Využívám každé příležitosti k tomu, abych se dobře kultivovala

(Minghui.org) Vždy jsem pevně věřila, že Falun Dafa je dobrý a spravedlivý. Když jsem začala praktikovat, mé srdce se naplnilo radostí a štěstím a přála jsem si všem říci, jak je Falun Dafa úžasný. Pomáhala jsem organizovat společné studium Fa, učila lidi cvičení a vyprávěla jim o Falun Dafa. Nyní jsem úřednicí v důchodu a ráda bych se podělila o své zkušenosti z mnoha let kultivace.

Těm, kteří se podíleli na pronásledování, se nevedlo dobře

Dne 20. července 1999 jsme se při společném cvičení, kterého se účastnilo asi sto lidí, dozvěděli, že úřady zakázaly praktikování Falun Dafa. Asistent našeho cvičebního místa nám řekl, abychom schovali knihy Dafa. Připadalo mi, jako by se mi zhroutil svět.

Brzy následovala zběsilá vlna domovních prohlídek a zatýkání praktikujících Dafa. Obecní úřad nechal pochytat a zadržet všechny, které považoval za „hlavní cíle“. Vařením pro zadržené byl pověřen rodinný příslušník jednoho z obecních úředníků. Zadržení dostávali třikrát denně jen řídkou kaši.

Na pracovišti jsem si schovala kapesní vydání Zhuan Falun, hlavní knihy Dafa. Jeden kolega ji však našel a předal přímo svému nadřízenému, který zastával funkci na okresní úrovni. Tento úředník i jeho manželka se podíleli na šíření pomlouvačné propagandy o Dafa.

Zástupce tajemníka obecního výboru Komunistické strany Číny (KS Číny), který měl na starosti politické a právní záležitosti, se aktivně podílel na zatýkání praktikujících, zabavování knih Dafa a ukládání pokut. On i jeho rodina se následně potýkali s mnoha těžkostmi. Později, v pouhých padesáti letech, zemřel na rakovinu.

Lidé si postupně začali všímat, že několik těchto obecních a okresních funkcionářů, kteří se podíleli na pronásledování praktikujících Falun Dafa, postihly různé nesnáze. Někteří zemřeli při dopravních nehodách či na rakovinu, jiní měli vážné rodinné problémy.

Vytváření prostředí pro kultivaci

V práci jsem byla pod neustálým dohledem a doma mě hlídal manžel. Nemohla jsem se stýkat s ostatními praktikujícími, a pokud jsem někoho náhodou potkala, mohli jsme se na sebe jen usmát. Doma jsem nesměla číst knihy Dafa ani cvičit. Byla jsem pod obrovským tlakem. Každý den mi připadal jako věčnost. Co mám dělat? Byla jsem velmi znepokojená a ptala se sama sebe, zda má takto skutečně vypadat život praktikující Dafa. Uvědomila jsem si, že dokud se situace doma nezmění, nebudu moci v klidu studovat Fa ani cvičit. Musela jsem si vytvořit příznivé prostředí pro kultivaci.

Jednoho dne jsem manželovi řekla: „Když mi nedovolíš studovat Fa ani cvičit, jaký má smysl, abych tu žila? Odejdu. Nic si nevezmu a ty mi nebudeš mluvit do toho, kam půjdu, ani jak se uživím.“

Manžel zůstal jako opařený. Věděl, že své rozhodnutí uskutečním. Odpověděl: „Můžeš cvičit doma. Přestanu tě omezovat.“

Od té doby jsem mohla doma v klidu studovat Fa a cvičit.

Příprava informačních materiálů

Manžel mi však bohužel stále nedovoloval stýkat se s ostatními praktikujícími. Dlouhou dobu jsem se kultivovala úplně sama. Později jsem byla přeložena na nové pracoviště, ale ani tam se mi dlouho nedařilo najít místní praktikující.

Kromě přípravy a rozdávání informačních brožurek o Falun Dafa jsem s lidmi o Dafa také hovořila. Někdo mě nahlásil okresnímu Úřadu 610 a jeho ředitel o tom informoval nejvyššího vedoucího na mém pracovišti. Také kolega, kterému jsem radila, aby nevstupoval do KS Číny, mě u tohoto vedoucího udal. Přestože vedoucí věděl, že Dafa je dobrý, dostal strach a začal na mě vyvíjet nátlak. Místní úřady mě vystopovaly v souvislosti s používáním softwaru k obcházení internetové blokády a prohledaly můj domov. Rodina byla k smrti vyděšená.

Jednoho dne mě konečně vyhledal spolupraktikující, který musel kvůli pronásledování opustit svůj domov. Od té doby jsem pokaždé, když jsem měla čas, chodila na místo, kde se připravovaly materiály, a tiskly kopie knih Dafa i nových Mistrových přednášek. Vyráběla jsem plakáty, transparenty a brožurky s informacemi o Falun Dafa. Každý den jsme dokázali připravit více než sto brožurek.

Osobní rozhovory s lidmi o Dafa

Ačkoli město, ve kterém jsem žila, nebylo velké, bylo v něm obrovské množství sledovacích kamer, které nechal nainstalovat Výbor pro politické a právní záležitosti KS Číny. Režim využíval také informátory z řad sousedů, příjemců sociálních dávek, pracovníků městských služeb, důchodců a dalších lidí, kteří nepřetržitě sledovali dění v ulicích a uličkách. Praktikující, kteří rozdávali informační materiály, byli sledováni, nezákonně zatýkáni a zadržováni ve střediscích pro vymývání mozků. Někteří byli také protiprávně odsouzeni k trestu odnětí svobody.

Dva místní praktikující začali každý den chodit ven, osobně s lidmi hovořili o Dafa a radili jim, aby vystoupili z KS Číny. Chtěla jsem to dělat také. Tlak byl však tak velký, že jsem stále váhala.

Jednoho dne mi jeden praktikující řekl: „Přikládáš příliš velkou důležitost své rodině a myslíš si, že se bez tebe neobejdou. Považuješ se za nejschopnější, ale jen si to namlouváš.“

Další praktikující dodal: „Nepřikládej lidským citům takovou váhu. Náprava Fa už dospěla do své závěrečné fáze. Měla bys přidat a dohnat ostatní!“

Jejich slova se neposlouchala příjemně, ale věděla jsem, že to se mnou myslí dobře. Dělali si starosti, když viděli, že v mé kultivaci něco chybí. Také Mistr mi opakovaně dával náznaky ve snech. Začala jsem si uvědomovat, že mým problémem ve skutečnosti nejsou city k rodině. Byl to strach.

Jednoho dne mi před společným studiem Fa další praktikující řekl: „Opravdu ti chci v kultivaci pomoci, abychom mohli následovat Mistra a společně se vrátit domů.“

Nic jsem na to neřekla. Tu noc jsem ale nemohla spát. Vzpomínala jsem na všechny ty těžkosti a obtíže, kterými jsem na své spletité kultivační cestě prošla. Uvědomila jsem si, že mě na každém kroku provázela Mistrova ochrana. Bez ní bych těmito zkouškami vůbec nedokázala projít. Styděla jsem se za svou slabost a sobectví. Zklamala jsem Mistra. Rozhodla jsem se, že překonám ten strach, který mi bránil hovořit s lidmi tváří v tvář.

Ale jak na to? Jak mám začít, když mi to ostatní praktikující neukážou? Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla začít u vzdálené neteře a jejího manžela. Druhý den jsem je navštívila a přinesla jim trochu ovoce z venkova. Hovořila jsem s nimi o Dafa a o tom, proč už miliony Číňanů vystoupily z KS Číny. Neteř zpočátku trochu váhala, ale její manžel řekl: „Poslechněme tetu. Záleží jí na tom, co je pro nás nejlepší.“ Nakonec se tedy oba rozhodli z KS Číny vystoupit.

Ten večer jsem se rozhodla, že následující den zajdu k sestřenici a promluvím s jejím manželem o vystoupení z KS Číny. Vzala jsem s sebou trochu zeleniny, kterou jsem přivezla z venkova. Sestřenice doma nebyla, ale její manžel ano. Šla jsem rovnou k věci. K mému velkému překvapení ochotně souhlasil: „Jistě, pomoz mi prosím vystoupit z KS Číny.“ Přitom s ním obvykle vůbec nebylo snadné pořízení. Pomyslela jsem si, že mě takto Mistr povzbuzuje. Řekla jsem si, že se vlastně nemám čeho bát. Od té doby jsem začala každý den vycházet ven a osobně s lidmi hovořit o Dafa a vystoupení z KS Číny.

Zpočátku vystoupil z KS Číny každý den jen jeden nebo dva lidé. Někdy nevystoupil nikdo, ale netrápila jsem se tím. Dál jsem s lidmi každý den hovořila. Čím více jsem s nimi mluvila, tím to bylo snazší. Dnes mohu pomoci vystoupit z KS Číny přibližně šesti lidem denně, někdy i více než deseti. Setkala jsem se s nejrůznějšími lidmi: s těmi, kteří nás podporovali, s odpůrci, s lidmi, kteří na mě křičeli urážky, i s takovými, kteří žádali peníze. Ať už říkali cokoli, nenechala jsem se tím vyvést z klidu. Nesoustředila jsem se na počet lidí, kteří každý den z KS Číny vystoupili. Vždy jsem se držela této zásady: i když tentokrát nevystoupí, alespoň uslyší pravdu, a to připraví půdu pro další příležitost v budoucnu.

Spolupraktikující, prosím, pospěšte si a oslovte ty, kteří čekají, až uslyší pravdu o Dafa a o pronásledování! I kdybyste každý den promluvili jen s jedním člověkem, za měsíc to bude třicet lidí a za rok více než tři sta!

Každý den mám srdce plné štěstí a radosti! Máme Dafa a Mistra a jsme těmi nejšťastnějšími lidmi na světě.