Čínská Fahui | Zbavit se připoutání k žárlivosti

(Minghui.org) Jsem starší praktikující Falun Dafa. Manžel sice Dafa nepraktikuje, ale velmi mě podporuje. Syn i dcera už mají vlastní rodiny, a tak žijeme sami dva a vedeme poklidný, pohodový život.

Snažím se dobře dělat tři věci. Ranní cvičení mívám hotové do 3:10. Dopoledne, pokud to počasí dovolí, chodím ven objasňovat lidem pravdu a odpoledne doma studuji Fa. Dvakrát týdně se u mě také scházíme ke společnému studiu Fa. Manžel mě v tom vždy velkoryse podporoval a ke spolupraktikujícím se chová neobyčejně srdečně.

Před třemi měsíci jsem však k manželovi zničehonic začala pociťovat silnou žárlivost.

Propuknutí konfliktu

Manžel se domácím pracím téměř nevěnuje – dokonce mu musím prát i spodní prádlo. V minulosti prodělal dvě mozkové mrtvice, ale díky ochraně Dafa se obdivuhodně zotavil. Dnes bez jakékoli únavy zvládne řídit i stovky kilometrů tam a zpět. Každé ráno si zajede někam na snídani a zbytek dne tráví procházkami po městě. Často mě zve, abych šla s ním, ale mně bylo líto ztrácet drahocenný čas, a tak jsem ho doprovodila jen několikrát. Doma se starám o úklid, praní a veškerou péči o domácnost a k tomu se věnuji „třem věcem“, které má praktikující dělat.

Letos na jaře si naproti našemu domu pronajal nebytový prostor a zařídil v něm čajovnu, kde se scházel s přáteli – klábosili, kouřili, popíjeli čaj i alkohol. Občas jsem jim uvařila pár jídel.

Hned vedle čajovny je obchůdek, který provozuje pohledná rozvedená třicátnice. Často k nám chodila posedět a bez dovolení si půjčovala mé koště, mop a další úklidové náčiní, ale nikdy je nevracela. Pokaždé, když jsem potřebovala v čajovně uklidit, musela jsem si pro ně dojít k ní do krámu. Už mě to dost obtěžovalo. Požádala jsem manžela, aby jí domluvil, ať věci po použití vrací, ale on nic neudělal. Nakonec jsem jí jednoduše koupila vlastní smeták a mop.

Kdykoli jsem je viděla sedět o samotě a povídat si, sevřelo se mi srdce. Občas jsem manželovi řekla: „Ta žena je rozvedená. Nemohl bys s ní trávit méně času o samotě?“ On v tom ale neviděl žádný problém. Několikrát jsem se po návratu z objasňování pravdy zastavila v čajovně, abych si v chládku odpočinula, a našla je tam samotné při hovoru. V nitru se mi zvedla vlna hořkosti a žárlivosti. Ona sice při mém příchodu vždycky odešla, ale já jsem si neodpustila pár chladných poznámek.

Vyhrocení konfliktu

Jednoho večera se zastavila dcera a vyprávěla, že se její soused Zhang, kterému je přes sedmdesát, rozvádí se svou ženou. Ukázalo se, že má peníze a začal si románek s rozvedenou ženou o patro níž. Dcera podotkla, že některé ženy se dnes přímo zaměřují na to, jak obrat starší majetné muže. V tu chvíli mi začaly v hlavě vířit myšlenky: Co když můj manžel také utrácí naše společné peníze za nějakou ženskou? A co ta sousedka z obchodu, co k němu pořád chodí? Nejde jí jen o peníze? Okamžitě jsem manželovi poslala zprávu, kde jsem mu napsala všechno, co dcera říkala, a důrazně ho varovala, aby se nenechal využít.

Druhý den v poledne, když manžel přišel domů na oběd, se mě zeptal: „Co se to děje se starým Zhangem od naší dcery ze sousedství?“ Znovu jsem mu celý příběh zopakovala. V tu chvíli praštil hůlkami o stůl a vyjel na mě: „Ta jeho stará si o to koledovala! Může si za to sama. Pořád do něj ryla, až mu došla trpělivost.“ Vyletěl ze dveří, práskl za sebou a jídla se ani nedotkl. Zůstala jsem jako opařená, v hlavě prázdno a vůbec jsem nevěděla, co dělat. „To snad ne,“ prolétlo mi hlavou, „úplně se mi to vymklo z rukou.“ Manželův skrytý vzkaz byl naprosto jasný: jestli na něj budu dál tlačit, dopadnu stejně jako Zhangova žena.

Přiznání vlastních chyb

Zpočátku jsem byla žárlivostí tak zaslepená, že jsem nedokázala střízlivě uvažovat. Vypluly na povrch lidské představy a připoutání – žárlivost, podezíravost, chtíč, lpění na penězích i lidské city k manželovi. Rozvodu jako takového jsem se nebála; mám svůj důchod a dcera mě ujistila, že bude stát při mně.

Kdybychom se ale rozvedli, nezničila bych tím manžela i tu druhou ženu? Nevrhlo by to špatné světlo na Dafa? V tom zoufalství jsem si vzpomněla na Mistra. Postavila jsem se před Mistrův portrét, kajícně přiznala svá pochybení a prosila o pomoc. Vtom mi v mysli jasně vyvstala myšlenka: „Rychle uznej svou chybu.“

Okamžitě jsem sešla dolů do čajovny. Vzala jsem mop a při vytírání podlahy jsem se manželovi upřímně omluvila: „Odpusť mi to. Udělala jsem chybu a neprávem jsem tě podezírala, prosím, nezlob se na mě. Byla jsem moc vztahovačná a nechala se unést domněnkami. Ani svůj důchod jsem si neměla nechávat jen pro sebe – jsou to přece naše společné peníze. Schovávala jsem si je jen ze strachu, abys je nerozházel. Odteď budeme hospodařit společně a klidně utrácej, za co uznáš za vhodné.“

Manžel na to odvětil: „Přece nejsem jako starý Zhang. Jsem úředník v důchodu a vím, co se patří. Vždyť i v těch nejtemnějších dobách, kdy jsi byla protiprávně vězněná a pronásledovaná a lidé na mě naléhali, abych se s tebou rozvedl, jsem to odmítl. Takže můžeš být naprosto klidná – nikdy se s tebou nerozvedu.“

Komunistická strana Číny mě čtyřikrát protiprávně zadržela. Manžel pokaždé neúnavně usiloval o mé propuštění a díky Mistrově ochraně a pomoci spolupraktikujících jsem se dostala na svobodu. V těch nejtěžších zkouškách mě nikdy neopustil. Je to v jádru tak hodný a poctivý člověk! Jak jsem na tohle všechno mohla zapomenout? Měla bych mu být z celého srdce vděčná.

Uvědomila jsem si, že tato žárlivost nevychází z mého pravého já, ale že mi ji podstrčily staré síly. Rozhodně jsem ji v duchu zavrhla a vysílala spravedlivé myšlenky na její odstranění. Začala jsem být k manželovi mnohem ohleduplnější a s láskou o něj pečovat. Všechno napětí mezi námi opadlo a nastal opět smír.

Další vývoj

Později jsem se díky učení Fa nazpaměť, sdílení pochopení se spolupraktikujícími a hlubokému dívání se do sebe dopátrala ještě celé řady dalších připoutání. Opakovaně jsem pak vysílala spravedlivé myšlenky, abych tyto nečisté nánosy odstranila. Krok za krokem jsem vnímala, jak se můj kultivační stav zlepšuje. V duchu jsem se omluvila i oné ženě z vedlejšího obchodu: „Odpusťte mi to, neprávem jsem vás podezírala.“

O několik dní později jsem jí i jejímu příteli věnovala knihu s mnoha skutečnými příběhy lidí, kterým praktikování Falun Dafa přineslo uzdravení a požehnání, a také dva Mistrovy články. Objasnila jsem jim pravdu o Dafa a o pronásledování, pomohla jim vystoupit z KS Číny i jejích přidružených organizací a povzbudila je, aby si pamatovali vzácná slova: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Oba s radostí souhlasili.

Jelikož její obchod příliš nevydělával, přeorientovala se na prodej prostřednictvím živého vysílání na internetu. V prostorách vedle čajovny tak zůstal pracovat už jen její přítel, který balí a rozesílá zásilky. Konečně jsem plně pochopila, že její přítomnost v mém životě byla příležitostí k tomu, abych si zlepšila charakter. Skutečně jí dlužím velké poděkování!

Děkuji Vám, Mistře!