Kultivační příběh rolnice: Svědectví o zázracích Falun Dafa (3. část)

(Minghui.org) (Pokračování z 2. části) Na cestě potvrzování Fa, objasňování pravdy a zachraňování lidí nás Mistr vždy chránil. Pokud žijeme v souladu s Fa, dostává se nám Mistrova požehnání a dějí se zázraky. I když se od Fa odchýlíme, stále můžeme získat Mistrovo vedení, nápravu a pomoc.

Návrat domů k objasňování pravdy

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v roce 1999 zahájila pronásledování Falun Dafa, jsem stejně jako mnoho dalších praktikujících jela do Pekingu potvrzovat Fa. Když jsem se nakonec vrátila domů, všimla jsem si, že každý znak, který napíšu, září jako zlato. Napadlo mě, že bych měla psát „Falun Dafa je dobrý“, „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“ a „Falun Dafa je spravedlivý Fa“, abych objasňovala pravdu a pomáhala Mistrovi zachraňovat lidi. To se stalo mým cílem.

Začátkem října mě někteří spolupraktikující pozvali, abych s nimi znovu jela do Pekingu žádat spravedlnost. Řekla jsem: „Nepojedu. Zůstanu tady a budu místním lidem říkat o Falun Dafa a pronásledování. Mnoho vesničanů bylo oklamáno pomluvami a lžemi KS Číny a má o Falun Dafa hluboce mylné představy. Musím jim objasnit fakta o Falun Dafa.“

Zpočátku jsem tyto věty přinášející požehnání psala po jedné. Později jsem pomocí kopírovacího papíru vytvářela více kopií najednou. Znaky jsem psala svisle a vylepovala je na sloupy elektrického vedení. Nikdo je nestrhával. Někdy se po dlouhé době papír rozpadal, ale znaky zůstávaly. Nebledly ani neodpadávaly, naopak jako by zářily zlatým světlem. Nevím, jak je viděli ostatní, ale pro mě se stále třpytily.

Jednou jsem vyvěsila transparenty s nápisy „Očistěte jméno mého Mistra“ a „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Uviděl je jeden starší muž a zamumlal si: „To je škoda! Proč něco tak úžasného dávat sem?“ Zdálo se, že si těch slov velmi váží. Uvědomila jsem si, že nápisy na transparentech mohou lidi oslovit. Potom mě napadlo: „Nebylo by lepší psát dopisy? Mohla bych lidem pomoci lépe pochopit, co je Falun Gong a co znamenají Pravdivost, Soucit a Snášenlivost.“

S touto myšlenkou jsem začala psát dopisy a zahrnovala do nich i vlastní zkušenosti s praktikováním. Každý den jsem měla plné ruce práce s výrobou transparentů, psaním dopisů a jejich rozdáváním. Jednou se můj dopis po předání z ruky do ruky dostal až k tchyni.

Později byly informační materiály o Falun Dafa dostupné na webové stránce Minghui.org, a tak jsem je chodila kopírovat do kopírovacího centra. Zpočátku policie nezasahovala, ale nakonec kopírování materiálů Falun Dafa zakázala a každého, koho při tom přistihla, nezákonně zatkla.

Když nám nedovolovali rozdávat materiály na veřejnosti, začali jsme místo toho chodit od domu k domu a materiály jsme vkládali do obálek.

Všechno jsem platila z vlastní kapsy. Cítila jsem, že je mou povinností takto přispívat a používat vlastní peníze k záchraně lidí.

Čtení knihy Zhuan Falun oživilo umírající dítě

V roce 2003 bylo dítěti mé sestřenice něco přes rok. Vážně onemocnělo a bylo na pokraji smrti. Zdálo se, že žádná léčba nepomáhá.

Jednoho dne jsem šla k sestřenici domů. Všichni tam říkali, že její miminko zemřelo. Celé jeho tělo mělo temně fialovočernou barvu. Dotkla jsem se jeho nosu a zjistila, že už nedýchá. Několik lékařů, na které se sestřenice obrátila, prohlásilo, že dítě je mrtvé.

Zdálo se mi však, že v těle miminka zůstává trochu tepla. Zavinula jsem je do látky, abych je mohla nosit na zádech, a četla jsem přitom Zhuan Falun. Pomyslela jsem si, že když už má miminko odejít, možná by bylo lepší, aby poslouchalo Fa a čas, který tento malý život strávil na světě, nebyl marný.

Než jsem dočetla druhou přednášku, pokožka miminka zrůžověla a dítě se pomalu začínalo probírat. Jeden člen sestřenčiny rodiny, který nepraktikoval Falun Dafa, potom řekl: „Chvíli budu číst já, ty si odpočiň.“

Cítila jsem však, že něco není úplně v pořádku, a tak jsem si miminko znovu vzala na záda a pokračovala třetí přednáškou. Krátce nato se probudilo a úplně se uzdravilo.

Když jsem četla Zhuan Falun, shromáždilo se kolem nás mnoho místních vesničanů a pozorovalo nás. Ještě pozoruhodnější možná bylo, že miminko, které předtím ještě nezačalo stát, se po uzdravení toho dne dokázalo postavit.

Tento zázrak ohromil všechny v okolí a sestřenice také začala praktikovat Falun Dafa.

Po vydání Devíti komentářů ke komunistické straně chodila sestřenice po vesnici a povzbuzovala lidi, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací. Mnozí souhlasili.

Všichni v jejich vesnici mě znají. Kdykoli mě vesničané uviděli, volali: „Falun Dafa je dobrý!“

Domácí pracoviště pro výrobu materiálů

Abych mohla vyrábět pravdu objasňující materiály, požádala jsem spolupraktikujícího, aby mi pomohl koupit tiskárnu, a dceru, aby mě naučila ji používat. Naučila jsem se také stahovat materiály z webové stránky Minghui.org a vypalovat CD.

Od konce roku 2000 do konce roku 2004 jsem měla na starosti dodávání pravdu objasňujících materiálů praktikujícím ve třech obcích. Pokaždé jsem vytiskla velké množství materiálů, přibližně tři až čtyři velké krabice.

Jednou pozdě v noci jsem si hned po vysílání spravedlivých myšlenek šla lehnout. V něčem, co připomínalo sen, jsem viděla zatčeného praktikujícího, jak se nejistou chůzí vrací domů. Potom jsem zaslechla naléhavý hlas: „Ještě spíš?!“ Zdálo se, že se má něco stát.

Okamžitě jsem se probudila a šla do sklepa uklidit prostor, kde jsem tiskla. Shromáždila jsem několik pytlů odpadního papíru a ještě před svítáním jsem je odnesla pryč. Také jsem přestěhovala zbývající tři velké krabice papíru na tisk ke starší sestře.

Když jsem se od sestry vrátila, téměř se setmělo. Tchyně řekla: „Nechoď ven, policie tě hledá.“ Neposlechla jsem ji však a dál nosila zbývající materiály k sestře.

Když jsem se znovu vydala zpět, už byla tma. K návratu domů stačilo přejet státní silnici, ale nemohla jsem se hnout z místa. Z nějakého důvodu jsem nedokázala rozjet kolo dopředu. Měla jsem pocit, jako by praskl řetěz. Zkusila jsem jet dozadu a kolo se pohybovalo normálně.

Přemýšlela jsem, co se děje, když se mi vybavila Mistrova slova: „Tvé pochopení je na příliš nízké úrovni.“

Co to znamenalo? Zarazila jsem se. Možná jsem neměla jít domů. Dobře, tedy domů nepůjdu. Když jsem se otočila a vydala se opačným směrem, kolo bylo v pořádku. Prostě mi bránilo vrátit se domů!

Tu noc jsem zůstala u sestry. Brzy ráno jsem šla k jednomu příbuznému. Řekl: „Proč jsi tady tak brzy? Nevíš, že ti prohledali dům? Kolem vaší vesnice je spousta lidí. Představitelé okresu a města čekají, aby tě zatkli.“

Odpověděla jsem: „Nenechám se chytit.“

Díky Mistrově ochraně a vedení neutrpělo mé pracoviště pro výrobu materiálů příliš velké ztráty, ale muselo být natrvalo uzavřeno.

Později webová stránka Minghui.org povzbudila praktikující, aby všude zakládali malá pracoviště pro výrobu materiálů. Pravdu objasňujících materiálů k rozdávání proto bylo stále dost.

Období života mimo domov

Abych se vyhnula zatčení, zůstávala jsem mimo domov. Kam jsem mohla jít? Vzpomněla jsem si, že dcera jednoho příbuzného praktikuje Falun Dafa. Vydala jsem se tedy do vesnice, kde se narodila, a vyptávala se. Podařilo se mi najít její domov.

I její dům však prohledali. Vzala mě proto k tetě. Její teta velmi dbala na hygienu.

Každý den jsem jen četla knihy Dafa a cvičila. Bylo mi nepříjemné, že nic jiného nedělám. Teta mi navrhla, abych šla do další místnosti. Když jsem do ní vešla, uviděla jsem, že je plná knih Dafa. Mnohé z nich jsem ještě nečetla. To mě uklidnilo a za necelý měsíc jsem je přečetla všechny.

Potom jsem odjela do provincie Guangdong, kde pracoval manžel. Vzala jsem si knihy Dafa s sebou a zůstala tam rok. Po domově se mi však tolik stýskalo, že jsem se nakonec vrátila. Tehdy jsem se dozvěděla o důležitosti vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Zkouška spojená s tělesným utrpením

Vrátila jsem se do rodné obce, ale domů jsem nešla. Místo toho jsem odjela do nedalekého města a našla si práci jako pečovatelka o starší ženu.

Jednoho dne chtěla žena navštívit veřejné lázně, a tak jsem ji doprovodila. V lázních jsem nešťastně uklouzla a upadla. Vážně jsem si zlomila chodidlo, které bylo otočené opačným směrem.

První myšlenka byla: „Jak budu se zlomeným chodidlem cvičit?!“ Za ostrého prasknutí jsem je otočila zpět do správné polohy.

Pracovník ostrahy viděl, že mám na chodidle rozsáhlé podlitiny, a odvezl mě do nemocnice na rentgen. Ten ukázal zlomeninu, ale žádnou léčbu jsem nechtěla. Rodina starší ženy mi nabídla peníze, které jsem odmítla. Požádala jsem je, aby mě odvezli k sestře domů.

Sestra také praktikovala Falun Dafa. Začala poté, co slyšela o zázračných událostech, které jsem zažila na začátku praktikování. Její manžel však neměl z mého příchodu radost, protože se o mě nechtěl starat.

Dokázala jsem sedět se zkříženýma nohama, ale nemohla jsem chodit. Jakmile jsem se postavila, bolest byla tak silná, že jsem úplně ztratila cit.

Odvezli mě do ortopedické nemocnice v okrese, kterou provozovali tři bratři. Všichni tři lékaři si prohlédli rentgenový snímek a prohmatali poraněnou oblast kolem kotníku. Následující ráno jsem se však vůbec nemohla hýbat.

Uvědomila jsem si, že jsem musela udělat něco špatně a potřebuji se dívat do sebe. Odešla jsem z nemocnice a šla k jedné starší praktikující. Když jsem viděla, jak se stará o všechny mé každodenní potřeby, cítila jsem se provinile. Řekla jsem jí, že nechci být na obtíž a ráda bych odešla.

Povzbudila mě však: „Pokud jsi učednice Dafa, měla bys prostě dělat to, co máš.“

Chvíli jsem o tom přemýšlela a rozhodla se cvičit opřená o zeď. K mému překvapení se cit v chodidle okamžitě vrátil.

Po dokončení cvičení jsem usnula. Po chvíli jsem ve vizi uviděla Mistra, jak mi nůžkami otevírá chodidlo. Uvnitř rány byly tři krysy, které jako by představovaly tři bratry z ortopedické nemocnice.

Mistr řekl: „Očišťuji tě.“

Dojalo mě to k slzám. Když jsem se probudila, se slzami v očích jsem spolupraktikující řekla, co jsem viděla. I ona byla hluboce dojatá.

Uvědomila jsem si, že mé posednutí bylo důsledkem toho, že mě odvezli do nemocnice a já neodmítla léčbu. Skutečně mi chyběly spravedlivé myšlenky a zlé staré síly toho využily.

Poté, co mě Mistr očistil, se chodidlo během několika dní zahojilo a bolest zmizela.

Učení novým dovednostem pro potvrzování Fa

Našla jsem si ve městě práci, při níž jsem pečovala o roční holčičku. Byla ve velmi špatném zdravotním stavu a vypadala jako měsíční miminko. Její rodiče byli spolupraktikující.

Řekli mi, že jejich dítě nemůže jíst některé potraviny, včetně zeleniny. Trpělo silnou zácpou, takže matka musela stolici odstraňovat ručně.

Když rodiče odešli do práce, uvařila jsem zeleninu a dítěti ji dala. Vyprazdňování se potom upravilo a holčička začala rychle růst.

Vnitřním okem jsem viděla, že dítě má karmické dluhy. Za ním jsem viděla ženu ve věku přes čtyřicet let, která měla krátké vlasy, kulatý obličej a mateřské znaménko. Hleděla na mě s naprostou nenávistí. Kdykoli si dítě lehlo, lehla si i ona. Kdykoli se posadilo, posadila se také. Když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, zmizela, ale jakmile jsem skončila, znovu se objevila.

Pomyslela jsem si: „Ať je to cokoli, neuznávám to. Odstraním uspořádání a zasahování starých sil. Ať z kteréhokoli minulého života existují jakékoli karmické vazby, neuznávám je.“

Druhý den vzali rodiče dítě do supermarketu. Asi za hodinu se vrátili s holčičkou v náručí a její hlavička byla svěšená dopředu.

Zeptala jsem se: „Co se stalo?“

Matka odpověděla: „Nedýchá.“

Rodiče byli velmi vyděšení a nevěděli, co dělat. Okamžitě jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky a rodiče se přidali. Po chvíli dítě znovu začalo dýchat.

Matka dítěte byla místní koordinátorkou a také pořádala počítačové kurzy. Chtěla jsem se také učit, ale řekla mi: „Ty se jen starej o dítě. K čemu ti bude učit se o počítačích?“ Tehdy jsem neměla vzdělání a o počítačích jsem nic nevěděla, ale opravdu jsem se chtěla učit.

Později mi koordinátorka dala starý počítač. Požádala jsem dceru, aby mě s ním naučila pracovat. Sepsala mi návod, podle kterého jsem se pak krok za krokem učila počítač používat.

Když jsem se naučila počítač používat, koordinátorka mě požádala, abych tiskla knihy jako Devět komentářů ke komunistické straně a Rozklad stranické kultury. Někdy jsem také chodila rozdávat pravdu objasňující materiály.

Jednou jsem v domě uviděla hromady Devíti komentářů ke komunistické straně a Rozkladu stranické kultury a přemýšlela, proč je koordinátorka nerozdala. Dozvěděla jsem se, že jako koordinátorka se nevyhnutelně setkávala s konflikty se spolupraktikujícími. Někteří ji kritizovali a napadali, což ji velmi trápilo. Občas se mi se svými problémy svěřovala.

V té době se mi zdál sen. V místnosti, kde ležely hromady brožur, jsem viděla mnoho dětí ve vestách s lotosovým vzorem. Tloukly holemi do dveří a volaly: „Pusťte nás ven! Pusťte nás ven! Musíme jít ven zachraňovat lidi!“

Řekla jsem koordinátorce o svém snu. Okamžitě pochopila a řekla: „Není správné nechávat doma tolik knih, které jsme vyrobili. Měli bychom je rozdávat. Nechtěla jsem knihy dávat spolupraktikujícím, protože mě často kritizují. Musím se zbavit sobectví a zášti. Opravdu si potřebuji zlepšit charakter.“

Protože v mé vesnici praktikuje Falun Gong mnoho lidí, pronásledování tam bylo obzvlášť kruté. S pomocí manžela koordinátorky jsem pod svým skutečným jménem napsala článek, který odhaloval místní pachatele pronásledování. Článek vyšel na webové stránce Minghui.org.

Zabránila jsem zloději spáchat vraždu

Jednou jsem jela vlakem a podřimovala. Probudila jsem se a uviděla muže, který se pokoušel ukrást peníze. Někdo ho chytil za ruku, aby mu v tom zabránil. Druhou rukou zloděj vytáhl nůž a vyhrožoval, že oběť bodne, pokud se někdo odváží promluvit nebo pohnout. Všichni ostatní byli vyděšení a nechtěli zasáhnout. Manželka oběti křičela: „Pomozte nám! Prosím, zachraňte nás!“

Náhle se mi vybavilo Mistrovo učení:

„Je to otázka charakteru, zda pomůžete zastavit něco tak strašného, jako je vražda či žhářství, když je vidíte. Jak jinak ukážete, že jste dobrý člověk?“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Život je důležitější než peníze, a tak jsem muži, který držel zloděje za ruku, řekla: „Pusťte ho!“

Někdo mě varoval, abych nemluvila, ale znovu jsem muži řekla, aby zloděje pustil. Zloděj okamžitě utekl. Žádné peníze nebyly ukradeny a nikdo nebyl zraněn.

Člověk sedící vedle mě řekl: „Jste opravdu odvážná. Dnes nikdo neřekne ani slovo, pokud se ho to netýká. Jste velmi laskavý člověk. To je vzácné.“

„Falun Gong je opravdu úžasný“

Jednoho dne jsem šla na tržiště a uviděla starší manžele prodávat čínské zelí. Přišla jsem k nim a vysvětlila jim zlou povahu KS Číny. Muž byl členem strany.

Řekla jsem: „Víte, co se píše v Komunistickém manifestu? Mluví se v něm o přízraku komunismu, který není vůbec dobrý. Mnoho lidí už vystoupilo z KS Číny a jejích přidružených organizací.“

Odpověděl: „Opravdu?“

„Samozřejmě,“ řekla jsem. „Chtěl byste také vystoupit?“

„Ano, vystoupím,“ odpověděl. „Ale teď tady máme práci s prodejem zelí.“

Řekla jsem mu, že od něj koupím všechno zelí, a požádala ho, aby mi je přivezl domů. Souhlasil.

Když přijel k nám, zeptal se, zda mám nějaké knihy, které by si mohl prohlédnout. Dala jsem mu Devět komentářů ke komunistické straně.

Když je dočetl, přišel znovu a požádal o další knihy. Dala jsem mu Konečný cíl komunismu. Řekl však: „Tuhle ne. Chci tu knihu, kterou čtete vy.“

„Takže se chcete naučit Falun Gong?“ zeptala jsem se.

Odpověděl, že ano. Dala jsem mu Zhuan Falun a řekla: „Půjčuji vám svou knihu. Až ji dočtete, prosím, vraťte mi ji. Ostatní knihy si můžete nechat.“

Když jsem ho potom několikrát potkala na tržišti, ptala jsem se, zda už knihu dočetl. Vždy odpověděl: „Ještě ji čtu.“

Jednoho dne jsem za ním na tržiště přišla znovu, ale byla tam jen jeho žena. Za soumraku k nám přicházel nějaký muž.

„Kdo je to?“ zeptala jsem se jí.

„To je můj manžel,“ odpověděla.

Ohromilo mě to: „Páni! To je váš manžel? Jak to, že vypadá tak mladě? Vypadá, jako by byl o dvacet let mladší!“

Muž mi řekl: „Falun Gong je opravdu úžasný. Podívejte se na mě, všechny mé nemoci zmizely. Prosím, pozdravujte ode mě Mistra Li!“