Kultivační cesta mladé praktikující

(Minghui.org)

Zdravím Vás, laskavý a velký Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Jsem mladá praktikující Dafa. Je mi čtrnáct let a právě jsem dokončila osmý ročník školy Minghui. Brzy nastoupím na střední školu.

Moje babička je praktikující, a tak jsem se s Dafa seznámila už odmalička. Učila mě recitovat básně z Hong Yin zpaměti a někdy jsem s ní také cvičila. Opravdu se kultivovat jsem však začala až v šestém ročníku, když jsem nastoupila do školy Minghui.

Díky každodennímu studiu Fa jsem postupně začala chápat některé principy Fa. Pomáhaly mi učit se větší snášenlivosti, brát ohled na druhé ve všem, co dělám, a při konfliktech či problémech se dívat do sebe. Cítím, že principy Fa, které mě Mistr učí, jsou jako vzácné poklady, které mě vedou při studiu i v každodenním životě.

Opouštění připoutání k elektronickým zařízením

Vzpomínám si, že když jsem v devíti letech přijela do Kanady, moc jsem nevěděla, jak používat elektronická zařízení k zábavě. Po příjezdu jsem začala chodit do základní školy poblíž domova. Kdykoli jsme se sešli, všichni hráli hry na iPadech, zatímco já jsem mohla jen tiše sedět vedle nich a dívat se. Doma jsem pak začala maminku prosit o iPad.

Přestože maminka tomuto nápadu příliš nakloněna nebyla, k desátým narozeninám jsem dostala tablet. Tehdy jsem začala používat elektronická zařízení k zábavě. Ačkoli jsem se nestala závislou na hrách, byla jsem stále velmi připoutaná k používání elektroniky, zejména ke sledování videí na YouTube.

Ve dvanácti letech jsem nastoupila do školy Minghui. Žáci zde ve škole elektronická zařízení nepoužívají a s počítači smějí pracovat pouze při hodinách informatiky. Doma jsem však dál velmi lpěla na sledování videí a hraní počítačových her.

Věděla jsem sice, že to není správné, ale prostě jsem se nedokázala ovládnout. Maminka i učitelé se mě často snažili přesvědčit, abych s tím přestala. Pokaždé jsem přikývla a slíbila to. Někdy se mi podařilo vydržet den či dva, ale velmi brzy jsem znovu začala přemýšlet, jak si zase něco pustím nebo zahraji.

Přestože jsem věděla, že to není správné, postupně jsem to přestávala brát vážně. Říkala jsem si: „Vždyť na tom vlastně není nic špatného. Proč mamince a učitelům tolik vadí, že používám elektronická zařízení?“ Když jsem byla do obrazovky obzvlášť zabraná, dokonce jsem se na maminku zlobila a dožadovala se vysvětlení, proč mi to nechce dovolit.

Vzpomínám si na jeden večer, kdy jsem už měla spát. Maminka zjistila, že zase tajně používám počítač. Velmi se rozzlobila a hned mi ho vzala. Já se rozzlobila také.

Té noci se mi zdál nesmírně živý, ale podivný a neskutečný sen. Všichni lidé na světě byli přeneseni do jiné dimenze a proměnili se v upíry. Byli rozděleni do různých místností, kde proti sobě bojovali.

Ve snu mě všude pronásledovali a já utíkala, abych si zachránila život. Bylo to nesmírně děsivé. V nejnebezpečnějším okamžiku jsem se probudila.

Po probuzení jsem tomu nerozuměla. Proč se mi zdál takový sen? Druhý den jsem o něm ve škole vyprávěla učitelce. Vyslechla mě, chvíli se zamyslela a zeptala se: „Nezačala jsi v posledních dnech zase používat elektronická zařízení?“

Trochu mě to zaskočilo a hned jsem se zeptala: „Jak to víte?“

Učitelka řekla: „Hádám, že jsi v některých videích viděla podobné scény jako v tom snu, viď?“

Neodpověděla jsem. Uvědomila jsem si, že jsem se na taková videa nejspíš opravdu dívala. Když učitelka viděla, že mlčím, znovu se mnou dlouze hovořila: „Tak živý sen se možná skutečně odehrál v jiné dimenzi. Třeba to pro tebe bylo napovězení.“

Učitelka se mnou o tomto problému mluvila už mnohokrát. Tentokrát mi však velmi vážně řekla: „Musíš si pamatovat, že jsi mladá praktikující Dafa a praktikující by na takových věcech neměl lpět. Je na tobě, pro co se rozhodneš. Nechávám tu volbu na tobě a musíš se rozhodnout sama.“

Když jsem to slyšela, velmi jsem se zastyděla. Vždyť jsem mladá praktikující Dafa! Uvědomila jsem si, že jsem si opravdu nevedla dobře.

Doma jsem se dívala na svá elektronická zařízení a sváděla vnitřní boj, co udělat. Trochu se mi příčilo vzdát se jich. Nebylo pro mě snadné konečně získat možnost je používat, a teď jsem je měla všechny odevzdat mamince do úschovy.

Zatímco jsem ještě přemýšlela, zda jí je mám vrátit, objevila se maminka. Prostě zařízení vzala a bez ohlédnutí odešla z pokoje. Všechno se seběhlo tak rychle, že než jsem vůbec stačila zareagovat, byla pryč.

Byla jsem však ráda, že jsem se tentokrát vůbec nerozčílila. Naopak se mi velmi ulevilo. Věděla jsem, že je to tak správně. Mistr mě těmto principům Fa už učil. Ta část mého já, která Fa rozuměla, konečně začala působit.

Dlouhou dobu potom mě ani nenapadlo tato elektronická zařízení znovu používat. V posledních několika týdnech jsem si však všimla, že se tato touha začíná trochu vracet. Vím, že je to rušení, které se mě snaží ovlivnit. Postupně ho překonám. Nevzdám se!

Opouštění připoutání k hmotným věcem

Vždycky jsem měla zvlášť ráda roztomilé přívěsky, tajemné krabičky a plyšáky. Tatínek mě hodně rozmazluje. Kdykoli jsme šli nakupovat a já zahlédla nějakou novou drobnost, chtěla jsem si ji koupit. Tatínek mi v tom nebránil. Naopak nadšeně řekl: „Koupím ti to! Když se ti to tak líbí.“

Pokaždé jsem měla velkou radost. Postupně se však můj pokoj zaplnil nejrůznějšími přívěsky a plyšáky. Začala jsem mít pocit, že mě všechny ty věci obklopují ze všech stran. Plyšáci zabírali příliš mnoho místa. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že už nemohu dál tolik lpět na hmotných věcech.

Jak mohu jako praktikující stále usilovat o materiální požitky? Také bych si tím snadno mohla vytvářet karmu a vnášet velký zmatek do svého kultivačního prostředí. Každý předmět je živou bytostí a příliš mnoho věcí kolem mě by nepřineslo nic dobrého.

Kdykoli maminka přišla do mého pokoje, říkala mi: „Máš tu příliš mnoho věcí. Není pro tebe dobré si jich tolik nechávat.“

Uklidila jsem si pokoj a některých věcí jsem se zbavila. Hned v něm bylo mnohem více místa a větší pořádek. Opravdu opustit připoutání je však velmi obtížné.

Myslela jsem si, že jakmile problém rozpoznám, dokážu ho napravit. Brzy jsem ale zjistila, že je to mnohem těžší, než jsem si představovala.

Kdykoli jsem uviděla něco nového, stále mě to lákalo a chtěla jsem to mít. Věděla jsem, že se musím zbavit připoutání k požitkům a hmotným věcem.

Jedna z mých kamarádek byla úplně jiná než já. Dokázala se ovládat a na hmotných věcech nelpěla. Jen občas si koupila něco k jídlu.

Řekla jsem jí, s čím se potýkám. Stále mi připomínala, abych nelpěla na nakupování. Povzbuzovala mě, abych si před nákupem pořádně rozmyslela, zda danou věc opravdu potřebuji.

Když jsem to několikrát udělala, zjistila jsem, že už na nakupování tolik nelpím. Cítila jsem, že mi prostřednictvím slov dobré kamarádky Mistr pomáhá, abych opustila připoutání k hmotným věcem.

Objasňování pravdy a překonávání strachu a ostychu

V květnu letošního roku, kdy měl Shen Yun vystupovat v torontském divadle Four Seasons Centre, čelila představení výhrůžkám ze strany Komunistické strany Číny. Nakonec se uskutečnilo pouze jedno představení a všechna ostatní byla zrušena.

Jako učedníci Dafa jsme to nemohli přijmout. Chtěli jsme Shen Yun podpořit. Den poté, co jsme se tuto zprávu dozvěděli, nás učitelka vedla k tomu, abychom něco podnikli. Vybídla nás k výrobě informačních panelů.

Ještě téhož dne začal každý z nás ve škole pracovat na jednom panelu. Bylo to únavné a psaní textu vyžadovalo velkou trpělivost a soustředění. Musela jsem proto být nesmírně pečlivá a nesměla jsem si dovolit žádnou nedbalost.

Ne každý dokáže napsat každé písmeno úhledně, přesně a bez jediné chyby, takže to byla také zkouška našeho charakteru. Navzájem jsme se povzbuzovali a naše písmo se postupně zlepšovalo. Během týdne jsme dokončili šest informačních panelů.

V sobotu po jejich dokončení jsme vyrazili objasňovat pravdu a podpořit Shen Yun. Po příchodu na místo jsme začali rozdávat letáky.

Zpočátku jsem se velmi ostýchala. Když jsem stála na ulici, připadala jsem si, jako bych tam vůbec nepatřila. Cítila jsem se nesvá a jen jsem tam stála. Ani když kolem mě někdo prošel, nezareagovala jsem. Příliš jsem se bála natáhnout ruku a nabídnout leták.

Věděla jsem však, proč jsem tam přišla. Potřebovala jsem sebrat odvahu, statečně vykročit a nabídnout lidem tento krásný leták. Bylo to také mé poslání. S touto myšlenkou jsem udělala první krok.

Lidé kolem mě rychle procházeli. Sebrala jsem odvahu a zamířila přímo k člověku, který byl nejblíž. Byla jsem nesmírně nervózní a nesměle jsem mu podala leták.

Všiml si ho, ale nic neřekl. Jen se na mě lehce usmál a jemně si ho vzal z ruky. Ten prostý úsměv mi dodal tolik sebedůvěry a síly. Měla jsem velkou radost.

Najednou jsem se cítila mnohem jistější a už jsem se tolik nestyděla ani necítila nesvá. Zjistila jsem, že když se zbavím strachu a ostychu, není to zdaleka tak těžké, jak jsem si představovala.

Každá bytost je jiná a každý se rozhoduje jinak. Nemusela jsem si jejich reakce tolik brát k srdci. Čas rychle ubíhal a brzy jsme měli jít domů.

V tu chvíli už jsem byla plná sebedůvěry. Strach a ostych, které jsem cítila na začátku, úplně zmizely a dokázala jsem se chovat přirozeně a sebejistě.

Kdykoli se někdo přiblížil, nabídla jsem mu leták. Někdy jsem mu dokonce podrobně vysvětlila, o co jde.

Kultivace v Dafa je vážná věc. Přestože jsem mladá praktikující Dafa, musím na sebe také klást přísné požadavky. Musím dobře studovat Fa, cvičit a stále se stávat lepším člověkem.

Toto jsou některé z mých kultivačních zkušeností. Pokud je v něčem prostor ke zlepšení, prosím, laskavě mě na to upozorněte.

Děkuji Vám, laskavý Mistře!

Děkuji vám všem!

(Příspěvek přednesený na Kanadské konferenci Fa 2026)

Články, v nichž se kultivující dělí o svá pochopení, obvykle odrážejí osobní pohled v určitém okamžiku, vycházející z jejich tehdejšího kultivačního stavu. Jsou předkládány s cílem umožnit vzájemné zlepšování.