Mistr to se mnou nikdy nevzdal

(Minghui.org) Jsem mladá praktikující Falun Dafa. Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem se narodila v Číně do rodiny, kde maminka a babička praktikují. Na své kultivační cestě jsem čelila mnoha těžkostem. Díky Mistrově soucitné ochraně jsem však zůstala na cestě k Dovršení. Prostřednictvím kultivace jsem prošla obrovskými změnami a ráda bych se nyní podělila o některé ze svých zkušeností.

Praktikování v dětství

Protože jsem vyrůstala v rodině praktikujících, neuvědomovala jsem si, jak je Dafa nesmírně vzácný, ani jaké jsem měla štěstí, že jsem mohla s praxí začít už v dětství. Během dospívání mi často chyběla potřebná sebekázeň k tomu, abych naplňovala požadavky Dafa, studovala Fa a skutečně se kultivovala. Ke společnému studiu a čtení článků se sdílením zkušeností mě museli ostatní nutit. Místo studia Fa jsem si raději četla romány, sledovala televizi nebo hrála hry.

Díky Mistrově ochraně mě však přijali na nejlepší střední školu v našem městě, přestože můj prospěch nebyl nijak zvlášť dobrý. Později jsem se dostala i na jednu z nejlepších univerzit v naší provincii. Všichni v rodině dobře věděli, že jen svými vlastními silami bych toho nikdy nedosáhla. Síla Dafa je všechny hluboce ohromila.

Ztracená v lidském světě

Když jsem ale nastoupila na vysokou školu a opustila své rodinné kultivační prostředí, kultivaci jsem téměř úplně odsunula stranou. Cítila jsem se svobodná, protože už na mě nikdo nedohlížel, a tak jsem se od Dafa postupně vzdalovala. Barvila jsem si vlasy křiklavými barvami, chovala se nevázaně a říkala bez rozmyslu vše, co mi zrovna přišlo na jazyk. Přestala jsem se věnovat studiu. Záškoláctví a neúspěchy u zkoušek se staly běžnou součástí mého života. Chovala jsem se jako úplně obyčejní mladí lidé z ulice a nezůstalo ve mně už vůbec nic, co by byť jen trochu připomínalo praktikující Dafa.

Mistr to se mnou ale nevzdal. Dokončila jsem vysokou školu v Číně a odjela do španělského Madridu na navazující postgraduální studium. Ani tehdy jsem si neuvědomovala, že mi tuto příležitost dal Mistr, a ke kultivaci jsem se stále nevracela. Místo toho jsem se nadšeně seznamovala se západním „liberalismem“. Když se ohlédnu zpět, hluboce se stydím za to, že jsem tehdy promarnila tolik drahocenného času a příležitostí ke kultivaci. Přesto o mě Mistr neustále pečoval. Během pandemie covidu-19 jsem procházela těžkou karmou nemoci a měla jsem pocit, že umírám. Díky Mistrově ochraně jsem však i tuto obrovskou obtíž rychle překonala a znovu se plně uzdravila. Ale ani poté, co jsem přežila takové utrpení, jsem se ke kultivaci stále nevrátila.

Po dokončení studia jsem se vrátila zpět do Číny. Když mě maminka po dvou letech odloučení uviděla, nebyla z toho vůbec nadšená. Vypadala jsem totiž pořád stejně: měla jsem pestrobarevné vlasy, byla jsem obézní, mluvila jsem naprosto lehkovážně a bez jakýchkoliv zábran. Později se mi svěřila, že tehdy byla opravdu zklamaná a měla pocit, že se snad už nikdy nezměním. Přesto však v hloubi srdce pevně věřila, že se jednoho dne ke kultivaci vrátím. Věřila, že Mistr to se mnou nevzdá, a nehodlala to vzdát ani ona, protože získat příležitost ke kultivaci bylo nesmírně obtížné.

Návrat ke kultivaci

Zlom nastal velmi brzy. Po odjezdu ze Španělska jsem se tam moc chtěla vrátit, ale vůbec jsem si nemyslela, že to bude reálně možné. Přála jsem si ho alespoň ještě jednou navštívit. Když jsem si pak v Číně hledala práci, Mistr pro mě uspořádal příležitost a já získala v Madridu přesně takové zaměstnání, o jakém jsem se neodvažovala ani snít. Kvůli zdlouhavému vyřizování víz a složitému procesu nástupu do zaměstnání jsem však musela zůstat v Číně, dokud se všechny potřebné dokumenty nevyřídí. Právě to mi poskytlo naprosto skvělou příležitost znovu se zapojit do kultivačního prostředí naší rodiny.

Během onoho dlouhého a často trýznivého čekání, v němž se neustále mísily pocity prázdnoty, strachu a očekávání, jsem s Mistrovým posílením nakonec dokázala překonat své obrovské psychické zábrany. Znovu jsem začala číst knihu Zhuan Falun. Zpočátku pro mě bylo velmi těžké se vůbec soustředit. Kdykoli jsem se pustila do čtení, zasahovaly staré síly a v mysli se mi okamžitě objevila rušivá myšlenka, která mě nabádala, abych přestala, a podbízela mi nejrůznější výmluvy. Díky tomu, že Mistr neustále posiloval mé odhodlání, jsem se při studiu nakonec dokázala zklidnit, soustředit se a skutečně jsem se ke kultivaci vrátila.

Při zpětném pohledu jsem si naplno uvědomila, že mi Mistr tehdy dal jasně na výběr: buď se stanu opravdovou kultivující, nebo se budu dál propadat do běžného světského života. Naštěstí jsem si vybrala tu správnou cestu. Tentokrát jsem se pro kultivaci rozhodla sama, aniž by mě k tomu maminka nebo babička musely jakkoli nutit. Od té chvíle jsem pevně rozhodnutá, že už kultivaci nikdy znovu neopustím.

Přestože jsem Fa dlouhá léta nestudovala, při čtení Zhuan Falunu jsem měla zvláštní pocit, jako bych ho snad naposledy četla teprve včera. Každé jednotlivé slovo i každá věta mi byly tak neuvěřitelně důvěrně známé. Začala jsem číst nahlas, zcela plynule a bez jakéhokoliv zaváhání. V tu chvíli mě zaplavila nesmírná vděčnost vůči Mistrovi, která se prolínala s hlubokými výčitkami svědomí. Do očí mi vyhrkly slzy. Samo o sobě tak únavné vyřizování všech potřebných dokumentů mi tak vlastně poskytlo drahocenný čas k tomu, abych se mohla plně soustředit jen na kultivaci.

Každé ráno jsme pak s maminkou a babičkou společně studovaly Zhuan Falun a sdílely své kultivační zkušenosti. Odpoledne jsem navíc studovala další Mistrovy přednášky Fa. Ono dlouhé čekání i občasné fyzické útrapy se pro mě staly velmi cennou příležitostí ke zlepšení vlastního charakteru. Jak z mého těla postupně odcházely špatné látky a do mysli přicházela nová pochopení, jasně jsem cítila, že se každý den pozvedám na novou úroveň. Věděla jsem, že mi Mistr daroval tento nesmírně vzácný rok jen proto, abych se mohla soustředěně kultivovat a dohnat to, co jsem zameškala v období kultivace v nápravě Fa.

O rok později

Za pouhý rok od svého návratu ke kultivaci jsem prošla naprosto obrovskou změnou. Z dřívější baculaté dívky jsem se proměnila v mladou ženu se štíhlou a souměrnou postavou, o čemž se mi předtím ani nesnilo. Dříve jsem se mnohokrát marně snažila zhubnout, ale vždy naprosto bez úspěchu. Také výraz mé tváře se viditelně zklidnil a začal působit přirozeně, pleť byla najednou hladká a jemná a akné, které mě celá léta trápilo, úplně zmizelo. Lidé, kteří mě znali z dřívějška, mě na ulici teď vůbec nepoznávali. Stala jsem se doslova novým člověkem. Bez Dafa by nic z toho nebylo možné.

Ruku v ruce se vzhledem se od základů změnilo i mé smýšlení. Dříve jsem bývala velmi netrpělivá a snadno jsem se rozzlobila. Nyní jsem mnohem vyrovnanější a mírnější a zbavila jsem se mnoha hlubokých připoutání. Mnozí naši příbuzní i přátelé nad všemi těmito změnami doslova žasnou. Jen díky Mistrově ochraně jsem se mohla zcela proměnit uvnitř i navenek a stát se opravdovou praktikující.

Těžké zkoušky

Po více než roce nekonečného a úzkostného čekání jsem však nečekaně dostala oznámení, že moje žádost o pracovní vízum byla zamítnuta. Byla jsem v naprostém šoku a několik nocí po sobě jsem nedokázala usnout. Byla jsem plná pocitu křivdy a neustále si opakovala: „Vždyť už jsem se tolik změnila a tak pilně se kultivuji. Proč mi to pracovní vízum vlastně zamítli?“ Ležela jsem zničeně v posteli a mysl mi naplňovaly jen pochybnosti a bolest. Zničehonic se však v té nekonečné temnotě v mé mysli jasně ozval hlas: „Nikdy se Dafa nevzdám.“ Podívala jsem se hluboko do sebe a objevila své silně skryté základní připoutání: touhu po dobrém a pohodlném životě v tomto lidském světě.

Když jsem toto své uvažování upřímně poměřila s principy Fa, uvědomila jsem si, že jsem pod vlivem obyčejných lidských představ brala svůj návrat ke kultivaci v podstatě jako jakýsi obchod – jako něco, za co bych měla na oplátku získat vysněnou možnost vrátit se do Španělska. Přistupovat k tak posvátné kultivaci s takto nečistými úmysly bylo opravdu ubohé a nízké. Právě tento můj vnitřní nedostatek nakonec přímo vedl k zamítnutí víza. Zpětně jsem si uvědomila, že mě Mistr v té chvíli jednoduše zkoušel, zda dokážu i za těchto nepříznivých okolností pevně pokračovat v kultivační praxi. Naštěstí jsem se dokázala rozhodnout správně.

Proti zamítnutí víza jsem se rozhodla odvolat. Následující rok jsem se do Španělska vrátila znovu, ale na samotném výsledku odvolání už jsem vůbec nijak nelpěla. Zcela nečekaně jsem pak od původní najímající společnosti dostala zprávu, že moje odvolání bylo nakonec plně úspěšné a že jsem oficiálně získala pobytovou kartu s platností na jeden celý rok.

Záhy však následovala další těžká zkouška. Právě ve chvíli, kdy jsem se plná nadšení těšila na nástup do nové práce, mi společnost nečekaně oznámila, že před měsícem musela zahájit hromadné propouštění, a proto nyní podle místních vládních předpisů zkrátka nesmí přijímat žádné nové zaměstnance. Jedinou zbývající možností pro mě tak bylo začít pracovat pro její dceřinou společnost. V takovém případě jsem ale musela úřadům znovu složitě předložit ke schválení novou pracovní smlouvu i podklady k sociálnímu pojištění, čímž jsem reálně riskovala úplnou ztrátu těžce vydobytého pracovního povolení i pobytové karty.

Měla jsem pocit, jako by se mi doslova hroutil celý svět před očima. Proč je těch těžkostí v mém životě najednou tolik? V duchu jsem pochybovala, zda jsou tohle všechno opravdu zkoušky uspořádané Mistrem. Velmi brzy jsem se však vzpamatovala a důrazně si řekla, že musím absolutně věřit Mistrovi a Fa. Ať se v životě setkám s čímkoli, má to vždy nějakou hlubší příčinu. Nesmím se proto nechat zviklat momentálním klamným zdáním.

V této zdánlivě zoufalé situaci i moji vlastní právníci trvali na tom, že musíme podat úplně novou žádost o pracovní povolení. Nakonec jsme ale zcela nečekaně objevili úplně jiný postup, který můj přechod do dceřiné společnosti plynule umožňoval. Po dlouhých osmi a půl měsících nervózního čekání jsem konečně obdržela vytoužený souhlas úřadů. Ačkoliv jsem po celou tu dobu dál normálně pracovala, byla jsem neustále pod ohromným tlakem a často jsem přemýšlela nad tím, zda nebudu muset hned následující den Španělsko opustit. Tento nejhorší možný scénář však nakonec nenastal. Uvědomila jsem si, že celý tento spletitý proces byl zkrátka nedílnou součástí kultivační cesty, kterou pro mě Mistr uspořádal. Čelila jsem mnoha různým a často velmi nečekaným těžkostem a jen díky Mistrově ochraně jsem je krok za krokem úspěšně překonala. Jsem za to Mistrovi upřímně vděčná.

Závěr

Když se teď ohlédnu zpět, cítím vůči Mistrovi a celému Dafa už jen hlubokou vděčnost. Za poslední tři roky jsem totiž nejen získala skvělou práci, kterou mi mnozí právem záviděli, ale především jsem prošla skutečně hlubokou proměnou těla i mysli. To jsou hmatatelná a naprosto mimořádná požehnání, která mi do života přinesl Dafa.

Chtěla jsem se o tyto své kultivační zkušenosti, které byly plné nejrůznějších oklik a zvratů, podělit s ostatními praktikujícími – zejména pak s těmi mladými, jako jsem já. Získali jsme Fa už v dětství. Postupem času však mnozí z nás úplně přestávali mít na paměti své historické poslání a odpovědnost. V tomto morálně upadajícím světě, který je skrz naskrz prostoupen materialismem, jsme jako pověstná žába v pomalu se ohřívající vodě postupně a pasivně přicházeli o své čisté kultivační prostředí, a dokonce se krůček po krůčku vzdalovali od Dafa – přesně tak, jak si to přejí staré síly. Když jsme v dávných dobách následovali Mistra dolů do tohoto lidského světa, měli jsme tu odvahu složit posvátný slib, že se zde staneme opravdovými praktikujícími Dafa. Nesmíme tento svůj dávný slib nikdy porušit, ani nesmíme zklamat nesčetné vnímající bytosti v našem vesmírném světě, které dychtivě čekají na svou záchranu. Především ale nesmíme zklamat Mistra, který nás všechny s tak nezměrným soucitem a obrovským úsilím zachraňuje.

Do dalších let si tak přeji jediné: důkladně studovat Fa, poctivě kultivovat svůj charakter a s velkou pílí neustále postupovat vpřed.