Moje kultivační zkušenosti ze zaměstnání

(Minghui.org) Jsem mladý praktikující Falun Dafa žijící v Japonsku a rád bych se podělil o své kultivační zkušenosti z každodenní práce.

Rozlišování správného a nesprávného podle Fa

Pracuji na denní i noční směny. Odchod z práce hlásíme e-mailem. O víkendech přicházejí zaměstnanci noční směny dříve než obvykle, takže po předání práce mohou zaměstnanci denní směny odejít asi o hodinu dříve.

Před odchodem buď požádají kolegu z noční směny, aby za ně v příslušný čas e-mail o ukončení práce odeslal, nebo si nastaví jeho automatické odeslání na stanovený čas.

Je to zřejmě nepsané pravidlo, které vedoucí týmu mlčky toleruje.

Když mi o této „výhodě“ hned první den řekl jeden zkušenější kolega, uvědomil jsem si, že čelím zkoušce. Podle principů Falun Dafa – Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – bylo takové jednání zjevně nepoctivé a nebylo v souladu s Pravdivostí.

Nechtěl jsem druhé kritizovat, ale rozhodl jsem se ze všech sil jednat podle principů Dafa. Kdykoli jsem mohl odejít dříve, zůstával jsem až do konce směny.

Zpočátku kolegové mému rozhodnutí nerozuměli a jeden zkušenější kolega mi dokonce řekl: „Nemusíš se bát. Tady to tak dělají všichni.“

Kdybych nepraktikoval Falun Dafa, možná bych se nechal přesvědčit a odcházel dříve také. Vždyť to dovoloval i vedoucí týmu, takže nebylo čeho se obávat.

Ať jsem se na to však díval z jakékoli strany, takové jednání nebylo v souladu s Pravdivostí. Něco se nestane správným jen proto, že to dělají všichni. Abych předešel nedorozuměním, řekl jsem kolegům, že chci zbývající čas využít ke čtení a studiu. Postupně si na to zvykli.

Jednou se mě ke konci směny jeden kolega tiše zeptal, proč na tomto přístupu trvám. Odpověděl jsem: „Prostě cítím, že je to tak správné.“ Nic neřekl, ale poznal jsem, že na něj má odpověď zapůsobila.

Jiný zkušenější kolega mi doporučil aplikaci, která umožňuje naplánovat automatické odeslání e-mailu o ukončení práce. Usmál jsem se a řekl: „Ano, tu aplikaci znám, ale chci se prostě držet pravidel.“ Potom se obrátil na kolegu stojícího poblíž a pochválil mě za to, že beru pravidla vážně.

Jeden kolega z Číny mému jednání zpočátku nerozuměl a ptal se, zda mám z něčeho konkrétního obavy. Když mě však nějakou dobu pozoroval, přestal se vyptávat. Nedávno jsem si všiml, že i on už zůstává až do konce směny.

Myslím, že kolegové možná mé jednání v tichosti sledovali a přemýšleli o svém vlastním chování. Neočekávám, že jím hned změním druhé. Doufám však, že budu i nadále rozlišovat správné od nesprávného podle principů Dafa a vytrvám v tom, co je správné.

Uvědomil jsem si, že v dnešní době, kdy morální měřítka tak rychle upadají, je bez vedení Falun Dafa skutečně těžké rozeznat správné od nesprávného a zachovat si zdravý úsudek.

Zamyšlení nad týmovou spoluprací

Jako nový zaměstnanec jsem se potřeboval spoustu věcí naučit přímo při práci.

Zkušenější japonští kolegové mi občas zadávali zcela základní úkoly, přestože byly tak jednoduché, že by je sami zvládli mnohem rychleji. Bral jsem to tak, že mi jako nováčkovi pomáhají, abych se díky opakovanému procvičování s prací co nejrychleji seznámil.

Jednou se však jistý zkušený čínský kolega, který byl velmi schopný a výkonný, ujal téměř všech úkolů, ať už velkých, nebo malých. Kdykoli jsem se ho zeptal, zda mu mohu s něčím pomoci, vždy mi odpověděl stejně: „To je v pořádku, já to udělám.“

Jako Číňan jsem v tomto chování viděl tradiční čínské ctnosti – pracovitost, schopnosti a výkonnost. Lidé tak obvykle jednají s dobrým úmyslem, protože nechtějí druhé zatěžovat tím, co zvládnou sami.

Když jsem se však vžil do situace druhých, uvědomil jsem si, že je takový přístup může neúmyslně omezovat. Nové členy týmu totiž připravuje o příležitost získat praktické zkušenosti a pořádně se s prací seznámit.

Pro nové členy týmu je cenná každá příležitost něco si vyzkoušet, ať už jde o jednoduchý, nebo složitý úkol. Pomáhá jim to získávat sebedůvěru, učit se spolupracovat a rozvíjet se v rámci celého týmu.

Když jsem o chování tohoto čínského kolegy přemýšlel, uviděl jsem v něm vlastně sám sebe. Vždy jsem považoval schopnost zvládat věci samostatně za přednost a často jsem si toho bral na sebe až příliš mnoho. Dříve jsem si myslel, že tím druhým ušetřím starosti.

Ve skutečnosti se však za mým chováním skrývala pouhá touha prosadit se a ukázat ostatním, jak jsem schopný. Uvědomil jsem si, že bych neměl přeceňovat význam vlastních schopností. Jako člen týmu bych měl mít spíše pochopení pro druhé, zůstávat pokorný, ve vhodnou chvíli ustoupit a dát i ostatním příležitost přispět ke společné práci.

Zajímavé bylo, že poté, co jsem se podíval do sebe a dospěl k tomuto pochopení, za mnou onen zkušený čínský kolega přišel a zeptal se, zda bych mu mohl s jednou pracovní záležitostí pomoci. Pomyslel jsem si, že se možná ubírám správným směrem a že všichni lidé kolem mě jsou tu proto, aby mi pomáhali v mé kultivaci.

Toto je mé osobní pochopení na současné úrovni. Pokud je v něm cokoli nesprávného, prosím, laskavě mě na to upozorněte.

Děkuji Vám, Mistře.

Děkuji vám, spolupraktikující.