Kultivační příběh rolnice: Svědectví o zázracích Falun Dafa (2. část)

(Minghui.org) (Pokračování z 1. části) Poté, co celá naše rodina začala kultivovat ve Falun Dafa, dostalo se nám všem požehnání díky tomu, že jsme se řídili principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti. Chápeme, že život pochází z Fa a vrací se k Fa a že jsme se narodili pro Fa a pro Fa existujeme.

„Cesta Falun Gongu“ v naší vesnici

V naší vesnici byla cesta, která prudce klesala. Navíc byla plná výmolů, takže se po ní dalo sotva projít pěšky. Auta tam často uvízla a jejich vyproštění stálo velké úsilí. Přestože tyto problémy trvaly řadu let, nikdo opravu cesty neplánoval.

Když mnozí z nás vesničanů začali praktikovat Dafa, uvažovali jsme, zda bychom cestu mohli opravit. Navrhla jsem, že prudce klesající úsek navezeme materiálem, aby byl sklon mírnější, a všichni souhlasili. Jakmile jsme se na postupu dohodli, pustili jsme se my praktikující do práce.

Navozili jsme kameny a rozbité cihly, abychom zmírnili sklon, a potom jsme je zasypali zeminou. Ostatní vesničané nás při práci jen pozorovali. Praktikující Dafa se k nám postupně přidávali. Nakonec nám pomáhali praktikující z celé obce.

Po dokončení práce byla cesta hladká a rovná a lidem se po ní dobře chodilo. Od té doby jí říkali „Cesta Falun Gongu“. Když po ní chodili, chválili praktikující Dafa za jejich nesobeckost a všichni uznávali, že Falun Dafa je dobrý.

Lidé chválí praktikující

Podobně praktikující opravovali výmoly i na dalších cestách, sbírali odpadky a odstraňovali z cesty rozbité sklo, cihly, kameny či větve, aby bylo okolí bezpečné a čisté.

Když jsme s manželem provozovali rodinný obchod na tržišti, vždy jsme zákazníkům vrátili peníze, pokud zaplatili více, než měli. Nakupovali jsme kvalitní zboží a prodávali je za rozumné ceny. Nikdy jsme lidi nešidili ani nepodváděli. Slýchala jsem zákazníky říkat například: „Praktikuje Falun Gong a lidi nepodvádí, takže u ní ráda nakupuji.“ Věděla jsem, jak důležité je slovy i činy ukazovat dobrotu Falun Dafa.

Naše rodina také vracela majitelům všechny ztracené věci, které jsme našli. Pokud jsme nedokázali zjistit, komu patří, nechali jsme nález vyhlásit vesnickým rozhlasem. Když se to mnohokrát opakovalo, lidé už při zaslechnutí takového hlášení hned věděli, že věc našli praktikující. Všichni v naší vesnici vědí, že Falun Dafa je dobrý.

Když jižní Čínu v roce 1998 postihly silné záplavy, naše rodina darovala polovinu peněz, které jsme tehdy měli k dispozici, přestože jsme se sami stále potýkali s dluhy. Chtěli jsme pomoci a přispět lidem v nouzi.

Zadržena za to, že jsem v Pekingu žádala spravedlnost

Poté, co Komunistická strana Číny začala pronásledovat Falun Dafa, jsem několikrát jela do Pekingu žádat spravedlnost pro Dafa. Při jedné z těchto cest jsem byla nezákonně zatčena. Když policisté ve vazební věznici bili praktikující, hlasitě jsem jim řekla, že bití lidí je protizákonné, a požadovala jsem, aby přestali. Přestali.

Policisté řekli, že praktikující pošlou na úřad pro vyřizování stížností, kde budeme moci své stížnosti sepsat. Ve skutečnosti to byla lest, která nás měla přimět prozradit adresy bydliště. Potom nás poslali zpět do našich okresů.

Po návratu do našeho okresu policisté praktikující bili. Silně mě tloukli pěstmi a kopali do mě, zejména do hlavy, uší, očí a obličeje, až jsem ztratila vědomí. Když jsem se probrala, vysvětlila jsem jim, co je Falun Dafa a proč jsem jela do Pekingu. Později mě poslali do vazební věznice, kde jsem také dozorcům objasňovala fakta o Falun Dafa. Po patnácti dnech mě propustili.

Kotník zlomený při mučení

Později chtěla jiná praktikující jet do Pekingu žádat spravedlnost, ale neznala cestu. Místní koordinátor navrhl, abych ji doprovodila, a já souhlasila. Když jsme dorazily na náměstí Tiananmen, chtěla se posadit a odpočinout si. Cítila jsem však, že by to mohlo být nebezpečné, a řekla jí, aby to nedělala. Trvala ale na svém. Potom k nám přišli policisté, požádali nás o průkazy totožnosti a obě nás zadrželi. Ji vyslýchali.

Odvezli nás zpět na úřad naší obce. Policisté nás vytáhli z auta, nutili nás klečet a bili nás pěstmi a kopali do nás. Byla jsem přesvědčená, že jsem neudělala nic špatného, a tak jsem odmítla pokleknout. Asi dvanáct z nich mě potom surově kopalo do kotníků a lýtek. Z jedné nohy jsem zaslechla prasknutí. Když jsem se podívala dolů, viděla jsem, že mám zlomený kotník a kost vyčnívá ven, takže je zřetelně vidět. Upadla jsem a nedokázala vstát. Teprve potom přestali.

Později nás odvezli na policejní stanici, kde mě vyslýchali. Chtěli vědět, kdo mi řekl, abych jela do Pekingu. Odpověděla jsem, že nikdo. Také něco sepsali a chtěli, abych to podepsala, ale odmítla jsem s nimi spolupracovat.

Jeden policista mi začal dávat elektrické šoky obuškem. V duchu jsem požádala Mistra, aby mi pomohl a obrátil elektrický proud proti policistovi. Když mi přiložil obušek k pravému boku, jiskry přeskočily směrem k němu a proud ho skutečně zasáhl. Myslel si, že je obušek rozbitý, a vyměnil ho za jiný. Pomyslela jsem si, že se má rozbít i tento obušek. Když se mi pokusil dát elektrický šok do levého boku, obušek nefungoval.

Zeptal se: „Chrání vás váš Mistr?“ Odpověděla jsem: „Ano, přesně tak.“

Krátce nato mě převezli do vazební věznice. Po patnácti dnech mě spolu s dalšími praktikujícími poslali do střediska pro vymývání mozků. Přiváděli tam lidi, kteří očerňovali Dafa a měli nás „transformovat“. Nic z toho jsme však neuznávali. Potom přivedli právníka, aby nás přesvědčoval. Vysvětlila jsem mu, proč je Falun Dafa dobrý, a podělila se o své zkušenosti s praktikováníм. Řekl: „Pokud je Falun Dafa opravdu tak dobrý, také bych se ho rád naučil. Děkuji vám.“

Ve středisku pro vymývání mozků jsme společně recitovali O Dafa a Mistrovy básně z Hong Yin. Všichni jsme vytrvali ve víře v Dafa. Na protest jsme zahájili hladovku a nakonec nás propustili.

Během zadržování mi neposkytli žádné lékařské ošetření zlomeného kotníku. Díky cvičením Falun Dafa se však sám zahojil.

(Pokračování příště)