Čínská Fahui | Znovu se vzchopit a kultivovat srdce pro záchranu druhých

(Minghui.org) Když jsem byl malý, moje matka začala praktikovat Falun Dafa. Její příklad mě inspiroval, abych se v rané dospělosti také vydal na cestu kultivace. Nyní je mi čtyřicet let a praktikuji už dvaadvacet let.

Narodil jsem se v osmdesátých letech. Od dětství mě zajímala tradiční čínská kultura. Vždy jsem cítil nevysvětlitelnou náklonnost ke starobylé architektuře a oděvům lidí z dávných dob. Všechno mi připadalo důvěrně známé a při čtení krásných esejů jsem často bývám dojatý až k slzám. Tehdy jsem přemýšlel srdcem, nikoli mozkem.

Pamatuji si, jak jsem si jednou v knize přečetl, že lidé přemýšlejí mozkem. Napadlo mě: „To přece není správně — copak nepřemýšlím srdcem?“ Možná jsem se ale mýlil já! Poté jsem zjistil, že i já začínám přemýšlet mozkem.

V prvních letech praktikování Falun Dafa jsem byl díky rodinnému prostředí a omezenému kontaktu se společností poměrně čistý a nezkažený. Na slávě a bohatství mi příliš nezáleželo a málo jsem rozuměl složitostem mezilidských vztahů i světských záležitostí.

Zároveň jsem se opíral o matku, která byla také praktikující, jako o mohutný strom. Měl jsem proto pocit, že praktikuji docela dobře a dělám všechny tři věci, které máme dělat. Dnes při pohledu zpět chápu, že jsem tehdy své srdce nekultivoval dostatečně. Jen jsem postupoval kupředu a spoléhal na tu trochu vrozené nezkaženosti a na základ, s nímž jsem přišel na svět.

Později matka zemřela a mně se narodilo dítě. Prošel jsem mnoha zkouškami a trápeními, ale navzdory klopýtání jsem vytrval. Zde se chci zaměřit především na svou kultivační cestu za posledních pět let.

V dnešní Číně člověk jen stěží plně pochopí míru zkaženosti společnosti, pokud se do ní sám nepohrouží. Jak se mohou praktikující, zejména ti mladí, kteří v této společnosti den co den žijí a pracují, uchránit před znečištěním tímto silně materialistickým světem? Je to velmi těžké. Nejenže se nesmějí nechat znečistit, ale musí se také kultivací vrátit ke svému pravému já. A přitom ještě musí zachraňovat vnímající bytosti — je to opravdu těžké. Vím však, že právě touto cestou musím jít.

Soustavně kultivovat svůj charakter

V roce 2021 jsem neprošel velkou zkouškou charakteru, podobně jako to popsal jeden spolupraktikující v článku „Dvacet šest bitev: Stav nápravy Fa spatřený ve snu“. Cítil jsem se příliš vyčerpaný a chtěl si odpočinout. Proto jsem snahu projít zkouškou vzdal a místo překonání konfliktu jsem se mu raději vyhnul.

Přemýšlel jsem, proč ani po tolika letech kultivace stále nedokážu těmito zkouškami projít. Podstata problému spočívala v tom, že jsem se po celá ta léta nekultivoval opravdově a důkladně.

Navenek jsem sice dělal tři věci, ale hluboko uvnitř jsem se ve skutečnosti nezměnil — mé lidské představy zůstávaly velmi silné. Vím, že jsem neobstál, ale kultivace se nesmí zastavit. Musím po této cestě pokračovat dál.

Na této cestě zpět se mi snaží bránit různá připoutání.

Závist a povýšenost

Prvními z nich jsou závist a povýšenost. Konflikt s jedním člověkem v práci mi měl pomoci zbavit se některých připoutání, zejména závisti. Místo abych se však konfliktu postavil čelem a proměnil tento negativní karmický vztah v pozitivní, vyhýbal jsem se mu a od dotyčného se vzdálil.

Nejenže jsem neodstranil závist, které jsem se měl kultivací zbavit, ale ještě zesílila. Propletla se s povýšeností, soupeřivostí a záští a téměř mě ovládla. Poměrně dlouhou dobu jsem byl povýšený a díval se na druhé svrchu.

Říkal jsem si, že takový jsem v mládí nebýval. Jak se mohlo stát, že jsem tak přesvědčený o své pravdě? Později jsem si při čtení Putování na západ všiml, že Opičí král byl na začátku své cesty za hledáním Taa nesmírně pokorný a skromný. Nakonec však způsobil v nebesích zmatek a prohlásil se za „Velkého světce rovného nebi“. Proč tak výrazný rozdíl? Protože když si osvojil „72 proměn“ a získal schopnost procházet nebesy i zemí, začal se považovat za někoho skutečně výjimečného.

Se mnou je to velmi podobné. V mládí jsem neměl žádné zvláštní dovednosti, které by stály za řeč. Nyní, ve středním věku, jsem však získal značnou odbornost ve své profesi, a proto jsem se začal považovat za někoho výjimečného.

Mistr nás ve Fa učí:

„Možná vidíte, že když tento člověk neměl mnohé schopnosti v běžné lidské společnosti, býval obvykle velmi dobrý a málo mu záleželo na slávě a vlastním prospěchu. Ale jakmile se mezi svými vrstevníky stal známým, snadno ho ovlivňovala sláva a prospěch. Myslel si, že má před sebou v životě ještě dlouhou cestu, a stále ještě se chtěl snažit ze všech sil, aby si trošku prospěl a dosáhl některých cílů obyčejných lidí.“ (Přednáška třetí Zhuan Falun)

Později jsem se opakovaně učil Fa nazpaměť a kultivoval své srdce, a závist postupně slábla. Když se nyní objeví, většinou ji dokážu rozpoznat. Tento proces jsem podrobně popsal v článku z roku 2024 „Mé zkušenosti při odstraňování hluboce zakořeněné závisti“.

Připoutání ke strachu

Jedné noci začátkem roku 2024 se mi zdál sen, v němž jsem stál před vchodem do starobylého chrámu. Na levé straně cesty jsem viděl hejno slepic, zatímco napravo se k mé hrůze tyčil neuvěřitelně mohutný a dlouhý černý had.

Vyděšeně jsem se otočil a dal se na útěk, ale obrovský černý had se za mnou vrhl. Právě když už mě měl dostihnout, prudce jsem se probudil a třásl se strachy. O den později jsem se dozvěděl, že právě té noci byl poblíž mého bydliště zatčen spolupraktikující, který rozdával pravdu objasňující materiály.

Tehdy jsem cítil vinu především proto, že mé vlastní dimenzionální pole nebylo čisté, chyběl v něm soucit a poblíž mého bydliště nakonec došlo k zatčení spolupraktikujícího.

Poté jsem zintenzivnil vysílání spravedlivých myšlenek, ale strach jen sílil. Do mysli se mi neustále vtíraly nejrůznější negativní myšlenky. Zvlášť jsem se obával sledovacích kamer, které jsou všude na ulicích, v uličkách, a dokonce i na chytrých zámcích u domovních dveří. Tento strach mi velmi bránil v zachraňování lidí, což mě hluboce trápilo. Přestože jsem opakovaně recitoval Fa, strach zůstával silný.

Loni v listopadu jsem náhle pocítil potřebu naučit se nazpaměť některé z Mistrových novějších článků. Začal jsem články „Držte se dál od nebezpečí“, „Těžké zkoušky, kterým čelí naše duchovní disciplína“ a „Kultivace v Dafa je vážná“.

Když jsem je znovu a znovu recitoval, s překvapením jsem zjistil, že strach postupně slábne a ze srdce mi padá těžké břemeno. Pocítil jsem k Mistrovi hlubokou vděčnost vycházející ze srdce. Když jsem znovu vyšel ven pomáhat zachraňovat lidi, zjistil jsem, že jednám rozumněji a moudřeji a strach už není tak silný.

Připoutání k pohodlí

Teprve nedávno jsem si uvědomil závažnost tohoto připoutání a zjistil jsem, že jde ve skutečnosti o mé základní připoutání. Začal jsem mu věnovat pozornost až před několika dny, když jsem si přečetl článek „Odstranit kultivací připoutání k pohodlí“.

Když jsem začínal kultivovat, příliš jsem nerozuměl této pasáži Fa:

„Jestli vám stále ještě není jasné, co jsou učedníci nápravy Zákona, nebudete schopni vykročit vpřed v současném soužení a budete vedení touhou lidského světa po pohodlí k „osvícení“ na cestě zla. Mistrovo srdce bylo vždy ztrápené těmi, kteří padli, a většina byla zruinovaná touto touhou.“ (Učedníci Velkého Zákona období nápravy Zákona,Podstata dalšího pokroku II)

Když se po všech těch letech ohlížím zpět, uvědomuji si, že mnohé z toho, co se mi nepodařilo udělat dobře, pramenilo z touhy po snadném životě — z usilování o pohodlí. Na začátku praktikování jsem právě dočetl všechna Mistrova učení.

Tehdy jsem si říkal: „Jestli přijde velké vyřazování, nebudu také zničen? Musím praktikovat. Navíc se pronásledování blíží ke konci, takže nebudu muset snášet tolik utrpení jako moje matka, která praktikuje. Kultivace je příliš namáhavá. Spokojím se s tím, že budu vnímající bytostí v matčině říši.“

S takovým smýšlením jsem začal praktikovat: s touhou vyhnout se těžkostem, s vypočítavostí, snahou využít příležitosti ve svůj prospěch a s usilováním o pohodlí. Přesto jsem tuto touhu po pohodlí po celá ta léta soustavně přehlížel.

Zatímco jsem se snažil odstraňovat jiná připoutání, protože jsem rozpoznal jejich škodlivost, připoutání k pohodlí jsem v sobě téměř nepozorovaně živil. Co je toto „připoutání k pohodlí“? Je to touha vyhýbat se těžkostem a hledat tělesnou i duševní pohodu, což je v rozporu s kultivací.

Proč lze kultivovat pouze v lidském těle? Právě proto, že lidské tělo umožňuje snášet utrpení, a tím odstraňovat karmu. V tomto ohledu stále výrazně zaostávám za spolupraktikujícími ve svém okolí a musím se kultivovat pilněji, abych dosáhl požadované úrovně.

Další dívání se do sebe

To jsou hlavní připoutání, která si nyní uvědomuji. Mám však pocit, že toto poznání ještě nestačí. Za těmito připoutáními stále vnímám moderní představy, zejména ateismus. Uvědomil jsem si, že právě v ateismu má mnoho těchto připoutání kořeny.

Kdybych pevně věřil, že je Mistr přímo vedle mě, měl bych nějaký strach? Kdybych pevně věřil, že Mistr uspořádal celou mou kultivační cestu, cítil bych se někdy ukřivděný a nespravedlivě posuzovaný? Kdybych pevně věřil, že celá životní cesta člověka je určena už od narození, zůstával bych připoutaný k budoucnosti svého dítěte? Kdybych pevně věřil tomu, co Mistr řekl o důležitosti zachraňování lidí, mohl bych dál zůstávat samolibě spokojený nebo hledat snadný život? Kdybych pevně věřil, že jsem se život za životem převtěloval jen proto, abych získal Fa, stěžoval bych si někdy, že kultivace trvá příliš dlouho? Kdybych pevně věřil, že když mi druzí nadávají nebo mě bijí, ve skutečnosti mi pomáhají zlepšit se, choval bych vůči nim nějakou zášť?

Proč tedy někdy kolísám mezi vírou a nevírou? Protože nevidím! Nevěřit jen proto, že člověk nevidí — to je projev velmi špatné schopnosti osvícení.

Proto je studium Fa, a to dobré studium Fa, skutečně nesmírně důležité. Jen tak se můžeme uchránit před znečištěním běžnou společností, očistit se od jedné vrstvy zkaženosti za druhou, postupovat v kultivaci a opravdu dobře dělat tři věci.

Zachráněné bytosti

Zachraňování vnímajících bytostí je něco, co kultivující Dafa musí dělat, a musí to dělat dobře. Přestože na své kultivační cestě často klopýtám a zdaleka nedosahuji úrovně spolupraktikujících, kteří každý den vycházejí objasňovat pravdu, snažím se ze všech sil.

Chci se podělit o dvě nezapomenutelné zkušenosti z objasňování pravdy v posledních několika letech. Jednou jsem hovořil s mladým mužem o tom, jak se Dafa rozšířil po celém světě, a o pronásledování ze strany Komunistické strany Číny.

Tiše naslouchal a bylo zřejmé, že ho to hluboce zasáhlo. Když jsem domluvil, vystoupil z přidružených organizací KS Číny, podíval se na mě jasnýma, upřímnýma očima a zeptal se: „Mohu něco udělat?“ Tehdy jsem věděl, že tato bytost byla zachráněna.

Jindy, když jsem s fakty o Dafa seznamoval dalšího mladého známého, z celého srdce souhlasil a řekl: „Víte co? Stalo se mi něco opravdu zázračného. Věřím v převtělování.“

Vyprávěl, že když dokončil první stupeň základní školy, vyrazil s otcem na výlet. Když dorazili k Nurhaciho hrobce, pocítil nepřekonatelné nutkání — neuvěřitelně silné nutkání — pokleknout. Zatímco si otec šel prohlížet jiné pamětihodnosti, nenápadně se k hrobce vrátil a dlouho před ní stál.

Příběh tohoto mladého muže mě hluboce dojal. Všechny vnímající bytosti čekaly právě na tento den po nesčetné cykly převtělování. Pokud svůj úkol nesplním dobře, skutečně je zklamu.

Někteří lidé byli šokováni, když se dozvěděli fakta o Dafa a pronásledování, a říkali, že o tom nikdy předtím neslyšeli. Jiní, s nimiž jsem dlouho nebyl v kontaktu, mě náhle přišli navštívit — právě proto, aby si vyslechli pravdu.

To jsou některá pochopení, k nimž jsem za posledních pět let dospěl, a ten malý pokrok, kterého jsem dosáhl. Dobře si uvědomuji, jak velká propast mě dělí od spolupraktikujících, kteří se nepřetržitě a pilně kultivují. Budu se však snažit ze všech sil. Už nebudu připoutaný k času ani k vlastnímu já a nedovolím si uvíznout v bažině sebeuspokojení. Nesmím zklamat Mistrovo nesmírné úsilí o naši záchranu ani očekávání všech vnímajících bytostí!

(Příspěvek pro konferenci Fa na Minghui pro pevninskou Čínu v roce 2026)