Bývalá zaměstnankyně: „Jsem tak vděčná, že jsem vás poznala!“

(Minghui.org) Zhenzhen jsem poznal před 16 lety, když jsem nastoupil do továrny. Vedl jsem tým a odpovídal za zavádění nových výrobků luxusní značky. Náš tým zajišťoval vše od návrhu až po kvalitu hotových výrobků. Vedoucí oddělení přikládal našemu týmu velký význam a počet lidí, které jsem vedl, neustále rostl.

Tato nová práce pro mě znamenala změnu oboru, a tak jsem často navštěvoval různé výrobní linky, abych se seznámil s výrobním procesem. Byl jsem v kontaktu téměř se všemi vedoucími a zaměstnanci tohoto velkého oddělení. Jako praktikující Dafa jsem v práci uplatňoval principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Byl jsem skromný, laskavý k ostatním a ohleduplný k jejich potřebám. Zaměstnanci výrobních linek proto velmi stáli o to, aby mohli přejít do mého týmu.

Zhenzhen byla mladá, přitažlivá a osobitá žena, která mi utkvěla v paměti. O několik dní později ji přidělili do mého týmu. Dva jiní podřízení mi řekli: „Šéfe, ona je v téhle továrně docela známá.“ Vyprávěli mi mnoho příběhů z její minulosti. Bylo zřejmé, že si jí příliš neváží a považují ji za terč posměchu.

Při práci se Zhenzhen jsem však postupně objevil mnoho jejích předností: uměla výborně komunikovat, pracovala svědomitě a efektivně a ráda se učila. Když něčemu nerozuměla, nikdy se nebála zeptat. Přiděloval jsem jí proto úkoly, při nichž mohla tyto schopnosti využít, a často jsem ji povzbuzoval a oceňoval. Díky tomu se její pracovní výsledky neustále zlepšovaly.

Jednoho dne za mnou přišel manžel Zhenzhen, který také pracoval v továrně, a řekl mi, že je jeho žena nemocná a potřebuje dva dny volna. Krátce nato přišel znovu s tím, že jí stále není dobře a potřebuje ještě několik dní volna. Když se vrátila do práce, dlouze jsem si s ní promluvil. Prozradila mi, že za oběma absencemi byly konflikty s manželem, kvůli nimž nemohla přijít do práce.

Zdálo se, že o ní všichni v našem oddělení rádi mluví. Jednoho večera, když několik z nás pracovalo přesčas, přiběhli dva kolegové, jako by učinili nějaký zásadní objev. Začali barvitě líčit, jak právě viděli Zhenzhen v továrně hovořit se zahraničním kolegou.

Přerušil jsem je a klidně řekl, že mě soukromý život druhých nezajímá. Jsme tým a měli bychom si vážit vztahů, které nás spojují, pomáhat si a podporovat se jako jedna velká rodina. I kdyby měla Zhenzhen nějaké nedostatky, neměli bychom ji pomlouvat za zády. Žertem jsem dodal: „Náš tým není bulvární redakce a já nejsem šéf paparazzi.“ Od té doby už přede mnou nikoho nepomlouvali.

Někteří vedoucí zaměstnancům nadávají, pomlouvají druhé za zády a vytvářejí si kolem sebe skupinky oblíbenců. Jako praktikující se soustředím na to, abych dělal, co mám. Druhé nepodvádím a práci neodbývám. Záleží mi na všech zaměstnancích, které vedu, a vážím si jich.

Zhenzhen postupně vnímala mou laskavost a vstřícnost a začala mi hluboce důvěřovat a vážit si mě. Často jsem týmu vyprávěl příběhy z rádia Minghui a vysvětloval zásady, podle nichž se člověk může stát dobrým. Zdůrazňoval jsem, že zvláště pro ženy je důležité vážit si samy sebe, mít se rády a být jemné a laskavé, nikoli koketní. Poslouchali se zájmem.

Využil jsem příležitosti a vyprávěl Zhenzhen, jak úžasný je Falun Dafa, jak jsem začal praktikovat a jaké změny mi praktikování přineslo. Vysvětlil jsem jí pravdu o zinscenovaném incidentu se sebeupálením na náměstí Tiananmen, pronásledování praktikujících Dafa Komunistickou stranou Číny (KS Číny) i odlišnou situaci mimo Čínu, kde se Dafa široce rozšířil a lze jej svobodně praktikovat.

Také jsem jí vysvětlil, že Mistr Dafa nás učí dívat se do sebe, když máme problémy. Když vzniknou konflikty a my u sebe hledáme vlastní nedostatky, konflikty mizí. Spor mezi ní a manželem nejspíš vycházel z problémů na obou stranách. Jak říká staré přísloví: „K hádce jsou potřeba dva.“ Řekl jsem jí, že by měla nejprve zvážit, v čem sama pochybila a co může zlepšit, a začít pracovat na sobě. Z celého srdce souhlasila.

Později mi řekla, že v roce 1999, těsně předtím, než KS Číny zahájila pronásledování Falun Dafa, lidé cvičili u brány její odborné školy. Před zákazem praktikování se k nim dokonce ráno přidávala, ale o Dafa toho věděla velmi málo.

Vysvětlil jsem jí učení Dafa, že ženy mají být jemné a laskavé. Ráda přijala knihy Dafa, které jsem jí půjčil, a také vystoupila z KS Číny a jejích přidružených organizací. S pevným přesvědčením jsem jí řekl, že životní cesta člověka, který se od strany odloučí, se mění, protože se mu dostává božské ochrany a záchrany.

Později jsem z osobních důvodů odešel ze zaměstnání. Zhenzhen mi poté řekla, že její manžel měl problém s hazardem a dlužil velkou částku. Později měl autonehodu a zemřel.

Zhenzhen mě pozvala na večeři. Dozvěděl jsem se, že krátce po mém odchodu se ucházela o místo sekretářky zahraničního vedoucího ve stejné továrně. Z jejího vystupování a způsobu řeči jsem poznal, že je moudřejší a mnohem vyrovnanější.

Řekla mi, že ji nadřízený pozval na večeři, ale potom ji požádal, aby se stala jeho milenkou. Odmítla.

Řekla: „Okamžitě jsem si vzpomněla na to, co jste mi říkal – že žena musí mít sebeúctu. Nepřemýšlela jsem o následcích. Prostě jsem se jasně rozhodla. A hádejte, co se stalo druhý den? Nadřízený mi řekl: ‚Omlouvám se za včerejšek! Jste Číňanka, které si vážím.‘“ Byla dojatá a v očích se jí objevily slzy.

Řekl jsem jí: „Měla byste poděkovat Mistrovi Dafa! Právě Dafa nás učí, jak být dobrými lidmi.“

O několik let později mi Zhenzhen řekla, že ji kvůli závisti druhých propustili. Kromě odstupného jí personální oddělení pomohlo zajistit nové zaměstnání. Věděla, že nemá vyšší vzdělání, a proto byla odhodlaná se zlepšovat a samostatně si osvojila širokou škálu dovedností. Od té doby se vypracovala do vyššího středního vedení a má velmi dobrý plat. K podřízeným se chová velmi vstřícně a trpělivě. Řekla mi: „Beru si za vzor váš způsob vedení lidí.“

Přestože ještě nezačala praktikovat Falun Dafa, řekla mi: „Knihy Dafa mám vždy u sebe. Beru si je s sebou i na služební cesty.“

Upřímně mi řekla: „Trvalo mi více než deset let, než jsem svou posedlost ženatými muži – touhu po jejich zralosti a stabilitě, po jejich penězích a po pocitu, že se o mě někdo stará – proměnila v opravdový a čistý cit k druhému člověku. Konečně se mi podařilo přestat podvádět, zbavit se marnivosti, přestat se srovnávat s ostatními a skutečně být sama sebou, místo abych stále očekávala, že se ke mně druzí budou chovat dobře.

„Konečně jsem to dokázala. Jsem tak vděčná, že jsem vás poznala v nejhorším období svého života. Tehdy jsem zásadám, o kterých jste mluvil, příliš nerozuměla. Prostě jsem vám důvěřovala a teď už to chápu. Když se dnes ohlédnu zpět, všechny pravdy v knize Zhuan Falun, kterou jste mi doporučil, mi dávají smysl. Víte, jste jedním z lidí, kteří změnili můj osud. Jsem nesmírně vděčná, že jsem vás poznala!“

Odpověděl jsem: „Tak obrovskou moc nemám. Jsem jen praktikující Falun Dafa. Je velmi vzácné, aby jeden člověk změnil druhého. Bylo to vaše pravé já, které se správně rozhodlo: opustit zlou KS Číny, zvolit laskavost a stát se dítětem božských bytostí. Změnil vás Dafa. Místo mně byste měla poděkovat Mistrovi Dafa!“