(Minghui.org) Dne 18. října 2026 se v Schüpfheimu konala sedmá konference Falun Dafa pro sdílení zkušeností v německy mluvící části Švýcarska. Zúčastnili se jí praktikující ze Švýcarska, Německa, Rakouska a dalších míst.
Devatenáct praktikujících sdílelo zkušenosti s tím, jak v každodenním životě a při práci na projektech opouštěli svá připoutání. Popsali také sílu Fa, kterou zakoušeli při zlepšování svého charakteru.
Sedmá konference Falun Dafa pro sdílení zkušeností se konala 18. října 2026 v Schüpfheimu. (Minghui.org)
Devatenáct praktikujících vyprávělo o svých kultivačních zkušenostech. (Minghui.org)
Pomoc s ranním cvičením
Dan Alfjorden uvedl, že se mu dlouhá léta nedařilo vstávat v pracovní dny brzy ráno na cvičení. Vymlouval se na to, že musí pracovat dlouho do noci, přesto se ale během dne často cítil unavený. Jednou před spaním si náhle uvědomil: „Nikdy jsem Mistra z hloubi srdce nepožádal o pomoc. Tento stav nedokážu překonat jen vlastními silami a svým navyklým způsobem uvažování.“ Požádal tedy Mistra o pomoc.
Hned následující den se mu ozval mladší bratr s otázkou, zda by s ním nechtěl každé ráno cvičit. Dan věděl, že je to Mistrova odpověď na jeho prosbu. Během uplynulého roku mu totiž zemřel otec i starší bratr a celá rodina se utápěla ve smutku. Dan doufal, že se jeho matka k praktikování Falun Dafa vrátí. Chtěl s ní cvičit, ale nedařilo se mu to.
S mladším bratrem se domluvil, že začnou hned další den ráno. Přidala se k nim i matka a další praktikující, kterému se dříve také nedařilo v pravidelném cvičení vytrvat. Dan uvedl, že už během prvního týdne zaznamenal různé změny. Například když s dcerou probíral dlouho nevyřešené problémy, všiml si: „Byl jsem klidnější a dokázal jsem jí naslouchat. Uměl jsem brát její obavy a pocity vážně.“ Řekl, že jí „chtěl opravdu pomoci kvůli ní samotné, a ne kvůli sobě“. Problémy se tak nakonec podařilo vyřešit.
Zjistil také, že má díky pravidelnému cvičení jasnější mysl. Přestal být tak zapomnětlivý jako v uplynulém roce a dokázal jasně rozpoznávat svá připoutání. Uvědomil si svůj strach z toho, aby druzí nepoukazovali na jeho chyby, a obavu z jejich nespokojenosti: „Ve skutečnosti se v tom odráží můj vlastní strach z chyb. Když někdo dělá něco, co považuji za nesprávné, měl bych zkrátka vyjádřit svůj názor a nebát se toho, co si pomyslí.“
Mistrova uspořádání jsou nejlepší
Asi před devíti lety se Susanne z Německa začala společně s manželem zajímat o Falun Dafa. Zjistili, že tato praxe zahrnuje nejen knihy učící lidi kultivovat si srdce, ale také cvičení ke kultivaci těla. Rozhodli se proto s Falun Dafa začít.
Aby se správně naučili všechny pohyby, vstávali ve 4:30 ráno a se svým čtyřletým synem šli dvě a půl hodiny pěšky na nejbližší nádraží. Odtud pak jeli přes dvě hodiny vlakem na cvičební místo v Berlíně, vzdálené více než 200 kilometrů, které bylo nejblíže jejich bydlišti. Navzdory této náročné cestě měli svá srdce plná radosti. Když se Susanne cvičení naučila, cítila se plná energie a radost jako by jí prostupovala každou buňkou v těle.
Na jedné z informačních akcí se dozvěděla o násilných odběrech orgánů a pronásledování praktikujících v Číně. Stále jí vrtalo hlavou: „Jak může být tak úžasná praxe tak brutálně pronásledována?“
Po návratu domů poprvé navštívila webové stránky Minghui a podívala se do rubrik věnovaných pronásledování. Narazila tam na otevřený dopis a dozvěděla se z něj o šestašedesátileté praktikující, která před několika měsíci zemřela. Více než čtyři roky byla protiprávně vězněna a vystavena různým druhům mučení jen proto, že se odmítla vzdát své víry. Přestože snášela ta nejkrutější muka, stále myslela více na druhé než na sebe. Když to Susanne četla, pomyslela si: „Falun Dafa musí být opravdu výjimečný.“
Zůstala vzhůru celou noc a četla si nejrůznější zprávy na Minghui. Sama zažila, jak úžasný Falun Dafa je, a teď zjistila toto: „Nespočet praktikujících, kteří rovněž vědí, jak skvělý Falun Dafa je, je v Číně vězněn a mučen. Jak se to může dít? Proč o tom lidé nemluví?“ Hlavou se jí honila spousta myšlenek, v jednom ale měla jasno: „O Falun Dafa se musí dozvědět celý svět.“
Později se postavila mnoha náročným úkolům. Přeložila z angličtiny knihu Zpráva Minghui: Dvacet let pronásledování Falun Gongu v Číně, nakonec založila nakladatelství a vydala jak samotnou Zprávu Minghui, tak i další knihy. Loni překonala řadu překážek, jen aby mohla autem ujet tisíc kilometrů ze severního Německa a zúčastnit se konference Fa v německy mluvící části Švýcarska.
Vzhledem k tomu, že se o Falun Dafa poprvé dozvěděla a samotná cvičení se naučila na informační akci v Curychu, pociťovala podle svých slov „Mistrův soucit, milost a úžasná uspořádání“. „Mistr už určitě všechno uspořádal a já jen musím mít pevnou víru.“ Když se tím ve své praxi řídila, znovu a znovu si uvědomovala: „Právě Mistrova uspořádání jsou těmi nejlepšími příležitostmi pro to, abychom se přizpůsobili Dafa a zlepšili si charakter.“
Prožívání Mistrovy podpory a povzbuzení
Roberto vyprávěl, jak si byl vědom toho, že jeho vstup do pochodové kapely Tian Guo uspořádal Mistr. Po vstupu do kapely získal mnoho příležitostí kultivovat si mysl a odstraňovat připoutání. Už při samotném výběru nástroje si všiml svého sklonu k posuzování druhých. Později si uvědomil: „Mistr mi umožnil koupit si tento trombon, abych dostal příležitost dále odstraňovat svá připoutání k předvádění se a k dobré pověsti.“
Když se na nástroj učil hrát, zjistil, že neustále hledá nějaké zkratky, jak ho co nejrychleji zvládnout, a přehlíží přitom důležitost pevných základů. Díky tomu v sobě rozpoznal nejen lenost a touhu po pohodlí, ale odhalil i oblasti, v nichž jeho kultivace nebyla pevná. Jakmile se zbavil strachu ze ztráty tváře a pochopil, že se má soustředit na laskavost, podařilo se mu zahrát vysoký tón, který do té doby nezvládal.
Přestože na nástroj neustále cvičil, nebyl zvyklý hrát před ostatními. Právě ve chvíli, kdy nabyl pocitu, že už vůbec nedokáže ovládat své myšlenky a emoce, si uvědomil: „Všemožná připoutání jsou tu navzájem propojena jako lepkavá černá pavučina a jedno živí druhé. Je to jako samostatný organismus, který se může udržovat při životě, dokud mu věnuji pozornost a dokud tyto látky považuji za sebe sama. Podíval jsem se do sebe, vzpomněl si na posvátné poslání, které mám naplnit, a tyto látky jsem opustil.“
Když cvičil na trombon venku, lidé mu tleskali, což mu dávalo skvělou příležitost říkat jim pravdu o Falun Dafa. Pomyslel si: „Kdykoli se snažím jednat dobře, Mistr mě povzbudí k tomu, abych pokračoval, a já tak cítím, že jdu po správné cestě.“
O deset měsíců později se poprvé zúčastnil průvodu. Náhle však ze svého nástroje nedokázal vydat ani hlásek. O přestávce se podíval do sebe: „Uviděl jsem své silné připoutání k tomu, abych hrál co nejlépe. Úplně jsem zapomněl, proč jsem vlastně chtěl být součástí pochodové kapely Tian Guo. Myslel jsem jen a jen na sebe, chtěl jsem perfektně hrát a nedělat chyby. Tento nedostatek umožnil starým silám, aby ho využily a začaly mě negativně ovlivňovat.“
Když po odstranění těchto připoutání začal znovu hrát, zažil následující: „Už jsem neslyšel svou vlastní hru – místo toho jako by zvuky všech nástrojů splynuly v jeden. Uvědomil jsem si, že přesně takto to působí, když tvoříme jedno tělo. Každý bere ohled na ostatní a nikdo se nesnaží vyčnívat.“
Vzájemné povzbuzování k pilnosti
Společná fotografie praktikujících, kteří se zúčastnili konference. (Minghui.org)
Věk oněch devatenácti praktikujících, kteří na konferenci vystoupili se svými příspěvky, se pohyboval od deseti do téměř osmdesáti let. Zastupovali nejrůznější profese a měli odlišné životní zkušenosti. Mnozí účastníci uvedli, že je kultivační sdílení ostatních velmi inspirovala.
Několik z vystupujících zmínilo, že toto sdílení pro ně nebylo jen pouhým ohlédnutím za vlastní kultivační cestou, ale především hlubokým procesem dívání se do sebe a podáním zprávy Mistrovi. Vyjádřili také naději, že svým vyprávěním o Mistrově podpoře a síle Dafa, které osobně zakusili, povzbudí i ostatní praktikující.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
