Víra v našeho Mistra

(Minghui.org)

Vážený Mistře, vážení spolupraktikující,

Jsem praktikující ze Slovenska a Fa jsem získal v roce 2012. Začátkem roku 2023 jsme s manželkou strávili několik týdnů v sídle Epoch Times v New Yorku. Vedoucí Epoch Times mi tehdy řekl, že bych měl odejít ze svého dosavadního pracovního místa a že bychom s manželkou měli založit slovenskou redakci Epoch Times.

Přestože jsem vystudoval žurnalistiku, nebyl jsem si jistý, zda dokážu na Slovensku rozjet nové médium. Navíc jsem od chvíle, kdy jsem začal praktikovat Falun Dafa, téměř úplně přestal sledovat politiku.

Kolegové v New Yorku mi upřímně blahopřáli, ale jejich nadšení jsem tak docela nesdílel. Věděl jsem, že by bylo velmi dobré, kdyby i v naší zemi vycházely Epoch Times, zároveň jsem však viděl mnoho obtíží, které nás čekají. Ptal jsem se sám sebe: „Proč to musím být právě já?“

Jednoho dne jsem se vrátil do bytu v New Yorku, kde jsem bydlel, a zastihl jsem tam praktikujícího z Taiwanu. Řekl jsem mu, že se s manželkou připravujeme na návrat domů, přestěhování do hlavního města a založení slovenské redakce Epoch Times. Řekl jsem mu, že to byla sice skvělá zpráva, ale zároveň jsme cítili určitou nejistotu, protože nemáme zkušenosti a vlastně nevíme, jak tak velký projekt rozjet.

Praktikující z Taiwanu pokrčil rameny a jednoduchou angličtinou mi řekl: „Prostě věř!“

Pronesl jen dvě slova, ale v tu chvíli mi připadalo, že vyjádřil vše, co bylo třeba říci. Jeho slova byla v dané situaci tak výstižná a hluboká, že jsem měl pocit, jako by ke mně jeho prostřednictvím promlouval sám Mistr.

Odolávání nesprávným myšlenkám

Od založení slovenské redakce Epoch Times uplynuly tři roky. Sleduji, jak pro nás Mistr vše postupně uspořádává, a všímám si, že všechno přichází právě včas. Jak si zlepšujeme charakter a zdokonalujeme se v profesních dovednostech, mohou přicházet nové věci, na které bychom na samém začátku pravděpodobně nebyli připraveni.

Na podzim roku 2023 podepsalo Slovensko smlouvu s čínskou společností Gotion na výstavbu velké továrny na výrobu baterií v Šuranech, malém městě na jihozápadě Slovenska. Společnost Gotion je známá úzkými vazbami na Komunistickou stranu Číny (KS Číny). Spojené státy ji zařadily na černou listinu společností, které mají v USA zakázáno působit, kvůli podezření, že využívá nucenou práci, zejména v Xinjiangu.

Továrna na baterie v Šuranech představuje druhou největší zahraniční investici v historii Slovenska. Slovenská vláda jí udělila status strategické investice, který společnosti Gotion umožňuje procházet veškerými správními a povolovacími řízeními mnohem rychleji a za významné pomoci slovenských institucí. Vedle výstavby továrny se dokonce očekává, že v Šuranech vznikne místní organizace KS Číny.

Během roku 2024 začaly různé přípravné práce na výstavbě. V Šuranech se však postupně začala proti továrně na baterie ozývat občanská iniciativa místních obyvatel. Říkejme jí „Iniciativa“. Její členové upozorňovali především na negativní dopady, které by továrna měla na životní prostředí v regionu. Začali také poukazovat na zfalšované statistiky a údaje, které čínská společnost předkládala slovenským úřadům, aby zakryla skutečnost, že půjde o mimořádně znečišťující provoz.

Mezi slovenskými médii panovala ohledně čínské investice pozoruhodná shoda. Média sympatizující s opoziční politickou stranou podporovala zelenou politiku, a proto rovněž vítala čínskou továrnu na baterie. Občany protestující proti výstavbě označovala za „šiřitele hoaxů“.

Provládní média se zdráhala kritizovat kroky premiéra. Občanům protestujícím proti výstavbě neposkytovala téměř žádný prostor.

Pozoroval jsem tuto situaci a cítil jsem, že právě tuto mezeru by mohla slovenská redakce Epoch Times zaplnit.

Rozhodl jsem se kontaktovat Iniciativu, která vystupovala proti výstavbě čínské továrny na baterie, a položil jsem jejím členům několik otázek. Vzhledem k předchozím zkušenostem s jinými médii, která je očerňovala, byly jejich odpovědi poněkud nedůvěřivé a ne zcela přátelské. Přesto mě pozvali do parlamentu, kde se mělo konat jednání výboru o továrně na baterie. Mohli jsme se tam setkat a promluvit si.

Dosud jsem nikdy nebyl sám v parlamentu ani jsem nehovořil s žádnými politiky. Snažil jsem se prostudovat materiály, které mi poskytli a které se týkaly ekologických rizik továrny i správních postupů, jež čínská společnost obešla. Vedle běžné práce to však bylo nesmírně náročné.

Když jsem seděl v autobuse cestou do parlamentu, silně jsem pochyboval, zda má vůbec smysl tam jezdit a zda budu schopen o tomto tématu zasvěceně hovořit.

Vzpomněl jsem si na tuto pasáž ze Zhuan Falun:

„V určitém časovém období způsobíme, že nebudete schopni jasně rozlišit, co je pravda a co není. Budete pochybovat, zda vaše kultivační energie existuje, zda se můžete kultivovat a zda to dokážete, zda jsou Buddhové a jsou-li skuteční… V budoucnosti se tyto situace znovu objeví, aby ve vás vyvolaly falešný dojem a přivodily vám pocit, že tyto věci neexistují a všechny jsou falešné, a slouží to právě k tomu, aby bylo vidět, zda vytrváte. Řeknete-li si, že musíte být pevní a jistí, a pokud jste skutečně pevně rozhodnuti, s takovým odhodláním vám to půjde přirozeně dobře, protože váš charakter se už zlepšil.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Navzdory všem nesprávným myšlenkám, které se mi honily hlavou, a pochybnostem o vlastních schopnostech jsem v hloubi duše věděl, že tam musím jet a že se tématu čínské investice musíme podrobně věnovat. „Proč jsme vůbec zakládali slovenskou redakci Epoch Times, když tam teď nepojedu?“ ptal jsem se sám sebe.

Na jednání výboru jsem se však nedostal. Zúčastnit se smělo pouze patnáct zástupců veřejnosti a všechna místa už byla obsazená. Zavolal jsem muži z Iniciativy, ale telefon nezvedal.

Byl jsem trochu zmatený z toho, proč se vše vyvinulo právě takto, přesto jsem dělal vše, co bylo v mých silách, abych Iniciativě poskytl prostor vyjádřit její obavy.

Odpoledne mi náhle zazvonil telefon. Volal G. z Iniciativy. Hovořili jsme spolu více než hodinu. Objasňoval jsem mu pravdu, vyprávěl o historii a poslání Epoch Times a on mi vysvětlil mnoho věcí ohledně výstavby čínské továrny. Poté projevil zájem o videorozhovor pro Epoch Times. Byla to další zkouška a ještě větší výzva. Rozhodl jsem se však pokračovat v cestě, na kterou jsem už vykročil.

Pro rozhovor jsme museli připravit studio. Byl to první rozhovor, který jsme v naší kanceláři natáčeli. Přípravy i samotný rozhovor by vydaly na další příspěvek o kultivačních zkušenostech. Stručně řečeno: rozhovor jsme natočili na konci roku 2024, setkal se s příznivou odezvou diváků a upevnili jsme vztah s G. z Iniciativy.

Od té doby mě G. pravidelně informoval o nejnovějším vývoji. Iniciativa začala propagovat naše články na svých sociálních sítích a tyto texty často patřily k našim nejčtenějším. Byli jsme jedním z mála médií na Slovensku, která o tématu informovala vyváženě a poskytovala prostor zastáncům i odpůrcům projektu.

O celou záležitost se začalo zajímat stále více lidí. Několik dalších občanských organizací vyjádřilo výhrady k výstavbě továrny na baterie v otevřeném dopise, který doručily čínskému velvyslanectví. To však dopis odmítlo převzít a vyjádřilo obavy, že by mohl obsahovat bombu nebo být kontaminován antraxem. Lidé tak pomalu začínali na vlastní kůži poznávat metody Komunistické strany Číny.

V létě roku 2025 jsme natočili rozhovor s dalším členem Iniciativy, bývalým soudcem. Velmi podrobně vysvětlil, jak čínská společnost obcházela evropské normy a předpisy a jak byly opakovaně falšovány údaje o bezpečnosti celé továrny. Uvedl také, že každý městský zastupitel v Šuranech, který hlasoval pro výstavbu čínské továrny, jako zázrakem získal nový byt.

Mezitím se těmito otázkami začaly zabývat i některé menší opoziční politické strany, které mají výhrady k zelené politice. Čím více jsme o tématu psali, tím větší zájem mezi lidmi vyvolávalo.

Následně se v Šuranech konal protest přímo před pozemkem, na němž měla továrna na baterie vyrůst. Pořádala ho Iniciativa a G. pozval i nás.

Znovu jsem měl určité obavy, protože mezi účastníky mohli být nejrůznější lidé, včetně těch, kteří sice nesouhlasili s výstavbou továrny, ale zároveň z různých důvodů útočili na Epoch Times. Čím větší dosah měly naše příspěvky, tím častěji se objevovaly negativní komentáře útočící na Epoch Times a Falun Dafa. Vnímal jsem to jako známku toho, že svou práci děláme dobře. Jinak by se zlé síly ani neobtěžovaly projevit.

Mistr řekl:

„Někteří učedníci narazili při objasňování pravých okolností často na lidi, kteří je nechtějí poslouchat ani akceptovat, někteří jsou dokonce proti. Vy se nesmíte cítit poraněni, abyste neztratili odvahu k zachraňování bytostí, jen proto, že je jeden člověk proti. Učedník Dafa, co je učedník Dafa? Je to bytost, která byla stvořena nejvelkolepějším Fa (nadšený potlesk). On je skálopevný a nezničitelný jako diamant. Co platí slovo zlého člověka mezi obyčejnými lidmi? Ať jsi zlý jak chceš, ty mě nemůžeš změnit. Já chci jen splnit svou historickou misi. Chci dělat právě to, co má učedník Dafa dělat.“ (Vyučování Fa na konferenci Fa ve Washingtonu DC., Učení Fa na konferencích IV)

Když jsme na protest dorazili, G. mě hned přivítal. Oslovil jsem politika, který právě dokončil projev, a zeptal se ho, zda by nám poskytl rozhovor. Bylo to poprvé, co jsme natáčeli videorozhovor se slovenským politikem. Řekl nám, že Epoch Times zná, protože informujeme i o tématu továrny na baterie.

G., který celý protest moderoval, zanedlouho do mikrofonu oznámil: „Rád bych na naší akci přivítal Epoch Times, čtvrté největší médium v USA a jedno z mála, které o výstavbě továrny na baterie informuje profesionálně a objektivně.“

Následoval dlouhý potlesk přibližně tří set přítomných. Právě jsme natáčeli rozhovor s politikem, ale koutkem oka jsem vše sledoval.

Po projevech lidé vytvořili lidský řetěz kolem pozemku, na němž měla továrna vyrůst. Když jsme s manželkou procházeli kolem, abychom řetěz natočili, někteří na nás volali: „Děkujeme, Epoch Times!“

Po protestu mi dva mladí muži řekli, že se k Iniciativě připojili poté, co zhlédli náš první videorozhovor s G. Otevřel jim prý oči a zapojili se do aktivit proti výstavbě čínské továrny na baterie.

Výstavba čínské továrny v současnosti stojí. Ministr životního prostředí na jaře opakovaně prohlásil, že továrna na baterie na Slovensku nevznikne, protože společnost falšuje dokumenty a není schopna splnit evropské ekologické normy. Celý stavební projekt má navíc už nejméně třináctiměsíční zpoždění. Náš premiér však nadále trvá na tom, že vše pokračuje podle plánu, továrna se postaví a Slovensko hodlá do země přilákat několik dalších čínských projektů.

Nechci být připoutaný k tomu, zda se čínská továrna na baterie na Slovensku postaví, nebo ne. Neznám uspořádání na vyšších úrovních.

Důležité však je, že jsme dali hlas a prostor lidem, kterým ho ostatní neposkytli, a ukázali jim, že mohou Epoch Times důvěřovat. Také měli příležitost poznat praktiky KS Číny na vlastní kůži. Vše uspořádává Mistr a my v tom plníme svou úlohu.

Falun Dafa a náboženství

Při nedávném studiu Mistrových článků jsem četl pasáž, která vysvětlovala, jak reagovat, když běžní lidé označují Falun Dafa za náboženství. Asi o dva dny později jsem studoval Fa s jinou skupinou praktikujících. Studovali jsme stejný článek a znovu jsem četl tutéž pasáž o náboženství a Falun Dafa. Zpozorněl jsem.

Položil jsem si otázku, zda i já nepovažuji Falun Dafa za náboženství. A uvědomil jsem si, že v některých situacích tomu tak skutečně je.

Lidé v dnešních náboženstvích často věří, že patří k určité skupině vyvolených. Stačí, když vykonávají potřebné obřady, například chodí na bohoslužby, slaví významné svátky a podobně, a mají zaručeno, že půjdou do „nebe“. Nemusejí vynakládat žádné další úsilí, aby se zlepšovali, pracovali na svém charakteru, něco obětovali a podobně. Pokud plní základní povinnosti, které od nich jejich náboženství vyžaduje, myslí si, že s největší pravděpodobností půjdou do nebe.

V kultivaci Falun Dafa je tomu však jinak. Důraz je kladen na samotného praktikujícího, na jeho vlastní kultivaci a zlepšování charakteru. Odpovědnost spočívá na něm samém.

Mistr řekl:

„Kultivace závisí na vlastním úsilí jedince, zatímco přeměnu kultivační energie uskutečňuje jeho mistr.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Tehdy jsem si uvědomil nedostatek, který nazývám svou „iracionální vírou v Mistra“. Podobně jako věřící v náboženství si omlouvám vlastní selhání tím, že si říkám, že se o mě Mistr stejně postará. Když se mi nechce zlepšovat charakter, říkám si, že to nevadí. Vždyť už mnoho let praktikuji Falun Dafa a pro různé projekty objasňování pravdy jsem toho tolik udělal, takže mě Mistr jistě zachrání.

Je to určitý druh myšlenkové karmy, která ospravedlňuje má připoutání tvrzením, že se mi nemůže nic stát. Vždyť patřím ke skupině vyvolených, o kterou se Mistr postará. Nemusím se nutně zlepšit právě teď, mohu se zlepšit příště. O nic nejde. Má budoucnost bude přece tak jako tak zářivá, to je jisté.

Zatímco racionální víra v Mistra mi pomáhá udržovat si v těžkých chvílích spravedlivé myšlenky a nevzdávat se, iracionální víra v Mistra mě může ukolébat falešným pocitem bezpečí. Nemusím se snažit, protože mi Mistr přece už zaručil zářivou budoucnost. Vím, že to nejsou mé vlastní myšlenky, ale musím pracovat na jejich odstranění a neřídit se jimi.

Práce v médiích vyžaduje neustále přicházet s novým obsahem, což je psychicky vyčerpávající. Aby člověk postupoval vpřed, musí neustále překonávat své dosavadní hranice. Když jsem dokončil studium žurnalistiky, říkal jsem si, že bych rád pracoval pro médium, které stojí na straně spravedlnosti, ale na Slovensku žádné takové není. Tehdy jsem ještě nepraktikoval.

Dnes mám to štěstí, že mohu pracovat pro Epoch Times, jejichž poslání je mnohem velkolepější, než o jakém jsem kdy mohl snít.

Rád bych vyjádřil vděčnost Mistrovi za to, že vede mou cestu, po celou dobu o mě pečuje a umožňuje mi zlepšovat se.

Také bych rád poděkoval spolupraktikujícím za pomoc a spolupráci.

Toto je mé omezené pochopení na současné úrovni. Pokud jsem řekl něco, co není v souladu s Fa, laskavě mě na to prosím upozorněte.

(Předneseno na Evropské konferenci Fa 2026)