Očista těla a mysli prostřednictvím kultivace Falun Dafa

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997. Předtím jsem už po třicítce trpěla mnoha nemocemi a byla velmi slabá. Injekce, užívání různých léků a návštěvy nemocnice patřily k mému každodennímu životu. Počet bílých krvinek jsem měla více než dvojnásobný oproti běžným hodnotám, a tak jsem často mívala horečky a závratě. Někdy jsem dokonce musela chodit do práce i s infuzí. Později se přidaly gynekologické potíže a alergický zánět hrtanu. Když jsem v zimě vdechla prach, ztrácela jsem hlas a nepřestávala kašlat. Na levé straně hlavy jsem také měla malý výrůstek, který často bolel. Tyto potíže mě strašlivě sužovaly. Musela jsem užívat spoustu léků a opravdu jsem měla pocit, že žít je horší než zemřít.

Když jsem začala praktikovat Dafa, pochopila jsem, že skutečným smyslem života je návrat ke svému původnímu, pravému já. Pilně jsem studovala Fa a řídila se měřítky Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Začala jsem tím, že jsem se snažila být dobrým člověkem, a postupně se ze mě stala kultivující. Z Dafa jsem se dozvěděla, že mezi lidmi existují karmické vztahy. Od té doby jsem byla k druhým tolerantnější a nelpěla na jejich nedostatcích. Naučila jsem se také jednat s lidmi laskavě, brát slávu a osobní prospěch na lehkou váhu a neustále napravovat svůj charakter. Všechny mé nemoci beze stopy zmizely a přibrala jsem více než devět kilogramů. Poprvé po mnoha letech jsem skutečně poznala, jaké to je být bez nemocí.

Laskavost a tolerance v práci

Učím angličtinu ve veřejných školách v jednom školském obvodu. Vždy jsem se velmi zaměřovala na práci, pracovala pilně a všechno dělala řádně. Mé pracovní výsledky oceňovali nadřízení i kolegové. Než jsem však začala praktikovat Dafa, byla jsem velmi vznětlivá, a když jsem byla přesvědčená, že mám pravdu, nedokázala jsem ustoupit. Jakmile jsem se rozčílila, ničeho jsem se nebála a troufla si postavit se komukoli. Vždy jsem se musela přít o to, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Nesnesla jsem ani sebemenší výtku. Byla jsem malicherná a netolerantní.

Poté, co jsem se stala praktikující, jsem se začala řídit měřítky Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Jak se má úroveň postupně zvyšovala, zbavovala jsem se své vznětlivosti. Přestala jsem se s lidmi hádat a přít. Naučila jsem se mít pro druhé pochopení a se všemi jsem dobře vycházela. Mé srdce se mnohem více otevřelo. Dokonce i manželovi, který mi byl nevěrný, jsem přestala zazlívat jeho jednání a skutečně mu z celého srdce odpustila.

Nadřízeným už nepůsobím potíže a ochotně přijímám jakýkoli úkol, který mi svěří. Pracovní zátěž mám poměrně velkou. Ostatní kolegové učí pouze na prvním nebo druhém stupni, zatímco já vyučuji na obou a ve třídách trávím více času. O osobní zisky a ztráty se však nestarám. Zachovávám si optimistický přístup, přicházím brzy, odcházím pozdě a pracuji svědomitě.

Ke svým žákům přistupuji s úctou, péčí a pochopením a laskavě jim pomáhám. Kdykoli mají nějakou otázku, trpělivě jim odpovídám a vycházíme spolu velmi dobře. Ve volném čase je také zdarma doučuji.

Když jsem učila angličtinu deváťáky, objednávala jsem jim mnoho studijních materiálů, protože se připravovali na přijímací zkoušky na střední školu. Při hromadném objednávání materiálů prostřednictvím školy dostával učitel skrytou provizi. Kdybych ji odmítla, ostatní by to nemuseli pochopit. Abych se vyhnula zbytečným potížím, musela jsem ji dočasně přijmout. Žákům jsem řekla: „Příště vám za tuto provizi objednám studijní materiály. Pokud nebude stačit, rozdíl doplatím. Vy už nebudete muset nic dalšího platit. Dělám to proto, že praktikuji Falun Dafa a musím se řídit jeho požadavky. Mistr Li nás učí být dobrými lidmi a brát ohled na druhé. Vaši rodiče těžce pracují, aby vám zaplatili vzdělání, a proto si vaše peníze nemohu nechat. Jen byste měli vědět, že nejde o to, že by ostatní lidé byli špatní. Způsobilo to celkové prostředí ve společnosti. Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, chovala bych se stejně.“

Předávání ušlechtilosti Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti

Pomlouvačná propaganda Komunistické strany Číny (KS Číny) o Falun Dafa otrávila mysl mnoha lidí včetně dětí. Jejich učebnice obsahují texty, které tuto praxi očerňují. Jako učitelka a praktikující Dafa mám odpovědnost využít každé příležitosti, abych žákům dala vědět, že „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, a naučila je, jak se chovat, aby se z nich stali dobří lidé, kteří budou pro společnost přínosem.

Jednoho dne jsem se při výuce angličtiny na prvním stupni otočila zády ke třídě, abych něco napsala na tabuli. Vtom jeden žák vykřikl: „Paní učitelko, tihle dva se perou!“ Než jsem se otočila zpátky, oba žáci přestali, ale stále po sobě zlostně pokukovali. Ostatní čekali, co s nimi udělám.

Čerpala jsem z moudrosti, kterou mi dal Dafa, a klidně řekla: „Jako spolužáci byste se neměli prát. Měli byste se k sobě chovat přátelsky a tolerantně. Kdyby se někdo z vás zranil, nebylo by to špatné pro všechny? Jednoho by to bolelo a rodiče druhého by museli zaplatit ošetření. Vaši rodiče těžce pracují, aby vám zajistili vzdělání, a teď by si ještě museli dělat starosti s tímhle. Kdybyste k sobě byli trochu tolerantnější, nestalo by se to. Jako spolužáci byste si měli vážit času, který spolu máte, než školu dokončíte, a chovat se k sobě upřímně, tolerantně a laskavě.“

Ve třídě se rozhostilo ticho. Oba rozzlobení žáci se uklidnili a jejich výraz se vrátil do normálu. Od té doby už v této třídě k žádným rvačkám nedocházelo. Předseda třídy mě však následně nahlásil řediteli. Ten přišel do mé kanceláře a zeptal se: „Mluvila jste při hodině se žáky o Falun Dafa?“ Vysvětlila jsem mu, co se stalo, a ředitel už nic neřekl.

Jindy jsem učila na druhém stupni. Jeden chlapec vyrušoval. Řekla jsem mu, aby se pořádně posadil a přestal mluvit. Když jsem se pak otočila, abych něco napsala na tabuli, dívka sedící za ním posměšně poznamenala: „Tahle učitelka praktikuje Falun Dafa!“ Snažila se tak narušit výuku. Otočila jsem se a podívala se na ni. Všichni žáci čekali, jak zareaguji.

Pomyslela jsem si, že je to právě vhodná příležitost povědět jim o Falun Dafa a nechat je, aby sami posoudili, zda jsou pomluvy o něm pravdivé. Řekla jsem: „To, co jsi řekla, je pravda. Opravdu praktikuji Falun Dafa. Falun Dafa učí Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a pomáhá lidem být dobrými. Je snad na Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti něco špatného? Zamyslete se: kdybych nepraktikovala Falun Dafa, chovala bych se k vám takto?“ Dívka nic neřekla. Také ostatní žáci seděli mlčky. Přistoupila jsem k věci otevřeně a upřímně, a tím se situaci podařilo vyřešit pozitivním způsobem.

Dobré myšlenky mého ředitele a kolegů

Kvůli praktikování Falun Dafa jsem byla několikrát protiprávně zadržena. Policisté mě někdy přicházeli obtěžovat do práce a snažili se poškodit pověst ostatních praktikujících, ale neuspěli. Svým jednáním ovlivnili jen několik jednotlivců. Naprostá většina kolegů a žáků mě uznávala.

Po dokončení hodnocení na konci roku se mě ředitel zeptal: „Proč vás kolegové a žáci hodnotí tak vysoko? Na prvním i druhém stupni vám všichni dali velmi vysoké hodnocení.“

Usmála jsem se a odpověděla: „Je to proto, že praktikuji Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Kolegové a žáci neoceňují jen mě jako jednotlivce. Uznávají, že Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré, protože Pravdivost, Soucit a Snášenlivost zapustily kořeny v srdcích laskavých lidí. Já jen svými slovy a činy ukazuji krásu těchto principů.“

Objasňování pravdy tisícům domácností

Z principů Dafa jsem pochopila, že ačkoli jsme pronásledováni, kráčíme po cestě k božství, a proto nejsme těmi, koho je třeba litovat. Pokud však běžní lidé chovají špatné myšlenky vůči Dafa, budou během velké pohromy odstraněni. Aby učedníci Dafa zachránili lidi a zabránili tomu, aby je otrávily lži KS Číny, začali jim objasňovat pravdu, a to navzdory tlaku pronásledování. Nejprve jsme chodili ulici po ulici a domácnost od domácnosti a objasňovali pravdu. Také jsme rozdávali pravdu objasňující materiály, vylepovali plakáty a telefonovali.

Se spolupraktikujícími jsem jezdila na venkovská tržiště. V zimě, kdy mají zemědělci méně práce, jsme jezdili taxíky do vesnic a chodili dům od domu objasňovat pravdu. Lidé na venkově jsou prostí, laskaví a srdeční. Někteří nám dávali horkou vodu, jiní nás zvali dovnitř, abychom se trochu zahřáli. Většina lidí přijala pravdu a zvolila si krásnou budoucnost. Měli jsme z toho upřímnou radost. Pokaždé se nám podařilo přesvědčit desítky lidí, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Když jsme se vydávali domů, bývalo už téměř poledne. V tu dobu jezdilo méně taxíků, zvlášť v odlehlých vesnicích. Na severovýchodě Číny je v zimě mimořádně chladno, takže i krátký pobyt venku mohl být nebezpečný. Pokaždé, když jsme však vyšli z vesnice a došli k hlavní silnici, brzy nám zastavil taxík. Opravdu jsme cítili, že Mistr uspořádal, aby nás tito laskaví lidé přijeli vyzvednout, a zároveň jim dal příležitost vyslechnout si pravdu o Dafa. Jsme Mistrovi vděční za jeho soucitnou spásu!

Mistr mě znovu a znovu zachraňoval z nebezpečí

Poté, co jsem začala praktikovat Dafa, jsem se několikrát ocitla v nebezpečí. Pod Mistrovou ochranou jsem pokaždé vyvázla bez újmy. Níže uvádím jen několik příkladů.

Jednou jsem odešla z domova, abych se vyhnula pronásledování, a pronajala si byt poblíž jiného města. Když pronajímatel ztratil můj účet za elektřinu, musela jsem sama odečíst stav elektroměru a zapsat si ho. Elektroměr byl na boční stěně domu a já nebyla dost vysoká, abych na něj dobře viděla. Pod ním byl podstavec asi 45 centimetrů široký a stejně vysoký, na který jsem musela postavit stoličku. Vylezla jsem na ni, ale stále jsem čísla na elektroměru dobře neviděla. Předklonila jsem se a stolička se převrátila. Odhodilo mě to dozadu a dopadla jsem hlavou na zem. V hlavě mi tepalo, jako by ji probodávalo nespočet jehel. Prudký náraz mě vymrštil vzhůru a poté jsem znovu dopadla na zem. Všechno se stalo tak náhle a s takovou silou, že jsem neměla čas na nic pomyslet.

Když jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, že sedím na sousedově dvoře. Měla jsem pocit, jako by se mi hlava nějak zarazila do krku. Mé vědomí však zůstávalo naprosto jasné. Pomyslela jsem si: „Jsem učednice Dafa. Nic se mi nestane.“ Bezděčně jsem si sáhla na krk a zjistila, že hlava se mi do něj nezarazila. Věděla jsem, že mě Mistr ochránil. Nevěděla jsem, jak mu vůbec vyjádřit svou vděčnost. Bylo mi přes padesát let, a přesto jsem byla zcela v pořádku.

Jindy jsem jela na kole něco vyřídit. Když jsem se blížila ke křižovatce, silnice se stáčela doprava, takže jsem dobře neviděla před sebe. Pak jsem z té strany uslyšela přijíždějící vozidlo. V příštím okamžiku se přímo proti mně vyřítila nákladní tříkolka. Nebyl čas uhnout, a tak jsem seskočila z kola. Řidič prudce zabrzdil a zadní kolo vozidla se zastavilo těsně vedle mé levé nohy. Mé jízdní kolo nespadlo, ale otáčelo se na místě. Řidič pak natáhl ruku a chytil ho za řídítka.

Celé to proběhlo jako scéna z filmu. Převzala jsem od něj kolo a řekla mu, že může jet. Ušla jsem s kolem jen pár kroků, když ke mně přistoupila jedna žena a řekla: „Strašně jste mě vyděsila! Proč jste ho jen tak nechala odjet? Ani jste se nepodívala, jestli nejste zraněná!“ Věděla jsem, že mě Mistr chrání, a odpověděla jí: „Nic se mi nestane.“ Potom řekla: „Ani jste se nepodívala, jestli nemáte poškozené kolo!“ Odpověděla jsem: „Ani kolu se nic nestane.“ A dopadlo to přesně tak, jak jsem řekla.

Další příhoda se stala jednoho letního večera, kdy se nebe zatáhlo temnými mraky, blýskalo se a hřmělo. Blížila se bouřka. Venku bylo málo chodců a všichni spěchali tam, kam měli namířeno. Když jsem na kole přijížděla ke křižovatce, uviděla jsem v určité vzdálenosti motorku, která do ní zleva rychle vjížděla. Právě když jsem dojela na druhou stranu křižovatky, motorka náhle šikmo změnila směr a zamířila přímo na mě. Uvědomila jsem si, že něco není v pořádku, a šlapala, jak nejrychleji jsem mohla, ale motorka do mě přesto narazila.

Odhodilo mě to více než čtyři metry a dopadla jsem na záda. Mysl jsem však měla naprosto jasnou. Viděla jsem dva lidi na motorce, jak nehybně sedí a zírají na mě. Pomyslela jsem si: „Asi jsou vyděšení. Musím vstát.“ Snažila jsem se zvednout, ale napoprvé se mi to nepodařilo. Pomyslela jsem si: „Ne, musím vstát.“ Sebrala jsem všechny síly a zvedla se. Teprve pak se vzpamatovali a sesedli z motorky.

Přistoupila jsem k nim a řekla: „Nebojte se, jsem v pořádku. Praktikuji Falun Dafa a Mistr Li, zakladatel Dafa, mě chrání. Nemějte strach, nebudu po vás chtít peníze. Prosím, pamatujte si: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘ Jeďte rychle domů, bude pršet.“ Muž mi ochotně zvedl kolo a požádal mě, abych vyrazila první.

Zkusila jsem kolo vést, ale nešlo to. Pak jsem si všimla, že se při nárazu ohnul ráfek zadního kola. V blízkosti nebyla žádná opravna, a tak jsem řekla: „Můžete mi prosím pomoct ten ráfek trochu narovnat, abych mohla kolo dotlačit domů? Zítra ho nechám opravit.“ Pomohl mi ho narovnat a po značném úsilí jsem kolo alespoň mohla vést, i když stále drhlo o rám.

Předpověď slibovala silný liják a už delší dobu hřmělo a blýskalo se, ale průtrž mračen stále nepřicházela. Jen lehce mrholilo. Chvíli jsem kolo vedla a pak si všimla, že zadní kolo už téměř nedrhne. Nasedla jsem tedy a rozjela se. Jak jsem pokračovala v jízdě, připadalo mi, jako by se vůbec nic nestalo. Kolo bylo zase v pořádku. Bylo to opravdu neuvěřitelné! Věděla jsem, že mě Mistr znovu ochránil!