Jak jsem se změnila k lepšímu poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa

(Minghui.org) Zdravím Vás, ctěný Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Jsem studentkou závěrečného ročníku tanečního oboru Umělecké střední školy Niaosong. Na této škole jsem v roce 2023 začala praktikovat Falun Dafa a dnes bych se s vámi ráda podělila o své kultivační zkušenosti.

Navštěvovala jsem nižší střední školu Fuxing v Yilanu a zapojila se do školního tanečního souboru. Vyučující, která jej vedla, kladla velký důraz na charakter a kázeň studentů. V tomto náročném prostředí, kde jsme byli pod velkým tlakem, jsem strávila tři roky. Ve druhém ročníku jsem se stala vedoucí tanečního souboru a dovedla ho k prvnímu místu v celostátní taneční soutěži skupiny B.

Veškerou energii jsem věnovala tanečnímu souboru a ve vztazích s ostatními se mi příliš nedařilo. Když jsem nižší střední školu dokončila, odcizila se mi i moje nejlepší kamarádka, přestože jsme se tak dobře znaly. Pociťovala jsem hlubokou prázdnotu. K tomu se přidávaly neshody mezi členy rodiny, které vedly k častým hádkám doma, a na mě doléhala nesmírná tíha. Připadalo mi, že dělám všechno špatně.

Toužila jsem proto najít místo, kde by mě nikdo neznal – někde tak odlehlé jako hluboko v tichých horách, kde bych se mohla ukrýt a plně se soustředit na studium tance. Přestoupila jsem tedy na Uměleckou střední školu Niaosong, šestiletou školu zahrnující nižší i vyšší stupeň středního vzdělávání. Doufala jsem, že tam budu moci začít znovu.

Dívání se do sebe při konfliktech

Když jsem přestoupila na Uměleckou střední školu Niaosong, o kultivaci jsem toho mnoho nevěděla. Prostřednictvím studia Fa a řešení konfliktů se spolužáky jsem se učila dívat do sebe.

Na začátku školního roku jsem se seznámila se dvěma dalšími studentkami, které na školu také přestoupily. Ať jsem dělala cokoli, vysmívaly se mi. Například když jsem zveřejnila povzbuzující slova, po jejich přečtení se smály a ostatním říkaly, že jsem divná, a ptaly se, proč něco takového zveřejňuji. Když jsem samostatně trénovala tanec, ty dvě dívky, které stály vedle mě, to opět začaly komentovat a podivovaly se, proč to beru tak vážně. Když jsem to slyšela, bylo mi to velmi nepříjemné a rozzlobila jsem se. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Mistrovo učení.

Mistr řekl:

„Ale obvykle, když se objeví problém, který vás nevyprovokuje, nepočítá se, nebo je k ničemu a nepřiměje vás, abyste se zlepšili. A tak to jeho mysl nemůže překonat a možná ho to stále trápí a stále se chce otočit, aby se jim podíval do obličeje. Jak se otočí a podívá nazpět, uvidí dvě zlověstné tváře v rozčileném rozhovoru.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Připadalo mi úžasné, že se mi vybavilo právě toto Mistrovo učení. Rozhodla jsem se jím při řešení této situace řídit.

Když jsem slyšela, jak o mně mluví za zády, snažila jsem se to snášet. Chovala jsem se k nim laskavě a pomáhala jim, i když pro mě bylo někdy těžké se ovládnout a ohradila jsem se. Všimla jsem si však, že čím déle jsem se k nim chovala laskavě, tím méně do mě jejich jednání zasahovalo. Později, když o mně mluvily za zády, už ve mně nevznikaly žádné negativní pocity. Naopak jsem se k nim chovala vlídně. Cítila jsem se uvolněně a jejich řeči už na mě neměly vliv.

Začala jsem jejich připomínkám naslouchat a podle nich se zlepšovat. Například když poznamenaly, že určitý taneční pohyb nedělám dobře, přijala jsem to jako upozornění a napravila ho. Od té doby už mezi námi ke konfliktům nedocházelo. Brzy poté přestoupily na jinou školu. Díky této zkušenosti jsem nově pochopila, co je kultivace, a začala se soustředit na kultivaci sebe samé.

O dva roky později jsem jednu z těchto studentek potkala a uvědomila si, že jsem se tehdy pouze nutila vše vydržet. Nebyla to snášenlivost praktikujícího. Vzpomněla jsem si na Mistrovo učení.

Mistr řekl:

„Řeknete: „O minulosti nic nevím. Tento život nemá nic společného s tamtím životem.“ Ale tak to není.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Náhle jsem si uvědomila, že se ke mně možná takto chovaly proto, že jsem jim v minulém životě něco dlužila a v tomto životě jsem jim to splácela. Nervozita i nenávist zcela zmizely. Srdečně jsem ji pozdravila. Měla jsem pak sen, ve kterém jsme se s touto studentkou objaly.

Kromě těchto dvou studentek jsem měla konflikty i s další spolužačkou. Už na začátku školního roku jsem měla pocit, že mě nemá ráda. Mluvila na mě zvýšeným hlasem a já se jí trochu bála. A skutečně jsem při zkouškách v prvním ročníku vyššího stupně dostala v jedné taneční pasáži místo přímo vedle ní.

Protože jsem ještě nezvládala potřebnou techniku, neustále jsem do ní narážela. Bylo mi to líto a měla jsem strach. Tato situace přímo zasáhla mé skryté obavy, konkrétně strach z kritiky druhých. Od té doby jsem se pokaždé, když jsme se dostaly k této části tance, vědomě snažila strach překonat a pohyby včas upravit.

Při vánočním losování, kdo komu dá dárek, si pak náhodou vytáhla mé jméno. Okamžitě vykřikla, že má hroznou smůlu, a dokonce pronesla několik nepříjemných poznámek. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už v srdci nemám takový strach jako dříve. Začala jsem přemýšlet a dívat se do sebe, abych zjistila, proč mě nemá ráda.

Zjistila jsem, že mnoho našich nedorozumění pramenilo z mého sklonu nechávat si všechno pro sebe, místo abych se vyjádřila. Potom jsem se snažila své myšlenky vyslovovat a otevřeně s ní komunikovat. Její tón postupně zjemněl.

Při psaní tohoto příspěvku jsem došla k novému pochopení. Uvědomila jsem si, že mi spolužačky pomáhaly zlepšovat si charakter a že bych jim za to měla poděkovat.

Změna představ přináší lepší výsledky

Než jsem přestoupila na Uměleckou střední školu Niaosong, měli rodiče napjatý vztah a málem se rozvedli. Velmi mě to zasáhlo a bylo mi nesmírně těžko. Později jsem četla následující pasáž Fa.

Mistr řekl:

„Proč o tom nepřemýšlíte? Nedělají to, aby vás utrápili? Po­užívají tento způsob, aby vám zabránili vést dobrý život.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Uvědomila jsem si, že praktikující by měli opouštět qing. Dokázala jsem se na situaci dívat s větším nadhledem a soustředila se na to, co mám dělat. Zanedlouho se atmosféra doma uklidnila. Pochopila jsem, že když změním své představy, změní se i mé okolí.

Důležitost změny představ mi ukázala ještě další událost. Zubní lékař mi řekl, že mi postupně vytrhne oba dolní zuby moudrosti. Při trhání prvního jsem měla strach a byla nervózní. Dělala jsem si starosti, jak se rána zahojí, a vzala jsem si lék proti bolesti. Bolest přetrvávala dlouho. Celý týden jsem mohla ústa otevřít jen trochu a obtížně se mi jedlo. Rána se také zanítila, což vedlo k hnisavému zánětu mandlí a bolesti celé hlavy.

Díky této zkušenosti jsem rozpoznala své připoutání ke strachu. Dělala jsem si starosti kvůli tak velké ráně v ústech a nepřistupovala jsem k tomu jako praktikující. Když jsem tedy šla na vytržení druhého zubu moudrosti, využila jsem tuto příležitost k opuštění strachu.

Mistr řekl:

„Věříme, že dobrý nebo špatný výsledek pochází z jedné bezděčné myšlenky a jiná myšlenka v tom okamžiku vede k jinému výsledku.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Rána po vytržení zubu se za dva dny bezbolestně zahojila a já mohla bez obtíží otevřít ústa. Bylo to opravdu úžasné. Druhá zkušenost byla jiná, protože se změnilo mé smýšlení. Když jsem později podstoupila chirurgický zákrok v ústech, už jsem léky proti bolesti neužívala.

Opouštění ega

Kvůli zkušenostem z nižší střední školy jsem považovala prostředí s vysokým tlakem za dobré. V hodinách a při tanečních zkouškách na škole Niaosong jsem proto polevovala. Při výuce taneční techniky a při zkouškách jsem často měla pocit, že mi to nejde. Přešla jsem z prostředí s vysokým tlakem do prostředí, kde byl tlak malý, a najednou jsem nevěděla, jak se učit.

Uvědomila jsem si, že každé prostředí má své požadavky. Jako studentka bych měla dobře plnit své studijní povinnosti, místo abych prostředí posuzovala podle vlastních představ nebo si na ně stěžovala. Rozhodla jsem se své představy opustit a prostředí se přizpůsobit. Zjistila jsem, že jsem v něm polevovala kvůli nedostatečné sebekázni. Začala jsem to napravovat a klást na sebe přísné nároky.

Dalším problémem bylo, že jsem si podvědomě připadala výjimečná, protože mi vyučující tance na nižší střední škole svěřila významné místo ve školním tanečním souboru. Bála jsem se, že mě ostatní budou považovat za domýšlivou, a proto jsem se nikdy neodvážila podívat pravdivě sama na sebe. Své pocity jsem hluboce potlačovala. Při zkouškách na vyšší střední škole jsem si všimla, že téměř vždy nakonec stojím úplně na kraji. Nikdy jsem s tím nebyla doopravdy spokojená, ale nechtěla jsem, aby to někdo poznal.

Při jedné zkoušce skupinového tance jsem se stále cítila dost rozladěná. V jednu chvíli jsem provedla skok, ale z nějakého důvodu jsem došlápla na chodidlo ve velmi nepřirozeném úhlu. Kotníkem mi projela prudká, ostrá bolest. Zpočátku jsem si myslela, že to za chvíli přejde. Když jsme však dotančili celou skladbu, zjistila jsem, že kotníkem vůbec nemohu pohnout. Každý pokus o pohyb vyvolával nesnesitelnou bolest, jako bych měla v kloubu zaklíněný kámen.

V tu chvíli jsem měla v hlavě prázdno. Cítila jsem zášť a zároveň si s hlubokým studem uvědomovala, že v sobě chovám takové negativní myšlenky. Prožívala jsem silný vnitřní konflikt. Později jsem se uklidnila a začala hledat jeho kořen. Zjistila jsem, že pramení z mého pocitu nadřazenosti. Považovala jsem se za velmi talentovanou, a přesto jsem v tomto tanci neměla výraznou roli. Ve skutečnosti to byla závist.

Šla jsem na rentgen. Právě ten den se mělo skupinové taneční vystoupení předvádět. Když jsem se vrátila, sledovala jsem ho z postranního místa. Tehdy jsem si uvědomila, že má nepřítomnost tanci nijak zvlášť neuškodila. Naopak bylo mnoho věcí, které jsem sama nedělala dobře. Bez spolužáků nejsem ničím.

Zjistila jsem, že jsem v sobě chovala přesvědčení o vlastní neomylnosti. Když se kotník zotavil a já se znovu zapojila do skupinového tance, snažila jsem se opustit svá připoutání a skutečně se propojit s ostatními. Cítila jsem silnou soudržnost. Nebyly mezi námi žádné překážky, naše srdce byla sjednocená a uvnitř mě naplňoval hřejivý pocit.

Závěrem

Než jsem začala praktikovat, nad vším jsem příliš přemýšlela a měla sklony ke skleslosti. Když jsem někdy čelila problémům, které jsem nedokázala vyřešit, zůstávala jsem v tomto stavu celé měsíce. Díky kultivaci a studiu Fa jsem se naučila dívat do sebe a postupně opouštět lidské představy i připoutání. Můj vnitřní svět je stále otevřenější a má mysl jasnější.

Při každodenním kontaktu s lidmi ani při zkouškách už nevyčerpávám energii nadměrným, neplodným přemítáním, které by mi bránilo soustředit se na to, co právě dělám. Postupně jsem se také vymanila ze skleslosti. Kultivace mi umožnila postavit se vnitřním připoutáním, kterým jsem se dříve neodvažovala čelit. Díky studiu Fa jsem se naučila opouštět ego.

Dafa jsem začala praktikovat v prvním ročníku vyšší střední školy. Přestože jsem nyní jediná z rodiny, kdo praktikuje, jsem odhodlaná v kultivaci pokračovat. Dafa mě velmi změnil, a proto jsem Mistrovi i Dafa nesmírně vděčná. Laskavě mě prosím upozorněte na cokoli nevhodného. Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám všem.

(Příspěvek přednesený na Taiwanské Fahui 2026)