Pilně se kultivujme a klaďme na sebe vysoké nároky

(Minghui.org) Jedné noci koncem srpna jsem šel po půlnočním vysílání spravedlivých myšlenek spát.

Ve snu jsem se viděl, jak se připravuji k meditaci vsedě. Právě když jsem zkřížil nohy a chystal se pustit hudbu ke cvičení, objevila se mi v mysli naprosto jasná myšlenka, jako by mi ji někdo předal telepaticky: „Tvá kultivace dospěla ke konci. Je konec – tady končí.“

Zarazil jsem se a pomyslel si: „Mám tedy ještě meditovat?“ Potom přišla další myšlenka: „Dál meditovat už nemá smysl. Tvé tělo se už nebude přeměňovat.“

Seděl jsem tam ohromený a přemýšlel: Takhle tedy kultivace končí? To je všechno, bez jakéhokoli varování? Rychle jsem si v duchu prošel svou nedávnou kultivaci a uvažoval, zda jsem v nějaké zkoušce neobstál nebo zda něčeho nelituji. V tu chvíli byla má mysl velmi klidná. Při tichém rozjímání jsem cítil pokoj a vyrovnanost.

Potom jsem se ze snu probudil. Podíval jsem se na hodiny. Bylo 1:05 ráno.

Přestože má kultivace v poslední době neprobíhala úplně hladce a nedokázal jsem se v každém okamžiku dívat do sebe, po většinu dne na sebe stále kladu přísné nároky.

Vím, že musím neustále zůstávat ve Fa, připomínat si, že jsem kultivující, a mít vždy na paměti, že jsem zde kvůli záchraně druhých. Snažím se odstranit všechny sebestředné představy i jednání a za všech okolností se řídit Fa.

Takto chápu kráčení po cestě uspořádané Mistrem: znamená to zcela odmítnout staré síly i vše, co uspořádaly. Když odmítám samotnou existenci starých sil, přestávají nade mnou mít jakoukoli moc.

Večer před spaním si obvykle vyhradím chvíli na ohlédnutí za uplynulým dnem. Přemýšlím o tom, co jsem řekl a udělal – které jednání bylo v souladu s Fa a které nikoli. Hledám také negativní myšlenky, představy či skryté vzorce uvažování, které jsem si v danou chvíli neuvědomoval, abych je mohl okamžitě odstranit.

Negativní látky, které naše mysl vytváří v každodenním životě, musíme neprodleně odstraňovat. Nesmíme je nechat hromadit. Pokud se budou dále hromadit, ovlivní spravedlivé myšlenky kultivujícího. Neodstraníme-li představy a škodlivé myšlenky včas, vytvoří myšlenkovou karmu. Tyto negativní látky nás pak mohou ovládat, protože jsou živé – bedlivě nás sledují a čekají, až budou moci využít jakoukoli mezeru, kterou ponecháme.

Pokud jsou v takové chvíli naše spravedlivé myšlenky slabé nebo ještě více polevíme v ostražitosti, snadno nás ovlivní nahromaděné negativní představy a vnější zasahování. Naše slova a činy se pak nebudou lišit od slov a činů nepraktikujících.

Když potom vzniknou konflikty, bude velmi obtížné dívat se do sebe. A i když budeme vědět, že bychom to měli udělat, najdeme si nejrůznější výmluvy, budeme se vyhýbat odpovědnosti a zavírat oči před skutečností. Kvůli přílišnému zasahování budeme méně studovat Fa. A i když studovat budeme, výsledky budou nevalné – nedokážeme do sebe Fa vstřebat nebo se naše mysl bude často toulat. Ještě těžší pak bude vytrvat ve cvičení.

Musíme věnovat velkou pozornost každé myšlence a představě, která se v naší mysli objeví, včas je třídit a poměřovat s Fa. Čím dříve zcela odstraníme vše nespravedlivé, tím méně budeme rušeni a tím silnější budou naše spravedlivé myšlenky.

Každý den pak budeme prožívat rozvážně a moudře. Když máme silné spravedlivé myšlenky a jsme ponořeni do Fa, dokážeme dělat tři věci mnohem účinněji. To platí zejména pro vysílání spravedlivých myšlenek. Pro kultivujícího mají spravedlivé myšlenky prvořadý význam. Bez silných spravedlivých myšlenek je obtížné odolávat nejrůznějšímu zasahování a pronásledování vnucovanému starými silami.

Úplné odmítnutí existence starých sil nesmí zůstat jen u slov – vyžaduje skutečné, konkrétní činy. Udržováním a posilováním spravedlivých myšlenek zcela odmítáme existenci starých sil. Bez spravedlivých myšlenek je také obtížné dosáhnout konečného cíle kultivace.

Následujícího dne po tomto snu jsem si při meditaci uvědomil: „Čas na tebe nepočká.“ Čas se žene vpřed závratnou rychlostí, jako by právě to bylo jeho posláním. Podobá se divokému koni, který se vytrhl z otěží, nebo vlaku, který se s burácením řítí kolem směrem k cíli, kde musí zastavit.

Musíme zdvojnásobit své úsilí, abychom udrželi krok. Už si nemůžeme dovolit plýtvat časem, protože jakmile nám proklouzne, je navždy pryč a nikdy se nevrátí. Musíme se snažit ještě více a klást na sebe přísnější nároky, abychom nakonec nemuseli ničeho litovat ani v sobě nést trvalé výčitky.

Kultivace je skutečně vážná věc. Poslední okamžik může přijít kdykoli. Hluboce se zamysleme nad svým současným stavem, jako by se už blížil den Dovršení, a položme si otázky: Jak postupuji v kultivaci? Kolik lidských připoutání mi ještě zbývá? Jak pilný musím být?

Toto je mé pochopení na současné úrovni. Laskavě mě prosím upozorněte na cokoli nevhodného.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí jejich osobní vnímání v určitém okamžiku, vycházející z jejich tehdejšího kultivačního stavu. Jsou předkládány s přáním umožnit vzájemné zlepšování.