Zbavování se závisti a marnivosti poctivou kultivací

(Minghui.org) Když se ohlédnu za svou ne vždy snadnou kultivační cestou, srdce se mi naplní hlubokou vděčností k Mistrovi za jeho neustálou a soucitnou ochranu. Sepsání tohoto článku mi pomohlo uvidět vlastní nedostatky v kultivaci. Jsem odhodlaná co nejlépe využít ten drahocenný čas, který nám ještě zbývá. Chci se skutečně a poctivě kultivovat a dobře dělat tři věci, jež se očekávají od všech učedníků Dafa.

Rozvíjení laskavosti a zbavování se závisti

Dokud byla maminka zdravá, žila u rodiny mého staršího bratra a se švagrovou velmi dobře vycházela. Protože bratr i švagrová pracovali na plný úvazek, starala se maminka o celou jejich domácnost.

Později se u ní však rozvinula atrofie mozečku a začala vyžadovat nepřetržitou péči. Starší sestra se nabídla, že bude pomáhat přes den. My jsme maminku navštěvovali každé tři až čtyři dny a nakupovali jí všechno, co potřebovala.

O několik let později maminka zemřela. Se starší sestrou jsme její odchod nesly velmi těžce. Téhož večera nás starší bratr pozval k sobě na večeři.

U stolu působila švagrová naprosto lhostejně, bez sebemenší známky smutku. V duchu jsem si říkala: Maminka toho pro tebe tolik udělala a tobě i bratrovi přenechala celý rodinný majetek. Jak můžeš být tak lhostejná a bezcitná?

Nedokázala jsem se ubránit pocitům zášti. Uvědomila jsem si sice, že za tím vším stojí moje závist, a tak jsem se ji snažila potlačit.

O dva dny později jsem si povídala se starší sestrou a i ona si na švagrovou začala stěžovat. Pomyslela jsem si: Jsem praktikující Dafa a neměla bych se k jejím stížnostem vůbec přidávat. Jednala bych tím proti principům Fa a nedbala bych na kultivaci řeči. Navíc bych si tak vytvářela karmické dluhy.

Přestože jsem se ke stížnostem na švagrovou otevřeně nepřidala, v srdci jsem to nedokázala úplně pustit a přece jen jsem prohodila několik rýpavých poznámek. Později jsem jasně vycítila, že ani ty nebyly správné.

Jednoho dne jsem si náhle uvědomila, že jako praktikující Dafa bych měla za všech okolností brát ohled na druhé. Švagrová je také vnímající bytost, příbuzná našeho Mistra. Nesmím vůči ní chovat žádné negativní pocity, ale měla bych k ní přistupovat s laskavostí a zachránit ji. Své předchozí nesprávné myšlenky jsem proto okamžitě napravila.

Týden po maminčině smrti jsme všichni šli na návštěvu ke staršímu bratrovi. Cestou se mi v mysli znovu vyrojily špatné myšlenky ohledně švagrové. Věděla jsem, že se ve mně opět ozývá závist, a tak jsem začala zpaměti recitovat Mistrova slova:

"Zlému člověku vládne závist.
Ze sobeckosti a hněvu si stěžuje na nespravedlnost vůči sobě.
Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.
Bez nespokojenosti a nenávisti, bere těžkosti jako radost.
Osvícený člověk nemá žádná připoutání.
Klidně pozoruje lidi ve světě, podvedené iluzemi." 
(Úrovně, Podstata dalšího pokroku)

Když jsme dorazili k bratrovi, cítila jsem, že se všechny mé negativní myšlenky pramenící ze závisti vůči švagrové úplně rozplynuly. Odstranila je mocná síla Dafa. Toho večera panovala u bratra velmi příjemná a harmonická atmosféra. Zbavit se lidských připoutání je opravdu nádherný pocit.

Nyní jsme si se švagrovou opět blízké jako sestry a můžeme si spolu bez zábran povídat úplně o všem.

Zlepšování charakteru při spolupráci s další praktikující

Jednou jsem šla navštívit jistou praktikující a ona se mi svěřila, že je pro ni velmi těžké zbavit se připoutání k tomu, že nesnese, když se o ní mluví negativně.

Vyprávěla jsem jí, jak jsem podobnou zkouškou prošla já sama, a sebevědomě jsem dodala: „Myslím, že tohle už jsem úspěšně překonala. Až projdeš pár zkouškami, zvládneš to určitě taky.“

Zpětně jsem si uvědomila, že z mých slov jasně čišela touha předvádět se. Tehdy mi to ale vůbec nedocházelo.

Následujícího dne jsme spolu vyrazily objasňovat pravdu. Uviděly jsme staršího muže s malým dítětem v náručí. Přistoupila jsem k němu a dala se s ním do řeči. Praktikující se vzápětí připojila a objasnila mu pravdu do hloubky. Muž okamžitě souhlasil s tím, že vystoupí z organizací Komunistické strany Číny (KS Číny).

Za starším mužem stál mladík, zřejmě jeho syn, a celou dobu nás poslouchal. Nic neříkal, a tak jsme začaly objasňovat pravdu i jemu. On nás ale odmítl poslouchat a úsečně odvětil: „Ničemu z toho nevěřím. Dejte mi pokoj.“ Pak se prostě otočil a vešel do domu.

Pokračovaly jsme tedy dál. Po chvíli mi praktikující řekla: „Chtěla bych ti něco navrhnout. Nemůžeš na ulici jen tak někoho zastavit a začít na něj rovnou mluvit. Lidi to může nepříjemně zaskočit.“

Její připomínku jsem ale vůbec nepřijala dobře a dotčeně jsem odsekla: „Tak mi tedy řekni, koho oslovit smím! Měly bychom spolu přece spolupracovat. Já taky ne vždycky souhlasím s tím, jak to děláš ty, ale přesto s tebou pokaždé spolupracuji.“ V tu chvíli byla moje mysl plná sobeckých lidských připoutání.

Hned vzápětí mi ale blesklo hlavou: To, co jsem právě řekla, bylo úplně špatně. Jen to ukázalo, že nesnesu žádnou kritiku a nechci, aby se na mě někdo díval svrchu. Její slova mi navíc měla ve skutečnosti jen dobře míněně připomenout, abych více dbala na naši bezpečnost.

„Ty ses rozzlobila,“ řekla mi na to praktikující mírně. „Já jsem se vlastně taky dívala do sebe a zjistila jsem, že mám v sobě ještě pořád určité připoutání ke strachu.“

„Už se nezlobím. Pojďme se raději obě podívat do sebe,“ odpověděla jsem jí upřímně.

Cestou domů jsem celou dobu přemýšlela nad tím, jak špatně jsem se vlastně zachovala. Praktikující mi neřekla nic ostrého ani zlého. Proč jsem tedy zareagovala tak podrážděně? Musím jít opravdu do hloubky a zjistit, co se za tím vším skrývá.

Po návratu domů jsem si uvědomila, že při objasňování pravdy stále pociťuji určitý strach a v koutku duše se hrozím toho, že se na mě druzí budou dívat svrchu. Také jsem se pevně rozhodla, že začnu věnovat mnohem větší pozornost kultivaci řeči.

Ona praktikující je ve skutečnosti nesmírně laskavý člověk. Při objasňování pravdy mluví vždy naprosto jasně a výstižně a je neustále ochotná pomáhat druhým. Po celou tu dobu se nám spolu spolupracovalo velmi dobře. Z rovnováhy mě vyvedla jen má vlastní neodstraněná lidská připoutání.

Naivně jsem si myslela, že jsem se už zbavila neochoty přijímat kritiku, ale tohle připoutání ve mně očividně stále pevně vězelo. Pořád mám silné sklony předvádět se a při jakémkoliv konfliktu si okamžitě stěžovat na druhé. To všechno by jen narušovalo to čisté prostředí, v němž lidem objasňujeme pravdu.

Když jsem si tohle všechno uvědomila, řekla jsem si: Zachraňovat lidi je přece naše společné a nejhlubší přání. Musím s touto praktikující opravdu dobře spolupracovat a musíme si navzájem pomáhat, abychom dokázaly naplnit své posvátné poslání a pomohly Mistrovi při nápravě Fa.

Jsem Mistrovi hluboce vděčná za to, jak tuto situaci uspořádal. Stejně tak jsem nesmírně vděčná i oné praktikující, která mi ukázala zrcadlo a pomohla mi tak odhalit hluboko skrytá připoutání, abych si mohla plně uvědomit obrovskou vážnost kultivace Dafa. Jsem naplno odhodlaná dobře se kultivovat, vytrvale odstraňovat svá připoutání a při jakýchkoli problémech se vždy a bez výmluv dívat do sebe.

Hned druhý den jsem za praktikující zašla znovu. Měla obrovskou radost, že mě vidí, a chovala se, jako by se den předtím vůbec nic nestalo. Když jsme se k událostem z předchozího dne vrátily, obě jsme se tomu už jen upřímně zasmály. „Co myslíš, že jsme si tím vlastně měly v kultivaci zlepšit?“ zeptala jsem se jí.

„Staré síly se mezi nás zkrátka jen snažily vrazit klín, aby narušily naše úsilí zachraňovat lidi,“ odpověděla. S tichým porozuměním jsme se na sebe usmály. Díky této nenápadné události jsem se úspěšně zbavila dalších vrstev svých připoutání. To, co se na první pohled zdálo jako špatná věc, se tak ve skutečnosti proměnilo v něco ohromně dobrého.