(Minghui.org) Když jsem v roce 1998 začal praktikovat Falun Dafa, měl jsem dva vysokoškolské tituly, učil jsem na střední škole a zastával tam funkci ve středním vedení. Jako praktikující jsem se řídil principy Fa. Byl jsem pracovitý a vždy ochotný přijmout náročné úkoly, aniž bych si stěžoval.

Díky tomu jsem soustavně dosahoval dobrých výsledků ve výuce i v dalších oblastech a v našem okolí jsem byl známý. Byl jsem mladý a všichni mi předpovídali slibnou budoucnost.

Všechno se změnilo v červenci 1999, kdy bývalý vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Jiang Zemin zahájil bezprecedentní kruté pronásledování Falun Dafa a jeho praktikujících, z velké části ze závisti vůči obrovské oblibě této praxe.

Následujícího roku jsem jel do Pekingu, abych se zastal Falun Dafa. Po návratu jsem také povzbuzoval další praktikující, aby podobným způsobem vystoupili na obranu Fa.

Za to jsem byl protiprávně vězněn, následně přeřazen na nižší pozici a plat mi snížili na částku pokrývající jen základní životní potřeby. Už jsem nesměl učit. Místo toho mi přidělili práci strážného v mateřské škole, která patřila k naší škole.

Mnoho lidí mě litovalo a říkalo, že se mnou zacházejí nespravedlivě. I pro mě bylo těžké tuto změnu přijmout – měl jsem pocit, že jsem ztratil tvář. Choval jsem v sobě také hněv a pocit křivdy.

Nechtěl jsem pracovat jako strážný a snažil se nástup na toto místo oddalovat.

Díky intenzivnějšímu studiu Fa se mé smýšlení změnilo. Pomyslel jsem si: „Je to dobrá příležitost vzdát se připoutání k zachování tváře a ješitnosti.“

Uklidnil jsem se a začal chodit do práce včas. Bral jsem si s sebou také knihy Dafa a ve volných chvílích jsem je odříkával zpaměti a opisoval.

Přesto jsem se nedokázal zcela zbavit pocitu křivdy, zvláště když jsem viděl, jak se na mě dívají někteří rodiče dětí. Vnímal jsem, že to považují za velké plýtvání mými schopnostmi a že je jim to líto. Tváří v tvář brutálnímu pronásledování však nemohli nic dělat. Přestože mnozí věděli, jak zlá je KS Číny, v obavách o vlastní bezpečí se neodvážili ozvat.

Snaha vzdát se připoutání k zachování tváře a ješitnosti pro mě byla skutečně mučivým a hluboce bolestným procesem. V srdci jsem věděl, že jako praktikující Dafa musím být dobrým člověkem, za všech okolností projevovat druhým laskavost a nést odpovědnost za dobré jméno Falun Dafa. Jediným posláním praktikujících je totiž pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a zachraňovat lidi.

Nikdy bych nejednal v rozporu se základními principy, jimiž se mají praktikující Dafa řídit, ani neudělal nic, co by Falun Dafa poškozovalo. Tím bych totiž podkopával naše úsilí o záchranu vnímajících bytostí.

Napravil jsem své smýšlení a rozhodl se skutečně zbavit lidských připoutání, která mě trápila. Pochopil jsem, že pouhé potlačování pocitů a nucení se ke snášení těžkostí není opravdovou kultivací. Abych se kultivoval pevně a opravdově, měl bych nepřízeň osudu vnímat jako dobrou příležitost ke zlepšení v kultivaci.

V areálu mateřské školy byl kus pozemku, který nikdo léta neuklízel. Ležely tam hromady spadaného listí, rostl plevel a povalovaly se zvířecí výkaly. Byl na něj nevzhledný pohled.

Úklid tohoto místa měli na starosti pracovníci úklidu, ale nikomu se do něj nechtělo. Připadalo jim to příliš pracné a říkali si, že listí stejně bude padat dál. Rok co rok tak místo zůstávalo zanedbané a plné odpadu.

Rozhodl jsem se pustit do práce. Jsem praktikující Dafa a musím se řídit principy Fa.

Ve volném čase jsem tam přicházel s rýčem a velkými koši na odpad a začal uklízet. Koše jsem plnil zetlelým listím a dalším odpadem a odnášel je na místo pro odpad mimo areál mateřské školy.

Rostl tam cedr, z něhož opadávalo velké množství jehličí. Aby místo vypadalo upraveně, použil jsem zbylé cihly ze stavebních prací ve škole a vytvořil z nich čtvercovou ohrádku. Do ní jsem pak shraboval spadané cedrové jehličí, které se tam mohlo rozkládat a časem posloužit jako hnojivo. Vyřešil jsem tak dvě věci najednou.

Uklidil jsem také celé okolí vrátnice i další místa ve školním areálu, která úklid potřebovala. Díky tomu byla naše škola čistá a pěkně upravená.

Když přišli vedoucí pracovníci školy na kontrolu, zjistili, že se prostředí mateřské školy výrazně zlepšilo a lidé se v něm cítí velmi příjemně.

Když ředitel školy přišel do mateřské školy a viděl mě uklízet spadané listí, říkával: „Děkuji vám za všechnu tu práci.“ Pochválil mě také na poradě pedagogického sboru.

Dělal jsem něco nad rámec povinností strážného a bez jakékoli odměny navíc. Přesto jsem uvnitř cítil opravdovou radost, protože jsem se řídil Mistrovým učením, abych byl dobrým člověkem a bral ohled na druhé.

Při úklidu dlouho zanedbaného místa jsem často zpaměti odříkával Mistrovo učení a básně z Hong Yin. Někdy se mi do očí draly slzy a srdce se naplnilo štěstím a klidem. Necítil jsem žádnou ztrátu tváře ani méněcennost.

Místo toho mé srdce naplňovala nesmírná vděčnost za to, že jsem v tomto životě mohl získat vesmírný Fa a stát se praktikujícím Falun Dafa. Někdy jsem mluvil ke stromům a rostlinám a říkal jim, aby si pamatovaly: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ I ony tak mohly mít světlou budoucnost.

To, co jsem pro školní areál dělal, mělo velký smysl. Nejenže to ukazovalo laskavost praktikujícího, ale také potvrzovalo krásu Falun Dafa. Mohlo to lidem pomoci vytvořit si k této praxi kladný vztah, což bylo důležité pro jejich vlastní budoucnost.

Bylo mi velmi líto kolegů, kteří se neodvažovali praktikovat Falun Dafa ze strachu z pronásledování ze strany KS Číny. Přišli o tuto vzácnou příležitost, která se naskytne jen jednou za miliony let!

Během roku, kdy jsem pracoval jako strážný, jsem se do značné míry zbavil pocitu nadřazenosti, starostí o zachování tváře, ješitnosti a připoutání ke slávě a osobnímu zisku.

Jako praktikující Dafa musím vždy hledat pozitivní stránku všeho, s čím se v životě setkám, protože všechno se děje proto, aby nám to pomohlo zlepšit se v kultivaci. Bez zkoušek nemůžeme v kultivaci uspět. Snášet těžkosti je skutečně dobré, zvláště ty, které tříbí náš charakter. Procházet těžkostmi a zkouškami je skvělou příležitostí k odstranění karmy a růstu gongu.

Náprava Fa dospěla do své úplně poslední fáze. Ve srovnání se spolupraktikujícími, kteří se dobře kultivují, velmi zaostávám. Stále mám mnoho nedostatků a připoutání, kterých se musím zbavit: připoutání ke slávě a osobnímu zisku, chtíči, rodinným citům a pohodlí, stejně jako netrpělivost, pocit křivdy, sobectví, touhu po jídle a podezíravost.

Jsem odhodlán pilně se kultivovat a vzdát se lidských připoutání, abych se mohl s Mistrem vrátit do svého skutečného domova!

Články, v nichž se kultivující dělí o svá pochopení, obvykle odrážejí osobní porozumění v určitém okamžiku, které vychází z jejich tehdejšího kultivačního stavu. Jsou předkládány s cílem umožnit vzájemné zlepšování.