 – řekl, že si s ní chci přečíst Zhuan Falun.

Od toho dne už můj život nikdy nebyl stejný. Během několika měsíců se mi podařilo zbavit nezdravých návyků a neřestí. Přínosy studia učení se projevovaly spíše na mém charakteru než na fyzické stránce – zdravý jsem byl totiž vždycky.

Na mnohé své vzorce chování, které jsem dříve považoval za normální, či dokonce ctnostné, jsem se začal dívat z jiné perspektivy. Poprvé v životě jsem cítil, že jsem nalezl vzácné vedení. Vždy jsem byl velmi duchovně založený, ale zároveň jsem byl přesvědčen, že neexistuje žádná cesta, která by byla vhodná pro každého. Většina náboženství, která následují široké masy lidí, byla koneckonců určena právě masám, a proto jsem měl za to, že mě ani mé niterné pocity nemohou nikdy nikam dovést.

Zpočátku pro mě bylo čtení knihy Zhuan Falun obtížné. Manželka mě povzbuzovala, abych vytrval. Po několika týdnech jsem si uvědomil, že mě brzdí vrstva černé látky, která se nahromadila během mnoha let života v běžné společnosti. Jakmile se mi podařilo tuto bariéru prolomit, nacházel jsem při čtení neuvěřitelný klid a pocit vnitřní celistvosti.

V průběhu let jsem se také zapojoval do některých aktivit zaměřených na objasňování pravdy. Ani to pro mě zpočátku nebylo snadné, protože jsem si nebyl zcela jistý, co říkat, a obával jsem se, že řeknu něco nesprávného, co by mohlo lidi od Dafa odradit. Pravidelné čtení knihy a Mistrových učení mi pomohlo uvědomit si, jak cennou příležitostí ke zlepšování charakteru to je. Mistr nás požádal, abychom mu pomáhali zachraňovat vnímající bytosti, a to je pro všechny učedníky Dafa vzácný úkol.

Kultivace v rámci projektu Shen Yun

Když jsem poprvé viděl Shen Yun, ještě jsem nebyl praktikující. Soubor měl přijet k nám do Florencie se dvěma představeními a manželka pomáhala s propagací. Vzpomínám si, že se nepodařilo prodat všechny vstupenky. Pamatuji si na slzy své manželky a také na to, že pro mě bylo představení neuvěřitelným zážitkem. Během něj jsem měl pocit, jako bych byl přenesen do vzdálených zemí a objevoval slavnou minulost a civilizaci.

V následujících letech bylo jediným italským městem, kde Shen Yun vystupoval, Miláno – jedno z největších měst v zemi. Důvodem této volby byla představa, že tam budou lidé tento druh představení s větší pravděpodobností oceňovat. Při těchto příležitostech jsem pomáhal s propagací. Vzpomínám si na obtíže, kterým jsme čelili při prodeji vstupenek a snaze zaplnit divadlo během třídenní série představení. Byl jsem tehdy poměrně novým praktikujícím, přesto si dodnes pamatuji chování některých ostatních praktikujících. Tyto vzpomínky mi později pomohly, když jsem se do propagace zapojil více.

Do projektu jsem se poprvé aktivně zapojil v roce 2015 a jasně si vzpomínám na obtíže, které se objevily hned od začátku. Naší dceři bylo tehdy něco málo přes rok. V té době jsem plně nechápal odhodlání své manželky a měl jsem pocit, že zanedbává své povinnosti. Pro mě osobně představovalo problém už jen nošení společenského obleku. Celý život jsem se formálnímu oblečení vyhýbal, ale nyní jsem ho musel nosit při nabízení představení divadlům a na firemních akcích. Naštěstí mi nesmírně pomáhalo skupinové studium Fa. Za poměrně krátkou dobu se mi podařilo překonat strach ze ztráty tváře a oprostit se od pocitu, že se zachází se mnou nespravedlivě.

Jednou jsem během představení v Miláně zajišťoval bezpečnost v hledišti, když za mnou někdo přišel s tím, že soubor naléhavě potřebuje někoho s dobrou angličtinou, a rychle mě odvedl do zákulisí. Představení mělo každou chvíli začít. Byla tam naprostá tma, svítilo jen několik modrých světel a jedno červené. Ve spěchu mi vysvětlili, co mám dělat – „velmi jednoduchý“ úkol: držet uprostřed jeviště, těsně za oponou, zvednutou drapérii, aby kouř nepronikal středovým otvorem a nezkazil divákům překvapení. Zdálo se to docela jednoduché, až na to, že jsem stál uprostřed jeviště; za mnou tanečníci před zvednutím opony vysílali spravedlivé myšlenky a přede mnou si stovky lidí při usedání na svá místa povídaly. Jakmile se ozval gong orchestru, měl jsem pustit drapérii na podlahu a rychle proběhnout kouřem ke straně jeviště. Srdce mi bušilo a nohy se mi třásly, přesto jsem cítil, že mě podpírá obrovská síla – tatáž síla, kterou jsem měl v následujících letech tak dobře poznat.

Roky plynuly, nadále jsem se účastnil projektu a neustále čelil svým připoutáním k pohodlí, strachu ze ztráty tváře a vlastním zájmům.

V roce 2018 mi bylo nabídnuto, abych se postaral o zákulisí v mém rodném městě Florencii. V té době jsem však už chápal, že tato nabídka vlastně znamená: „Udělej to!“ Uvědomil jsem si, že čím náročnější se nějaký úkol zdá, tím větší užitek mi může přinést. Naučil jsem se tedy vítat všechny příležitosti.

Do té doby mi byly jasné ještě dvě věci. Zaprvé, že když je nám nabídnut nějaký úkol, nemusíme vždy hned chápat jeho smysl. Málokdy jsem okamžitě rozuměl tomu, co se děje, ale nakonec se vše vždy vyjasnilo. Často jsem dělal tu chybu, že jsem se snažil věci posuzovat na základě lidských představ, a to nikdy nefungovalo. Je to Mistr, kdo nás vede; my jen musíme být pilní a uvádět se do souladu s principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Druhé ponaučení, které jsem získal, spočívalo v tom, že nemohu všechno naplánovat. Nejlepším způsobem, jak se připravit na změnu, je zachovat si otevřenou mysl, pamatovat na to, že nic není nemožné, a vložit do projektu celé srdce.

V roce 2018 jsem se naplno pustil do pomoci Shen Yun v zákulisí, aniž bych tušil, co mě čeká. Když se na to dívám zpětně, v těch náročných okamžicích mi nejvíce pomáhala mimořádná laskavost produkčního týmu. Přestože museli pracovat ve velmi napjatém časovém harmonogramu, v divadlech, která nebyla zcela uzpůsobena potřebám představení, a čelit nesčetným překážkám, dokázali si vždy zachovat klid a nalézt řešení.

Tato zkušenost pro mě přesto byla velmi vyčerpávající. Ještě mnoho nocí poté jsem ve snech stále slyšel, jak někdo s americkým přízvukem stokrát volá mé jméno. Bylo to čtyřiadvacet hodin pod obrovským tlakem, kdy jsem se snažil dát všechno dohromady v cizím jazyce plném technických výrazů, kterým jsem nerozuměl. Zároveň jsem musel zvládat mnoho dalších úkolů souvisejících s představením, jako vykládání, instalaci, zkoušky, demontáž a opětovné nakládání. Noc před představením jsem nemohl spát, a když jsem se konečně o osmačtyřicet hodin později dostal do postele, zcela jsem se zhroutil vyčerpáním a štěstím. Věděl jsem, že jsem do toho dal všechno. Těžkosti, kterými jsem procházel, pramenily z boje s vlastními připoutáními – připoutáními, která už byla oslabená více než já.

Od té doby jsem podpořil četná představení Shen Yun po celé Itálii. Technické výrazy, které mi kdysi připadaly nesrozumitelné, mi postupně zevšedněly, dokázal jsem plně porozumět jejich významu a začal je sám používat. Velmi mnoho jsem se toho naučil a měl jsem tu čest pracovat v některých z nejprestižnějších italských divadel a přispět – byť jen malým dílem – k úspěchu představení a k záchraně desítek tisíc lidí.

Vždy mě bavila manuální práce, takže pro mě byla tato pozice přirozeně vhodná. Dříve jsem si to neuvědomoval, ale nyní mi to bylo jasné. Vyrůstal jsem v rodině truhlářů, kde jsme se s bratrem už odmalička učili stavět dřevěné konstrukce a vyrábět další věci pozorováním prarodičů a otce. Později jsem nějaký čas pobýval v zahraničí, kde jsem se naučil anglicky, což jsem nyní potřeboval ke komunikaci se souborem. Jakmile jsem řekl „ano“, vše na této předurčené cestě do sebe zapadlo.

Dodnes pro mě Shen Yun představuje mimořádnou příležitost ke kultivaci a růstu. Nejenže vynáší na povrch má připoutání, ale také mi poskytuje velkou příležitost naplnit svůj dávný slib pomáhat Mistrovi. Dnes se soucitem se ohlížím na všechny chvíle, kdy jsem si během těch prvních let stěžoval. Tyto okamžiky totiž odhalovaly mou aroganci a sobectví.

Vzpomínám si, jak jsem se rozčiloval, protože jsem neměl dostatek jídla ani spánku, a také na to, jak mi členové souboru svým jednáním pomáhali vidět mé vlastní nedostatky.

V roce 2020 pandemie COVIDu zastavila veškeré aktivity. Bylo to pro mě velmi zvláštní období, avšak stále plné příležitostí ke zlepšování sebe sama.

V tom roce byly některé termíny italského turné zrušeny a živě si vybavuji náročnou práci prodejního týmu. Jeho členové museli postupně obvolávat jednotlivé diváky a nabízet jim vrácení peněz nebo výměnu vstupenek, aby kvůli vzniklým komplikacím nepřišli o příležitost k záchraně.

Mnozí se rozhodli si své vstupenky po celou dobu pandemie ponechat, a to až do jara 2022, kdy bylo možné představení obnovit. V Itálii divadelní sezóna obvykle končí v březnu, ale v tom roce mělo turné začít v květnu, což vyvolávalo obavy z vysokých teplot v prostorách bez klimatizace. Tak tomu bylo i ve Florencii, kde měl Shen Yun vystupovat od 25. do 29. května. V té době vystoupaly teploty nad 30 °C, což bylo na jaro neobvykle vysoké. Přestože jsme si pronajali chladicí jednotky, abychom snížili teplotu v hledišti, mnoho lidí sedících na horních balkonech odešlo ještě před koncem prvního dějství.

Tato zkušenost mi pomohla uvědomit si, že nesmíme polevovat v ostražitosti, ani když si myslíme, že už jsme dosáhli cíle. Během propagace jsem měl často sklon se domnívat, že hlavním cílem projektu pro nás praktikující je jednoduše prodat vstupenky – což pro mě znamenalo, že jakmile byl prodej dokončen, mohl jsem si oddechnout. Zkušenosti mi však znovu a znovu ukazovaly, že tomu tak není.

Na úrovni osobní kultivace však pro mě byla největší výzvou obava ze ztráty tváře, která pramenila ze strachu, že nedostojím svým pracovním závazkům.

Pracuji jako zaměstnanec v oblasti cestovního ruchu a pohostinství a zároveň společně s bratrem provozuji zemědělské hospodářství. Na jedné straně jsem tedy řešil, co říct svým zaměstnavatelům, a na druhé tu byl můj bratr, kterému jsem rovněž musel podat věrohodné vysvětlení.

Když jsem se poprvé dozvěděl, že se turné uskuteční v květnu a červnu, okamžitě mě napadlo, že se ho nemohu zúčastnit. Jakmile jsem na to pomyslel, vybavila se mi slova, která každý den recituji s rodinou před Mistrovou fotografií: „Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Věděl jsem, že se budu muset vyrovnat s finanční ztrátou, protože nebudu moci pracovat, ale ze všeho nejvíc jsem se obával reakcí okolí. Má připoutání vyplula na povrch a uvědomoval jsem si, že čím více pochybností a obav v sobě budu chovat, tím to bude těžší.

Poté, co jsem vysílal spravedlivé myšlenky, jsem promluvil se svým zaměstnavatelem. Měl jsem na mysli jen jedinou věc: zajistit, aby si nevytvořil ani tu nejmenší negativní myšlenku vůči Shen Yun nebo Dafa. Přednesl jsem mu svou žádost a ujistil ho – i sám sebe –, že po návratu zameškaný čas zcela jistě nahradím přesčasy. Také jsem mu vysvětlil, že se v případě nutnosti mohu vrátit dříve. K mému velkému překvapení byli ochotni mě bez problémů uvolnit.

S bratrem, mou rodinou a rodinou mé manželky to bylo obtížnější, protože manželka jela na turné také. Měli jsme malé dítě a všichni znali naši finanční situaci.

Zatímco jsme byli s manželkou na turné, o naši dceru se měli starat naši rodiče. Podle mě to pro ně mohla být skvělá příležitost, jak strávit čas se svou vnučkou, oni však měli strach a obavy. Po několika vyhrocených rozhovorech jsem je začal chápat a stal jsem se laskavějším a empatičtějším. S manželkou jsme opakovaně probírali, jaké řešení by bylo nejlepší. Mohli bychom se zúčastnit třeba jen části turné? Mohli bychom se střídat s tím, že jeden z nás zůstane vždy doma a bude se starat o dceru? Věděl jsem, že řešení spočívá ve Fa.

V tu chvíli jsem cítil, že musím zavřít oči a s pevnou vírou udělat krok do neznáma. A udělal jsem to. Rozhodli jsme se nechat dceru v péči rodiny a zúčastnit se celého turné.

Turné mělo obrovský úspěch. Poprvé byla všechna představení vyprodaná a lidé začínali chápat skutečnou hodnotu tohoto velkolepého umění.

Následující sezóna začala opět na jaře, tentokrát však o několik měsíců dříve než v předchozím roce. Kvůli omezeným možnostem při sestavování programu nebylo možné se vrátit k obvyklé zimní sezóně. Navzdory pracovním závazkům jsem tedy znovu zavřel oči a vrhl se do ještě delšího turné.

Tentokrát však obavy zmizely a já pociťoval nesmírnou hrdost, že mohu být součástí tohoto stále prestižnějšího divadelního projektu. Je těžké vyjádřit slovy pocity, které člověk na turné zažívá po boku lidí pracujících pro Shen Yun – tanečníků a hudebníků. Je to trochu jako vstoupit do časoprostorové kapsle, kde čas a prostor získávají zcela nový rozměr a vše směřuje v naprosté jednotě k jedinému cíli: zachraňovat vnímající bytosti.

Turné v Itálii jsou nyní velmi úspěšná a vedle své vlastní osobní cesty vnímám, že je to i zásluha mnoha praktikujících, kteří společně s tímto projektem rostli, stejně jako já – opouštěli svá připoutání a vkládali do toho celé srdce. Pracovní zátěž je vždy značná a zasahování může přijít kdykoli – zvláště nyní, kdy pozornost mezinárodního společenství odhalila rozsah snah zlé Komunistické strany Číny o utajení pravdy.

Jako učedníci Dafa v období nápravy Fa se musíme snažit o rychlé zlepšování a o to, abychom získali stále jasnější pochopení svého poslání.

Když se ohlédnu za uplynulými lety, jasně vidím, jak nesmírný užitek mi zapojení do projektu Shen Yun přineslo.

Díky mnoha překážkám, kterým jsem musel čelit, se mi podařilo zlepšit svůj charakter a jasněji komunikovat s lidmi, s nimiž jsem se setkával. A je až neuvěřitelné, že se navíc výrazně zlepšila i má finanční situace. Ve svém běžném zaměstnání jsem nejednou pocítil Mistrovu pomoc – jako by se staral o mě i o mé blízké.

Největší odměnou mi však byla příležitost úzce spolupracovat s úžasnými umělci Shen Yun – tak mladými a odhodlanými. Byli mi obrovskou inspirací. Čelili jsme nezdarům i porážkám, ale vždy jsme se dokázali znovu zvednout a dosáhnout nových výšin.

Když pohlédnu do budoucnosti, uvědomuji si, že mě čekají nové výzvy, avšak nyní už vím, co mám dělat: být odvážný a vložit celé srdce do překonávání překážek. Chápu, že sebemenší bolest, kterou pocítím, je pouze projevem odstraňování mých připoutání, což s sebou přináší nezměrnou odměnu.

Toto jsou mé zkušenosti založené na mé vlastní kultivaci. Prosím, s laskavostí mě upozorněte, pokud cokoli není v souladu s Fa.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.

(Předneseno na Evropské konferenci Fa v roce 2026)