(Minghui.org) Pracoviště na výrobu informačních materiálů hrají zásadní roli při pomoci Mistrovi Li v nápravě Fa a při záchraně vnímajících bytostí. Takové pracoviště provozuji doma již osmnáct let. Praktikující, kteří se na jeho činnosti podílejí, pod Mistrovou ochranou vytrvale postupují vpřed a svědomitě se řídí požadavky Falun Dafa.
Vybudování pracoviště od základů
S tím, jak stále více praktikujících vycházelo objasňovat pravdu a zachraňovat lidi, rostla poptávka po letácích a dalších materiálech tak rychle, že výroba přestávala stačit. Přestože mi tehdy bylo čtyřiašedesát let a neuměla jsem pracovat s počítačem, byla jsem odhodlaná založit doma pracoviště na výrobu materiálů. Začátkem roku 2008 se mi to podařilo.
Vyrostla jsem na venkově a do města jsem se přestěhovala až po svatbě. Nikdy předtím jsem neviděla počítač ani tiskárnu, takže založení pracoviště na výrobu materiálů bylo nesmírně náročné. Nikdo z mé rodiny nepraktikoval Falun Dafa. Jak je přesvědčím, aby mě podpořili při nákupu zařízení, které neumím používat?
Přesto mi bylo jasné, že jako učednice Dafa mám naplnit své poslání pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a zachraňovat vnímající bytosti.
Zeptala jsem se dcery: „Můžu si koupit notebook? Stačil by nějaký použitý.“
Zeptala se: „Proč? Vždyť s ním ani neumíš zacházet.“
Odpověděla jsem: „Můžu se to naučit. Víš přece, že čtu tištěná vydání Minghui Weekly a každé číslo si schovávám. Každý rok jich nashromáždím několik desítek. Za ta léta už zabírají hodně místa. S počítačem bych si mohla články číst, aniž bych musela skladovat tištěné výtisky. Bylo by to mnohem pohodlnější a bezpečnější.“
Dcera uznala, že mám dobrý důvod, a souhlasila, abych si počítač koupila.
S pomocí místních praktikujících jsem se rychle naučila počítač používat a stahovat soubory z internetu.
Dalším krokem bylo materiály vytisknout, a tak jsem potřebovala tiskárnu.
Znala jsem praktikující, která provozovala pracoviště na výrobu materiálů a právě rekonstruovala dům. Viděla jsem v tom dobrou příležitost vypůjčit si její tiskárnu.
Řekla jsem dceři: „Rodina Wang rekonstruuje dům a ta praktikující má tiskárnu. Mohli bychom ji na nějakou dobu nechat u nás?“
Odpověděla: „Jistě!“
Teď už jsem měla tiskárnu. O několik dní později jsem dceři řekla: „Když už je tiskárna tady, chtěla bych požádat někoho z praktikujících, aby mě s ní naučil zacházet. Pak jim můžu pomáhat, když toho budou mít hodně. Mám na to dost času.“
Nijak se k tomu nevyjádřila, a tak jsem její mlčení považovala za tichý souhlas.
Takto jsem překonala svou neznalost práce s počítačem a tiskárnou. Brzy jsem sama tiskla pravdu objasňující letáky, brožurky a další materiály. Věděla jsem, že Mistr viděl mé přání založit pracoviště na výrobu materiálů a vše uspořádal tak, aby mi pomohl toto přání splnit.
Abych důkladně odhalovala zlou povahu Komunistické strany Číny, rozšířila jsem výrobu také o CD, DVD, samolepky, kalendáře a další materiály.
Při provozu pracoviště jsem se potýkala s různými obtížemi, například s nákupem spotřebního materiálu, poruchami zařízení a zajišťováním dopravy. Zvlášť vážné byly tyto potíže během pandemie covidu-19.
Mistr nás učil, že bez ohledu na to, kolik máme práce, musíme studovat Fa. Této zásady jsme se pevně drželi a podle Fa napravovali nesprávné myšlenky, představy a jednání. Díky tomu pracoviště na výrobu materiálů funguje hladce a my se držíme správného směru.
Mistr mě vede obtížnými obdobími
Před několika lety byla v naší oblasti tři nebo čtyři domácí pracoviště na výrobu materiálů. Některá z nich postupně z různých důvodů přestala fungovat. Například praktikující, který rozvážel materiály a doplňoval zásoby, se odstěhoval a nepodařilo se nám najít nikoho, kdo by ho nahradil.
Jednoho dne jsem potkala mladého praktikujícího, kterého jsem dlouho neviděla. Pracoval jako lektor práce s počítačem ve vzdělávacím zařízení, to se však během pandemie zavřelo. Nyní se živil jako řidič přepravní služby objednávané přes aplikaci.
Řekla jsem mu: „Možná budu potřebovat tvoji pomoc. Pracoviště na výrobu materiálů se potýkají s určitými obtížemi a potřebujeme pomoc lidí, kteří mají auto.“
„S jakými obtížemi?“ zeptal se.
„Potřebujeme někoho, kdo by každý týden rozvezl pravdu objasňující materiály několika praktikujícím, podle potřeby doplnil zásoby a občas opravil zařízení.“
Ihned odpověděl: „Žádný problém! Dafa je na prvním místě. Pomohu, bez ohledu na to, kolik budu mít práce.“
„To je skvělé. Přijď prosím, jakmile budeš mít čas.“
Tak se vyřešil jeden zásadní problém.
O dva týdny později mi praktikující řekl: „Teto, celá ta léta praktikuji sám. Rád bych se připojil k vaší skupině studia Fa, ale mohu si vyhradit jen jeden den v týdnu.“
„To je výborné!“ odpověděla jsem. „Společné studium Fa je forma, kterou nám Mistr určil, a velmi prospívá naší kultivaci a zlepšování. Promyslím, jak to nejlépe uspořádat, a dám ti vědět.“
V naší oblasti byly dvě skupiny studia Fa, každá se čtyřmi nebo pěti praktikujícími. Z bezpečnostních důvodů záměrně udržujeme skupiny malé, takže nebylo vhodné přidat řidiče do některé z nich.
Našla jsem řešení: založím studijní skupinu u sebe doma. Zeptala jsem se jedné starší praktikující, známé silnými spravedlivými myšlenkami a uvážlivou řečí: „Co kdybychom my tři studovali Fa společně? Hlavním cílem je dát řidiči příležitost účastnit se společného studia Fa. Potom můžeme také zařídit rozvoz materiálů a doplnění zásob. Tak během jednoho dne zvládneme několik věcí.“
Starší praktikující souhlasila.
Který den by ale byl pro naši novou skupinu nejlepší? Protože jsem již měla společná studia Fa naplánovaná od pondělí do pátku, připadala mi nejvhodnější sobota nebo neděle. Řidič byl stále na cestách, a tak jsem předpokládala, že by mohl mít čas kterýkoli z těchto dvou dnů.
Když jsem mu svůj plán sdělila, měl radost a byl vděčný. Řekl však: „O víkendech mám víc jízd. Mohli bychom si místo toho vybrat některý všední den?“
Okamžitě jsem si uvědomila svou sobeckost. Myslela jsem jen na to, co vyhovuje mně, a nebrala v úvahu jeho situaci. Na jeho příjmu závisela celá rodina. Mistr nás učil, abychom ve všem, co děláme, brali ohled na druhé.
My tři jsme se rozhodli společně studovat Fa ve čtvrtek. Začali jsme v dubnu 2025 a pokračujeme už déle než rok.
Spolupráce jako jedno tělo a společné zlepšování
Všimla jsem si, že někteří praktikující si během posledních dvou let nemohli opatřit materiály. Část z nich jsem spojila do skupiny sedmi praktikujících, kteří žijí v šesti obytných čtvrtích. Kromě řidiče ji tvořilo šest starších praktikujících žen ve věku od sedmdesáti do šestaosmdesáti let.
Všichni byli velmi pilní, ať už šlo o pomoc Mistrovi při nápravě Fa a záchraně vnímajících bytostí, nebo o osobní kultivaci. Vždy jsme následovali Mistrovo učení tím, že jsme více studovali Fa, dívali se do sebe, dobře spolupracovali a postupovali společně.
Například každý čtvrtek dvě praktikující roznášejí materiály do domovů dalších praktikujících. Jedné z nich je osmdesát let. Nosit materiály po schodech nahoru a dolů v obytných domech není snadné, ale nikdy si nestěžuje. Naopak se k fyzické práci hlásí dobrovolně. Řekla mi: „Ty jsi starší sestra, mladší by měla dělat víc.“
Řidič řekl: „Dejte mi předem vědět, když budete potřebovat nějaký spotřební materiál. Až pojedu kolem trhu, můžu ho koupit, nechat u sebe a přivézt ve čtvrtek, kdy se sejdeme ke studiu Fa. Kdykoli budete cokoli potřebovat, stačí mi říct.“
Viděla jsem, že stále přemýšlí o tom, jak zajistit bezpečnost pracoviště na výrobu materiálů.
Pokud jde o výdaje, po celých osmnáct let jsme důsledně dbali na to, aby finanční prostředky byly používány výhradně k určenému účelu.
Jednoho dne v květnu 2026 byla zatčena praktikující za vylepování pravdu objasňujících samolepek. Byla zadržována déle než dva měsíce a později odsouzena k jednomu roku vězení. Všechny materiály, které používala, pocházely z našeho pracoviště. Její zatčení ve mně vyvolalo strach. Byla novou praktikující a já se obávala, že by při mučení mohla prozradit informace o mně.
Můj strach byl ve své podstatě sobecký a vůbec neodpovídal postoji kultivujícího. Staré síly tohoto připoutání využily a můj strach zesílily. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na to, co by se stalo, kdyby policie u mě doma objevila počítač, tiskárny, zásoby a knihy Dafa. Téměř jsem viděla policisty přede dveřmi, připravené mě odvést.
V tu chvíli se mi vybavila Mistrova slova:
„… jednoduše tím, že budete mít své srdce neovlivněno, budete schopni vyřešit všechny situace.“ (Odstraňte svá poslední připoutání, Podstata dalšího pokroku II)
Okamžitě jsem se uklidnila a začala vysílat spravedlivé myšlenky. Nejprve jsem odmítla strach, protože byl sobecký a zaměřený na mě samotnou, a nechtěla jsem ho přijmout. Potom jsem odmítla pronásledování starými silami. Jsem učednice Dafa pod Mistrovým vedením. Přijímám pouze Mistrova uspořádání a půjdu jen cestou, kterou pro mě uspořádal Mistr. To, co dělám, je ta nejvelkolepější a nejvznešenější věc ve vesmíru.
Potom jsem se cítila lépe, ale stále jsem v sobě vnímala látku strachu.
Při společném studiu Fa jsem se o své myšlenky podělila s ostatními praktikujícími a požádala je, aby mi pomohli vysíláním spravedlivých myšlenek. Řidič navrhl: „Možná bychom v příštích několika dnech měli vyrábět méně materiálů. Ze tří tiskáren necháme jednu tady a zbývající dvě dočasně přesuneme ke mně. Mezitím můžeme rozdat materiály, které už máme vyrobené.“ S jeho návrhy jsme souhlasili.
Poté jsem každý den věnovala více času čtení knih Dafa, vysílání spravedlivých myšlenek a dívání se do sebe. Pátrala jsem hlouběji po kořenu svého strachu a uvědomila si, že vychází ze sobectví a zaměření na sebe. Bála jsem se uvěznění, utrpení a mnoha dalších věcí. Mou mysl naplňovaly myšlenky na sebe samu, což neodpovídalo Mistrovu požadavku „bereme ohledy nejprve na druhé“. Věděla jsem, že je musím odstranit.
Rozhodla jsem se dál dělat své každodenní činnosti jako obvykle.
Jednoho dne přestala tiskárna fungovat. Restartovala jsem ji a znovu se rozběhla. Brzy se však opět porouchala a začaly blikat dvě červené kontrolky. Ať jsem zkoušela cokoli, nedokázala jsem ji opravit. Co mám dělat? Byla to jediná tiskárna, kterou jsem měla doma.
Věřila jsem, že mi blikající kontrolky něco naznačují. Držím se stále strachu? Je to zkouška, zda se odvážím přivézt zbývající dvě tiskárny zpátky? Musím kráčet po spravedlivé cestě pod Mistrovým vedením, a ne po cestě uspořádané starými silami.
Rozhodla jsem se a zavolala řidiči. „Přivez mi prosím ty ostatní tiskárny.“ Zeptal se: „Obě?“ Pevně jsem odpověděla: „Obě.“
Mé spravedlivé myšlenky byly tak silné, že se látka strachu zcela rozpustila. Cítila jsem, že jsem v kultivaci opravdu udělala velký krok vpřed. Díky Mistrovu učení a pomoci praktikujících jsem dokázala tuto velkou zkoušku překonat. Jedna praktikující řekla: „Nejsi jediná, kdo se zlepšil. Zlepšili jsme se všichni společně.“
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
