Memorování Mistrova učení zlepšuje můj kultivační stav

(Minghui.org) Když se ohlížím za třiceti lety své kultivace ve Falun Dafa, uvědomuji si, že mě můj soucitný učitel, Mistr Li Hongzhi, chránil na každém kroku. Ráda bych se podělila o několik zkušeností z učení se Mistrových přednášek nazpaměť.

Poprvé jsem se začala učit Zhuan Falun nazpaměť v červenci 1999, kdy Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila brutální pronásledování Falun Dafa, známého také jako Falun Gong. Díky studiu Fa jsem pochopila, jak vzácná je kultivace a že Dafa je zde proto, aby nás zachránil. Když jsem se poprvé naučila Zhuan Falun nazpaměť, odjela jsem do Pekingu žádat spravedlnost pro Dafa. Protože jsem měla Fa v srdci, dokázala jsem si zachovat pevnou víru, přestože mě zadrželi a později poslali do tábora nucených prací.

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1996 a často jsem se učila Mistrovy nové články nazpaměť. Díky tomu jsem hlouběji porozuměla následujícím Mistrovým slovům:

„Zákon může odhalit všechna připoutání, Zákon může vyhubit všechna zla, Zákon může odkrýt a rozehnat všechny lži a Zákon může posilnit spravedlivé myšlenky.“ (Zastrašte rušivé zasahování, Podstata dalšího pokroku II)

Vytrvalost v učení se Fa nazpaměť

Když jsem byla držena v táboře nucených prací, vedení využívalo k vymývání mého mozku bývalé praktikující Falun Dafa, kteří se vzdali své víry a spolupracovali s ním. Někdy vymývání mozků trvalo od pěti hodin ráno až do půlnoci. Více než padesát dní mě zahlcovali lžemi KS Číny a nutili mě psát zprávy o svých myšlenkách. Jednoho dne jsem napsala, že sledování videí ani vymývání mozků nikdy nezmění mé spravedlivé myšlenky ohledně praktikování Falun Dafa. Každodenní vymývání mozků pak náhle ustalo.

Upřímně řečeno, v tak zlém prostředí jsem měla strach a byla nervózní. Když jsem se večer vrátila do cely, nešla jsem hned spát. Nejprve jsem odříkávala Fa. Jasně jsem chápala podstatu tohoto pronásledování. Pod vedením Dafa jsem dokázala setrvat na své kultivační cestě.

Jedna mladá žena ve věku mezi dvaceti a třiceti lety se po neustálém vymývání mozků psychicky zhroutila. Polykala jídlo bez žvýkání a často se dusila. Vedení tábora požádalo vězeňkyně, aby jí přispěly penězi. Odmítla jsem a řekla: „V takovém stavu by ji měli propustit a poslat domů.“ Vedení tábora ji však propustit nechtělo.

Tato mladá žena se v noci procházela a někdy se postavila vedle postele, tím vyděsila spící vězeňkyně. Když jsem ji takto viděla, váhala jsem: byla donucena vzdát se své víry, mám se jí tedy zastat? Při odříkávání Fa mi došlo, že to neudělala z vlastní vůle. Navíc většina praktikujících, kteří se vzdali víry, k tomu byla donucena. Měla bych něco udělat.

Řekla jsem dozorkyni: „Tato mladá žena má vážné psychické problémy. Podle zákona o převýchově prostřednictvím práce by tady neměla být. Měli byste ji propustit.“

Dozorkyně se vymlouvala: „Taková byla už předtím, než sem přišla. Nemá rodinu.“

Odpověděla jsem: „Už to, že jste ji sem přivedli, bylo špatné.“

O několik dní později mladou ženu propustili. Pochopila jsem, že jako praktikující Dafa bychom měli vynaložit veškeré úsilí na zastavení pronásledování.

V naší cele násilně krmili jednu praktikující Dafa. Do cely o rozloze 270 čtverečních stop (30 metrů čtverečních) bylo namačkáno asi čtyřiadvacet vězeňkyň. V téže místnosti jsme spaly, jedly i pracovaly. Celou se rozléhalo bolestné sténání této praktikující. Napsala jsem vedoucí dozorkyni dopis, v němž jsem upozornila, že násilné krmení je barbarské a kruté.

Po přečtení dopisu na mě vedoucí dozorkyně před ostatními vězeňkyněmi křičela. Obvinila mě, že se pletu do cizích záležitostí a zpochybňuji autoritu KS Číny. Připojila jsem se k ostatním praktikujícím, které držely hladovku na protest proti pronásledování.

Během hodiny právního vzdělávání hovořil jeden vedoucí dozorce o povinnostech lidí podstupujících převýchovu. Na konci hodiny jsem se zeptala: „Mluvil jste jen o povinnostech těch, kteří podstupují převýchovu. O našich právech jste neřekl nic.“

Tato poznámka ho rozzuřila a odpověděl: „Co chcete dělat? Tohle je tábor nucených prací, ne místo, kde si můžete dělat, co chcete.“

Klidně jsem odpověděla: „I my máme práva. Pracovat dvanáct hodin denně je v rozporu se zákonem o převýchově prostřednictvím práce.“

Nedokázal věcně odpovědět, jen vyhrožoval. Už samotné zatýkání lidí, kteří praktikují Pravdivost-Soucit-Snášenlivost, a jejich posílání do táborů nucených prací je nezákonné. Toho večera jsem s překvapením zjistila, že už nemusíme pracovat přesčas.

Mistr nad námi bděl v každém okamžiku. Pokud jsme měli spravedlivé myšlenky, ukazoval nám své mimořádné schopnosti.

Mistrova ochrana při studiu Fa

Když mě podruhé poslali do tábora nucených prací, dostala jsem od jiné praktikující miniaturní výtisk Zhuan Falun. Měla jsem takovou radost, že mohu studovat Fa! Představitelé tábora se nejvíce obávali toho, že se vězněným praktikujícím dostanou do rukou knihy Dafa. Dokud se totiž řídíme Mistrovým učením, zlo s námi nemůže manipulovat.

Knihu jsem nosila u sebe a každý večer ji četla. Nejúžasnější bylo, že mě jednoho dne třikrát osobně prohledali, ale knihu nenašli. Jakmile jsem toho dne viděla, co dozorkyně plánují, vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila všechny zlé síly, které je ovládaly. Prohledali mě ráno, po obědě a ještě jednou při úklidu po celodenní práci. Můj výtisk Zhuan Falun nenašli. Četla jsem ho osm měsíců a při propuštění jsem ho předala jiné praktikující, která tam zůstávala.

Dostala jsem také výtisk Mistrova Vyučování na první konferenci v Severní Americe a několik dalších článků. Všechny jsem se naučila nazpaměť.

Vedoucí dozorkyně našeho oddílu vystudovala policejní akademii. Často brutálně bila praktikující Dafa. Neměla jsem ráda policisty, kteří takto jednali. Mistr nám však řekl:

„... učeník Dafa, alebo kultivujúci, nemá nepriateľov. Jediná vec, v ktorej máte svoju rolu, je zachraňovanie ľudí a nemáte nič do činenia s používaním ľudských prostriedkov a ľudských princípov na trestanie alebo vyhlasovanie rozsudku o ľuďoch. Toto je základná otázka!“ (Vyučovanie Fa v Chicagu, Učení Fa na konferencích VII)

Napsala jsem této dozorkyni dopis: „V tomto táboře nucených prací jsem pronásledována. Připadáte mi povědomá, jako bychom se už někdy znaly. Říkejme tomu předurčený vztah. Možná jsme v minulém životě byly sestry, příbuzné nebo přítelkyně. Jednoho dne jsem si všimla, že jste do práce přivedla dceru. Působí jako nevinné a přátelské dítě. Být matkou je náročné. Musíme být vůči dětem zodpovědné. Až nastane den posledního soudu, všichni se dozvědí pravdu o Falun Dafa. Jak se potom postavíte své dceři, až se vás zeptá, jakou roli jste během pronásledování hrála?“

V dopise jsem jí také napsala o velikosti Dafa a zinscenovaném sebeupálení na náměstí Nebeského klidu a doporučila jí, aby konala dobré skutky. Než ji přeložili do jiného zařízení, uviděla mě samotnou sázet stromy a řekla: „Nepracujte tak tvrdě, ať si neublížíte.“ Nikdy by mě nenapadlo, že někdo tak krutý jako ona něco takového řekne. Změnila se však. Podívala jsem se na ni beze slova. Tehdy jsem neměla dost soucitu. Měla jsem jí poděkovat za laskavá slova a požádat ji, aby se v budoucnu chovala laskavěji ke všem praktikujícím Falun Dafa.

Pracovaly jsme jako otrokyně a šily vojenské bundy a obleky, většinou z bavlněných materiálů. Asi čtyřiadvacet nás pracovalo v holé místnosti, kde jsme na strojích ze šedesátých let vyráběly bavlněné výplně do vojenských kabátů. Jednoho dne jsem ucítila spáleninu. Při práci jsme nesměly mluvit, ale kvůli bezpečnosti všech jsem požádala vězeňkyni, která na nás dohlížela, aby vypnula jistič. Ze starého stroje vycházel kouř a brzy zaplnil celou místnost. Jediný východ byl zamčený zvenčí. Kdybychom s vypnutím elektřiny čekaly déle, všechny bychom v místnosti plné bavlny uhořely. Jsem vděčná Mistru Li, že mě podnítil rozpoznat nebezpečí a ozvat se. Bdí nade mnou, ať jsem kdekoli.

Zlepšování mého kultivačního stavu díky učení se Fa nazpaměť

V posledních letech jsem se několikrát pokusila učit Fa nazpaměť, ale nevydržela jsem u toho. Měla jsem proto pocit, že moje kultivace je povrchní. Co s tím? V roce 2021 jsem se začala učit Fa nazpaměť, odstavec po odstavci. V roce 2023 se ke mně přidala další praktikující. Protože jsme se obě učily Fa nazpaměť už dříve, zpočátku se nám dařilo zvládnout dvacet stran týdně. Zjistily jsme však, že se musíme dost často vzájemně opravovat. Při druhém učení nazpaměť jsme každý týden probíraly deset nových stran a opakovaly deset stran z předchozího týdne. Za dva roky jsme se naučily Zhuan Falun nazpaměť čtyřikrát.

Pasáže, které jsem si obtížně zapamatovávala, jsem si psala na bílou tabuli, abych je měla lépe na očích. Zdálo se mi, že právě na ty části Fa, které mi dělaly potíže, mě Mistr zvlášť upozorňuje. Během těchto dvou let jsem také dvakrát ručně přepsala Zhuan Falun.

Učení se Fa nazpaměť mi pomohlo lépe se kultivovat. Když se dříve objevily problémy, měla jsem sklon hledat příčinu u druhých a vyčítat jim, že se ke mně nechovají hezky.

Jedna praktikující mě požádala, abych předala vzkaz jiné praktikující, Jing. Vzkaz jsem jí doručila, ale Jing neudělala, oč byla požádána. Praktikující si na to přede mnou stále stěžovala, až jsem se neovládla a vyhrkla: „Jing nepřišla. K čemu je, že to se mnou pořád probíráš?“

Tato praktikující mi vyčítala situaci přímo před mým domem. Nevěděla jsem, co s ní, a začala jsem se obávat, co se stane, když bude příliš hlasitá. Nepřestávala si stěžovat. Můj soused věděl, že praktikuji Falun Dafa. Co by si pomyslel o praktikujících Dafa, kdyby slyšel, jak se s někým hádám? Vyvstala všechna má připoutání ke strachu, obavám, soupeření a ješitnosti.

Když jsem se učila nazpaměť čtvrtou přednášku Zhuan Falun, uvědomila jsem si, že se stále zlobím a chovám vůči druhému člověku zášť, což není v souladu s Mistrovým učením. Když jsem přemýšlela o našem konfliktu, došlo mi, že mi tato praktikující pomáhá zlepšit se. Mluvila se mnou takto kvůli mým připoutáním. Nejenže jsem nehledala vlastní chyby, ale nakonec jsem ji začala mít nerada a propásla příležitost pozvednout svůj charakter. Kdybych navíc byla trpělivější a shovívavější, mluvila by se mnou laskavěji. Jak ji tedy mohu mít kvůli tomu nerada? Při této myšlence se mé srdce otevřelo a nepříjemné pocity se rozplynuly.

Syn mě občas žádá, abych mu pomohla s domácími pracemi. Bydlí s matkou své ženy, která měla ve zvyku říkat vše, co ji napadlo, bez ohledu na pocity ostatních. Její slova se mě často dotýkala a nechtělo se mi k synovi chodit. Protože však potřeboval mou pomoc, šla jsem.

Základní problém synovy tchyně spočíval v tom, že byla příliš ovlivněna doktrínou KS Číny. Snažila jsem se jí vyprávět o dobrotě Falun Dafa, ale odmítala poslouchat. Věděla jsem, že v mé kultivaci musí být nějaký nedostatek, protože má slova neměla dost síly, aby se dotkla jejího srdce.

Nedávno si syn poranil ruku. Šla jsem ho navštívit a jeho tchyně mě požádala, abych připravila oběd. Díky učení se Fa nazpaměť mi Dafa pomohl stát se velkorysejší. Ať tato starší žena říkala cokoli, už mě to nezasáhlo. Pomáhala mi zlepšit se a čekala na záchranu. Svým chováním jsem jí ukazovala dobrotu Dafa. Při domácích pracích jsem respektovala její přání. Necítila jsem nenávist ani nespokojenost. Po celou dobu jsem se usmívala.

Díky učení se Fa nazpaměť jsem se mnohému naučila. Kdykoli narazím na problém, dívám se na něj z pohledu Fa, abych se nenechala zmást tím, jak se věci jeví na povrchu.

I nadále se budu důsledně řídit Fa a vždy budu vděčná za Mistrovu soucitnou spásu.