Šestašedesátiletá žena z provincie Anhui popisuje tři roky věznění a týrání za svou víru

Úvodní strana > Pronásledování > Příběhy pronásledování

Říj. 8, 2026 | Praktikující Falun Gongu z Číny

(Minghui.org) Webová stránka Minghui.org již dříve informovala o tříletém trestu vězení, k němuž byla šestašedesátiletá Xu Fengliu odsouzena za praktikování Falun Gongu. Xu Fengliu, která žije ve městě Wuhu v provincii Anhui, byla propuštěna v květnu 2021. Nedávno popsala podrobnosti svého zatčení, odsouzení a týrání během věznění.

Zatčení

Dne 24. května 2018 v 18.30 jsem byla doma, když více než dvanáct policistů v civilu otevřelo mé dveře univerzálním klíčem. Později jsem se dozvěděla, že byli z policejního oddělení obvodu Fanchang, policejní stanice v obci Digang a policejní stanice Taochongkuang.

Někteří mě drželi přitisknutou k židli v obývacím pokoji, zatímco ostatní prohledávali můj domov. Jeden z nich se představil jako Xu Zequn, zástupce náčelníka policejního oddělení obvodu Fanchang. Protestovala jsem proti tomu, že nezákonně vnikli do mého domova a prohledávají ho bez příkazu k domovní prohlídce. Ignorovali mě.

Asi o hodinu později přišla další skupina policistů s příkazem k domovní prohlídce. Jen mi ho krátce ukázali a nedovolili mi ho přečíst.

Policie mi zabavila počítač, tiskárnu, mobilní telefon, knihy Falun Gongu, více než 1 200 jüanů v bankovkách s vytištěnými sděleními o Falun Gongu a další osobní věci. Sepsali seznam zabavených předmětů, ale neověřili ho se mnou, jak vyžaduje zákon.

Tu noc mě odvezli do výslechové místnosti v suterénu policejní stanice v obci Digang. Později se policisté ještě několikrát vrátili do mého domova a zabavili šroubovák, kladivo, kleště, elektrickou vrtačku a laminátor. Žádnou z těchto věcí do seznamu zabavených předmětů nedoplnili. Žila jsem sama a policie mou rodinu o zatčení vůbec neinformovala. Tři dny po mém zatčení donutili mé rodiče otevřít dveře mého druhého bydliště a také ho prohledali.

Večer 25. května 2018 mě policista Li převezl do ženské vazební věznice ve městě Wuhu. Cestou mi nadával a několikrát mi utáhl pouta.

Bití ve vazební věznici

Během pobytu v cele 702 mě dozorkyně ve vazební věznici dvakrát zbily. Poprvé se to stalo kolem desáté hodiny dopoledne 31. května 2018. Náhle přišlo šest dozorkyň. Zhang Ying mi zkroutila ruce za záda. Bolelo to tak silně, že jsem si musela sednout. Dozorkyně mě fackovaly, tahaly za vlasy a bily pěstmi. Potom mě odvlekly na chodbu a odnesly do zasedací místnosti. Pustily mě na zem a připoutaly mi ruce k lavici.

Zhang Ying mi nacpala do úst toaletní papír, protože jsem po bití krvácela z úst. Když dozorkyně Sun Xin uviděla na papíru skvrny od krve, začala mě cvrnkat prsty do obličeje.

Později dozorkyně odešly, kromě Zhang Ying. Vyhrožovala, že se zaměří na mého syna a snachu. Zeptala jsem se, proč mě zbily. Odpověděla: „Kdo vás zbil? Kdo viděl, že jsme vás bily?“

Podruhé se to stalo kolem poledne 1. června 2018. Zhang Ying mi nařídila, abych přišla do zasedací místnosti na „rozhovor“. Šla jsem tam a uviděla osm dozorkyň. Jedna z nich, která seděla na židli, náhle vyskočila, udeřila rukou do stolu a zakřičela: „Vypadněte odsud!“

Vyšla jsem ven, ale ona mě následovala a udeřila pěstí do hlavy. Křičela: „Jsem členka Komunistické strany Číny. Dnes jsem tady, abych vás pronásledovala! Co s tím můžete udělat?!“

Také mi z plných plic křičela přímo do ucha. Ostatní dozorkyně se jejím chováním bavily a smály se. Na služebním odznaku měla číslo 009662. Později jsem se dozvěděla, že se jmenuje Ji Zhaoyan a je zástupkyní ředitelky vazební věznice.

Když jsem šla zpět do cely, Ji Zhaoyan mě dál bila, dokud u cely 804 neuviděla dozorkyni Xia Chunhong. Řekla jí: „Předám vám ji.“

Xia Chunhong mě umístila do cely 804 a nařídila mně i ostatním vězeňkyním, abychom dvakrát denně, ráno a večer, třicetkrát vykřikovaly svá vězeňská čísla. Vězeňkyně mě nenáviděly za to, že jsem jim přinesla potíže, protože před mým příchodem do jejich cely to dělat nemusely.

O několik dní později přišli do cely 804 prokurátoři Song Bin a Zhang Jingping, kteří působili přímo ve vazební věznici. Nahlásila jsem jim obě bití a Song Bin mi řekl, abych všechno sepsala. Požádala jsem vedoucí vězeňkyni Zhang Yuyan o pero, ale odpověděla, že jí dozorkyně Xia Chunhong už nařídila, aby mi žádné nedávala.

Šla jsem za dozorkyní Xia Chunhong. Řekla, že za mě může stížnost napsat vězeňkyně Zhang Yuyan. Ta to odmítla a odkázala mě zpět na Xia Chunhong. Nakonec jsem nemohla napsat nic.

V důsledku týrání se u mě rozvinula závažná hypokalémie, tedy nízká hladina draslíku, a tachykardie, tedy zrychlený tep. Když jsem se pokoušela mluvit, sotva jsem ze sebe vydala hlas. Cítila jsem slabost v celém těle, měla necitlivé ruce a nohy a byla jsem zmatená. Tyto potíže byly zjištěny při zdravotním vyšetření, které vazební věznice provedla u vězeňkyň v červnu 2018.

Dozorkyně Xia Chunhong o mém stavu informovala policii. Přišel policista Zhou Bin a odvezl mě na další vyšetření do nemocnice. Lékařka ve vazební věznici, která měla ten den službu, po přečtení výsledků uvedla, že můj zdravotní stav neumožňuje další zadržování. Požádala Zhou Bina, aby mě propustil na kauci. Zhou odmítl a zůstala jsem zadržena.

Aby mě mohli dál držet ve vazbě, Xia Chunhong nařídila jedné vězeňkyni, aby mi do hrnku s vodou nalila nějaký lék na zvýšení hladiny draslíku. Když jsem ho vypila, měla jsem pocit, že umírám. Rodině se nakonec podařilo dosáhnout mého propuštění na kauci 22. srpna 2018.

Odsouzena ke třem letům vězení

Prokurátor Li Jun z prokuratury obvodu Fanchang mě vyslýchal 8. října 2018. Odmítla jsem odpovídat na jeho otázky, a tak zfalšoval záznamy z výslechu.

Dne 30. listopadu 2018 jsem stanula před soudem obvodu Fanchang. Můj právník Zhang Hao upozornil, že seznam kultů vydaný ministerstvem veřejné bezpečnosti Falun Gong nezmiňuje. Prokurátor Li Jun řekl, že média opakovaně označovala Falun Gong za kult. Připomněla jsem mu, že očerňující zprávy médií KS Číny nelze použít jako právní základ k mému stíhání.

Li Jun se mi za to mstil. Mému právníkovi pohrozili odebráním licence, pokud se odváží dál mě zastupovat. Soud v lednu 2019 vydal rozsudek, ale nikdo mi nesdělil jeho obsah ani mi nedal jeho kopii. Potom mi oznámili, že musím podstoupit nové soudní řízení.

Nové soudní jednání se konalo 4. dubna 2019 a nový rozsudek byl vydán až 6. srpna téhož roku. Byla jsem odsouzena ke třem letům vězení a pokutě 8 000 jüanů.

V době soudního řízení jsem si zlomila levou nohu. Měla jsem podezření, že prokurátor Li Jun úmyslně naléhal na soudce, aby vyhlášení rozsudku odložil. Chtěl podle mě počkat, až se mi noha trochu zlepší, aby mě věznice neodmítla přijmout.

Podala jsem odvolání, ale neuspěla jsem.

Týrání ve věznici

Dne 15. ledna 2020 mě znovu zadrželi a umístili do vazební věznice ve městě Wuhu. Dne 17. července téhož roku mě převezli do ženské věznice provincie Anhui. Na vyčištění zubů a umytí jsme dostávaly pouhé tři minuty. Stále jsem musela používat berle a bylo pro mě obtížné držet krok s rychlým tempem vězeňského života.

Odmítla jsem se vzdát víry, a proto jsem musela každý den stát od šesti hodin ráno do devíti hodin večer. Během tohoto mučení jsem dostávala jen jeden hrnek vody a dva malé bochánky vařené v páře, jeden ráno a druhý večer. Zatímco ostatní vězeňkyně dostávaly jednou za měsíc ovoce, já nedostala nic. Nesměla jsem si ani za vlastní peníze koupit další jídlo. Mohla jsem si kupovat pouze omezené množství předmětů denní potřeby.

V důsledku každodenního mnohahodinového stání se u mě rozvinul vysoký krevní tlak a srdeční selhání. Potom mě ve vězeňské ordinaci „léčily“ vězeňkyně, které dříve pracovaly ve zdravotnictví, ale nebyly lékařky.

Po dlouhodobém mučení stáním v desátém oddělení, které bylo určeno pro starší a nemocné vězeňkyně, mě později každý den v osm hodin ráno odváděli na pracoviště pro „transformaci“ ve druhém podlaží administrativní budovy věznice. Do cely jsem se směla vrátit až kolem 17:30.

Dozorkyně Zhang Ling a dvě bývalé praktikující, které se pod nátlakem vzdaly Falun Gongu, mě „přesvědčovaly“. Zhang Ling mě varovala, že pokud ve věznici zemřu, bude to stejné, jako kdyby zemřel mravenec. Odmítla jsem napsat prohlášení, kterými bych se vzdala Falun Gongu, a tak ty dvě bývalé praktikující dostaly pokyn, aby je napsaly za mě. Později mě chytily za ruku a vedly ji při psaní prohlášení. Tvrdily, že jsem je napsala dobrovolně.

Jednoho dne mě vedoucí věznice Meng předvolala na pracoviště pro „transformaci“ dříve než obvykle, kolem šesté hodiny ráno. Celý den mi nedala nic k jídlu ani pití. Nesměla jsem ani použít toaletu. Dokonce mi vzala berle. Ve 23.30 přivolala policisty z pořádkové jednotky. Zapnuli elektrické obušky, ale žádné elektrické šoky mi nedali. (Moje rodina před nějakou dobou mluvila s jedním z představitelů věznice a naléhala, aby mě netýrali.)

Jindy mi nedovolili vrátit se do cely v obvyklých 17:30. Dozorkyně Miao Yonghong poslala obě bývalé praktikující pryč. Když jsme zůstaly samy, vyhrožovala mi elektrickými šoky dvěma obušky. V tu chvíli mě přemohl strach a proti své vůli jsem napsala prohlášení, kterými jsem se vzdala Falun Gongu.

Bolest z toho, že jsem musela zradit svou víru, se nedá popsat slovy. Po návratu do cely jsem cítila svírání na hrudi a dušnost. Byla jsem také sklíčená.

Na konci roku 2020 jsem odmítla předříkávat vězeňský řád a vězeňkyně Wu Geng mě udala dozorkyním. Za trest jsem musela dlouhé hodiny stát. Nezúčastnila jsem se testu určeného pro všechny vězeňkyně a dozorkyně Miao Yonghong mě obvinila, že jsem snížila průměrné hodnocení celého desátého oddělení a ovlivnila jejich odměny na konci roku. Nutila mě studovat materiály očerňující Falun Gong. Dopoledne jsem téměř šest hodin nesměla použít toaletu.

Už jsem to nedokázala vydržet a rozběhla jsem se na toaletu. Vězeňkyně Zou Weiqin, která mě měla hlídat, mě z ní okamžitě vyvlekla.

Dozorkyně Miao Yonghong také mnohokrát chodila na pracoviště pro „transformaci“ a sama se nabízela, že tam na mě bude vyvíjet nátlak.

Kvůli nedostatku sodíku se u mě znovu objevily příznaky srdečního selhání.

Nesměla jsem si mýt vlasy šamponem a byly nesmírně mastné. Když mi konečně dovolili vrátit se do cely v deset hodin večer, ostatní vězeňkyně už tvrdě spaly. Abych je nerušila, musela jsem si dávat velký pozor, abych nedělala hluk, což pro mě znamenalo další stres.

Koncem prosince 2021 proběhla ve věznici kontrola zakázaných předmětů. V komodě jsem měla starý zpravodaj vydaný věznicí, na který jsem zapomněla. Byl v něm článek jedné vězeňkyně, která vychvalovala dozorkyně za to, že během pandemie covidu-19 zůstávaly s vězeňkyněmi. Připsala jsem k němu poznámku, že dozorkyně pracují pro peníze, nikoli pro dobro vězeňkyň.

Dozorkyně také našly lístek, na který jsem napsala jeden čínský znak. Vyložily si ho tak, že tím naznačuji, že jsou psi, kteří dokážou mluvit lidskou řečí. Střídaly se při „rozhovorech“ se mnou a požadovaly vysvětlení, proč je hanobím.

Vysvětlila jsem, že jde jen o čínský znak a že jsem tím nemyslela nic jiného než běžný význam samotného slova.

Dozorkyně mě nutily účastnit se studia a opisovat vězeňský řád. O několik dní později jsem zahájila hladovku. Studium ukončily, ale nedovolovaly mi jít spát před půlnocí. Toto týrání pokračovalo po celý zbytek mého věznění.