Když se kultivuji podle Fa, otevírá se mi širší cesta

(Minghui.org) Pracuji jako pečovatelka u rodičů jedné praktikující a poskytuji jim nepřetržitou péči. Dříve jsem se čas od času starala o seniory, ale nebydlela jsem s nimi. Spolupraktikujícím jsem říkala, že chci mít volný čas na dělání tří věcí. Ve skutečnosti jsem však měla hluboce zakořeněnou představu, že nechci žít pod cizí střechou a cítit se uvězněná jako vězeň. Věděla jsem, že bych to nedokázala snést.

Zvlášť jsem se vyhýbala práci pro mladší zaměstnavatele, protože mi připadali příliš nároční. Kvůli této sobecké představě jsem odešla z mnoha zaměstnání. Několik měsíců jsem byla bez práce a bez příjmu a v kultivaci jsem se nemohla posunout dál.

Občas jsem pociťovala úzkost a neklid, ale věděla jsem, že musím odložit své ego, vymanit se z omezení lidských představ a připoutání a odmítnout uspořádání starých sil, které mě pronásledovaly po finanční stránce.

„Až budu připravená na práci, bude i práce připravená pro mě“

Před dvěma lety jsem navštívila jednu starší praktikující. Je velmi srdečná a dělala si starosti, že nemám práci. Uklidnila jsem ji: „Teto, vážím si vašeho zájmu. Prosím, nedělejte si o mě starosti. Až budu připravená na práci, bude i práce připravená pro mě.“

Mistr mi pomohl a za necelou půlhodinu mi zazvonil mobilní telefon. Volali z pracovní agentury. Rozloučila jsem se s praktikující a vydala se tam.

Když jsem dorazila, s pracovnicí agentury právě hovořil muž, kterému bylo přes šedesát let. Vysvětlila mi, o jakou práci jde: „Jeho známá, starší žena, hledá pomocnici do domácnosti. Její snacha právě porodila a nikdo nemá čas té starší ženě v tomto období pomoci. Má špatné zdraví a potřebuje pomocnici přes den. Platí 3 200 jüanů měsíčně, tedy 480 amerických dolarů. Pravidelné volno není, ale můžete si o ně požádat.“

Dříve bych takovou nabídku okamžitě odmítla, ale tentokrát jsem ji přijala. S mužem jsem se vydala k zaměstnavatelce domů. Na rozdíl od dřívějška jsem odložila lidské myšlenky a představy a soustředila se na rodinu, která potřebovala mou pomoc.

Starší žena nevypadala příliš zdravě, ale vyzařovala z ní určitá důstojnost. Měla radost, že mě vidí, vzala mě za ruku a nabídla mi, abych se posadila. Zeptala se: „Můžete tu pracovat dlouhodobě?“

Odpověděla jsem: „Ano, mohu nejprve pracovat dva měsíce na zkoušku [do konce roku]. Řekněte mi, co potřebujete, abych dělala. A pokud se mnou nebudete spokojená, klidně mi to řekněte.“

„Výborně! Na první pohled je vidět, že jste přímá a schopná,“ odpověděla. Potom otočila hlavu stranou a rozkašlala se.

Vyprávěla mi, že se její nejmladší vnouče muselo narodit císařským řezem. Najali pomocnici pro období po porodu, ale ta kvůli množství práce po pouhých pěti dnech odešla. Proto chtěla vědět, zda mohu pracovat dlouhodobě. Její syn pracoval mimo město. Měla také staršího vnuka, který chodil na druhý stupeň základní školy.

Požádala mě, abych rodině vařila, včetně zvláštních jídel pro snachu po porodu, a také uklízela. Zeptala jsem se na konkrétní požadavky na stravu pro snachu. Řekla mi také, jaká jídla má rád její vnuk, a vysvětlila, že je v jídle vybíravý.

Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že snacha je nenáročná a jí všechno, co připravím. Dávala přednost lehce ochuceným jídlům. Snažila jsem se používat co nejméně oleje a soli. Jedla bochánky připravované v páře, zatočené bochánky, plněné bochánky a knedlíčky. K tomu jsem podávala vepřovou polévku s čínskými červenými datlemi nebo jáhlovou kaši s hlízami jamu.

Vnuk byl velmi vybíravý. Během několika dní ho omrzela všechna jeho oblíbená jídla, která jsem mu připravovala. Z mouky zbylé po přípravě rajčatových placek jsem jen tak udělala dvě tenké vaječné placky. Snědl je na několik kousnutí a řekl babičce, že by chtěl další.

Měla jsem velkou radost, že jsem našla něco, co mu chutná, a tak jsem mu je dělala každých pár dní. Vždycky je všechny snědl. Zanedlouho ho však omrzely i ony. Po příchodu ze školy se zavřel v pokoji, jedl balené pochutiny a večeři vynechával. S babičkou jsme nevěděly, jak si s tímto návykem lépe poradit.

Jednoho dne vnuk nemohl najít mobilní telefon. Babička a snacha se mě zeptaly, jestli jsem ho neviděla. Řekla jsem: „Neviděla a ani nevím, jak vypadá.“

Snacha ho popsala: „Je černý. Koupil mu ho tatínek. Neviděla jste ho, když jste uklízela jeho pokoj?“

Mé srdce zůstalo klidné. Odpověděla jsem: „Ne, neviděla.“

Cítila jsem, že tato událost míří na mé připoutání spočívající v tom, že „nesnesu křivdu“. Dříve mě něco takového dokázalo velmi rozrušit. Tentokrát mě jejich otázky nevyvedly z míry a místo toho jsem jim aktivně pomáhala telefon hledat.

Za necelou hodinu snacha našla mobil v bundě, která visela za dveřmi. Nadšeně řekla: „Našla jsem ho! Tuhle bundu měl na sobě ráno, ještě než jste přišla. Zapomněl na to. Výborně, už se našel!“

Starší žena měla špatné zdraví. Kvůli úpornému kašli v noci nespala a z nevyspání měla zašedlou pleť. Zeptala jsem se: „Zkoušela jste s těmi potížemi něco dělat?“

Odpověděla: „Už mnoho let jsem křesťanka.“ Vycítila jsem, že nic jiného zkoušet nechce.

Řekla jsem jí, že i já mám víru a věřím v Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Vyprávěla jsem jí, jak úžasný je Falun Dafa a jak ho Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásleduje. Přijala všechno, co jsem jí řekla, a uznala, že Falun Dafa je dobrý. Pomohla jsem jí vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Měsíc rychle uplynul. Starší žena už sotva držela oči otevřené a měla jsem pocit, že se může každou chvíli zhroutit. Řekla jsem jí tedy: „Období poporodního odpočinku už skončilo. Můžete jet domů a odpočinout si. Zůstanu tady a o všechno se postarám.“

Překvapilo mě, že něco takového říkám, protože dříve bych to nedokázala. Nemohla jsem však snést pohled na její utrpení a chtěla jsem, aby si odpočinula. Právě tato nesobecká myšlenka mi pomohla se rozhodnout.

Zeptala se: „Opravdu?“

Odpověděla jsem: „Ano, není to problém.“

Dala jsem jí amulet Falun Dafa a požádala ji, aby opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ S radostí ho přijala.

Od té doby jsem se starala o všechny domácí práce, včetně nakupování potravin, praní prádla a praní plen.

Jednoho dne, když jsem uklízela, přišla na návštěvu nejlepší kamarádka snachy. Zaslechla jsem, jak mě snacha chválí: „Jestli chceš mít další dítě, doporučuji ti ji na pomoc po porodu.“ Její kamarádka si ráda vzala mé telefonní číslo.

Zaměstnejme ji na plný úvazek

Koncem letošního února jsem se domluvila s praktikující Baoling, že se od března budu starat o její rodiče.

Zavolala mi bývalá zaměstnavatelka, pětasedmdesátiletá žena. Před dvaceti lety jí při autonehodě zemřel manžel a ona zůstala tělesně postižená. Neměla matku ani sestry a přála si, abych ji oslovovala „starší sestro“, nikoli „teto“.

Uvědomila jsem si, že by mě vlastně chtěla přijmout za dceru, ale kvůli svému postižení si v to netroufala doufat. Podívala jsem se do sebe a uviděla, že mám stejné připoutání — touhu, aby se o mě druzí starali a chránili mě.

Toho dne mi zavolala, aby mi řekla, že po pádu strávila týden v nemocnici. Nyní byla upoutaná na lůžko, doma sama a přála si, abych s ní nějaký čas pobyla.

Týden jsem o ni pečovala. Přišla ji navštívit sousedka a všimla si, jak důkladně jsem uklidila dům. Chtěla mě zaměstnat a já jí řekla, že to bude možné, pokud budu mít čas.

„Starší sestra“ byla velmi samostatná a trvala na tom, že bude cvičit sama, protože nechtěla obtěžovat druhé. Objasnila jsem jí pravdu o Falun Dafa a doporučila, aby pro své bezpečí a zdraví opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Mou radu přijala.

Po týdnu se poměrně dobře zotavila a já řekla: „Je čas, abych odešla. Čeká na mě další rodina.“

Se slzami v očích řekla: „Mohla byste se prosím té rodiny zeptat, jestli byste se o mě mohla starat ještě týden? Nejsem úplně zotavená a bojím se, že znovu upadnu. Byla jsem moc ráda, že jste tu v posledních dnech se mnou, a také se cítím mnohem lépe. Syn viděl, jak dobře pracujete, a řekl mi, abych vás zaměstnala dlouhodobě na plný úvazek, pokud budete mít čas.“

Zeptala jsem se Baoling, zda mohu nástup odložit, a ona souhlasila. Po patnácti dnech už „starší sestra“ dokázala sama dojít na toaletu i připravit si jídlo, a tak mě nechala odejít. Dodnes mi čas od času volá a doufá, že bych pro ni mohla pracovat.

„To, co Mistr učí, je pravda!“

Oběma rodičům Baoling je přes devadesát let. Její matka dříve praktikovala Falun Dafa, ale poté, co KS Číny v roce 1999 zahájila pronásledování Dafa, ji otec ze strachu přiměl přestat.

Nyní její matka trpí atrofií mozečku a už se o sebe nedokáže postarat. Zhoršuje se jí paměť a špatně slyší. Někdy nepoznává ani vlastní děti. Kdykoli však řeknu: „Teto, opakujte ta slova!“, okamžitě pronese: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Krátce poté, co jsem u nich začala pracovat, otec Baoling zjistil, že praktikuji Falun Dafa. S úsměvem řekl: „Tak proto jsem hned, jak jste přišla, věděl, že si budeme rozumět.“

Zeptala jsem se, jak to poznal. Odpověděl: „Poznal jsem to z vaší tváře. Možná je to nějakým předurčeným vztahem.“

Řekla jsem: „Máte naprostou pravdu. Opravdu mezi námi je předurčený vztah. Všem nám Dafa přineslo požehnání!“ Usmál se.

Poté jsem s ním o Falun Dafa často hovořila. Mluvili jsme o tom, že se praktikuje ve více než stovce zemí po celém světě a jak vřele bylo v zahraničí přijato. Vyprávěla jsem mu také příběhy o tom, jak je dobro odměňováno dobrem a zlo stíhá odplata.

Řekl: „Dcera mi také vyprávěla, že lidé praktikují Falun Dafa v mnoha zemích, včetně Indie, Japonska, Francie, USA, Austrálie, Německa, Thajska a Vietnamu. Vlády těchto zemí Dafa podporují. Jen KS Číny ho zakazuje. Jiang Zemin je opravdu zlý…“

Otec Baoling se už KS Číny nebojí a často opakuje: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Každý den všichni tři posloucháme Mistrovy přednášky. Někdy ukáže na přehrávač a řekne: „To, co Mistr učí, je pravda!“

Posloucháme také kultivační příběhy v rádiu Minghui. Celosvětové vysílání spravedlivých myšlenek nazývá „cvičením“ a často mi připomene, že už je čas, slovy: „Dobře cvičte!“

Jednoho dne mi dal třicet jüanů, abych nakoupila potraviny v supermarketu. Za půl hodiny jsem byla zpátky a předala mu účtenku a drobné nazpět. Zmateně se na mě podíval a řekl: „Nedal jsem vám osmdesát jüanů?“

Na okamžik jsem se zarazila a pak s úsměvem odpověděla: „Strýčku, vzpomínáte si? Dal jste mi jednu dvacetijüanovou a jednu desetijüanovou bankovku.“

Řekl: „Ale kde je moje padesátijüanová bankovka?“

Odpověděla jsem: „Podívejte se do tašky.“

Vyprázdnil ji a řekl: „Aha, ta padesátijüanová bankovka je tady. Myslel jsem, že jsem vám ji dal.“

Uvědomila jsem si, že se nic neděje náhodou. Tato událost zkoušela mé připoutání spočívající v tom, že „nesnesu křivdu“.

Když jsem odložila lidské myšlenky a představy a napravila se podle Fa, pochopila jsem, že se musím postavit skutečnosti čelem a dobře dělat svou práci. Právě toto prostředí pro mě Mistr uspořádal, abych odstranila svá lidská připoutání. Musím si této příležitosti vážit, opravdově se kultivovat, pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a při záchraně vnímajících bytostí, naplnit svůj slib a odvděčit se Mistrovi za jeho milost!